Druhá strana (258 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(23:33) Morigan: "Hm...!"
(23:28) Margare-tka: "No toho jsem si všimla.....A taky se nejhůře ovládá..."
(23:28) Morigan: "A Edmund má nejspíš schopnost...mě rozčilovat!!"

(23:19) Morigan: "Jeho schopnost je léčitelská, aby mohl léčit, musí se ovládat, jinak by to asi nešlo."
(22:42) Margare-tka: "NO by mít nemuseli, připadá i, že se umí víc ovládat a je tak v celku klidnější. Tak je proto na některé věci citlivější..."
(22:40) Morigan: "Myslím, že tam roli nehrajeme. Připadá mi, že nebyli kamarádi ani předtím. Mám pocit, že když se teleportujeme, měli by naší stopu ztratit, podle logiky...pokud někdo z nich nemá nějaké schopnosti, jako Luis!"
(22:39) Margare-tka: "Myslíš, že nás dokážou vysledovat¨když se teleportujeme?"
(22:38) Margare-tka: "No na to už se taky těším.... jen e obávám toho, že jsme se tak trochu připletky do úpírkého sporu... a myslím, že tam hrajeme roli."
(22:37) Morigan: "Tak to, co je správné, to už vůbec nevím!" mávnu rukou. "Kéž už jsme v té pitomé věži, ať je tam kdokoliv!"
(22:37) Margare-tka: Tak si sednu na židly.... čelem k tobě.
(22:36) Morigan: (Stůl a židle.)
(22:33) Margare-tka: sednu na postli a přijdu k tobě blíž. Abych Kat nebuduïla, třeba si tam sednu na nějakou tu truhlu pokud je u tebe.
(22:32) Margare-tka: "Taky si připadám divně, myslím pocitově. nevím co si myslet a ani nedkážu říct co je správné...."
(22:24) Morigan: "Já vlastně ani nevím," otočím se zády k oknu. Nevím, jak to mám pojmenovat."
(22:23) Margare-tka: "Já tedy ze všeho toho co se dneska stalo nějak nemohu usnout... Nad čím přemýšlíš?"
(22:21) Morigan: "No...já jsem říkala, že neusnu," řeknu.
(22:21) Morigan: Leknu se a přestanu zírat ven.
(22:19) Margare-tka: řeknu ti šeptem, abych když tak nezbudila Kat.
(22:19) Margare-tka: Hm...."Taky nemůžeš spát?"
(22:03) Morigan: Jo.
(22:03) Margare-tka: A je tam jen jedno okno?
(22:02) Morigan: No já se tam asi dívám dlouho...
(22:02) Margare-tka: Tak to jsme dvě jelikož jsem te´d chtěla napdsat, že se jdu dívat z okna.... tak když tě vidím tak počkám....

(21:55) Morigan: Tak asi hodinu ležíme, pak potichu vstanu a jdu se dívat z okna. Venku svítí měsíc, takže je dobře vidět i do místnosti. Chvíli se dívám z okna a pak se dotknu praskliny na ohořelém okenním rámu.
(21:31) Margare-tka: Tak mi si lehneme s Kat k sobě... Já asi nemohu usnout jelikož se mi hlavou hodí všechno co se dneska stalo a nebylo toho máo...
(21:22) Morigan: No tak si lehnu na postel, ale svůj názor na mé spaní nezměním. Zírám do stropu i když se zhasne svíčka.
(21:10) Margare-tka: "No dobře, tak aspoň pro ten pocit...." řeknu taky s pohledem na stůl...
(21:09) Margare-tka: "Ne Mor pojď si lehnout na postel třeba ke mě a nebo si s kat lhneme k sobě a ty se vyspi. myslím, že bude lepší ýt ve střehu venku až pojedem...."
(20:53) Morigan: Tomu zamčení se hystericky zasměju, a obrátím se k rozlomenému stolu, který tam zůstal po Edmundově pěsti, ale dál to nekomentuji.
(20:51) Morigan: Začnu si ledabyle ustýlat na zemi a mračím se.
(20:50) Morigan: "Jsem si jistá, že neusnu," upřesním.
(20:49) Morigan: "Necháme to takhle, klidně si lehnu na zem. Myslím, že stejně neusnu..."
(19:32) Margare-tka: "A ještě mě napadlo, že bychom zuítra ráno měly dojet koupit zásoby na cestu."
(19:25) Margare-tka: "Budeme ty postele dávat k sobě a nebo se na to vykašleme?"
(19:24) Margare-tka: "NO myslím, že bychom si měly odpravdu lehnout.... Asi dojdu zamknout...."
(19:20) Morigan: Mávnu rukou.
(19:18) Margare-tka: "Já......?" řeknu nechápavě.... co jsem měla pořád dobrou chuť.?"

(19:13) Morigan: Zavřou za sebou dveře a ocitneme se samy. Hodím sebou na postel. "Mám pocit, že už jsem zešílela úplně a ty ještě flirtuješ s vampýrama!!"
(19:12) Margare-tka: Tak se pousměji:-) "Tak tedy hezký večer....spíš noc."
(19:12) Morigan: Finnegan ho důrazně praští hřbetem ruky přes hrudník a významně se na něj podívá, aby už vypadl ze dveří, což Edmund s potěšením udělá.
(19:11) Margare-tka: No trochu mi trvalo než jsem to pochopila. Asi už mám dlouhé vedení.
(19:11) Morigan: "Tebe si tam docela dobře představit umím!" prohlásím důrazně.
(19:10) Morigan: "V rakvi!" ušklíbne se na mě Edmund.
(19:10) Morigan: "Ano," odpoví mi Finnegan. "I když míň. A raději ve dne."
(19:10) Morigan: "I tak to může být dobrá noc, nemyslíš?" řekne Luis.
(19:09) Morigan: I zbylí dva nám popřejí dobrou noc. "Vy asi nebudete moc spát? Spíte vůbec?" zeptám se ještě.
(19:08) Morigan: "Tak tedy dobrou noc," řekne Luis a vydá se ke dveřím.
(18:49) Margare-tka: "Byl to opravdu těžký večer..." a tak trochu se pousměju.
(18:47) Margare-tka: No samozřejmě jsem jim nabádla něco k pítí a tomu jídlu.... ale tak trochu pochybuji.
(18:43) Morigan: "Není třeba," vydechne Finnegan. "Dneska je docela náročný večer...vzduch nám prospěje. A budeme mít lepší přehled, pro případ, že by se chtěli vrátit. Ale myslím, že to neudělají, museli by být blázni..."
(18:42) Morigan: "Pokusíme se," zašklebím se. "Ale jestli chcete, klidně můžete zůstat tady."
(18:42) Morigan: "Budeme blízko," řekne Edmund. "Nechoďte ven z pokoje."
(18:41) Morigan: "No právě..." dodám tiše, ale dál se už k tomu nevyjadřuju.
(18:41) Morigan: "Já vím," řekne Finnegan.
(18:41) Morigan: "Ještě nějaké mám," přikývnu a pokusím se taky o úsměv. Moc mi to ale nejde.
(18:40) Morigan: "Na jakékoliv další otázky si můžeme odpovědět navzájem zítra," dodá Finnegan a usměje se.
(18:39) Morigan: "Asi bychom vás tu měli nechat v klidu se vyspat...tedy aspoň trochu," pronese Luis.

(17:24) Morigan: (No tak nějak...plně s tebou souhlasím. Teda tady, tam jsme si to ještě neměly kdy říct:-)
(17:24) Ketryn: Edmund už mě začíná vytáčet, má pocit, že je vůbec nechápeme, ale že by se snažil pochopit nás, to taky ne. To mi proběhne hlavou jen krátce, na víc nemám sílu.
(17:22) Morigan: "Hm."
(17:22) Morigan: "Přísahám ti, že od nás nehrozí žádné nebezpečí," prohlásí Finnegan.
(17:22) Morigan: "Nestarej se, ano??" ušklíbne se.
(17:21) Morigan: "Ale jste si jistí, že s námi chcete někam jet?" hodím pohledem hlavně po Edmundovi.
(16:33) Ketryn: Tiše s tebou souhlasím...
(16:32) Morigan: "Neublížil mi vůbec," upřesním. "A...no já...no možná, že...to není tak špatný nápad..." dostanu ze sebe.
(16:32) Ketryn: Jsem ráda, že jsi neskočila...
(16:32) Morigan: "Mohli bychom vás k té věži doprovodit? Cítím se opravdu vinen, nevím, jak bych se cítil, kdyby ti ublížil ještě víc...nebo vám všem."
(16:31) Morigan: "Co?" řeknu tedy.
(16:31) Morigan: "Třeba ohnivé kouli!" zasyčí Edmund. Mám chuť po něm zase skočit, ale ta chuť mě děsí, neboť asi není nic nebezpečnějšího, než skákat po vampýrovi.
(16:30) Morigan: "Na něco bych se rád zeptal," řekne Finnegan. "Ale rád bych předešel nějaké nečekané reakci..." dodá opatrně.
(16:30) Morigan: Já taky ne...dívám se jenom na ně.
(16:30) Ketryn: Snažím se pozorovat je.
(16:29) Ketryn: Myslím, že jsme na to všechny hodně podobně...radši ty výrazy ani nechci vidět...
(16:29) Ketryn: Já mám v hlavě totální tornádo, který nestíhám sledovat...Vypadám asi tak trochu mimo a zároveň mě přepdá taková ta histerická krize, co nás ještě potká...
(16:29) Morigan: Taky to je asi na mě vidět. Nelze popsat, co vůči nim vlastně cítím a stejně zmateně vypadá i můj výraz.
(16:27) Morigan: No každopádně já tam sedím na posteli a pozoruju je. Jsem z toho všeho hodně nesvá, ani se to nedá popsat jak!

Pevně doufám, že ta věž je Mikiho, nebo někoho, kdo nám pomůže, a hlavně, že tam dorazíme celé a v pořádku...honí se mi hlavou, ale nahlas už nic neříkám.

"Měli bychom odtud raději co nejdříve odejít, i když myslím, že do rána to počká," prohlásí Finnegan.
Tiše souhlasím. "Stejně jsme chtěly odejít," řeknu.
"Je tu možnost...no je tu možnost, že se vás Lerrant s Trevelyanem pokusí pronásledovat," řekne nesměle Luis, asi abych se zase nerozčílila.
"My máme namířeno k věži jednoho čaroděje...kolegy. Je odtud jen pár dní jízdy a tam budeme v bezpečí," rozhodnu se říct pravdu.
Luis přikývne. "To ano."

Celé jsem to v šoku pozorovala, bylo to tak rychlé, že jsem se asi nestihla ani pohnout. Když jsem pochopila, co se stalo, tak by se ve mně krve nedořezal, zděšeně jsem se dívala po Margaret. To Edmundovo vysvětlení se mi líbí, jen doufám, že je opravdu pravdivé...a nic už se nestane.
Taky se vyřízeně posadím a pozoruji je.
"Asi bychom měly poděkovat, že jsi ji takhle pomohl," dívám se na Luise," doufám, že to je s tím množství pravda."
"Prosím, je tu ještě něco, co nevíme? Ono když se to všechno dozvíme v klidu a s vysvětlením, tak by nemuselo docházet k těmhle řekněme potyčkám, pálení stříbrem a bourání domů...Zažily už jsme toho dost, ale setkání s vampýry, kteří nám zachránili život a asi nám nechtějí ublížit, je pro nás jaksi nové, tak se prosím nedivte, že jsme ostražité."

(01:53) Margare-tka: "No to by nebylo, ale stejně děkuji. Nějak se mi tomu nechtělo věřit, ale neuměla jse si to vysvětlit. Mělo mě to napdnout.." řeknu taky tiše.
(01:52) Morigan: "Už by to ale nebylo stejně nic platné," řeknu a napiju se. Ostatní tam jen tak postávají a Edmund vypadá, že by nejradši proskočil oknem.
(01:51) Margare-tka: Sedíš na té co je blízko mě a nebo na druhé.... jelikož já ti jdu donést trochu vína a sobě taky. Sednu si k tobě. "Bránila jsi mě jako lvice" šeptnu ti a dám víno do ruky.

(01:48) Margare-tka: Sleduji Vás dva a rovnou se taky podívám po Luisovi a Fineganovi, jestli to ho hlídají.
(01:48) Morigan: "LUISI!! FINNE!!!" zaúpí Edmund zoufale. Ti dva přiskočí a odtrhnout mě násilím od Edmunda. (Připadám si jak hadrová panenka!!). "Nechte mě!" snažím se jejich ruce setřást a protože se vůbec nebrání, podaří se mi to. Dosednu na nejbližší postel, jsem bledá vyčerpáním.
(01:46) Margare-tka: Že mě to nenapadlo, že záleží na dávkování... je to jako u zaklínačských lektvarů....
(01:43) Morigan: "Už teď tam nemá ani kapku, rozumíš???" přejde skoro do chraplavého šepotu. Já na něj bez pohybu zírám. "Rozumím," řeknu skoro neslyšně.
(01:43) Margare-tka: Ale snažím se aspoň hlídat tebe u Edmunda.... toho se docela bojím...
(01:42) Margare-tka: To se mi oddechne, ale stejně se pořád třesu....

(01:40) Morigan: Naše obličeje se ocitnou velmi blízko. "On ví kolik, ano? On ví přesně, kolik krve, i když to nedělá příliš často. Ale ví, co dělá, rozumíš??" zasyčí Edmund. "Nikdo jiný to nedokáže tak, jako on. Nic se jí nestane, vůbec nic, jen krev v jejím oběhu urychlila regeneraci!"
(01:40) Margare-tka: Já to nestáhám sledovat....Takže počkám až se všichni zastavíte.
(01:38) Morigan: Zase mi to ale nevyšlo jak jsem chtěla, pustil mě příliš prudce a já letím přímo na Edmunda. Snažím se letět levou rukou napřed, ale pochopitelně mi nejdřív sevře levé zápěstí, aby se zbavil nebezpečí a pak mě sevře jako do kleští, abych zase něco nezapálila.
(01:36) Margare-tka: "Mor...nech je.... to vysvětlit... " vykoktám ze sebe...
(01:34) Morigan: Pak si vzpomenu ještě na jednu věc, kterou můžu s volnýma rukama udělat, tedy spíš s tou levou a snažím se toho využít, dokud to jde. Zvednu jí a Duncanský prsten přitisknu Finneganovi na obličej. To funguje, zařve a instinktivně mě pustí.
(01:31) Margare-tka: "Ježiši!!"
(01:31) Margare-tka: To mě probralo...
(01:30) Morigan: Bleskově uhne do strany a odnese to stěna a kus okna, jehož dřevěný rám vzplane. Zeď je rozdrolená a černá a Luis přiskočí rukama uhasit pokřivený rám. Edmund se docela udiveně dívá.
(01:29) Morigan: "Nechceš se na chvíli uklidnit?!?!" ozve se Edmund. Jelikož mám volné ruce, udělám jediné, co udělat můžu - pošlu na něj magicky útočný oheň.
(01:28) Morigan: "Právě jsi mi řekl, že jsi to udělal!!!"
(01:27) Margare-tka: (A jelikož mi došlo...proč tak vyvádíš, tak jsem fakt bez barvy....)
(01:26) Margare-tka: Tak se na něj podívám.... Jsem nejspíš bílá jako stěna....
(01:24) Morigan: "To bych nikdy neudělal!" prohlásí Luis.
(01:19) Margare-tka: (Snažím se vzpomenout co to znamená, něco mi to říká...)

(01:17) Margare-tka: To už začínám být nervozní hodně... dosednu si dřív než sebou seknu.
(01:15) Morigan: Bráním se Finneganovi, i když mi je to samozřejmě houby platné. "Já vím moc dobře, co se stane, když se někdo napije upíří krve, vy parchanti!!!"
(01:09) Margare-tka: Začínám tam mít docela paniku v očích...Ale zatím to sledu a snažím se uklidnit. A případně vyslechnout jak to vysvětlí.
(01:09) Morigan: I Edmund se otočil na nás.
(01:08) Morigan: Samozřejmě nedoskočím, Finnegan mě chytí a drží. "Prosím, uklidni se, uklidni se, Morigan!"
(01:06) Margare-tka: "Mor...? To je špatný?" řeknu hodně nejistě.
(01:05) Margare-tka: =-O, já to nechápu říkal, že to nemá následky.....
(01:02) Morigan: "TYS JÍ DAL NAPÍT UPÍŘÍ KRVE??????" zařvu a vrhnu se na Luise. (pochopitelně jsem nepřemýšlela)

(00:56) Margare-tka: Koukám na tebe jak se tváříš...Jestli je to hodně špatně.
(00:54) Margare-tka: To mi vzal dech...
(00:53) Margare-tka: Já to tam tak sleduji ....(.tak se nebudu ptát co to je...)
(00:52) Morigan: "Tak dokonale funguje jen upíří krev," řekne Edmund ze svého místa u okna.
(00:52) Morigan: "Cos jí dal napít??? Co tak dokonale funguje???" zvyšuji hlas.
(00:52) Morigan: "Morigan, prosím tě, neboj se..." začne Finnegan.
(00:51) Morigan: Otevřu ústa. "Není to, to co si myslím???" vydechnu.
(00:51) Morigan: "Já jsem...já jsem viděl, že by to nedopadlo úplně dobře," řekne Luis. "Nepoužil jsem žádný dryják, neměj strach. Opravdu. Ale použil jsem...použil jsem něco, co funguje dokonaleji, než jakýkoliv lektvar. Nemá žádné následky a nedá se...nedá se ničím napodobit." řekne Luis.
(00:46) Margare-tka: (Mě asi šmejkne, proč byl sakra aktivní.....jen přidělává starosti!!!)
(00:42) Margare-tka: "Co jsi udělal?!" řeknu a podívám se na něj.
(00:32) Margare-tka: Ty poslední věty mi v hlavě kolují pořád dokola....
(00:29) Margare-tka: A na něho taky....A docela dost tázavě...
(00:28) Margare-tka: Tak se na tebe koukám dost překvapeně...

(00:27) Morigan: "Nebo jsi do ní nalil nějaký dryják a já chci vědět, co to bylo!!! Ne, že bych se s tím setkala, ale slyšela jsem, že jsou lektvary, co tohle umí, ovšem nesou jistá rizika. Takže jako to bylo???"
(00:26) Morigan: "Nemám jiné schopnosti, než jsem říkal..." řekne vyhýbavě.
(00:25) Morigan: "Tu ruku jsem jí léčila já, Luisi, ale nejsem Léčitel, takže takovou věc neumím vyléčit! Byla zlomená na třech místech a teď tam není nic, protože já taky umím vycítit zranění, když se snažím! Takže se buď stal přes noc zázrak, nebo jí vyléčil někdo jiný! Vzhledem k tomu, že si myslí, že se jí zdálo o tobě, musím se zeptat, jestli o tom něco nevíš!!!"
(00:05) Margare-tka: "Mor, ale říkala jsi,že tam není po zlomenině ani památka....A předtím nebyla úplně zcelená?"
(00:03) Morigan: "Ne, to bych neřekl. Prostě se někdy někoho zraněného dotknu a vidím, jestli se uzdraví bez následku nebo ne."
(00:03) Morigan: "Něco jako předvídání budoucnosti? No ne," ušklíbnu se.
(00:02) Morigan: "Řekl jsem ulevuje trochu od bolesti, ne dává dohromady zpřelámané kosti. Umím vycítit rozsah zranění a někdy i poznám, jestli se dotyčný ze zranění vzpamatuje, nebo ne..." řekne.
(00:01) Margare-tka: "Takže tu ruku jsi mi vyléčil ty? Včera v noci?"
(00:01) Morigan: "No...nevím. Dělám to, myslím, že to trochu ulevuje od bolesti. Snad je to nějaký způsob schopnosti, ano," trhne rameny.
(00:00) Morigan: "Přikládal jsi mi na koleno dlaně, to doktor nedělá. Ale žádnou magii jsem necítila," řeknu.
(00:00) Morigan: "Já umím léčit, ale není to žádný zázračný způsob," odpoví Luis.

(23:57) Margare-tka: "Umíte nějakým způsobem regnerovat i lidi?"
(23:57) Morigan: "Já vím, vzpomínám si," usměje se.
(23:57) Morigan: "Omluvila jsem se."
(23:57) Morigan: "Stříbro nás velmi zraňuje, ale na to jsi už přišla sama," řekne Luis.
(23:56) Morigan: "Ano, kromě stříbra," odpoví Edmund, ale stále civí na sklo okna do tmy.
(23:56) Morigan: "Kromě stříbra," řeknu opět tiše.
(23:55) Morigan: "Máme velmi rychlou regeneraci. Velmi. Cokoliv nás zraní se samo okamžitě léčí a bolest je mnohem menší, než cítí člověk," pokračuje Finnegan.
(23:52) Morigan: "Ale to není všechno, že ne," zeptám se.
(23:39) Margare-tka: Koukám jak budou pokračovat dál....
(23:39) Margare-tka: Tak poslouchám......(To je skoro zatím jako zaklínači)
(23:34) Morigan: "Vampýři mají zesílené všechny reflexy - zrak, čich, sluch...i chuť," začne Luis. "Větší sílu. Rychlost. Reakce."
(23:32) Margare-tka: Tak čekám co řeknou a když tak se doptám:-)
(23:29) Morigan: Spíš se po sobě dívají, kdo bude mluvit první, jako obvykle.

23:23) Margare-tka: Chystají se odpovědět? Jak se na tuhle otázku tváří?
(23:17) Morigan: "Co ještě umíte?" zeptám se tiše.
(23:16) Morigan: Finnegan a Luis se tváří taky trochu rozpačitě. "Asi...asi ano. Možná jsme chtěli vyřešit, co se to s námi vlastně děje a kdo jsi..." řekne Luis.
(23:16) Margare-tka: No taky mi proběhla hlavou myšlenka jak tohle budeme vysvětlovat Irmě.
(23:16) Morigan: Já polekaně. Za chvíli tady zdemoluje pokoj!
(23:15) Margare-tka: A ohlídnu se po tobě a pak po nich...
(23:15) Margare-tka: Zatvářím se rozpačitě.....:-/
(23:13) Morigan: Rám pod Edmundovou rukou povážlivě zapraskal.
(22:54) Margare-tka: Řeknu abych urovnala vaše nechápavé výrazy.:-)
(22:45) Margare-tka: "No to, že jste nás vycítili a zajímalo vís to, díky bohu. Je logický. Ale proč to sledování z města dál...Kvůli té energii a nebo něco jiného?"
(22:42) Morigan: (To už si asi nikdo nepamatuje, proto na tebe všichni koukají nechápavě, i já.:-)
(22:36) Margare-tka: (K té co jsem řekala naposledy: "To je zatím logický a proč jste se nás drželi i nadále? Pořád ta enegie?")
(22:35) Morigan: (K jaké otázce??)
(22:28) Margare-tka: "Dobře tak tedy tohodle necháme...a vrátíme se k mé otázce?" řeknu opatrně.

"Tak jo ještě chvilku počkáme....Musela se hodně vyčerpat" řeku opět tiše. (Ale silně pochybuji, že to k něčemu je.)

"Já myslím, že se za chvíli probere."

To já se snažím držet mozek pořád při bdělosti a hlídat je. Nebo aspoň abych věděla kde jsou. A hlodá mi v hlavě zda se jich mám zeptat na tu mou ruku. Takže se párkrát podívám po Luisovi a zase to spolknu.
"Asi bychom ji měli odsvléknout a pořádně uložit, potřebuje nabrat enegii." řeknu kat polohlasněji.

Odevzdaně si sednu na zem vedle tý postele. Ve výrazu mám obavy. Bolí mě ta hlava o to mě otupuje.