Kráter (109 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Takže ty si myslíš, že je dobrý že sme s ní neměli možnost si vůbec promluvit a zjistit co je zač, ty šašku?" Krev se ve mě začíná vařit, někteří z vás si i všimnou jiskřiček přebíhajících po mých prstech. Pak však pohodim hlavou, abych srovnal vlasy a v tu chvíli se i trochu uklidním.

Výborne Žabikuch.Správna voľba.Poviem úprimne potešená čo je vidno aj na mojej tvári.
Priam mám chuť hrať od radosti!A hneď začnem prepletať prstami po strunách vo veselej a rýchlej pesničke

Také přisedám ke stolu a objednávám pivo. Když ho jde Hrouda natočit, podívám se na vás a syknu: "Ten blbec to posral. Pustil ji a nechal jí utýct. Kdybych to věděl tak bych se k vozu připlížil s ním. Ale ať vám to vypoví on sám." Po dlouhé době se ve mě objevili mé hrubé barbarské kořeny - asi proto ty drsnější slova.

"Můžu vás poprosit o jeden korbel piva pane hostinský?" a přisedám si k ostatním.
"Dneska je venku nádherný klidný večer. Koukám, že hrajete karty. Kdo vyhrává?"

Těžko říci, kolik uběhlo času od chvíle, kdy se Žabikuch s Trornem vydali vysvobodit zajatou ženu, když tu se dveře hostince konečně otvírají a oba Vaši družiníci se konečně vracejí.
Kupodivu jsou sami, jenom oni dva. Záhadnou ženu s nimi nevidíte.

Hostinský Hrouda se usměje, ale zavrtí zamítavě hlavou a ukáže na svoji dýmku:"Promiňte, pane, ale k dýmce nepiju. Kazí to chuť."

Přerovnávám si karty v ruce a naslouchám Pjotrovu vyprávění. Když vypoví, co se přihodilo Tizokovi, má tvář posmutní. Na znamení soustrasti pozvednu džbánek piva a pokynu jím směrem k sokolníkovi. "Musí to být těžký...."
Když pak začne vyprávět Flaverius, zase ožiju když slyším o společenstvech moudrých, kteří bádají nad taji světa. "Byli tam i nějací alchymisti?" Zeptám se s nadějí v hlase. Když pak stařec zmíní moji ruku, podívám se na ní, jako bych ani netušil, o čem mluví. Malá hobití ručka pokrytá spletí jizev a s chybějícím malíčkem, mnozí si toho nejspíš ani nevšimli. "Nebyl to žádný hrdinský čin," a dál si ji prohlížím, "býval jsem trochu zbrklý, nebo spíš zbrklejší. Byl jsem na učení ve velkém městě Uzel, pomáhal jsem v jedné dílně. Večer jsem zkoušel udělat žíravý lektvar pro jednoho zlodějíčka, ale něco se nepovedlo. Aparatura začala celá vřít a z baňky na mě všechno vystříklo. Měl jsem štěstí, že to odnesla jen ruka.... A malíček." Ještě jednou si ji prohlídnu na světle a pak už zas začnu přerovnávat karty a přemýšlet, jak se zbavit právě černé sedmi, kterou držím v ruce.

"Ano, je to tak," pokyvuju hlavou a popíjím pivo, "ve městě je mnohem snažší se ve velkém množství lidí ztratit. Lidí je tam tolik, že se vzájemně neznají. Mnoho jich ví, že když si za oběť podvodu vyberou někoho, kdo není zdejší, tak se jen tak nevrátí a navíc si ve městě sám těžko poradí. Na takové lidi se tady nedá narazit. Všichni se dobře znají o tom, že někdo někoho podvedl se hned všichni dozví a dají si na něj pozor... " odmlčím se a zahledím se na hostinského, "napijete se s námi? Na můj účet samozřejmě."

"To víte, pane, tady na venkově ještě víme, co je to poctivá práce! Žádné šizení!" povídá hostinský Hrouda horlivě. "Když se dostanete do města, musíte si dávat pozor, aby vám neukradli nos mezi očima a neprodali plevel místo koření!!" stěžuje si na pokoutné praktiky.

Zatímco se Pjotr začal bavit s hostinským, otáčím se k buclatému kudůkovi. "A co vy, mladý pane Arione? Jak jste se dostal na cesty vy? Promiňte mi, že jsem tak smělý, ale nemohl jsem si nevšimnout vaší ruky. Copak se vám stalo s prstem?" poukazuji na chybějící malíček kudůkovi ruky.

"Jsem rád, že vám chutná pane." usmívá se hostinský Hrouda. "Je to naše místní pivo, vaří ho sládek Vochozka. Má malou varnu na kraji vesnice, poblíž strážné věže. Poctivé suroviny a jeho péče jsou základem tohoto výtečného piva!"

"Díky," říkám a aby řeč nestála, ptám se dál: "To pivo máte moc dobré, vaříte sám?"

Hostinský Hrouda čepuje Pjotrovi další korbel piva. "No, jestli potřebujete něco prodat nebo koupit, tak tady ve Vísce jenom u vetešníka Motla. Nebo můžete zkusit někoho z projíždějících. Bývají to většinou obchodníci, tak by možná něco koupili."

Pokývnu hlavou a chvíli přemýšlím, pak se můj pohled zastaví na hostinském a zavolám na něj: "Pane Hrouda, můžete jít na chvíli za námi?"

Když se hostinský přiblíží tak si u něj objednám ještě jeden džbánek piva a zeptám se: "Nevíte náhodou o někom poblíž, kdo by byl ochoten koupit nějaké cennosti?"

"Já sám se považuji za historika a učence všeobecného poznání, pane Pjotře. Mým zájmem je sledovat okolní svět, jeho chod, souvislosti a jednotlivé součásti." odmlčím se a znovu si dopřeji dalšího doušku vína.
"Rozvíjet znalosti jest mým cílem. Pokud bych měl možnost podobné sdružení učenců vybudovat, jistě by to byla dobrá cesta. Ovšem kromě hmotného zabezpečení je nejvíce důležité to duševní. V této chvíli však nemohu své vědomosti natolik obhájit, abych mohl sám vést mladé adepty učení."

Se směsicí údivu a úcty poslouchám Flaveriovu řeč a když skončí, dál se zvědavě vyptávám: "To jistě není snadné takovou věž postavit, je tedy takový počin i vaším snem? Jaké obory poznání jsou vaší dominantou?"

"Ano, snad vás moudrý Pallas i jeho dcera Athéna dovedou ke spravedlnosti." pokývu hlavou.

"Vážený učenec Azmatix sídlí zde ve Vísce sám, ale jistě by si mohl založit spolek jako můj bývalý mistr Agaratus Thalius Sante, o kterém jsem hovořil. Podobní učitelé se mohou stát mecenáši, kteří založí sídlo, kde sdružují další badatele, znalce a adepty poznání a nauky všech rozličných oborů. Ti pak mohou pod jejich ochranou a dohledem pokračovat v rozvíjení svých vědomostí a pomáhat tak k novým objevům všech disciplín. Je zvykem, že se sídla takových to společenstvech budují v podzemní věže, jako byla ta, kde jsem měl možnost studovat já sám. Odtud pak společenstvo věže, jedná se tedy spíše jen o slovní spojení, než o formální název." upřesňuji Pjotrovi.

"Ano, je to už dlouho, ... " říkám pomalu, když vidím reakci ostatních, "a mám jisté podezření proč právě mně byl přidělen tento případ. Věřím však, že tento mladý muž by se měl vrátit domů a očistit své jméno. Vypátrat, kdo za vším stojí nebude snadné, ale dokud jsem se s Tizokem nesetkal nevěděl jsem, kterým směrem bych měl dál pátrat. Když se se mnou vrátí, budeme moci přijít na to, kdo za tím stojí. Pokud nám pomohou jeho věrní přátelé tak nám to jistě půjde dobře."

Odmlčím se a chvíli pozoruji Tizoka. Možná by bylo opravdu jednodušší všechno nechat plavat.

Pak se ale zamračím a zakroutím hlavou. Moudrá Pallas Athéna nedopustí, abychom nechali tento zločin nepotrestaný.

"Společenstvo věže?" Obrátím se zvědavě na Flaveria. "To je ... promiňte byl, nějaký spolek učenců? Podobných jako pan Azmatix?"

"Zajímavé, jak se osudy mohou vzájemně proplétat..." usměji se na Pjotra. "Po dvou letech bude ale zřejmě již velmi těžké dopátrat se pravdy ve vašem vyšetřování." Když vidím zasmušilý pohled sokolníka, snažím se ho chlácholivým hlasem ukonejšit:"Nevěšte hlavu, mladý pane Tizoku. Nesete si sebou velkou bolest, ano, ale věřím, že jednou přeci jenom naleznete svoji útěchu a klid, svoji pravdu a prozření!"

"Já sám jsem se věnoval svým studiím ve věži mistra Thaliuse Sante." vrátím se zpět k otázce Pjotra. "Ovšem pokusy některých dalších badatelů vedly nejenom k mému mrazivému uvěznění, ale také ke konci celého společenstva věže. Nebýt odvážných průzkumníků, jako jsou pan Žabikuch, pan Silvidianský, nebo udatný Haldir či Chronos, který již bohužel není s námi, kdo ví, jak dlouho bych tam ještě zůstal zapomenut." odmlčím se a dopřeji si dalšího doušku vína ze svého pohárku.
"Ovšem celá tato politováníhodná záležitost napomohla k tomu, že jsem se vydal s touto družinou na cesty, abych mohl své znalosti obohatit i o skutečné a praktické poznatky a zároveň je tak porovnávat a upřesňovat. Bude to jistě velmi přínosné a zajímavé."

Sledujem kartovú hru ale to čo hovorí Pjotr ma vytrhne z apatie.Napäto počúvam čo hovorí a ani si nevšimnem Tizokovu reakciu pretože mi krv v žilách koluje.
Udriem nahlas dlaňami po stole čím zrejme vyľakám všetkých ktorý sú ešte hore ale nevnímam to a s rozvášneným pohľadom pozerám na Pjotra.
Ale to je úžasný príbeh!Ak dovolíte potom by som sa veľmi rád a ochotne pridal k vám a pomohol vám to vyriešiť!Už len preto aby som vedel ako to skončí a mohol o tom zložiť pieseň!Je to skvelý príbeh už toľko krát použitého motívu,kde jedinec prežil vyvraždenie svojej rodiny,pred krivým obvinením utiekol z domova.A po čase sa vracia späť aby sa pomstil a vyšetril nešťastie,ktoré postihlo jeho rodinu..Úžasnééé!Samozrejme je tu aj nový originálny prvok a to je muž zákona,hľadajúci pravdu,ktorý sa odhodlal priviesť podozrivého späť len preto aby spolu s ním odhalil pravdu.Príbeh plný úžasných zvratov a prekvapení stojí za dverami a ja sa neviem dočkať až uvidím ako to skončí..Dovoľte mi pridať sa potom k vám drahý priatelia!Všetky moje schopnosti a aj neschopnosti vám budú plne k službám!
Rozohním sa pri prednášaní svojich slov a nedočkavo preletím prstami po strunách