Kráter (108 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Potěšilo mě, že jste stále zdrávi a v kuse, mladý pane Silvidianský." usmívá se učenec šibalsky.
"Zdá se, že mé učení nepřišlo nazmar." pokyvuje spokojeně hlavou.

"Vaši přátelé pan Haldir a pan Kalmor se vydali podle mých pokynů za jedním důležitým úkolem. Pozdravují vás a nemáte si dělat starosti. Jistě se zase setkáte." vysvětluje důvody, proč Vaši společníci odešli. "I pro vás mám připraven zajímavý úkol. Věřím, že to bude pro vás výzva a nové zkušenosti!" přechází Azmatix k věci, proč si Vás také povolal. "Než se ale do úkolu pustíte, je třeba ještě dalšího učení, abyste byli dobře připraveni. Nejbližší týdny bychom se tak společně věnovali vašim studiím. Dobrá příprava je klíčem k úspěchu! Každý z vás se má stále hodně co učit!" Azmatix si Vás přejíždí přísným kantorským pohledem.
Zároveň ale s úsměvem a se spokojeností v hlase dodává:"Je ale vidět, že jste přeci jen už ušli kus cesty. Nesmíme však usnout na vavřínech!"

"Zdravíme vás. Pročpak dneska tak dobrá nálada?" Pravím a prohlížím si Azmatixe od hlavy k patě.

Než se stačíte rozmyslet, dveře na úpatí věže se otvírají. Starý muž, učenec Azmatix, pomalým krokem vychází ven. Úsměv na jeho tváři naznačuje, že je při dobré náladě.
"Vítám vás!" zdraví Vás a usedá na malou kamennou lavici.

(viz Mapy: ilustrace učenec Azmatix)

Dojídáte snídani, stále očekávajíc nemilou návštěvu neznámých žoldáků. Nikdo však nepřichází.

Žabikuch kývne hlavou, že jde obhlédnout situaci a rychle mizí venku. Zanedlouho se vrací s úsměvem od ucha k uchu. Po žoldácích není památky, zmizeli se všemi svými vozy.
Ovšem i po záhadné temné elfce se slehla zem.

Pro tuto chvíli nemáte čas se tímto více zabývat, učenec Azmatix Vás již jistě očekává. Pobíráte své věci a odcházíte před hostinec. Odtud po cestě a pak po stráni skrze křoviska kotků až k malé kamenné vížce, kde moudrý stařec sídlí.

Vojdem do výčapu usmieaty od ucha k uchu pričom potešene sledujem že raňajky sa už podávajú:
Ľudkovia!Takto dobre som sa nevyspal už roky!Únava,posteľ a čisté svedomie robia divy!
Nezabudnem sa so všetkými podeliť o svoju dobrú náladu načo sa troška ponaťahujem a posadím sa na voľné miesto za stolom.

Nenuceně se nakloním nad stůl a tiše promluvím.
"Zdá se, že ještě asi ani nezjistili, že jim frnkla. Pokud jí tedy už zase nechytili."

Kuchyně hostinského Hroudy je nevídaně dobře zásobena, každý tak snídáte dle své libosti: chléb se škvarkami, bramborové placky nebo kaše, cokoliv z toho přijde k chuti.

Ve výčepu je stále klid. Obchodníci platí útratu a odcházejí, aby ve svých vozech pokračovali v cestě za svými obchody.

Napjatě očekáváte, jestli do dveří vtrhnou rozzuření žoldáci, ale nikdo nepřichází.
Jako klid před bouří...

Haldir s Kalmorem se stále nevrátili, což Vás trochu zneklidňuje, nicméně jak Vám včera při odchodu řekli, máte se dnes ráno dostavit za učencem Azmatixem. Třeba čekají u jeho věžičky.

Celou noc jsem byl jako na trní, ačkoli bych mě ještě dospávat minulé příhody. Večer se mi podařilo usnout, uondán vínem, docela rychle, zato po několika hodinách jsem nemohl dospat rána. Obávaje se, že sem vplíží ti ozbrojenci a budou kvůli nim nepříjemné starosti, mě nutilo převracet se ne matraci, kdy ve snaze spát jsem nemohl usnout.
Zjištění, že je i tak pozdě ráno vše v pořádku znamená, že jsme mimo podezření a skutečně dali na fámy, že ta černá žena utekla nějakým kouzlem, nebo ještě vyspávají, či si jí opět chytili. Těžko říci. Hlavně že tu nejsou.
Rozvláčně usednu mlčky k ostatním.

"Zdravim," říkám znuděně a přisedám ke stolu. Vyjjimečně jsem "přechrápanej" a to mě paradoxně ještě víc unavilo. Pak ale trochu ožiji, když vidím že se bude servírovat snídaně.

"Dobré ráno." také pozdravím a přisednu ke stolu.
"Co dneska máme k snídani?" ptám se hostinského.

"Dobré ráno vespolek," pozdravím, spokojeně se protáhnu a usadím se na židli. Užívám klidného rána a zvědavě čichám směrem ke kuchyni, co bude dnes dobrého.

Šimrání slunečních paprsků, které se prodírají skrze okna do Vašich pokojů, Vás probouzí do nového dne.

Ke snídani se scházíte ve výčepu a zvědavě se rozhlížíte po ozbrojených mužích. Žádného z žoldáků zde ale nevidíte, žádný rozruch ohledně zmizelého vězně tu asi zatím nenastal.
V hostinci je pouze několik obchodníků, kteří se zřejmě chystají pokračovat ve své cestě.

Všichni již dost taháte oči a rádi zalehnete do jakékoliv postele po předchozí noci strávené v lese. Postupně tak i ostatní následují Ariona a odcházíte všichni na kutě.

"Ale jistě že, byli tam i alchymisté." přikyvuji na dotaz kudůka. "Určitě byste si s nimi rozuměl, pane Arione. Stále zavrtaní ve svých recepturách nebo ztraceni mezi svými baňkami a zkumavkami. Dokáži si živě představit, že byste s nimi trávil hodiny a hodiny ve vášnivých debatách." usmívám se na Ariona.

*********************************************************

Když dorazí Žabikuch s Trornem, se zájmem poslouchám jejich vyprávění o průběhu vysvobození drowí ženy.
"Pan Triamos má pravdu. Pokud bude chtít, jistě si nás najde. Samozřejmě by mě také zajímali její pohnutky a důvody, proč se dostala až sem, ale chápu, že se chtěla rychle vytratit."

"Tak minimálně bude mít radost ten malej kluk, že je jeho víla pryč," usměju se. "I když on je určitě ten poslední, komu bysme se s tím svěřovali, že neutekla bez pomoci. Snad neudělá nic špatného nikomu dobrému. Pořád se mi to nezdá příliš moudré pustit někoho takového...."
Pak se znovu zahledím do svých karet a nakonec je se zamračením položím na stůl. "S váma nevyhraju, i kdybysme tady byli celý život. Půjdu se už taky natáhnout. Konečně v pohodlí. A hlavně bezpečí. Ještě pořád se mi zdá, že všude vidím Dualary." S těmito slovy dopiju pivo a lehce vrávoravým krokem vyrazím do pokoje zalehnout.

"V každém případě se můžem jít podívat jestli se rozsvítili ty hvězdy." Řeknu s lehkým úsměvem, když Žabikuch domluví.

Nakloním se blíže nad stůl a začnu tiše vyprávět.
"Určitě nás nikdo neviděl. Vůbec jí nehlídali a jen se starali o svou pečínku." usměji se.
"Zámky jsem odemkl bez problémů a pak jsem je i zamkl. Takže to může vypadat, že se z vozu prostě vypařila". spokojeně se usmívám a mnu ruce.
"Zrovna když jsem zámky zamykal tak se mi vypařila."

Zvědavě se dívám na příchozí a než promluvím znovu se ohlédnu, zda je hostinský v doslechu: "Takže se vám to podařilo, ... museli jste někoho napadnout? A nebo to bude vypadat tak, že se dostala ven sama? Díky jejich vlastní nepozornosti?"

"Ten blbec blond barbar je nějakej nervní. Ona nás určitě vyhledá. Nemusíte mít strach." říkám jistým, klidným hlasem.
"Až to dopiji tak si půjdu lehnout. Myslím, že tu bude zítra docela rozruch." zasměji se.

Drow je drow..Viac vedieť nerpotrebujem.Ak sa to netýka niečoho významnejšieho a to pochybujem.Božské plány sú komplikované...Ale ak je dôležité aby sme sa s ňou ešte stretli tak sa tak stane.A ak sa tak stane myslím že bude mať v nás väčšiu dôveru lebo ju Žabikuch nenútil.Tak sa upokoj lebo sa ti otvoria rany.Hovorím veselo brnkajúc si po strunách pričom sa na Trorna ani len nepozriem pretože svoj pohľad upieram na struny pod mojími prstami