Kráter (113 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Poslouchám všechny, jak se dohadují a přitom se moje tvář víc a víc kaboní. Nějaký černý skroelf nebo co? A my si máme vybrat mezi pomoci jí na svobodu a nebo čekáním, zdali nás neprokleje, protože jsme ji nechali být?

"Možná bysme se mohli zeptat Azmatixe. Třeba už o nějakých těch drowech, nebo jak jsi to Triamosi řekl, slyšel." Na každý pád se mi ale myšlenka pustit někoho takového na svobodu přestává líbit.

"A pokud té ženě pomůžeme utéct, možná se také postará nejen sama o sebe, ale i o někoho jiného. Když jí pustíme, tak se ti muži vydají po její stopě. A pokud jí drží právem a ona nemá žádné zábrany, proč by nemohla použít například malého Jacka jako živý štít?" Při řeči opětuji Žabikuchův upřený pohled: "Myslím si, že jediný způsob jak to vyřídit je konfrontace s těmi muži."

Po té se však zvědavě dívám na Triamose: "Temný elf? Pormiň drow?" Uvědomím si vzápětí co vlastně bard říkal. "Co jsou zač tihle tvorové?" Podívám se i na Flaveria, který zjevně také o těchto lidech něco ví.

"Ne, ne to po mě nechtěla." na chvilku se zamyslím a podrbu v bradce.
"Chtěla jen prostě pomoc utéct."

"Nejsem si jistý, jestli by moudrý učenec Azmatix uvítal jakéhokoliv dalšího nocležníka do své malé věžičky." otočím se na Žabikucha. "Pokud té ženě pomůžeme utéct, třeba se pak o sebe již postará sama. Nebo vám pane Žabikuchu říkala, že potřebuje skrýt?"

"Temný elf?" udiveně se podívám na Triamose. "Četl jsem o této rase ve starých knihách, ale nikdy jsem žádného neviděl. Pokud to je skutečně tak, je to možná ten důvod, proč je ta žena zavřená za mřížemi. Temní elfové nejsou příliš přátelští vůči ostatním."

"Já si myslím, že nebude tak nebezpečná, jak tady říká Triamos. Kdyby byla nebezpečná a dokonce uměla i kouzlit, tak by se z toho vozu dostala určitě sama."

Podívám se přímo na Pjotra "Pjotře, být tebou tak bych nepátral za co tam je. Stejně ti to neřeknou a zbytečně nám přiděláš problémy."
"Já tyhle vozy znám. Často jsem v nich viděl vozit lidi. Netvrdím, že někteří v nich nebyli právem, ale často tam byli i neprávem."

"Jestli si však jejím vysvobozením nechcete špinit ruce tak já jí jen otevřu cestu ven a ona ať se o sebe postará sama. Pokud jí chcete pomoc, raději vymyslete kam jí schovat. Já se postarám o zámky a vy o to kde ji ukrýt." Přehlédnu celou skupinku pohledem.

"Napadlo mě, že by jsme jí mohli ukrýt třeba ve věži u učence."

Až nyní mi došlo, že tu chybí Haldir s Kalmorem. "Kde je vůbec Haldir s Kalmorem?"

"Hmm, jak vidim tak to s její záchranou myslíte vážně. V tom případě si musím jít odpočinout, v tomto stavu jsem skoro k ničemu." Říkám, zaplatím hostinskému útratu a pronajmu si pokoj, připraven k odchodu do postele. I když jsme spali nedávno a naše poslední dobrodružství bylo jenom denní, jsem unaven jako pes a těším se na normální postel.

Nie..Ona je z nášho sveta.Poviem zamračene a pozriem na Pjotra:
A ak sa na mňa nenahneváte..O drowoch piesne nie sú.Určite nie žiadne oslvané.Oni nie sú ľudia mavej pleti.Sú to drowovia.Vy by ste povedali temný elfovia ale to nie je presné.To by museli byť príbuzný s elfmi čo nie je možné.Poviem stále pokojne ale dosť chladno.Rovnako ako sa Trorn vyjadruje o mojej hudbe.

V tichosti poslouchám ostatní při diskuzi ohledně záhadné zajatkyně. Žabikuchův popis černé ženy mě zaujal. "O koho se může jednat? Kdo ví, odkud pochází a co je zač? Vzpomeňte na Anathana a jeho soví oči. Co když ta žena pochází z jeho světa, o kterém nám naznačoval? Nebo to je skutečně víla? Viděl někdo z vás vílu?"

"Takže znáš nějakou pěknou baladu a lidech tmavé pleti, že? Nechceš nám jí zazpívat, Triamosi? Hosty by to jistě zajímalo." Mluvím pomalu a v klidu. Zdá se, že svůj návrh myslím vážně.

Nikdy som ju nevidel ale môžem vám povedať že tá žena tam je nanajvýž nebezpečná,zbehlá v kúzlach a zriedkadedy priateľsky naladená.Majú to v krvi.Ak však už Žabikuch sľúbil pomoc radšej by sme ju mali poskytnúť aby ho neprekliala.Verte tomu žeby toho bola schopná a tá kliadba by bola značne účinná.A poprosím vás aby ste ju a mňa neporovnávali so spoločnými znakmi.Ďakujem.
Poviem pokojne bez výrazu na tvári:
Ale radšej by som bol pri jej oslobodení.Berte to ako chcete ale bol by som spokojnejší.

Dojídám další kousek masa a zapíjím dalšími hlty piva. "Máš pravdu Pjotře. Vůbec netušíme, co je ta osoba zač. Třeba ti ozbrojenci moc dobře vědí, proč ji drží pod zámkem. Na druhou stranu, když se budem vyptávat, budeme pak jediný podezřelí v celý vesnici. Co si myslíš ty, Žabikuhu, mluvil si s ní. Věříš jí?"

Pohladím si nejdříve levý a pak pravý knír. Pak stále zamračeně říkám: "Potřebujeme vědět víc. Komu máme věřit? Zajatci a nebo vězni? Kdo je v právu? Kdo říká pravdu a kdo lže?" Ptám se a můj pohled zamíří ke skupině mužů: "Ti ozbrojenci zatím zřejmě nelhali. Kdo nám, ale může říct víc? Buď ti tam, co sedí u toho stolu a nebo ti dva strážci, co ... " kysele se ušklíbnu, "zatím neměli tu čest seznámit se se mnou."

Alebo záruka od niekoho v tunajšom okolí váženého..Ako Azmatixa nie?Lebo z tej tancovačky sa dá vykradnúť..Ale zase..mohli by prísť aj oni a bola by slabšia ostraha.
Uškrniem sa a naraz sa mi vybaví kombinácia slov ostré uši a tmavá pokožka:
Počkaj Žabikuch..Vravel si tmavá ako noc a ostré uši ako ja?Ajajajaj!Vyrhnem Tizokovi jeho pohár s vínom a vyprázdnim ho na jeden dúšok.
Prepáč ale musel som...Ak jej to naozaj sľúbil tak jej už pomôcť musíme..Jedine ak by ste chceli znášať nejakú tú kliadbu dve.Poviem s kyslým úsmevom na tvári

Když bard přestane hrát, dnes již podruhé, poděkuji za tanec se širokým úsměvem od ucha k uchu, objednám si u hostinského druhý pohár vína a vrátím se již nastálo ke svému místu. Unaven tancem se posadím nedaleko Žabikucha, abych měl zprávy z jedné ruku a zatímco usrkávám chladnou rudou kapalinu, uši našpicované lapají každičké slůvko opatrně pronesené.
Žabikuch mi svojí krátkou řečí potvrdil to, co jsem již tušil od počátku - ani víla, sni bludička či karkulinka, ani žádná pouliční nevěstka, prostě osoba jako my - z masa a kostí. Má fantazie, poněkud skoupá na vytváření představ osob jiné barvy kůže, než máme my všichni ostatní, pracuje v dusném prostředí mé rozpálené hlavy natolik, že je třeba jí ochladit dalším hltem vína. Pak se vmísím do rozhovoru:
,,Pjotrovi by nehrozilo žádné nařčení, kdyby si byl opatřil na danou noc nějaké ,,alibi“, jak se říká,“ vyslovím toto cizí slovo s jakousi nejistoto a obavou, abych ho náhodou nepopletl. Přesto že jsem ho řekl správně, na mnoha tvářích mých družníků se objeví podmračený výraz nepochopení, proto vysvětluji dále, ,, kdybys například barde svolal na dnešní noc nějakou tancovačku, na které by tady většina z nás byla všem na očích, těžko by pak mohli Pjotrovi něco říci. Věřím, že by to byla pro hostinského vítaná příležitost, jak si přivydělat nějaké ty zlaťáky.“

Když kolem mě projde hostinský tak si u něj objednám své vlastní pivo.
"Taky můžu udělat jen to, že jí odemknu cestu ven a ona ať se sama o sebe postará. Každopádně pak hrozí to, že první za kým půjdou bude tady Pjotr."

Zachmuřeně se zadívám někam pod stůl, snad na špičky svých bot.

Když se posadím ke stolu, tak se napiju z nejbližšího korbelu s pivem.
"Není to víla a asi to nebude ani prostitutka." říkám potichu zvědavým společníkům, tak aby mě neslyšeli válečníci.
"Je to nějaká úplně černá ženská s divným jménem a se špičatýma ušima, tak jako má třeba Triamos. Je kněžkou nějakého boha. Prý ani neví proč jí zajali. Říkala, že byla na obchodní cestě, když jí zajali. No a asi nemusím moc zdůrazňovat, že by se ráda z té klece dostala ven." na chvilku se odmlčím a napiji se znova z korbelu.
"Teď jí hlídají jen dva strážný. Ve skutečnosti jí, ale vůbec nehlídají spíš se věnují svému jídlu. Takže nebyl problém se k ní dostat. Slíbil jsem jí, že jí z toho vozu v noci dostaneme. Myslím, že z toho vězeňského vozu jí dostanu bez větších problémů, ale problém asi bude kam jí schováme až jí budou hledat. Černá ženská se přeci jen bude hodně špatně schovávat..."

Prepáčte priatelia ale vyschlo mi v krku a aj struny potrebujú odpočinúť.Zvolám na celý hostinec so smiechom keď zbadám Žabikucha.
Zoberiem zo stola niekomu pohár vína,napijem sa,poďakujem a potom sa vrátim k stolu kde sedí zvyšok a predstieram že ladím lutnu pričom napäto počúvam čo bude Žabikuch rozprávať.

Ozbrojení muži popíjejí ze svých korbelů a svému okolí nevěnují příliš pozornosti.
Triamos vyhrává na svoji loutnu a pěje jakousi veselou píseň o nezbedných zlaťácích, které se vždy v nejnevhodnější chvíli promění v obyčejné kamínky nebo březové lístky.

Ke stolu si znovu přisedl usměvavý Žabikuch, ani jste si nevšimli jeho příchodu.
Tenhle chlapík se umí snad zneviditelnit...