Kráter (116 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Přestanu žvýkat a dívám se zamračeně na Triamose: "To je snad jedno, ne?" Zahuhlám.

Mrknem na Žabikucha a nakloním sa bližšie k chlapcovi pričom prestanem hrať:
Povedz chlapče.Chceš zahrať nejakú pesničku?A rozprávaj ako vieš o tej víle.Usmejem sa na neho celým svojím bardským šarmom a prejdem skusmo prstami po lutne.
Ona je ich otrokyňa alebo zajatec?Opýtam sa na podľa mňa dosť dôležitú otázku.

"Pane Hrouda, prosím jedno cukrátko" Zamávám na hostinského a pak se vrátím ke svému jídlu. Chvíli nic neříkám, jen se dívám na chlapce před sebou a žvýkám.

Ušpiněný chlapec je ještě vylekaný, ale vrací se s Pjotrem ke stolu, kde sedíte.

Na Pjotrovu nabídku se bezelstně usměje:"Cukrátko!" a podívá se k výčepu, kde má hostinský Hrouda na jedné polici sklenici a v ní světle hnědé hrudky.

Když se Pjotr otočí, ozbrojení muži ho ještě chvíli pozorují. Pak už ale znovu usednou a pokračují ve svém jídle, jako by se nic nestalo.

Ostatní návštěvníci hostince, kteří slovní roztržku sledovali, se také vrátili zpět ke svým debatám a pokrmům před sebou.

I hostinský Hrouda, značně orosený, si oddechl a už se zase spokojeně usmívá.

Sleduji Pjotra, jak naznačuje chlapci, aby šel k nám ke stolu a že i on se chystá se vrátit. Trocha napětí opadne a já se už zase chopím masa a chleba a pokračuji v zaslouženém obědě.

Chvíli ještě na muže hledím a pak řeknu: "Dobrá." Otočím se k nim zády a přijdu zpět k chlapci: "Myslím, že by jsi nám měl povědět více, dáš si něco? " A rukou naznačím cestu ke stolu, kde sedí mí družiníci.

"Pche.." ozbrojený muž se ušklíbne. "Jak je libo. Ale radím vám, přestaňte se o nás zajímat. Nerejpejte do něčeho, po čem vám nic není! A teď si hleďte svýho, nemám čas se tady s váma dál zdržovat!!" zavrčí podrážděně a očekává, jestli se Pjotr otočí a odejde.

Triamosova rychlá hra na loutnu dobarvuje napjatou atmosféru, která by šla snad krájet nožem...

Dál sleduji Pjotra a válečníky. "Ano, jde přímo ke zdroji. Na druhou stranu, kdyby jejich činy byli v pořádku, asi by reagovali jinak." Znovu přejedu pohledem všechny potenciální nepřátele. "Možná bysme měli Pjotra zastavit a nejdříve si vše ověřit jinak." Šeptnu.

"Dobrá," řeknu, "v tom případě musím jít na strážnici ohlásit, že držíte zajatce. Pokud je váš zajatec zločinec, bude postaven před soud. Pokud ne, budete postaveni před soud vy všichni." Přesto stále stojím na místě a vyčkávavě se dívám na muže před sebou.

Sedím u stolu se svým pohárkem vína a sleduji rozhovor Pjotra s ozbrojenými muži.
"Pan Pjotr je příliš horkokrevný ochránce zákona. Někdy je možná až příliš zbrklý..." řeknu tišším hlasem.

Ozbrojený muž, který hovoří s Pjotrem, nehnul ani brvou. Dál zůstává chladný a nepřístupný. Tvář jako z kamene.
"Hleďte si svýho a možná zítra uvidíte vycházet slunce. Ptejte se dál a budete ještě dnes tančit s Morfeovými posluhovači!" zavrčel neústupně.

S leknutím položím jídlo na stůl. Šest ozbrojenců odhodlaných se vrhnout hned s mečem kupředu není příliš dobré dráždit. Snad Pjotr zase situaci uklidní. Ale kdyby ne, určitě nebude proti přesile sám. Ruka mi pomalu klesne ke kuši a dál sleduji konverzaci.

Lhal bych, kdybych nyní řekl, že nemám strach. Nejraději bych se ztratil kamsi dozadu, hodně hodně daleko a meč nechal viset u pasu. Z válečníků mě jímá děs. Pokud se na nyní vrhnou na nás, dva nicotné hadrové panáky, udělají z nás cedník. Kam jen mě to má zvědavost, důsledek nahodilého rozmaru dobré nálady, přivedla.
Nerozhodně udělám pár kroků vzad. Nátepník na zápěstí, který mne večer tak sváděl svými rytinami a ornamenty natolik, že jsem neodolal a opět si ho připnul na ruku, mě pálí a svrbí. Je to snad slaným potem, prýštícím z mých pórů? Nebo je to signál? Vytáhnout luk a protnout jim hrtany těmi zázračnými šípy dříve, než vytáhnou meče? Meč se pro mne stal pouhým stéblem slámy. Luk mi dodává sílu, když ho pevně třímán v rukou, přesto se zdráhám vytáhnout z toulce šíp a zacílit. Ať jako tak, kdyby zaútočili oni první, byl by to jasný náznak agrese proti nám, kteří ani nepozdvihli zbraně. Nechce se mi bojovat, ale budu-li muset ….
Prsty pravé ruky nervózně zatínám v pěst. Pjotrovi slova mi zní v uších opravdu vyzývavě, ale má pravdu. Nemůžeme prolít krev. A nemůžeme ustoupit.

"Do ničeho nešťourat?" Opáčím hlasem, který se snaží být vyrovnaný, ale proniká do něj napětí. Meč stále netasím, hrozba z mého hlasu zmizí a nahradí jej rezervovanost. Prostě konstatuji:
"Vidím, že vám je má otázka velice nepříjemná, takže zajatce opravdu držíte. Dokonce jste kvůli tomu ochotni tasit zbraň a prolít krev. Nechat se vyprovokovat a zabít na veřejném místě a tak zahájit hon na vás a vaše meče. Je to jistě velice osobní a přesto nebo právě proto musím vědět víc, proč ji držíte?"
Klidně hledím na jejich ostré zbraně a čekám na odpověď.

Při Pjotrových slovech ozbrojencovy rysy tuhnou a zařezávají do tváře, jak se jeho obličej mračí.

Když ruka ochránce zákona klesne na jílec meče a za zády se mu objeví Tizok, působí to jako spoušť, která vypustí smrtelnou střelu.
Všichni válečníci zprudka vstanou, meče pevně sevřené v ruce.
"Měl byste se starat jen sám o sebe, pane Pjotře, do ničeho nešťourat a nic se vám nestane!" zavrčí podrážděně ten, který zatím jako jediný promluvil.

Šest ozbrojených chlapů hledí nenávistně na Pjotra.
To nevypadá dobře...

"Hmm, to s tím musí otravovat zrovna teď, když sem tak poraněnej a ještě bez energie?" Prohodím spíše znuděnou větu než otázku. "A ten náš zaryten strášce zákona se toho jak vidím hnedka chytil. Zajímalo by mě jestli někdy něco vyšetřoval. Zatím se chová jako úplnej amatér. Mno tak či tak, já ho dneska asi neznám." Odfrknu a přidám si ještě jídla. Po naší výpravě do jeskyně mě pořádně vyhladovělo.

Odtrhnu další kus masa ze své porce, rukou si otřu umaštěnou pusu a palcem Trornovi naznačím: "Vypadá to, že ti cizinci," při tom se pousměju, cizinec označuje stejným slovem někoho dalšího, "asi někoho lapili. A toho chlapce to moc nepotěšilo." Pak pohledem zkontroluji svoji kuši, jestli je dostatečně blízko. Souboj v hospodě, asi bysme hostinkého příliš nepotěšili. A kolik nevinných by mohlo přijít k úhoně?

"Co se zase děje? Ptám se Žabikucha, přičemž jsem si všimnul Pjotra s malým klukem u ozbrojenců.

Ostražitě pohlédnu na Tizoka, když se postaví opodál, ale nic neřeknu a svou pozornost opět zaměřím na ozbrojence.