Kráter (133 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Aha, to trochu mění situaci. Myslím, že jsem někde četl o tom, že se dají meče upravit v případě blízkosti určitých tvorů. Otázkou je, na které je "nastavený" tento. Myslim že na to příjdem jenom když ty dveře otevřem. A nevim co je lepší - jestli zima a nebo boj." Dívám se po ostatních.

Prohlížíte si Pjotrův meč, který jste objevili v pracovně.
Nepatrné modré žilky zvláštního kovu, ze kterého je meč vyroben, se zdají být zřetelnější a snad se skutečně více rozjasnily tlumeným modravým světlem.

"Taky bych radši nejdřív vyzkoušel dveře, kde je jen zima, než i takovýhle hluk." Přitom sleduju Pjotrův nový meč. "Vyražme nejdřív tam," navrhuji.

Chvíli jsem strnule stál a pak hlasitě zašeptal: "Vidíte to taky? Ten nový meč divně zmodral a svítí. Napadlo mně, že to může být tím, že rozhraní mezi oběma světy je tady tenčí a nebo je nějaký ten Dualar poblíž." Kývnu mečem směrem k dveřím.
"Možná bychom mohli zkusit přejít k těm dalším dveřím, jestli ten meč přestane svítit."

,,Otevři si je sám," houknu mrzutě na Trorna. Nevím co to je, jestli to je třeba jenom nějaká iluze či kouzlo, ale zkoušet to rozhodně nebudu.

A prečo ich otvárať?To čo tam behá by sa asi nepotešilo.Poviem ustrašene od konca skupinky

"Tak už někdo z bojovníků otevřte ty dveře...nebo tady chcete umrznout?" Mumlám, protože si právě profukuji zmrzlé ruce.

"No, jo vlastně. Stařec má pravdu tady jsem nenakukoval. Už jsem tady z toho dost zmatený."

"Jako kdyby tam někdo pobíhal? Slyšíte?" snažím se naslouchat podivné zvuky, které se za dveřmi ozývají.

"Tyhle dveře jsme ještě nezkoušeli. Pan Žabikuch se díval pod kuchyní, jestli se nepletu. No, tady v takových temných chodbách a různých zákoutích se jeden snadno ztratí a splete, kde vlastně už byl. I ve Věži jsem si mnohdy nemohl vzpomenout, kam to vlastně musím jít. A to byly jen dvě možnosti. Buď nahoru, nebo dolů." usměji se.

"Když jsem se tam prvně koukal tak jsem nic neviděl, ale šla tam odtud strašná zima. Řekl bych, že tam bude zase nějaká strašná příšera. Vůbec se mi ty dveře nechtěj otevírat..."
Zašeptám trochu vystrašeně Arionovi.
Pak si již připravuji svůj prak a ustupuji dál od dveří.

S kuší připravenou ke střelbě se dívám na ostatní. Skoro šeptem se ptám: "Co tam na nás zas čeká? Žabikuchu, dokážeš se tam podívat? A co ty magické přilby, s těma něco nevidíte?"

Dveře zůstávají stále zavřené.
Tíživé ticho je narušované pouze Vaším dechem či zacinkáním výzbroje, když někdo z Vás nervózně popošlápne.

Zase...zase tam něco zadunělo..zaskřípělo...

Zvuky, které občas zaslechnete, se zdají být někdy snad přímo za dveřmi, po druhé zas kdesi v dáli.

Zbystřím a ruka mi úplně automaticky zabloudí k rukojeti meče. Se zatajeným dechem se zaposlouchám a připraven k boji čekám, co se bude dít.

Poděšeně tasím meč a rozhlédnu se kolem. Na paměti mám pořád slova, že z každého stínu může vyskočit nějaký ten Dualar, nebo nějaká další havěť. Teprve po chvíli si jaksi v hlavě uvědomím, že zvuky vycházejí z prostoru za dveřmi. S taseným mečem a štítem před sebou couvám krůček po krůčku zpět, jakoby pojednou mělo dveře něco vylomit a na mne vyskočit a zaútočit. Teprve když se má záda dotknou těla stojícího za mnou, zastavím se.

Co to bylo? ....nic, asi nic...co, teď zase? Teď tam něco zadunělo...

Za dveřmi se ozvala tlumená rána.
Zaslechli jste skutečně něco? Nebo to je jen šalba způsobená tímto podivným místem?
Ale přeci, teď se ozvala další rána, možná jako když něco narazí do stěny. A teď, co to bylo? Dupot? A to děsivé zamručení?

Opatrně se vracíte zpět do chodby a procházíte až ke dveřím na jejím konci.

Dřevěné dveře s kovovou klikou a zámkovým mechanismem na pravé straně, závěsy dveří nejsou z této strany vidět, budou se tak zřejmě otvírat směrem dovnitř do prostorů za nimi.
Dřevo nejeví žádné výrazné známky hniloby či stáří.

(Viz Mapy: Za portálem)

"To je jedno, hlavně už někam pojďme. Žabikuch říkal, že u kuchyně to je ještě rozsáhlé, takže se můžem vydat třeba do tý místnosti vedle portálu." Říkám, nakukujíc do chodby.

Pomalými kroky, opíraje se o hůl ještě dojdu k Arionovi. Vezmu si od něj nápoj a kývnutím hlavy mu poděkuji.

Nápoj opatrně vypiju, aby ani kapka nepřišla vniveč.

Také si uklízím věci zpět to vaku a jsem připraven vyrazit dál.
"Teď mě napadlo, že hned vedle portálu jsou také nějaké zavřené dveře. Možná by jsme měli jít nejdříve tam. Co když tam je nějaký spouštěcí systém pro ten portál. Pokud se ten portál musí někde aktivovat, tak to určitě nebude někde daleko od něj."
Promnu si studené ruce, abych do nich dostal trochu tepla.

"Díky, Arione," uctivě poděkuji a převezmu lahvičku. Pak ji do sebe rychlým pohybem obrátím a sklo vrátím jeho majiteli.
Pak se ušklíbnu jako kdyby byl nápoj kyselejší než medovina: "Na tohle si jen tak nezvyknu."