Kráter (136 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Opasky si rozebrali Trorn, Žabikuch a Tizok.
Žabikuch si také vzal dvě podkovy.
Pjotr má u sebe meč, Brens dva nátepníky.

Zůstaly tu tak ještě další dva nátepníky, několik dalších podkov, dvě kožené helmy a šípy.

Vysoký barbar Trorn Silvidianský dojídá a vrací se zpět do vedlejší knihovny, kde na stole leží svazek listin - deník skřeta Gorkishe.

Chvíli prohlíží některé listy, které se mu podařilo zachránit, aniž by se rozpadly. Konečně nalézá ty správné. Ukazuje Vám podrobné nákresy různých předmětů, jako helma, opasek či meč, které jsou zřejmě ne náhodou podobné těm, které jste našli v této pracovně.
Vše je doprovázené textem, který Trorn začíná pomalým a zřetelným hlasem číst.

U kresby opasku je napsáno: Oj, pro služebníky své, živé či neživé, jest opasek onen. Anž ten, kdo omotán kolem svých boků ho má a jednu z přezek pěti stiskne, kosti jeho a svaly a šlachy posíleny budou, aby do obránců doupěte trapitelova silněji sekati mu bylo moci a poranění přetěžká jim způsobovati.

U kresby podkovy je napsáno: Ajť, kéž bych měl tyto podkovy, když prchal jsem z doupěte trapitele. Útěk můj by mnohem snadnější býval, neboť kopyta koně jimi okovaná běží o hezký fous rychleji než ořů jiných. S nimi se mí služebníci dopraví k sídlu trapitelovu jak na křídlech teplého severního větru a přinesou s sebou zmar a zkázu.

U kreseb helmy je napsáno: Ajť, helmu tuto vyrobil jsem pro své živé služebníky, aby mohli držet krok s neživými a smysly jim kázaly vše, co před nimi. Vše, co jest chladnější či teplejší než stěny a podlahy kol bude spatřeno, tak jak trpové svět kol sebe pozorují, a překážky neznatelné ve tmách jak krysy létající spatřiti budou.

U kresby nátepníku je napsáno: Ajť, nátepníky tyto určil jsem pro lukostřelce armády své, až mračna šípů obránce doupěte trapitelova zasypávati budou. Oni mířiti tak přesně budou a zásahy jejich tak mistrné, že nebudou míti potřebu ni jiných zbraní používati, vždy jen střelbou protivníka svého zničí.

U kreseb šípů je napsáno: Ej, substancí ohnivou napustil jsem tyto šípy. Plameny zachvátí barikády v doupěti trapitelově, za kterými se jak lidé zbabělí obránci jeho skrývati budou. Šíp z luku vystřelený za letu vznítí se a škody veliké tak při dopadu způsobí.

U kresby meče je napsáno: Ajť, meč tento pro sebe zrobil jsem, k ochraně sobě proti stvůrám, jež zjevují se v mém okolí stále častěji. On seká do nich skor sám, jak smyslů zbaven, a neustane, než stvůra padne k zemi ponížena a poražena. Velikou pomocí a zárukou bude mi v časech, jenž na dosah již jsouť.

"Ano, myslím, že hledáme nějaký klíč. Nevím to jistě." Na tváři se mi na okamžik objeví slabý úsměv jako kdyby to bylo neobvyklé, nevědět něco naprosto jistě, "ale myslím si, že tím klíčem múže být například kombinace znaků na okrajích toho - portálu - také nevím jestli by jsme je měli přečíst, zkusit je napsat do toho prázdného místa a nebo prostě někam přiložit předmět na kterém budou už takové symboly vyryty, ... " pak už ale začne mluvit Trorn a já rychle zmlknu a poslouchám.

"Možná by jsme měli projít všechny místnosti co tu jsou. Přeci jen jsme nebyli všude..."

"Hmm, teď jsem si vzpoměl, že něco z deníku by se nám hodit mohlo...," pravím tak trochu tajemně - ostatně tak jak mám většinou ve zvyku. Opět přicházím k deníku a zaměřuji se na jednu pasáš. "Tady to je," zvýším hlas, aby mě všichni slyšeli, "Jsou zde nějaké popisky těch věcí, které jsme sebrali." Předčítám, co je k té které věci uvedeno...

Procházím dál lektvary a některé vkládám do své torny. Pak i já vyndám jídlo a hladově se do něj pustím. "Pokud nic nenajdem tady, můžem vyrazit dál prozkoumávat tohle podzemi. Třeba něco najdema za dveřmí u místnosti kde..." Na chvíli se zarazím. "... Kde bylo to vězení."

"V tom deníku jste pane Silvidianský skutečně nic dalšího neobjevil?

Zatím co někteří jedí a Arion šmejdí kolem nalezených lektvarů, postávám u jedné z polic a pouze očima si prohlížím zaprášené baňky.

Stále se nezdá, že by mě okolní chlad jakkoliv vadil. K jídlu si také nic nedávám.
Jí vůbec někdy ten stařík? Asi ne, vždyť je samá kost a kůže. Zázrak, že drží ještě pohromadě...

"Ano, práce alchymistů je jako vaření. Snadno přesolíte nebo připálíte. Ovšem v případě alchymie je větší riziko takové nezdary konzumovat." přitakávám, když Anathan hovoří o skřetových pokusech.

"Otázkou zůstává, co vlastně hledáme?" otočím se na Pjotra, který promýšlí další postup. "U portálu jsme žádný mechanismus neobjevili. Jak se tedy spouští? Z jiného místa? A je to vůbec nějaký mechanismus? Nespouští se ten portál nějakým heslem, které je třeba vyslovit? Co vlastně hledáme?" mnu si svůj dlouhý, ale již prořídlý vous.

"Jak ten portál dokázala spustit družina Rudiho? Něco museli přeci udělat." zahledím se na Rudiho.

Každý se v chladném podzemí zahřívá, jak umí. Někdo se choulí do svého pláště, druhý udělá pár dřepů, aby se rozhýbal a rozproudil krev.

Zatímco kudůk Arion obhlíží se zájmem police i truhlici, zkoumá jednotlivé lahvičky a flakónky, ale i misky a sklenice se všemi těmi roztodivnými věcmi, ze kterých většina vyvolává pocit odporu, někteří z Vás dopřávají svým hladovým žaludkům.
Z vaku či torny vytahujete sušené kousky masa a ovoce, žitné placky. Nejsou to žádné požitkářské pochutiny, ale hlad zaženou.

Venku bude jistě už večer, vesničané popíjí v hospodě u Hroudy, a my tu mrznem v téhle díře...

"Nešťastný Gorkish byl experimentátor. Příliš zbrklý a netrpělivý." přikyvuje Anathan na Arionův tázavý pohled. "Výtvory jeho práce tak mohou mít, řekl bych nečekané a těžko odhadnutelné výsledky."

Technická:

Vybavení Vám průběžně kontroluji a upravuji (jídlo, předměty, životy, magy), většinou tak nemusíte sami nic měnit.

Pokud si rozebíráte více předmětů, provádím vždy konečnou editaci až na závěr, když je jasné, kdo si co vezme.

S novu kořistí pevně připevněnou na sobě, jako kdyby mi jí měl někdo sebrat, odkládám stranou tornu, vytahuji z ní trochu málo jídla na zasycení, strčím sousto do úst a rozvýžně začnu žvýkat. Nechci mít žaludek ztěžklý hltavými sousty, kdyby došlo k boji.

Při pohledu na ostatní se mi v ústech začnou sbíhat sliny a žaludek patřičně bouřlivě a nahlas reaguje. Hlad a k tomu ta zima....

"Když ten klíč není tady, tak kde?" Ptám se a rychle odvracím oči od žvýkacích pohybů čelistí opodál.

"Tohle je přece pracovna a to vedle je knihovna. Někde to tu musí být. Ukryto za nablýskanými hračkami všude kolem." Poklepu volnou rukou na meč připevněný u pasu.

Když vidím, že se nikdo nemá k odchodu tak si také vyndavám z vaku nějaké jídlo a začnu jíst. Přitom udělám dalších pár dřepů na zahřátí.

"Hmm, myslim že nám v tuhle chvíli nezbývá než pokračovat...zatím veškerá pátrání na spuštění byla neúčiná." Říkám s plnou pusou - když jsem uviděl, jak se začal Brens ládovat, můj žaludek se také ozval.

"Kde myslíte, že bychom měli hledat dál?" Ptám se po chvíli.

Ve chvilce nerozhodnosti přelétnu pohledem ostatní v místnosti s dvěma nátepníky v rukou. Pokud o ně nikdo neprojeví zájem, opřu si hůl o stěnu a strčím si je do úložního vaku. Zároveň přitom zabloudím pohledem u zásobám jídla. Mám hlad, a tak si z nich vezmu vydatnou porci na posilněnou a rychle jí zhltnu. Neotálím moc dlouho, aby se do mě znovu nedala zima. Když dojím, seberu hůl a pomalými kroky se ve volné chvíli trochu zahřeji, připraven však kdykoliv vyrazit...

Dělám několik dřepů abych si trošku prohřál tělo.

Taky si přivinu plášť kolem těla a ke krku a celý se zachvěju zimou. "Kromě jiného ten skřet byl i zdatným alchimistou. A nebo tady nějakýho věznil." Chvíli tázavě pohlédnu na Anathana. "Některé z těch lektvarů poznávám, ale dokud je neotestuju, tak bych nikomu nedoporučoval je pít."

S velkým zájme si prohlížím přilbici a pásek. Zajisté, přilbice je to krásná, pevná a jistě dobrá. S chutí ji zkusím jak mi padne. Jistě bude dobrým společníkem, díky kterému mi neroztlučou lebku na kostěný prach, ať už nestvůry tady dole, nebo nestvůry tam nahoře.
Pozlacený pásek si připnu také. Je skvostný a honosný. V porovnáním s tím co mám, obyčejným ošoupaným a koženým, je to umělecký skvost. Krásná zlatá spona jakoby křičela na všechny okolo, že jsem nějaký pán. Jistě se bude hodit, a i kdyby ne, tak na prodej bude dobrá.