Kráter (138 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Když mi Pjotr přátelsky položí ruku na rameno, strnutí mi projede celým tělem, než mě úlek přinutí otočit se. Když spatřím Pjotra, spadne mi kámen ze srdce. Ani nevím jestli je to vypjatou atmosférou, či jestli už mám pocuchané nervy. Možná jedno, možná druhé, možná obojí. ,,Prodali? To ano, ale zcela jistě ne v té malé vísce a navíc, museli bychom se odtud dostat živí a zdraví," smutně hledím po místnosti. Spíše než zlato je mi k užitku nějaká zbraň a zbroj. Co do zlata. Rozsévá závist a zlobu, zatemňuje mysl. Stejně to bude všechno k ničemu, jestli tady zemřeme.

Jednu podkovu ze světlého kovu vezmu do ruky a prohlédnu si ji.
"Co to je za zvláštní podkovu? Takovou jsem ještě nikdy neviděl."

"Zcela odehnat zřejmě ne..." přikyvuje Anathan na Triamosova slova. "Ale rozhodně je podobné pocity, jako radost, štěstí a láska alespoň nepřivábí sem."

"Mladý pan Žabikuch má pravdu. Měli bychom co nejdříve spustit portál, abyste se dostali pryč odtud, daleko, do bezpečí."

"Kdyby jsme to dobře prodali, mohli bychom mít dost peněz na cestu." Položím ruku Tizokovi na rameno, když se vrátím zpět už se svými zbraněmi.

"To je paráda." na chvilku úplně zapomenu na to v jaké jsme beznadějné situaci. Pak si to však uvědomím a přes obličej mi přejde zklamaný výraz.
"Sakra, jak to odsud dostaneme?"
"Musíme rychle najít způsob, jak zprovoznit ten portál. Pak se sem vrátíme pro nějaké ty věci."
Pak vezmu jeden pásek se stříbrnými přezkami a nandám si ho.

Je síce pekné že sme našli poklad ktorý za to asi aj stojí..Každopádne jeho cena je výžšia ako cena zlata.prehovorím zrazu zu čista jasna s pohľadom upretým na telo Chronosa.
Takisto tieto veci nás nezahrejú a asi by sme mali myslieť na oheň.Ak by som si mohol zohriať prsty mohol by som zahrať nejaké balady alebo iné piesne nech sa trochu zdvihne nálada..Ak beznádej a také pocity môžu privolať tie príšery tak opak týchto pocitov môže tie isté príšery odohznať nie Anathan?dokončím s vážnym pohľadom ktorý upieram na starca

Obezřetně procházíte místnost, zdá se býti bezpečná, i když zde v těchto prostorách si nemůžete být nikdy jistí. Slovo bezpečné zde poněkud ztrácí svůj význam.

Na policích, na stole i v otevřené truhlici vidíte nespočet různých lahviček a flakónků naplněných kapalinou všelijakých barev. Leží tu také různé misky s pochybným obsahem, jako jsou různé kořínky, prášky, nejrůznější sušený hmyz či zcela neidentifikovatelné podivnosti.
Na háčcích a skobičkách tu jsou rozvěšeny mnohé druhy bylinek, které naplňují celou místnost zvláštním pachem.
Objevujete i zajímavé předměty, jako koženou vyztuženou helmici, světle červené šípy, kožené nátepníky, opasky se stříbrnými přezkami, široký meč či zvláštní podkovy ze světlého kovu.

Naplnil jsem další flakónek a uložil ho do své torny. Otočím se na svoje souputníky a pak se vrátím ke své aparatuře a pustím se do výroby dalšího lektvaru.

"Dualar se proměňuje v poklady, ve zlato a ve šperky, své oběti láká na vidinu snadného bohatství a zisku." vysvětluje Anathan, když se rozhlíží po místnosti. "Zde by snad žádný neměl být. Buďte ale pozorní!"

Opouštím Ariona zabraného do výroby svých lektvarů a jdu se zvědavý podívat do nové místnosti.

Rozhlížím se po všech těch zvláštních předmětech, které jsou naskládány na policích a na stole.
"Buďte opatrní!" varuji ostatní. "Možná by to měl prohlédnout někdo znalý. Ty předměty mohou být nebezpečné!"

Praskot dveří a odchod ostatních do neprozkoumané místnosti donutí i mě, abych se vyhrabal na nohy a tentokrát opíraje se o hůl došel až do místnoti.
Na okamžik se mi v tváři objeví náznak úžasu, když spatřím kolik věcí si tu dokázal majitel nastřádat. Jsou to ale jen věci. Stejně rychle jako se mi úžas do tváře dostal také mizí. Nedůvěřivě si prohlížím celou místnost.

Dál zabrán do výroby svých lekvarů nereaguji po vyražení dveří ani na Žabikuchova slova o lektvarech. To, že konečně dělám něco naprosto známého, mě očividně pomáhá se uvolnit v tomhle naprosto neznámém a vražedném prostředí.

Urychleně se chápu svého meče. Pokušení je moc silné, přesto zážitek s Dualarem, či jak se ta potvora jmenovala, je mnohem silnější. Bral bych si plné kapsi všeho, co tady leží, ovšem kdybych si byl jistý, že nebudu mít za zadkem nějaké nestvůry.

"Ty brďo. Už chápu proč byl ten zámek tak složitý."
"Arione, myslím, že tady máš co zkoumat." říkám s úsměvem.
"Měli by jsme dát pozor, aby se z nějakého toho předmětu nezjevila ta potvora s chapadlama."
"Anathane, ty dokážeš z předmětu poznat tu potvoru?"

Žabikuch svojí lucernou osvětluje prostory místnosti.

Stísněnost a nepříjemný chlad okamžitě ustupují do pozadí, jakmile oči spočinou na tom množství lektvarů, bylinek a předmětů, které vypadají zvláštně a vzácně. Poklad, odměna za úsilí.

Ta tam je opatrnost a ostražitost, teď je čas vrhnout se na kořist, zkoumat neznámé předměty a opájet se ziskem.

Kterou z lahviček či flakónků vyzkoušet nejdřív?
Vždyť je jich tolik, nakupených na stole a v truhlici, pokrytých tlustou vrstvou prachu, která jim dává punc vzácnosti.
Možná tu s čirou tekutinou, nebo tady tuhle nezdravě zelenou s dlouhým popiskem na štítku? Nebo se raději vrhnout na ten nádherný opasek, vyzkoušet si helmu? A co asi dělají ty podkovy? A tyto zvláštní šípy?

Tato místnost je plná divů.

(Viz. Mapy: Za portálem (10.místnost), ilustrace Meč)

Když slyším praskání dveří, otáčím se od knihovny a hromady prachu na zemi a začínám se také o novou místnost zajímat, proto přistupuji blíže a nakukuji dovnitř.

"Výborně!" vykřiknu až moc nadšeně a potichu zatleskám.
Pak už z batohu vyndavám lucernu a rozsvěcím jí. Poté co se lucerna rozsvítí již opatrně nakukuji do nové místnosti.

Dál pokračuju ve výrobě lektvarů, válečnický úspěšný pokus dostat se do vedlejší místnosti téměř nezaregistruju, jen sebou lehce trhnu při praskotu dveří.

Mnu si rameno a rozhlížím se kolem. Pokud se zdá, že je všechno v pořádku pomalu ustupuji zpět do místnosti, z které jsem přišel. Pro své zbraně.

"Opatrně!" varuje Anathan a ustaraně nahlíží skrze vyvrácené dveře.
"Jste v pořádku?"