Kráter (139 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Tizok s Pjotrem se na tři společně rozběhnou z prudka proti dveřím a vrazí do nich svými rameny.

Dveře se bez většího odporu s praskotem rozlétly. Oba bojovníci se zkušeně schoulí a v kotrmelcích dopadnou na zem v jakési další potemnělé místnosti, jen lehce osvětlené dopadajícím světlem z Vaší lucerny položené na stole u pracujícího kudůka Ariona.

Tizok i Pjotr se rychle zvedají na nohy a rozhlíží se kolem dokola po případném nebezpečí, které naštěstí zatím nepřichází.

Uf...žádná další nestvůra tu nečíhá?

"Tak šup kluci, ale opatrně."

Pokusu o vyražení dvířek si zatím nevšímám a nadále si prohlížím knihy.

Odložím štít, meč a batoh a připojím se k Tizokovi.
"Na tři," souhlasím a zadívám se vyzývavě na dveře.

Ustupuji trochu dále od dveří do prostoru, který mi moji družníci připravili, abych měl pokud možno co největší rychlost a i energii, až vletím do dveří. ,,Tak na tři Pjotře?"

Ustupuji na stranu tak aby měli ostatní dobrý přístup ke dveřím. Pak s nadějí sleduji jestli dveře poleví.

"Jdeme na to," řeknu vážně a třu si dlaně o sebe, abych si prokrvil promrzlé prsty.

,,Tak co Pjotře," mrknu šibalsky na svého družníka. ,,Tak vysadíme tyhle vrátka z pantů? Co říkáš?"

Dál spokojeně míchám další lektvar, jako bych zapoměl na všude přítomnou zimu, na to, že každou chvíli můžeme zemřít, na to, že kousek ode mně leží tělo našeho spolubojovníka. Pramálo pozornosti věnuji dění okolo.

Schoulený Rudi sleduje, jak Tizok zkouší bytelnost dveří. Když se do nich trochu silněji opírá, vrzají a praskají.
Protože se otvírají na druhou stranu, zdá se, že by se mohly při větším nárazu vyrazit.

Kudůk Arion spokojeně dokončuje další lektvar, starý Pandemonix ho se zájmem sleduje, Trorn zkusmo prohlíží další knihy.

Haldir na Žabikucha zamítavě kroutí hlavou a tře si svá zranění. Rozhodně nemá chuť sebou mlátit o dveře.

Dívám se chvíli na Anathana a pomalu konečky dvou prstů hladím svůj levý knír. Myšlenky proudí a probere mně z nich až lomcování dveřmi. Ohlédnu se do chodby, jestli nikdo nejde a pak přistoupím k Tizokovi a Žabikuchovi.

"Nemáme moc na výběr. Buď příšera přijde za námi a nebo my za ní, takže rád pomůžu. Stačí říct jak."

,,Možná by šli vrazit," odpovídám. ,,Jsou dost staré a nezdá se, že by byly ještě pevné, ale i místo toho, že si narazím rameno se bojím toho, že tam za dveřmi bude stát nějaká další zrůda," podívám se po ostatních.

"Možná by jsme se je mohli opravdu pokusit vyrazit. Co vy na to?" a pohlédnu na naše statné bojovníky.
Když vidím, jak se s dveřmi Tizok pere tak se ho s nadějí v hlase zeptám "Jde to Tizoku?"

Chvíli si dveře se zájmem prohlížím, prsty se dotýkám jejich dřevěné výplně, sem tam odloupnu kus ztrouchnivělého dřeva, která rozdrolím mezi prsty. Možná by šli vyrazit, možná by se to podařilo.
Nerozhodně se rozhlédnu kolem sebe co na to ostatní. Moc si mne nevšímají. Proto se pokusím zapřít a dveře zlehka odtlačit. Vím, že to asi nepůjde, ale alespoň tak zjistím, jak pruží, kde se vylamují, kde drží a co bych mohl pro jejich devastaci udělat. Kouzelné dveře nekouzelné dveře. Po chvíli svojí intenzitu zesílím a párkrát s dveřmi zalomcuji.

Tizok prohlíží východní dveře. Nejsou okované, z kovu je pouze klika a zámek.
V některých místech jsou pokryty plísní, že by ale byly zcela ztrouchnivělé, se nedá říci.

Kudůk Arion zatím pracuje na dalším lektvaru.

"Ano, někdo z druhé strany se tady může objevit kdykoliv a kdekoliv." odpovídá Anathan tiše na Pjotrovy otázky.

"O tom místě je lepší nemluvit. Čím méně budete vědět, tím více zůstanete ochráněni. To místo je zlé, chaotické, plné smrti a nenávisti..." vypráví Anathan tichým hlasem. "Už v těchto prostorách jste jednou nohou na druhé straně. Jistě stále cítíte, že je zde něco špatného, jiného, nepřirozeného. Možná byste tu hranici mohli zcela překročit, ale modlete se, aby se tak nestalo. Sotva byste přežili jen pár chvil..." stařík se odmlčel, než pokračuje dál.
"Vaše pocity, vaše emoce, ač se to může zdát nepochopitelné, mohou napomoci k přivolání někoho z druhé strany. Váš strach, beznaděj, panika, deprese, to vše vás může v těchto místech rychle zahubit. Ano, tyto emoce vás mohou zahubit kdekoliv, ale zde, v těchto místech, mohou mnohem více narušit zdejší citlivou, narušenou hranici mezi vaším a mým světem. V těchto prostorách nemůžete mít sice nikdy jistotu, kdy se zde někdo nebo něco objeví, ale pokud ovládnete své pocity, budete více ochráněni. Jste tu ve velkém nebezpečí. Musíte se co nejdříve odtud dostat!" varuje Anathan, svá slova vyslovuje důrazně a naléhavě.

"Jestli do hodiny umrzeneme, budeme mít štěstí, že přežijeme tak dlouho." Řeknu vážně, "Anathan právě řekl, že jsme na rozhraní dvou světů. Pokud bychom mu věřili, může se z druhé strany právě teď někdo neco něco dívat. Něco hladové a nebo krvežíznivé. Může to čekat až se k tomu otočíme zády."

Odmlčím se zadívám se na Ariona: "Věřím, že než začneme cokoli dělat, měli bychom se o tom nebezpečí dovědět více. Naštěstí tu máme někoho, kdo nám o tom může říct víc. Kdy je možné překročit hranici? Můžeme se nějak vyhnout tomuto nebezpečí? Mohli bychom odhadnout méně riskatní oblasti?"

"Hodinu? Hmm, dobře. V tom případě Žabikuchu, Tizoku, Pjotře a Triamosi běžte zkusit rozdělat oheň do tý kuchyně, v případě že by to vypadalo na boj, okamžitě zakřičte. Bez ohně tady asi do hodiny umrznem." Zachumlám se do pláště a jdu zpět prohledávat knížky, jestli čirou náhodou něco neobjevím.

"Jen doufám, že za hodinu tady neumrznu."

Při práci se podívám na ostatní. "Radši bych těch lektvarů udělal co nejvíce. Když mi dáte tak hodinu...." Podívám se hlavně na Trorna.