Kráter (137 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Sakra to je zima. Měli by jsme odtud raději vypadnout."
"Nezkusíme v té kuchyni rozdělat na chvilku oheň aby jsme se aspoň trochu zahřáli?"

Strčím si ruky pod pazuchy aby som si ich trocha zahrial a začnem chodiť hore dole v snahe rozprúdiť si krv.Potlačím zívanie ktoré sa mi derie na tvár a chodím hore dole trasúc sa od zimy pričom tí čo sú bližšie môžu počuť ako mi škvŕka v žalúdku.
Sakra tak to zoberte všetko a deliť si to budeme potom.Teraz na to nie je čas a ani miesto.Najprv odtiaľto vypadnime.Neudržím sa a poviem to trochu jedovatejšie ako som chcel

Když si uvědomím, že jen postáváním tak akorát zmrznu, rozejdu se prozkoumat jeden z nátepníků, stále se trochu opíraje o hůl. Ještě předtím se ale trochu víc zachumlám se do svého cestovního pláště(pokud to ještě jde).

Kudůk Arion zvědavě prochází kolem polic, prohlíží i stůl a truhlici. Stírá prach z flakónků a pozorně si prohlíží popsané štítky na lahvičkách.

Rudi pouze zakroutí hlavou a tiše zašeptá: "Tady si nás najdou jenom temné spáry Morfea..."

S výrazem beznaděje přejíždí očima lahvičky s nejrůznějším obsahem. Pak zkrabatí nos, potřese hlavou a vrátí se k vyvráceným dveřím, sledujíc kudůka, který dokončil další podivný lektvar a sklízí své náčiní.

Spěšně dodělám poslední lektvar a začnu sklízet svoji aparaturu zpět do své truhličky, pečlivě a opatrně, jako by to byl největší a nejkřechčí poklad na světě. Pak i já vejdu do další místnosti. "Tak ukažte, co jste tu našli." A se zájmem začnu prohlížet lektvary, zda-li má nějaký etiketu a pokud ano, zda-li jí budu rozumět.

"Hezký, ale já to nevyužiji a pokládám nátepník zpět na stůl."
"Hezká řeč, Pjotre. To, že každý je strůjcem svého štěstí je naprostá pravda."

Když vidím, že se Arion chystá k další výrobě té tekutiny tak na něj houknu.
"Arione, pojď se sem podívat na ty lektvary. Za chvilku musíme už zase jít. Tak si to tam skliď a pojď sem."

Pokrčím rameny a pak nalezený meč pomalu schovám na místo, kde obvykle nosím svůj, připnu jej k pasu. Vlastní meč však neodložím a držím jej v ruce.

Když to udělám přistoupím k Rudimu a chvíli se na něj dívám: "Ne, není to bordel k ničemu. Jeho nalezení alespoň posílilo naši morálku. Možná ne moc, ale pomůže nám to odvážit se jít dál. A to je přesně to co potřebujeme. Jít dál a najít způsob jak se odsud dostat. Zdá se, že zde se nenalézá to co hledáme a tak máme dvě možnosti. Zůstat zde a čekat až si pro nás přijdou... a nebo to nevzdávat a zkusit bojovat. Možná zemřeme dřív, když se vydáme dál a možná se setkáme s bolestí mnohem horší, než kdybychom zůstali zde. Ale možná také najdeme způsob jak se odsud dostat."

Na okamžik se odmlčím a zadívám se kamsi bokem, hlas je tišší, jako bych mluvil spíše pro sebe: "Vždy jsem měl pocit, že u nás se lidé moc zabývají vírou. Bůj je pro ně důvod a účel. Čekají až jim boží milost přinese bohatství až do klína. Většinou se nedočkají. Bůh přeje těm, kteří se o své štěstí postarají sami."

Odkašlu si jako bych mluvil více než jsem chtěl: "Ehm, ... chtěl jsem tím říct, Rudi, že se nesmíme vzdát. Zkus se postavit svému strachu. Zkus věřit a nepřestávej zkoušet. Protože kdo nesází, nevyhraje."

Zatímco se většina začala zabývat předměty v otevřené místnosti, domíchal jsem další lektvar a začal připravovat suroviny znovu...

"Možná, že tato místnost byla více izolovaná od ostatních." přemýšlím nad Trornovy slovy. "Moudrý pan Anathan také pravil, že Gorkish vyráběl rozličné předměty. Možná používal různé zvláštní postupy, díky kterým mohou mít tyto věci zajímavé schopnosti. Díky kouzlům mohou být také trvanlivější."

"Ten by mě možná tak zpomaloval v kouzlení..." Říkám a nátepník sundávám. Pro změnu beru opasek, sundávám svůj a nandávám si nově nalezený. "Víte co je zajímavé...že všechny věci zde jsou v pořádku. To je opravdu divné, když většina věcí zde v podzemí jsou ve značně špatném stavu."

Opatrně se nataženýi prsty dotknu kožené helmice, jako bych se obával, že se změní na nějakou příšeru. Naštěstí ne. Pak kožený pásek s podivnou sponou a koženné nátepníky. Opravdu jsou nádherné a já neodolám je vzít do ruky.

"Ukažte?" prohlížím si zvědavě meč. "Zvláštní kov. Vidíte ty nepatrné tmavší žilky? Nic podobného jsem ještě nikdy neviděl. Velmi zvláštní..." zadumaně přikyvuji a zlehka přejíždím konečky prstů po povrchu čepele.

"Možná někdo znalý v oboru kovů a slitin by mohl povědět více. Horníci, kováři, zbrojíři, někdo takový."

"Jo, jo ten meč vypadá opravdu nebezpečně." říkám když vidím, jak se s ním Pjotr ohání.
Se slovy "Ty podkovy jsou moc hezké." dvě automaticky strkám do vaku.
Pak přejdu k nátepníku a začnu si ho také prohlížet. "Co na ně říkáš Trorne?"

Když vidím že v místnosti jsou samé lektvary, je trochu vidět mé zklamání. Po chvíli však už na sobě nenechávám nic zdát a jdu si vyzkoušet některý nátepník.

"Takovou zbraň jsem ještě neviděl," říkám a v mém hlase je slyšet údiv. "Je lehký a vyvážený, ale z čeho je asi vyrobený?" Poslední slova říkám zamyšleně a podívám se na Pandemonixe. Přistoupím k němu a meč mu ukazuji.
"Vypadá to nezvykle, že?"

Rudi stojí bezradně uprostřed místnosti.
"Jenom nějakej bordel k ničemu..." zašeptá.

Pjotr zkouší několikrát máchnout mečem a důkladně si prohlíží jeho ostří.

Žabikuch si zatím nasadil jeden opasek a dál prohlíží ty zajímavé podkovy.

Pandemonix prochází kolem polic a jen očima prohlíží všechny lahvičky a flakónky.

Mimo lektvarů, bylinek, všelijakých kořínků a různých hnusů tu jsou ještě dva opasky, několik dalších podkov, dvě kožené helmice, čtyři nátepníky na zápěstí a možná tři desítky světle červených šípů.

"Ano, měli bychom začít hledat," souhlasím s Brensem a Tizokem.
Pak ale následuji Źabikuchova příkladu a přistoupím ke stolu. Zvednu meč a zkouším jak je vyvážený.

"Snad abychom se pustili do hledání..." odkašlu si, "...hledání způsobu, jak zprovoznit ten portál," zasípu a začnu očima blíže prohlížet jednotlivé předměty, zda by některý nemohl sloužit jako nějaký spouštěč.