Kráter (140 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Je velice pravděpodobné, že dveře budou začarované, takže je možné, že vše bude jako nové, navíc chráněné kouzlem." Říkám když se vracím ze svého neúspěšného pokusu na chodbě. "Mám ale nápad, můžem skusit za ně poslat Mermyra, ale v případě že tam bude něco těžšího na odnos, tak to stejně nám sem nepřenese."

Když vidím ostatní, že se pokouší vymyslet něco u dveří, vyndávám další suroviny a pokračuju ve výrobě.

,,Co ty zatracené dveře vyrazit?" ozvu se zezadu. ,,Beztak bude dřevěná část dost ztrouchnivělá. Je to tady samá houba a plíseň. Tohle by dokázalo zničit i bukové dřevo," protlačím se dopředu, abych si dveře prohlédl. Pokud jsou kované, pak by to bylo horší, ale vylomit zámek z dřevěné výplně tak těžké zase není. Ne, když je nás tady pomalu tucet.

"Takže je vlastně jedno jestli hlídám dveře, protože se mi kdykoli může kdovíjaký tvor z ... druhé strany přistát za zády?" Ptám se dost nejistě a dívám se na Anathana.
Pak potáhnu levou rukou svůj knír a ptám se dál: "A když ony můžou sem, můžeme mi za nimi?" Bývalý vězeň je z druhé strany, tak se tam musí umět nějak dostat. "Můžeme překročit tu hranici zde a pak se vrátit zpět hned za těmi dveřmi aniž bychom je museli otevírat? Co je zač ta druhá strana? Jaké to tam je?" Vypadá to jako kdyby mně slova Anathana znepokojila ještě více než naše současná situace. Upřeně na něj hledím a čekám na odpověď.

"Sakra, nejde to. Tam musí být opravdu něco hodně cenného, když to je chráněné takovým zámkem."
"Snad kdyby mi nebyla taková zima, tak by se mi to možná podařilo otevřít."

Žabikuch zatím znovu prohlíží východní dveře a jejich zámek. Při upřeném pohledu do temné skulinky mechanismu zámku se kouše do rtu, jako by mu to snad mělo pomoci.

Nakonec neodolá, ze svého tlumoku vytáhne své drobné nářadíčko, pokyne na Vás, abyste přišli blíže s lucernou a pokouší se zámek odemknout svojí metodou, ke které nepotřebuje originální klíč.

Spokojeně se pohupuji u svého vybavení, s úsměvem na tváři, jakobych úplně zapoměl na to, v jaké situaci se nacházíme. Než dodělám svůj lektvar, uběhne celá směna, ale je vidět, že s výsledkem jsem spokojen. Pak se tázavě podívám na ostatní: "Zkusil bych udělat ještě pár dalších lektvarů. Budou potřeba, jestli má na nás ještě jednou vyskočit nějaká podobná příšera."

Po vyslechnutí Anathanova vyprávění o Dualarech se oklepu a promnu si ruce. Po zmínce o tom, že se mohou proměnit v truhlici s pokladem a pak dotyčného co má o poklad zájem zabít, mě úplně přejde chuť zde nějaký poklad hledat...
Udělám pár dřepů abych se alespoň trochu zahřál.
"Možná by jsme mohli udělat oheň v kuchyni. Tam určitě musí být odvětrávání."

Kudůk Arion zatím na stole cosi připravuje. Ve skleněných baňkách mísí různé roztodivné suroviny a kapaliny, odměřuje pečlivě správné množství, přelévá z baňky do baňky, zahřívá nad zapáleným kahanem, promíchává.
Výsledek své práce přelévá se spokojeným výrazem ve tváři do připraveného flakónku.

Když Trorn rozhodne, že prohledávání všech těch knih, které se v mnoha případech navíc již rozpadají, nemá příliš význam a trvalo by dlouhý čas, než by vše prohlédl, zkouší na chodbě svůj pokus.

Zapaluje kousek papíru a když se více rozhoří, přikládá další ztrouchnivělé kousky knížek. Aby navlhlý papír lépe chytnul, pomáhá mu trochou oleje.
Plápolající plamen se jen mírně třepotá.
Vzniklý kouř se pomalu, líně převaluje vzduchem.
Nezdá se, že by tu byl výrazný průvan. Nějaké průduchy či větrací šachty tu zřejmě někde budou, jinak by zde asi ani samotný skřet Gorkish nemohl žít, ale jak mohou být velké? Možná tu jsou jen malé přírodní skuliny a průrvy, kdo ví.

"A utáhnout provaz kolem krku by si Triamosi nechtěl? Myslim že by to mělo stejný účinek jako tady rozdělávat oheň. Nejdřív přemýšlej, než něco řekneš." Říkám a přitom si prohlížím knihy. "Tohle nemá cenu. Než bych to všechno prostudoval, tak bysme tady dávno chcípli. Něco mě ale napadlo. Ten oheň rozděláme. Ale ne proto, aby jsme se zahřáli." Vycházím na chodbu, beru do rukou nějaký suchý papír a snažím se ho zapálit a poté přikládám opatrně mokrý papír.

Nespravíme si oheň?Je tu dosť zima..Máme tu dosť papiera a aj nejaké to drevo...Prinajhoršom si nejaké ďalšie donesieme..Hm?Opýtam sa nevynným hlasom a začnem sa trieť dlaňami po ramenách pričom sa celý chvejem od zimy..Určite od zimy ako je vidno aj podľa modrých pier.

Pozorně poslouchám Anathanova slova a snažím se to srovnat nějak s tím, co znám. Jiné světy, plné takových příšer? A pochází snad ten muž ze stejného světa? "Když Vás poslouchám, docela mě chuť na spánek přešla..."

Zakroutím hlavou a pak už naslouchám Trornovi. Zmínka o možné druhé cestě mi viditelně zvedla náladu. Pak už si začnu vyndávat na stůl z baťohu nějaké své věci z baťohu. Vidíte kahan a pár zakřivených baněk. Nakonec se rohlédnu a vyndám malou truhličku.

Trorn prochází kolem polic a hromádek knih. Někdy se podívá jen na vazbu, občas knihu opatrně opráší a zkusmo prolistuje několika stránkami.
Může ale vůbec něco nalézt v tom neskutečném množství? Je to jak hledat jehlu v kupce sena...

Rudi zůstává schoulený na zemi, lehce se třese a upřeně sleduje východ na chodbu.

Jaká ironie. Jaká ironie osudu. Přinesli jsme si jí z jeskyně, kdy jsme měli portál obnovit, stejně jako tady. Je to snad nějaké pouto? Pouto mezi portály. To nejspíš ne, ale i přesto …
Ty to už potřebovat nebudeš, kamaráde.
Rozechvěnou rukou začnu rozepínat řemínek Chronosovi přilby. Ruce se mi třesou rozčílením. Je ta přilba prokletá? Jediná možnost je, nasadit si jí. Buď mě prokleje, nebo mi pomůže.
Blbost!
Helmici se snažím stáhnout Chronosovi co nejšetrněji. To, že je mrtvý si jakoby neuvědomuji. Přijde mi, jakoby spal, usnul a já ho tady sprostě okrádal. Víceméně to byla věc jeho, ale mám-li volit mezi černým svědomím a mým životem, pak je tady volba jasná. A nechat to tady jen tak na zmar…
Když si stáhnu z mrtvé hlavy Chronose helmici, zakývám párkrát hlavou, udělám znamení boží trojice a opět mrtvého bojovníka přikryji. Těžce se zvednu a prohlédnu si můj úlovek.
,,Také jsem to chtěl navrhnout. Předstihl jsi mě o pár vteřin. Gorkish přece nemohl to tady vyhloubit jen tak kouzlem. Nemohl se přece portálem přenést do téhle skály. Pak by ho to tady rozmačkalo. Musí tady být nějaký další vchod. Sklaní průrva, nebo tak něco,“ dál jsem zahloubám ve zkoumání helmice.

Vyprávění Anathana poslouchám spíše jedním uchem. "Mám dobrou zprávu. S vysokou pravděpodobností je odstud cesta ven i jinudy než portálem. Respektive určitě byla. Je možné, že bude schovaná v nějaké místnosti. Tak či tak, určitě nebude odsaď, z ložnice a ani z kuchyně a místností za těmito místnostmi. Takže může být z pitevny, z místosti s portálem, z Anathanova vězení a s největší pravděpodobností někde za dveřma na konci chodby." Říkám, respektive si spíše mumlám napůl pro sebe tyto trochu zmatené myšlenky. "Dále by zde někde měla být studna. To nevím, jestli nám pomůže. Skoro určitě zde ale bude návod pro stavbu portálu a tím pádem i způsob jak ho ovládat." Říkám a nechávám deník pootevřený na stole a přecházím ke knihám v policích.

Technická:

Na nástěnku doplněny do sekce Technické údaje ke hře nové doplňky: Pravidla pro souboj a Základní hody kostkou.

Technická:

Na nástěnku jsem pro Vaši přehlednost přidal informace o aktuálním čase a ročním období.

Anathan si při Pjotrově otázce smutně, ale chápavě povzdechnul.
Zdá se, že o té bytosti nechce mluvit a rád by Vás ušetřil jakéhokoliv dalšího setkání s ní, byť by se mělo jednat jen o vyprávění. Bylo ale zřejmě pouze otázkou času, kdy se budete chtít dozvědět více.

"Dualar...dualaři jsou černou skvrnou tohoto.. vašeho světa. Nepatří sem, ale ve své podstatě jsou jeho nedílnou součástí. Jsou to zlé, krvelačné, věčně hladové nestvůry. Tu, která vás napadla, jste viděli v její pravé podobě. Dokáží se měnit. Dualar může vypadat jako překrásný poklad. Kupka zlaťáků, ale třeba i jako truhlice plná šperků a drahého kamení. Když vás chamtivost a vidina bohatství přivede až k ní, ukáže svoji pravou tvář. Pak už bývá pozdě, dualar nasytí svůj žaludek, a začne lákat nové oběti." stařík se na chvíli odmlčí.
"Už jste možná vycítili, že v těchto místech, v tomto podzemí, je cosi zvláštního s prostorem kolem vás. Je tu..." Anathan se rozhlíží po chladné knihovně, "...je tu tak křehká hranice mezi vaším světem a místy, odkud Dualar přišla, odkud jsem přišel i já." při jeho slovech si znovu uvědomujete, jak se svými sovími oči a zvláštními pírky, které mu vyrůstají ze spánků, vypadá nadpozemsky, v jeho blízkosti cítíte zvláštní auru a jen naprostý blázen by snad mohl uvěřit, že je obyčejnou bytostí z tohoto světa.
"Představte si velkou stěnu, zeď, která vás neprostupitelně odděluje od okolí. Zde ale byla tato stěna narušena, pobořena a co bylo na druhé straně, může kdykoliv k vám." posloucháte starcova slova, vše se zdá tak neuvěřitelné a nepochopitelné. Jiný svět? Nestvůry, bytosti, které se zde mohou znenadání objevit? Proměnit se ve zlato, v poklad?
Vše se zdá tak bláznivé a děsivé. Přesto Vás ale základní instinkty a pudy sebezáchovy nutí rozhlížet se kolem, ve strachu, že se zase něco nebo někdo objeví, v temném koutě a bude chtít jediné, Vaši smrt.

Při Pjotrově otázce zpozorním, zvednu hlavu a poslouchám, co Anathan odpoví.

"A ... ti Dualaři, co jsou to vlastně zač?" Ptám se našeho nového společníka snad jen abych svým hlasem narušil čekání. "Jsou to vůbec stvoření z tohoto světa? Objevují se takto náhle vždy?"