Kráter (141 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

,,Hloupost, někde to konec mít musí," kleknu k Chronosovu tělu. Tak ten už to má za sebou. Šťastlivec svým způsobem. Co když to opravdu nemá konec, co když pak tady zůstaneme a postupně jeden za druhým zařveme v tomhle sklepení. Sakra! Znechuceně si odplivnu na špinavou podlahu. ,,Nic netrvá věčně. Ani ty Gorkishovi čáry máry nejsou nekonečné, ať jsou jaké jsou," poodkryji kus látky,která překrývala Chronosovu hlavu. Tak, tak. Prý dopřej mrtvým pokoj. Co všechno se ještě s jeho tělem bude dít? Co všechno se s našimi těli bude dít jestli podlehneme? Ukončíme svojí pouť jako potrava pro nějakého Dualara? Upřeně pozoruji Chronosovu posmrtnou masku, jakoby mi dávala odvahu, jakoby mi vracela zpět odhodlání a kuráž, které zdejší zdi ze mne vyčerpávají.

Opatrně si knihy prohlídnu, pak je všechny schazuji ze stolu, kromě jedné. "Stačí ti ten prostor pro práci, Arione?" Ptám se a opatrně v knize listuji.

"Kéž by tomu tak bylo, statečný pane Tizoku." přikyvuje Anathan na sokolníkova bezradná slova.
Z hlasu starce lze cítit velikou touhu a přání, aby tomu tak skutečně bylo, aby se žádné další nestvůry neobjevily. Cosi Vám ale našeptává, že se může kdykoliv objevit další...

Nervózně si hladím šrám na mé tváři. Mohl mě ten Duralar seknout svým ostnatým chapadlem trochu výše, a mohl jsem být bez oka. Teprve teď si uvědomuji jak jsem na hlavě bezbranný, zejména teď, když nás může nějaká ta stvůra napadnout každou chvíli. Můj pohled přitahuje šošolka přilby, co má na hlavě zesnulý Chronos. Není mi moc do řeči, jsem tady teď trochu zbytečný. Ani mi to moc nevadí, alespoň si trochu odpočinu. Opravdu jen trochu, opřít o zeď ani sednout si se neodvažuji.
Nathanova slova mě poněkud vzpruží. Nějaká další nestvůra?
,,Kdy tomu bude konce? Kdy tomu bude konce?" opakuji několikrát hledíce na Anathana. ,,Zástupy těch nestvůr přece nejsou nekonečné! Někdy musí tomu být konec!

Trorn zatím opatrně prohlíží knihy a listiny ležící na stole.

Rudi se schoulil mezi hromádkami knih, co nejdál od mrtvého Chronose, a nervózně se dívá ke dveřím vedoucím na chodbu, kde hlídá Pjotr.

"Klíč nosil nešťastný Gorkish zřejmě u sebe. Pokud tu není nebo jste ho nenašli někde jinde, zřejmě zmizel i se svým pánem." krčí rameny Anathan.
"Spát v těchto místech není skutečně moudrým nápadem. Nikdy si nemůžete být jisti, kdy se zde objeví nějaká další nestvůra. Nebo byste snad chtěli, aby vás ze spaní probudila další Dualar?"

Zakroutím unaveně hlavou a na tváři se mi zřetelně odráží neochota cokoli řešit a touha být na nějakém bezpečném místě, kde bych si mohl odpočinout. Na Triamův návrh nic neříkám a dál se dívám do chodby.

Myslím že to je už druhý krát čo so mnou súhlasíš Trorn.Hm?Usmejem sa kyslo:Bodaj by išlo o niečo príjemnejšie ako napríklad nejaké balady.
S týmto si začnem trieť ramená a pozerám na Chronosovo telo.
Spať v blízkosti mrtvych ma neláka ale otázne je či vôbec zaspím.Ak sa nevyspím tak to zajtra odnesieme..Ak budeme spať a niečo nás napadne umrieme takmer isto.Ak spať nebudeme a niečo nás napadne tak zomrieme možno..Zaujímavé rovnica..Čo takto sa tu zabarikádovať a spať na smeny?Polovica teraz a druhá potom?

Pozoruji Trorna, jak prohlíží věci na stole, trochu netrpělivě přešlapuji. "Taky mě nětěší představa nocování tady v téhle kobce, ale pokud si neodpočineme, spíš nás něco zabije. Pokud nás to teda nezabije už během našeho odpočinku." Zakroutím hlavou nad našema možnostma.

"Tady bych klidně spal a to z několika důvodů. Zaprvé je vidět, že zde nikdo nebyl, zadruhé tato místost má dveře, takže jsme alespoň trochu chráněni. Ostatně si myslim že nám stejnak brzo nebude zbejvat nic jiného, protože už jsme pěkně dlouho nespali." Říkám a začínám si prohlížet ještě jednou všechny knihy na stole, aby si tam mohl Arion zřítit malou laboratoř.

"Ty by jsi tu spal Trorne?" vyhrknu překvapeně na barbara.
"Já tedy ani náhodou. Určitě bych tu stejně ani neusnul."
Musíme se nějak dostat přes ty zamčené dveře.
"Anathane, nevíte kde by mohl být klíč od těch dveří?"

"Ech...je pravda, že od té doby, co jste mě dostali ven z toho ledu, jsem si stále připadal jak v rozžhavené peci. Až tady dole mi je konečně příjemně. Zajímavé..." pokyvuji hlavou a dumám nad těmito okolnostmi.

"Spát možná není až tak dobrý nápad, vzhledem k tomu, kde jsme." Říkám klidně a dívám se do chodby, kterou jsme přišli, "jestli si vzpomenete na poslední souboj, tak nepřítel se objevil najednou, z ničeho nic, odnikud. Jako přičarovaný nějakým kouzlem."
Odmlčím se a pak dodám rozhodně: "Ne, já tady spát nebudu."

"Já teda vyjjimečně souhlasím s Triamosem - já zde s mrtvolou spát nechci." Pak se otáčím k Flaveriusovi a přistupuji blíž: "Tak ono když jste byl kdoví jak dlouho v mrazáku tak se není co divit, že vám to tady připadá jako v tropech." Pousměji a pak starce vemu za ruku, abych vyzkoušel zda je stejně "teplý" jako my.

Chvíli se jen bezradně rozhlížím a pak se odšourám ke dveřím, kterými jsme přišli. Opřu se o stěnu, zabalím pořádně do svého pláště a začnu si o sebe třít dlaně, abych si je zahřál.

Triamův návrh přejdu krátkým potřesením hlavou a několika slovy: "Raději bych to nedělal."

Pak závistivě pozoruji starce, kterému zjevně není zima: "Ano, je tady poněkud, ... chladněji."

"Tam byla ložnice, pokud se nepletu..." ukazuji k jižním dveřím. "A také nějaký podivný sliz a zjevil se tam onen přízrak, který zabil tady nebohého Chronose." očima přejedu mrtvé tělo pod elfím pláštěm.

"Nevím jak vám, ale mně je tady dole příjemně. Vám je chladno?" ptám se zcela vážně, ale při pohledu na moji postavu, kostnatého starce v potrhaném rouchu, zde v chladném podzemí musím buď vtipkovat nebo jsem zřejmě již chladem otupělý a smyslů zcela zbavený.

Můj zrak spočine na stole plném listin a zbytku knih. "Trorne, potřebuju trochu místa, ale nerad bych zničil něco, co by nám mohlo pomoci. Podívej se ještě jednou nejdřív tady na věci na stole. Když tam nic užitečného nenajdeš, rozložím si tady svoje vybavení..."

Vypočujem si čo vravia všetci o zime a prítomnosti mŕtvoly a sucho zhodnotím:
Tak prečo do tej zimy nedáme Chronosovo telo?Jemu to vadiť nebude a nám to pomôže..Poviem necitlivo ale pragmaticky.Keď začujem to čo preberajú Žabikuch a Anathan tak mi hneď napadne niečo čo aj poviem:
Nemôže tam byť Gorkishoov denník?Alebo rovno návod ako aktivovať portál?

"Nezlobte se, pane Silvidianský. Všechno se zdá býti tak křehké a zpuchřelé." omlouvá se stařík vysokému barbarovi.

"Zřejmě tam bude jakási další Gorkishova pracovna." odpovídá Anathan na Žabikuchovu otázku. "Gorkish byl, jak už jsem několikrát poznamenal, experimentátorem v mnoha oblastech. Předpokládám, že by za těmi dveřmi mohly být uschované některé předměty, které vytvořil. Ovšem, těžko říci, v jakém budou stavu a další otázkou je, jak moc by vám mohly být k užitku."

Knihy mě absolutně nezajímají tak jen kolem nich projdu k zamčeným dveřím na východě. Zamčené dveře mě rozhodně nenechávají klidným.
Chvilku znovu zkoumám zámek...
"Co tam tak za těmi dveřmi může být?" říkám si.
Pak mě cosi napadne a obrátím se na Anathana.
"Ty dveře se mi nepodařilo otevřít. Nevíš co tam ten skřet může schovávat?"

"To byla ta místnost, kde byla taková kosa? Ono už ani nevím kde mě zima začala bejt, takže už mě to tady začíná připadat chladný všude." Chabě se zasměji.