Kráter (19 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Třetího dne dopoledne vysedáváte v krčmě, když vstoupí dvě postavy. Zahaleni v černobílých kutnách, které jsou sešité, levá půlka je celá černá, pravá půlka celá bílá, zdá se, že to jsou nějací mniši. Rozhlédnou se po místnosti, když vás spatří, něco si zašeptají, a pak se k vám vydají.

"Ať Pán Apollón prosvětluje vaše duše!" pokloní se před vámi. "Buďte pozdraveni!"
Oba mniši jsou starší muži, dobrých čtyřicet let již prožili.
"Přicházíme z kláštera Bílého úsvitu. Přicházíme s prosbou, s žádostí. Zdáte se jako muži činu a věříme tak, že nám můžete pomoci. V našem klášteře přebývá vznešený pegas Kilkalop, vzácný a nádherný okřídlený kůň."
Při této zmínce si hned vybavíte vaše setkání s pegasem před nějakou dobou. Zrovna jste studovali pod dohledem Azmatixe, když oblohou tento nádherný tvor prolétl. Krátké a vskutku letmé setkání, ale velmi na vás zapůsobilo a zanechalo silný dojem.
"Dobrý Kilkalop má plnou svobodu a naši úctu. Jeho volnost je pro nás důležitá. Kilkalop tak odlétá a zase přilétá podle své vůle. Před pár dny ale odletěl a už se nevrátil. Máme obavy, že se mu stalo něco zlého. Hledáme tak pomoc schopných lidí, kteří by pomohli Kilkalopa vypátrat. Hledáme vaši pomoc! Věříme ve vaše dobrá srdce. Můžete se pokusit Kilkalopa nalézt? Budeme vám velmi vděčni a zavázáni!"

Válečník Parophis i hraničář Aer Thano nejsou ještě zcela zotaveni z poslední bitvy. Rozhodnete se tak na několik dní ubytovat v místním hostinci u Chechtajícího dudka. Alespoň si tak odpočinete po poslední namáhavé výpravě a bojovníci budou moci nabrat nové síly. V péči hobita Lennyho Evanse budou jistě brzy jako rybičky. Pak se uvidí co dál, jestli již bude mít pro vás učenec Azmatix nové zprávy, nebo jestli se zatím poohlédnete po něčem jiném. Tahle vesnice se sice může zdát jako zapadlá díra, ale někteří z vás dobře ví, co vše jste zde už prožili.

Starý Azmatix je mile překvapen, že vás opět vidí. Vrásky ze zjištění, že nejste v původním počtu, zahání ujištění, že všichni ostatní by měli být v pořádku a snad se v budoucnu zase shledáte.

Vyprávíte tak mudrcovi o průchodu portálem pod starou studnicí, objevení východu v horách a cestu přes ně. Popisujete setkání s horskými obry, gnómy, kteří vám ochotně pomohli v bouři, nález trpasličí pevnosti a její průzkum.
Hovoříte o setkání se záhadnou dívkou, závěrečném boji s tlupou skřetů a neskutečném letu přes štíty a vrcholky hor zpět do těchto končin.

Moudrý Azmatix vás pozorně a trpělivě poslouchá, občas jen tiše zamručí na znamení, že vás stále vnímá.

"Ukázalo se, že portál vede skutečně daleko. Je to až neuvěřitelné. Jeho tvůrci museli mít obrovské znalosti a zručnost. Bohužel máme zatím jen střípky, ze kterých těžko něco soudit." shrne celé vaše vyprávění.
"Budu muset dál bádat a snad časem zjistíme, kdo tento portál vybudoval a jestli vede i do jiných míst. Možná se díky tomu dozvíme něco o naší minulosti a možná se také dozvíme, jestli nám může být k užitku pro naši budoucnost. Vedli jste si dobře, velmi dobře!" oceňuje vaše úsilí. "Nabrali jste další zkušenosti, cestovali jste a podívali se do vzdálených končin Kráteru. Tím vším se učíte! Tím pokračujete po vaší cestě poznání! A nyní jste na prahu nových cest. Ale pro vaše další studia budou třeba řádné školy a univerzity. Zajistím vám doporučení, díky kterému vás přijmou na univerzitě v Uzlu. Navštivte mě za několik dní a já vám sdělím a předám vše potřebné. Do té doby se můžete věnovat svým záležitostem. Možná budete chtít pátrat po tom černém jezdci, o kterém jste mi vyprávěli, nebo možná po té dívce, kterou jste osvobodili z jeho nečistých kouzel. Možná vám ale hříčky osudu připraví zcela jinou cestu!" starci se zablýskne v očích a v jeho přísné tváři se na malou chviličku objevil letmý úsměv.

Azmatix zmizel ve své věži a zanechal vás prozatím vašemu vlastnímu osudu.

S postupující nocí se hosté rozcházejí do svých domovů či pokojů v hostinci. Někteří více či méně jistým krokem, někteří sotva po čtyřech.

Dalšího dne rána se scházíte u snídaně. Hobit Lenny Evans dodržel své slovo a pro barbara Parophise i hraničáře Aer Thana připravil jakési lektvary. Podle jeho slov léčivé nektary k osvěžení těla i ducha. Oba bojovníci lektvar vypili a zdá se, že hobitovo umění není k zahození. Aer Thano i Parophis se cítí lépe, pohmožděniny přestaly bolet a rány se rychleji hojí.

Po jídle se již vydáváte za učencem Azmatixem k jeho věži, abyste oznámili výsledky své poslední výpravy.

Technická:

Omluvte, prosím, neaktivitu jeskyně poslední měsíce. Měl jsem náročné pracovní období. Nyní si konečně zase vyhradím potřebný čas a budeme se moci pustit do dalších výprav za dobrodružstvím! Nikdo přeci nechce zahálet doma na poli, když tam venku čeká sláva a poklady světa...

"Myslíte Květinku Malinovou? Ta už má dvě děti. To víte, svět se točí příliš rychle. Na můj vkus až překotně! Jeden by měl strach, aby té pečínce nestihlo znovu narůst peří a frnk z talíře a oknem pryč!" usmívá se hobit Lenny Evans a mává kuřecím stehýnkem. Zdá se, že snad všichni hobiti dokáží spolu živě a dlouze debatovat o jídle, dýmkovém koření a komplikovaných vztazích, přestože se vidí prvně v životě.
Za chvíli již hobiti k pobavení ostatních návštěvníků hostince notují za doprovodu loutny. Písně o jídle a lenošení rozeznívají celý hostinec.

Trorn Silvidianský, jako obvykle příkrý a nepřístupný, se raději sbalil a odešel na svůj pokoj.

"Dobrá, myslím že se brzy ukáže, jestli s námi dokážeš pár dní přežít," prohodím směrem k hobitovi a vydám se do pronajatého pokoje. Knihy mi jsou pravděpodobně cennější, než opíjení v krčmě...

"To není vůbec špatný nápad. Jen nám hezky zahrajte. Tady Thor má hudbu velice rád. Viď Thore." Pošťouchnu vesele barbara.
Návštěvou civilizace obzvláště hostince jako bych pookřál a únava z předchozích cest ze mě z větší části opadla.

Hobit se po chvíli osměly a spustí " Ty jsi opravdu ze Skrčky, tam jsem nebyl roky, dcera statkáře Maliny je pořád svobodná? Nechci se chvástat ale jestli si chceš zanotovat, není pro mě přítěží, abych tě doprovodil na mou loutnu, hraji na ni, myslim vcelku dostečně."

Hobit Lenny Evans se hned s chutí pustí do svého talíře. Je vidět, že si umí svůj oběd náležitě vychutnat.
S plnou pusou vypráví:"Rozhodně nebudu na cestách přítěží! Kromě toho, dovolím si skromně říci, že jsem výborný kuchař, vyznám se i v hojivých mastích a léčebných nektarech. Vidím, že jste zvyklí střetávat se s nástrahami světa, a příruční léčitel vám tak bude jistě nápomocen. Za peníze si koupíte dobrou večeři a měkou postel, ale zkušenosti, zkušenosti získáte jenom dřinou a prací! Proto jsem se vydal do světa, abych poznal nepoznané. To víte, u nás doma ve Skrčku v Závětrném údolí znám každý kamínek, každý kořínek, tam bych se už nic nového nenaučil." povídá překotně, až mu drobky létají od papuly.
"Nechci se vás dotknout, ale lituji, že jsme vašeho přítele mistra barda nepotkal. Musím totiž říci, při veškeré skromnosti, že jsem taktéž dobrým pěvcem. Zanotovat si za doprovodu houslí či loutny by bylo jistě velmi osvěžující!"

"Ale jistě pánové! Hned to bude!" klaní se uctivě hostinský Hrouda a už popohání děvečky, aby přinesly talíře, mísy, džbány a pohárky.
"Slunce vychází a zapadá!" pokračuje hospodský, "Ve světě se pořád něco děje, však to jistě sami víte nejlépe, ale tady v našem hostinci máte jistotu, že se výborně najíte, napijete, i znavené údy odpočinete!" vychvaluje Hrouda svůj hostinec. A nutno podotknout, že právem. Leží přeci jenom na frekventované cestě, kudy cestují obchodníci mezi císařstvím a Svatozemí. Hospoda je tak vždy dobře zásobena, aby uspokojil všechny projíždějící kupce, obchodníky či vznešené pány. I dnes se rožní kančí, v hrncích bublá polévka, guláš a několik omáček. Místní pivo má dobrý říz a dovezená vína určitě neurazí. Kdo zacinká měšcem, nebude ošizen.

Taky pečeni a červené víno, objednávám u hostinského. Poté se obrátím na hobita: "Tak nám pověz, co umíš a zda by jsi chtěl taktéž získat nějaké ty peníze. My už máme něco za sebou, takže pokud bysme tě měli příjmout mezi nás, tak musíme vědět, zda bys nám nebyl přítěží jako jeden bard. Který s námi už naštěstí není.

I já bych si dal pořádný kus dobré pečeně, přidávám se k Žabikuchovi.
Jestli máte kančí nebo jeleninu, to by přišlo vhod a pak by do poháru mohlo k tomu být červené víno. A misku zeleniny, čerstvé i naložené.
Potřebujeme se dát trochu dohromady. Takže i spaní nechte nachystat. Pro mě určitě.

"Zdravím Hroudo. Dnes si dám rozhodně něco dobrého a teplého. Co máš? Ideálně nějaké maso." pohledem zalétnu ke krbu jestli se tam nerožní...
"Pokoj mi určitě také nachystej. Už ani nevím, jak postel vypadá. Co je nového zde? Zdá se, že je vše při starém."

Ve zdejším zájezdním hostinci Chechtající dudek, místními nazýván také U Hroudy, podle současného hospodského, se počas vašich cest nic nezměnilo.
Hostinský Hrouda si hlídá u výčepu sudy s pivem, na dosah i lahve s pálenkou. Mladé děvečky se starají o hosty.
Teď přes oběd tu jsou jen projíždějící kupci a obchodníci. Vesničané přicházejí svlažit svá hrdla až na večer.

Usedáte k volnému stolu a během okamžiku je u vás děvečka. Od výčepu se také kolébá sám hospodský Hrouda.
"Buďte zdrávi, pánové. Čím můžeme posloužit?" Zkoukne vás rychlým pohledem a ještě rychle dodává:"Delší dobu jsem vás tu neviděl. Po cestách máte jistě hlad a žízeň! Mám také nechat chystat pokoje?"

"Och, to je skvělé. Kdo by mohl odmítnout posezení u dobrého jídla a pití!" usmívá se hobit. "Chutná strava je výborný balzám na všechny bolesti. Nu, a na ostatní šrámy se také potom podíváme!" s tím se chápe své čiperné kozy a pokračuje s vámi k místnímu hostinci.

"Zrovna máme namířeno do hospody. Už dlouho jsme neměli pořádný kus žvance a studené pivo. Jestli chceš, tak se k nám můžeš přidat."

Hobit se stále uctivě klaní, přitom ale stačí sbírat své vysypané věci a ukládat je zpět do kárky.
"Přesto, prosím, přijměte moji omluvu! Souhrn nahodilých událostí a hloupá koza způsobily tuto politování hodnou nepříjemnost! Stačilo trochu více smůly a vše mohlo dopadnout mnohem mnohem hůře! Omlouvám se vám, ctihodní pánové!" hobit se stále klaní a vyhazuje na kárku poslední kousky své výbavy.
Pak opráší svůj kabátek, narovná se a s lehkou úklonou hlavy se představí:"Jmenuji se Lenny Evans ze Skrčku v Závětrném údolí. Toho času na cestách, alchymista na volné noze." znovu lehce pokloní hlavou a ze široka se na vás usmívá.
"Ctihodní pánové, právě prožitý karambol vám jistě způsobil nepříjemné šrámy a modřiny..." hobit si vás přejíždí rychlým pohledem od paty až k hlavě, "..zdá se, že jste podobných karambolů prožili zřejmě více, než by vám bylo milé. Pokud dovolíte, mohu vám pomoci! Jsem velmi zdatný v přípravě tělu prospěšných léků! Je mi povinností a zároveň ctí vám poskytnout svoji péči!"

S velkým ulehčením jsem oba naštěstí nepoškozené luky připnul zpět do úchytů na torně a tu vrátil na záda.
To je v pořádku, odpovídám hobitovi.
Zdá se, že se nic vážného nestalo.

Pucujete se od prachu a prohlížíte své věci, jestli nepřišly při nečekaném karambolu k úhoně. Zdá se, že až na pár modřin dopadla tato příhoda dobře.

I hobit chytil splašenou kozu, protože za chvíli se již vrací zpět přes mostek. Koza sice ztratila svůj kedluben, ale rychle se zařídila - spokojeně přežvykuje několik zelenavých kotků.
"Omlouvám se ctihodní pánové! Přijměte moji omluvu! Pardon! Pardon!" už zdálky na vás mává hobit.