Kráter (55 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Zamračíms a zamyslene na Parophisa:
No ja sa vo zvieratách nevyznám ale nie sú medvede samotári?Ako jeden či dva medvede na celý les?
Otočím sa na našich hraničiarov ešte než zaspia s otázkou:
Nemôže pach krvi prilákať ďalšieho dravca?

Chvíli dál hledím do tančících plamenů ohniště a pak se narovnám, abych se podíval na Triamose.

"Mno já nevím, kolik myslíš, že se v okolí takových agresivních medvědů potuluje?"

Pozriem sa na Páru a na jeho odpoveď odpoviem pobaveným hlasom:
To je myslím jedno..Nejaké nám priniesol.
Načo sa pustím do rýchleho ladenia svojej lutny pred spaním..
Zdá sa mi to alebo mi tá divoká hra na struny naozaj niektoré rozladila?

Pokývnutím hlavy poděkuji Arionovi za jeho lektvar a pořádně se zabalím do svého pláště.

"Myslíte, že měl hlad a chtěl to maso, co jsme jedli?" Zeptám se po chvíli zírání do ohně.

Kudůk Arion ochotně souhlasí, že vezme hlídku za Aer Thana. Druhý drobný mužíček Ulrich se k ponocování moc nemá, ale pod přísným pohledem barbara, který už konečně trochu pookřál, přeci jenom přikývne.

Zvolna jsem pozvedl ruce, otevřel oči a znovu kontroluji stav poranění.
Tedy musím říci, že už jsem to dělal lépe. Asi jsem podvědomě cítil vlastní ránu a nedokázal jsem se úplně soustředit. No aspoň se zastavilo krvácení.
Otočím se na kudůka a a ukázal jsem na lahvičku v jeho ruce.
Přece asi jen bude lépe použít i ten lektvar.
Hned za svítání začneme stahovat kůži a zkusím uvařit medvědí polévku, aby si Pára mohl dát vydatnou snídani. Potom dáme péct tlapy a nějaké lepší kusy masa.

Nakonec oslovím všechny: Jestli někdo vezmete za Páru a potom za mě hlídku na zbytek noci, tak my dva zkusíme spát.

Rozhodně se nehrnu k tomu, abych uzdravil to pako. Tajně doufám že ho to položí, ale bohužel. To pako mu prostě muselo nabídnout lektvar. Holt smůla.

Nedůvěřivě sleduju hraničářovo počínání a pak když skončí stejně nedůvěřivě prohlížím svoje zranění. Něco nesrozumitelně zabrblám, že by to bylo díky?

Zadívám se na Ariona nabízejícího mi lahvičku nějakého lektvaru, že by to byl nějaká pálenka? Napadne mně s nadějí. Nikdy jsem se Arionem moc nebavil, ale vždy byl mnohem zdvořilejší než ten zpropadený trpajzlík Ulrich. A když mi to tak nabízí tak by ode mně nebylo hezké tu štamprlu odmítnout. Zakřením se a převezmu lahvičku, odzátkuju a kopnu to do sebe.

Kudůk Arion zatím vytáhnul ze své torny jakousi lahvičku. Sleduje hraničáře, jak se snaží svým zvláštním uměním barbarovi pomoci.
Když skončí, kudůk přeci jenom znovu zamává lahvičkou. "Ještě nějaké mám, pane Thano. Myslím, že panu Párovi neublíží. A bude lepší, když bude fit, jinak by příště nemusely stačit ani vaše zázraky, ani moje lektvary."

Když Parophis souhlasí, aby mu hraničář pomohl, Aer Thano si k němu přisedne. Povoluje provizorní obvaz a ještě jednou si důkladně prohlíží krvácející ránu. Pak si lehce vyhrnul rukáv své košile a kabátce, promnul si prsty, a dlaně opatrně z lehka přitiskl k ráně. Mírně sklonil hlavu a přivřel oči, zatímco ho Parophis nedůvěřivě sleduje. Hraničář nehybně sedí, pravidelně oddechuje. Někteří z vás vzpomínají na sokolníka Tizoka, který také podobným způsobem občas pomohl zraněným. A také tentokrát se vám zdá, jako by se vzduch kolem hraničářových prstů prosvětlil a chvěl. Nebo to je jen mihotavou září táborového ohně a únavou? Ať už zatím stojí cokoliv, je to příjemný zázrak a je jistě dobré sebou takového chlapíka mít...

Po chvíli Aer Thano zvedne dlaně a znovu si prohlíží ránu. Přestala krvácet, hraničář spokojeně přikývl a znovu ránu překryl obvazem.

"Zase ze mně nedělej žádného mrzáka!" Říkám zprudka a abych dodal váhu svým slovům, tak vstanu. A zase si rychle sednu. Přestože se snažím udržet nehybnou tvář, tak se mi to nedaří.

Právě připevněnými obvazy prosákla krev a já poněkud poraženecky zahuhlám: "No tak jo, máš pravdu a asi bych si měl trochu dáchnout. Mno a jestli umíš něco co mi pomůže, tak do toho."

Arion ti jistě nabízí nějaký uzdravujicí lektvar, odpovídám Parophisovi. Možná nějakou léčivou mast.
Nebo mohu já zkusit léčení silou své mysli.

Když zahlédnu na jeho tváři letmý úsměv, s pokýváním hlavou vyjádřím svůj souhlas:
To jsi slyšel moc dobře. Pečené medvědí tlapy jsou výbornou pochoutkou. A navíc ty ve svém stavu bys měl sníst něco vydatného.

"Jak to myslíš, co si mám vybrat?" Obracím se na Aera a na Arionovu nabídku nereaguju vůbec.

"Slyšel sem, že medvědí tlapy jsou přímo lahodné," na okamžik se mi na tváři objeví zasněný úsměv, který se však rychle ztratí v zachmuřeném obličeji.

"Mimochodem," dodám rozmrzele a dost neochotně, "dobrá práce jak jsi ho obešel."

Barbar a jeho zranění mě vůbec nezajímají. Přecházím ke skolenému medvědovi, abych si ho lépe prohlédnul a prošmatal. Zjišťuju, zda náhodou něco u sebe nemá a při tom si pro sebe mumlám: "To je divný,...tady něco nehraje."

Arione, počkej. Myslím, že bys měl šetřit tvoje lektvary na horší chvíle, oslovím kudůka s pozvednutou rukou.

Teď asi bude lepší když se pokusím pomoci Párovi já. Jestli chceme doplnit naše zásoby pečenou medvědinou, zabere nám to celý den. A pokud máme stáhnout kůži a aspoň trochu ji sušit, tak to budou možná dva.
Takže jestli teď zkusím Párova zranění trochu ošetřit svým uměním, tak potom třeba budu mít nějaký čas na vlastní zotavení. No a taky moje rána během té doby se trochu zacelí.

Znovu se obrátím k barbarovi, vlastně si vyber, co bys raději. To bude nejlepší.

"No nekoukejte tak!" Ohradím se, když se na mně soustředí zájem ostatních jako kdybych najednou o pozornost neměl zájem, přestože v předchozích dnech se zdálo, že právě pozorností jsem živ.

"Ránu od takovýho macka by ste fakt nechtěli chytnout. Najednou vyběhl ze tmy, k ohni, jako dyby se nechumelilo a skočil po mně jak po jitrnici na háku." Vysvětluju neochotně snad abych od sebe odvedl pozornost k ležícímu zvířeti.

Barbar Parophis si v tichosti kouskem hadříku ošetřuje největší tržné rány, jen občas zavrčí skrze zatnuté zuby. Když ho vidíte ozářeného plápolajícím ohně, celého od krve, zdá se, jako by se před chvílí utkali dva medvědi.

Hraničář Aer Thano si za pomoci Žabikucha ovázal své zraněné rameno a nyní prohlíží Parophisova zranění, snad aby mu ještě pomohl. Barbar utržil ošklivá zranění, a přestože se mu podařilo zastavit nejsilnější krvácení, vypadá stále dosti zbídačeně.

Ze tmy se vynořil starý Pandemonix a s bázlivým zájmem si prohlíží mohutné medvědí tělo, tak jako Žabikuch, stále z bezpečné vzdálenosti.

Malý Arion odložil svoji kuši, kterou nemohl ve zmatku při nočním přepadu rychle nalézt, a hrabe se ve své torně. "Vydržte, pane Páro, jistě tady něco najdeme, co vás zase postaví na nohy!"

Technická:

Přeji Vám příjemné a poklidné prožití vánočních svátků v kruhu Vašich nejbližších a úspěšný vstup do nového roku.

Těším se na Vás při pokračování naší hry zřejmě kolem 3.ledna.

Osud

Tech
Na zbytek roku odjíždím mimo dosah i-netu.
Přeji všem bohaté vánoce, veselého silvestra a šťastný celý nový rok.

Můžeme ho zkusit stáhnout z kůže, ale rovnou říkám, že čerstvá bude pěkně těžká, takže kdo ji ponese?
Pokud se dohodneme, že tu několik dnů zůstaneme - možná to bude dokonce nutné, jestli Pára utrpěl nějaké těžší zranění - můžeme kůži zkusit vysušit. Odpovídám s úšklebkem z bolesti v rameni. Přitom přejdu ke svým věcem a vytáhnu nevelký balíček.
A maso, no můžeme určitě upéci tlapy, nějaké kusy masa půjde také odříznout z předku a z plecí a od zad, zvláště u takového obra. Ale na to je dost času.

Sundám si plášť, pomalu obnažím rameno a několikrát si ho opatrně prohmátnu. Potom vytáhnu z balíčku pruh látky a podám ho Žabikuchovi. Nejdříve je třeba pomoci Párovi a na to se musím soustředit. Pomoz mi s obvazem, ten musí na moje škrábance stačit. Pořádné léčení bude potřebovat náš silák.
Začnu si omotávat rameno a ukazuji Žabikuchovi, jak mi má pomoci obvaz utáhnout. S obvázaným ramenem se nasoukám zpět do šatů a do pláště a přejdu k Parophisovi. Postavím se tak, abych nestínil světlo od ohně a začnu prohlížet jeho zranění.