Kráter (57 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"No to je žrádlo, fakt že jo!"

Jím rukama a přitom nahlas mlaskám. Labužnicky k jednotlivých soustům přičichávám a mezi žvýkáním nahlas komentuju svůj kulinářský prožitek.

"Todle kozí stehýnko se mi úplně rozplývá na jazyku."

Parophis neúnavně otáčí provizorním rožněm, aby se kůzle dobře propeklo. Hraničář Aer Thano občas maso zkontroluje, případně ukáže barbarovi, aby pečínku trochu pootočil.
Mezitím se družně bavíte o jídle, o vaší cestě...

Když už jsou vrchní části propečené, Aer Thano vezme nůž a začne kousky odkrajovat. S chutí se do čerstvého masíčka pouštíte. Přestože je skvělé hlavně proto, že poslední dny jste jedli jen sušenou stravu, musíte uznat, že hraničář je dobrým kuchařem. Přidané bylinky příjemně okořenily a zvýraznily chuť.

"Proč by ten poklad někdo bral," říkám horlivě, "dyť mapu máme my, takže ho nikdo jiný nemohl najít."

"Hmm, zajímavé." okomentuji Thanovo vysvětlení.
"Vnitřnosti jsem nikdy neměl, ale zkusím je ochutnat. Spíš si však dám normálně pečené maso."

Vedle potůčku jsem zahledl nějaké ploché kameny a několik jsem jich s očištěnými vnitřnostmi donesl k ohništi. Rozhrábl jsem hořící dřeva a na volné místo jsem největší z kamenů položil. Trochu jsem vnitřnosti okořenil bylinkami a naskládal je na kámen. Dalšími kameny jsem je shora zakryl a potom na tuto hrubou pícku nahrnul žhoucí kusy z tlustších větví.

To je dobrá otázka, taky už jsem o tom přemýšlel. Zkusím ti svůj nápad vysvětlit na příkladu, ty nezapomeň točit rožněm, a s těmi slovy začnu klacíkem kreslit po zemi vedle ohniště.
Představ si velice hrubou mapu části Kráteru, naznačené hory okolo, v místě odpovídajícím Vísce dva domečky a mezi nimi kolečko. A s takovou mapou jsi několik dní cesty na jih od Vísky.
Na východ od sebe vidíš v dálce hory, odhadneš tedy správně, že jsi někde tady a ukážu na kresbu. Musíš vyrazit na sever. Po několika dnech cesty začneš rozeznávat i hory na severu a nakonec zahlédneš Vísku.
Domků je tam více, ale dva nějak nápadné a takhle navzájem postavené mezi ostatními poznáš. A skoro v polovině mezi nimi, blíž k tomuhle je kolečko. Třeba domek koláře, s vystaveným kolem, nebo kaplička, stavějí se do kulata, nebo studna s kruhovým roubením.
Pootočím rožněm a pokračuji:
Jednak tím chci říci, že kdyby ten, kdo mapu měl dostat, znal okolí křížku dobře, stačil by mu jen hrubý nákres, možná k tomu nějaké heslo.
Jenže ta mapka je dost prokreslená, tak si myslím, že okolí křížku odhadneme podle kresby těch kopců kolem, prostě budeme porovnávat mapku s tím co uvidíme okolo sebe. Možná má význam i to, jak je ten křížek nakreslený. Ani nestojí, ani neleží. Je nakreslený trochu šikmo.
A místo označené křížkem poznáme třeba teprve až budeme téměř u něho.

Znovu pootočím rožněm, už tu pečeni budu zase hlídat já.
Třeba tam rostou dva stromy křížem přes sebe. Nebo tam bude balvan ve tvaru kříže a bude ukazovat na místo, odkud už dávno někdo poklad sebral, dodám s pousmáním.

"Jo, jasně." Hrdě se ujmu žezla a pomalu otáčím rožněm sledující jak tuk odkapává do ohně a pokaždé zasyčí. Blaženě nosem natahuju šířící se vůni pečínky a zároveň dávám pozor, aby v hraničářově nepřítomnosti nikdo "neochutnával." Kromě mně samozřejmě, kuchař musí ochutnávat.

Mezitím přemýšlím a v hlavě se otáčejí velká kola. Když se Aero vrátí, tak na něho vysypu dlouho připravovanou otázku obsahující háček, který mi zřejmě již dlouho vrtá v hlavě: "Mno a když teda vlastně nevíme, kde ten křížek na mapě je, tak jak ten poklad najdem? Až tam za těch pár dní budem?"

Jestli se ptáš mě a myslíš to místo označené na mapce křížkem, tak z mapky se ta vzdálenost rozumně určit nedá, odpovím s pohledem upřeným na pečínku. Zatímco připravenou očištěnou větvičkou promačkávám na několika místech maso, abych posoudil rychlost pečení, pokračuji v odpovědi.
Můj odhad, a připomínám, že je hrubý, je ještě několik dní. Myslím si, že jsme urazili asi polovinu cesty.
Jinak jestli budeš chvíli takhle pomalu otáčet rožněm, dojdu tam k tomu potůčku očistit vnitřnosti a dám je upéct do popela. Kdo bude chtít, bude mít nášup k masu.

Potom se rozhlédnu po naší družince a navrhnu:
První porci by si měla vybrat paní Tora, tedy pokud jí maso. Potom Pára s Ulrichem, že tak dobře připravili ohniště, ostatní, že nanosili dřevo. Já jím z kozy každé maso, takže počkám nakonec. A kdo má rád a bude chtít, tak na druhý chod budou pečené vnitřnosti.

Také donesu nějaké dřevo a pak si stoupnu k rožni a pozoruji jak se připravuje maso. Abych se ubránil představám, jak se masíčko rozplývá na jazyku položím zásadní otázku: "Už tam budem?"

Zarazil jsem po stranách ohniště podpěry a zkusil na nich rožeň s kůzletem protočit.
Dobré to bude, pochválím ostatní. Správně jste to připravili.

Odložil jsem rožeň bokem, tak aby naražené kůzle leželo na stažené kůži a zatímco se oheň rozhořívá, jemně prsty zatírám do kůzlete solná zrnka. Na levé polovině jsem soli trochu přidal, aby si každý mohl vybrat podle své chuti.

Připravené kůzle jsem nechal ležet a vyrazil jsem mezi stromky, odkud někdo přinesl silnější kusy dřeva. Náruč podobných jsem ještě dotáhl k ohništi a hned několik přiložil.
Po chvíli jsem žhoucí kusy rozprostřel mezi podpěry a na ně položil rožeň.
Malé nízké plameny nespálí maso a žár z těch velkých kusů ho dobře propeče, vysvětlím svoje šťouchání do ohně.

Potom už jen chvílemi rožeň s kůzletem pootočím.

Poté co domávám rukama - se nic nestane. Zakleju, setřu pot z čela, ale když nakonec vidím, že Aer něco přinesl, oddychnu si že o hladu dnes nebudeme.

"Tak tady je ten rožeň." a podávám Thanovi né zrovna umělecky připravený rožeň. "Snad bude vyhovovat."
Nedočkavě si zamnu ruce a pozoruji hraničáře, jak připravuje maso na pečení.

Je jasné, že hraničář tímto úlovkem u mě stoupl v ceně. Tak snad si to nepokazí vařením. Pomyslím si.

Díky úlovku hraničáře si dnes zřejmě pochutnáte na čerstvé pečeni. Žabikuch, očividně také nadšený, ořezává vhodný rožeň. Další přinášejí dříví a připravují ohniště na kamenném základě, který připravili Parophis s Ulrichem.
"Ano, posolit, pane Thano!" usmívá se Arion. "Můj strýc často připravuje skopové maso na víně!" při zmínce o víně zbystří i starý Pandemonix.

Zatím jsem to jenom protřel bylinkami, ale mám i sůl, zavolám pro všechny kolem.

Kdo jíte maso a dáte si kůzlečí, pokud nemáte námitek, tak to před pečením i posolím.

Když vidím, že nikoho ani soutěžící nezajímá výsledek soutěže. Tak se zvednu a zajdu do nedalekého křoví pro Thanem popsaný rožeň. Sebou si beru dýku a doufám, že se mi s její pomocí podaří rožeň vyrobit.

Nevšímám si uštěpačných poznámek ostatních a balvan položím a společně s Ulrichem postavíme ohniště. Pravda ten velký balvan tam moc nepasuje, ale nic není dokonalé.

Když vidím Aerovu kořist, tak pochvalně zamručím a okamžitě si představím vůni pečínky, která nás dnes večer čeká. Ovšem má to jednu zásadní chybu, napadne mně a káravým pohledem zabloudím k Žabikuchovi a také ostatním posměváčkům.

"Lenoch nedonesl dřevo a nemáme na čem péct." Řeknu nahlas co si myslím.

A vydám se sbírat dříví.

Díky, odpovím potěšen.
Byly by potřeba ještě dvě podpěry. Nějaké silnější větve s rozsoškami na koncích. Na ně položíme rožeň a péct se to bude skoro samo.

Jestli se ti chce, zkus tam u těch křovin, a ukážu rukou. Jak jsem přicházel, tak jsem tam nějaké zahlédl.

Aspoň tak dlouhé, a naznačím rukou od země asi do půl stehen. Aby se mohly pořádně zarazit do země a rožeň pak bude na nich správně vysoko.

"Nóóó, tak tomu říkám úlovek. Gratuluji! Umíte to někdo upéct?"

Zamířím zpět a na dohled od tábořiště se zarazím. Něco se stalo, ten veliký balvan tam přece neležel.
Pak zahlédnu Ulricha, jak vedle balvanu pouští na zem několik kamenů a když spatřím ostatní jak poklidně, dokonce snad pobaveně přihlížejí, kromě Trorna, který zvláštním způsobem mává rukama, nadhodím si úlovek na rameni a pokračuji směrem k ostatním.
... no však to zjistím, co se stalo ...

Na rovném kousku hustší trávy položím kůzle a pomocí dýky ho začnu rychle stahovat.
Přálo mi štěstí, zastihl jsem horské kozy, prohodím k ostatním.
Tohle odrostlé kůzle bude dost velké pro nás všechny a přitom nebude mít maso tak tvrdé jako starší kus.
Při návratu jsem odsekl kus rovné větve, který jsem teď na jednom konci zhruba zaostřil a stažené kůzle, protřené trochou bylinek, jsem na tento provizorní rožeň natáhl.

Donáším jeden kamínek za druhým a při tom po očku sleduji barbara, musím se mu tiše smát. Ale co je to dutá hlava. Přu každém zvednutí kamenu dělám jak moc je těžký, sem tam se chytnu za záda jako že mě bolí, pořád od toho pádu, ale všechno to je jenom záminka, abych nemusel tahat větší šutry.

Tak jako Žabikuch i já pobaveně sleduji barbara Parophise a kudůka Ulricha při jejich podivném soutěžení. Když vidím, jaký balvan Parophis přináší, úsměv se mi rozšíří ještě víc.
"Zdá se mi, pane Parophisi, že chcete rovnou postavit celý krb?"