Kráter (56 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Když vidím, že se medvěd už nehýbe, uklidím svou kuši a přejdu k hraničářovi.
"To byl, ale vzteklí macek." a prohlížím si medvěda z bezpečné vzdálenosti.
"Myslíš, že zvládneš použít jeho maso? Kdyby se ti z něj podařilo získat neponičenou kůži, tak bychom jí mohli někde dobře prodat."

Několik okamžiků jen klečím a hlasitě oddechuju, potom potřesu hlavou a zasyknutím se postavím na nohy. Ti kdo jsou blízko můžou zaslechnout polohlasnou kletbu a označení "bestie jedna chlupatá."

Dál si něco mumlám pro sebe a pomalu se šourám zpět k ohni. Po cestě seberu svůj batoh. Posadím se, vytáhnu hadříky, nůž a měch s vodu. Pak si sundám kabát a začnu si prohlížet krvavé šrámy, které mi medvěd způsobil.

Žabikuch zacílil svojí kuší a další šipka prorazila se zasvištěním vzduch. Střela se zabodla hluboko do kožichu zarudlého krví. Medvěd bolestně zavyl, při běhu zavrávoral a ztěžka dopadl břichem na zem. Pomalu se snaží znovu postavit na nohy. V divokém pohledu této obrovské šelmy již není vidět ta prvotní bojovnost, ale zoufalství. Pozdě litovat svého útoku, který se změnil v útěk o život.
To už ale k medvědovi doběhl hraničář a zasadil mu svým mečem další ránu. Také Parophis se několika dlouhým skoky přiblížil a s velkým rozmachem zasadil huňáčovi tvrdé údery svým kyjem.

Medvěd sípavě vydechl a jeho hlava spadla bezvládně k zemi, celé mohutné tělo znehybnělo.
Všichni zrychleně oddychujete a snažíte se uklidnit po tomto nečekaném přepadu.
Hraničář, stále s napřaženým mečem, stojí nad medvědím tělem, jako by nemohl uvěřit, že je již ta obrovská šelma mrtvá. Barbar Parophis dopadl na jedno své koleno, opírá se o kyj a s bolestným výrazem ve tváři se snaží popadnout dech. Z několika ošklivých ran mu stéká krev, která barví okolní zem.

Když se medvět otočil k útěku, přemýšlím, zda zasáhnout. Nakonec ho ale nechám, třeba ho skolí ostatní. Má energie se mi určitě hodí dýl.

Držím se u stěny a rozhodně do boje nezasuji, ani se o to nějak nepokouším, není to třeba. Však oni to jistě zvládnout, zvládli jistě tolik bitev přede mnou tak nyní jim to nemůže dělat potíže.

... ojoj, takový obr ... to nebude obyčejný medvěd ... myšlenky mi rychle proletí hlavou.

Zašklebím se bolestí, když zkusím pohnout poraněným ramenem, ale se zatnutými zuby to přece jenom jde a tak znovu napřahuji meč.
Podle medvědova hlasu a směru jeho běhu odhaduji, že se možná rozhodl utéci. Asi nepočítal s tím, že bude dostávat do kožichu z více stran.
No jestli je to tak, tak mu potvrdím, že jeho rozhodnutí je to nejlepší možné.

Vyrazím k medvědovu boku a naplno zařvu. Spíše než výstraha - toto je naše území - je to výkřik z bolesti. Snažím se alespoň přimět svoji bolest, aby znásobila sílu úderu a znovu zamířím švih meče na medvědova záda.

Znova zandavám šipku do kuše a z bezpečné vzdálenosti střelím..

Aer Thano se rozběhl k nic netušícímu medvědovi a v povyskočení ho silně sekl do zad. Medvěd bolestí zařval a prudce se otočil na nového útočníka. Přes svoji velikost je neuvěřitelně hbitý. Máchl svými tlapami a zaryl své ostré drápy hraničářovi do ramene. Ten pod silou úderu zavrávoral, ale dokázal o krok uskočit vzad, aby si udržel patřičný odstup.

Vzduchem zasvištěla šipka, kterou vystřelil Žabikuch, a zanořila se do tmavého kožichu huňáče.

V mírném světle ohně si teprve nyní všímáte, že barbar Parophis je ošklivě zraněný. Krev mu crčí z hluboké rány na rameni a z několika míst na hrudi. Přesto se nezdá, že by barbar polevil. Když vidí, že se medvěd nečekaně otočil na hraničáře, vrhl se k němu a znovu ho udeřil svým velikým kyjem.

Medvěd zavyl a rychle se rozběhl šikmo kolem hraničáře.

[Oznamte své akce a případně proveďte potřebné hody.]

Když se probudím, nevěřícně se podívám na medvěda. Rychle se ovšem vzpamatuji, vstanu a oddálím se z jeho dosahu, kde zapálím lucernu. Zatím neútočím, pouze vyčkávám, jak se situace vyvine.

Nakolik je to ve tmě možné, odhadnu vzdálenost, aby švih meče začal během kroku a rána dopadla právě s dokročením.

Zdá se, že medvěd se právě plně "věnuje" barbarovi.
Rychle se proto rozhodnu zaútočit potichu bez bojového výkřiku, aby můj případný zásah byl pro medvěda co největším překvapením.

Okamžik, kdy se medvěd pozastavil, je přímo dar. Rychle vyrazím, v posledním kroku trochu povyskočím a mávnu mečem v prudkém oblouku.

Rychle se vyhrabu z pokrývek a rozhlížím se kolem sebe. Když vidím, že mi nehrozí žádné nebezpečí vezmu do ruky kuši, šipky a přesunu se na vhodnější místo odkud se mi bude lépe střílet.

Pak už jen opřen o strom zacílím na medvěda a vystřelím...

Hrbím se a vrčím stejně hrozivě jako krvelačná šelma. Hledím váhajícímu útočníkovi přímo do očí jako kdybych se ho snažil zastrašit a přitom udělám několik úkroků, ve snaze získat výhodnější pozici pro další úder.

Medvěd zuřivě seká svými tlapami po barbarovi a prudce ho udeřil do hrudi. Parophis sykl bolestí, ale přesto se ze široka rozmachuje svým ohromným kyjem a třískl bestii po zádech. Šelma zavyla bolestí a než se stačila vzpamatovat, barbar provedl kyjem druhou otočku a zasadil ji další ránu.
Medvěd ustoupil kousek vzad a svým divokým pohledem si Parophise přeměřuje.

Aer Thano zatím přikrčený rychle proběhl kolem, dostal se tak za medvěda a chystá se zaútočit.

[Oznamte své akce a případně proveďte potřebné hody.]

Podvědomým pohybem pravé ruky ze sebe shodím přikrývku a současně využitím toho švihu paže se přetočím na opačnou stranu. Zatímco opřený o levou ruku se pozvednu do kleku a hned do dřepu, pravačkou už jsem vytasil dýku a rychle se zkouším orientovat.
Něco jako medvěd doráží na Páru.

Snažím se ve slabém světle prohlédnout okolí a poslechnout, jestli je útočníků více, ale všem zvukům dominuje vrčení šelmy, Triamosovův křik a zpěv a pronikavý hlas jeho loutny. Když nejsem schopen rozeznat další zdroj nebezpečí, začnu se přikrčený přemísťovat za medvěda.
S dýkou ukrytou zpět a vytaseným mečem se za medvědem narovnám a ještě jednou se na novém místě ohlédnu kolem a zkusím se zaposlouchat.

Potom napřáhnu meč k ráně a nakročím k útoku.

*Ha! Třeba ho sežere!* zasměji se a ihned začnu couvat od boje pryč, přeci jenom mohl bych přijít nějaký nedopatřením k újmě a to by si jistě nikdo nepřál, tedy až na toho opičáka.

Keď už sa ostatný preberú tak prestanem biť do strún a jačať jak na lesy a stíchnem.
Lutnu však nepúšťam a s pohľadom upretým na Páru začnem znova prepletať prstami po hmatníku a strunách načo začnem tiež spievať v mojom rodnom jazyku.Pieseň je prudká,dynamická ale rytmická a znie priam burcujúco.

Z klidného spánku vás náhle probouzí jakýsi hluk. Dusot a dupot se mísí s hlubokým mručením a vrčením, do toho bardův křik a vysoké tóny z jeho loutny.

Zmateně se hrabete na nohy z pod svých přikrývek a rozespalí se snažíte zorientovat, co se vlastně děje. V mihotavém světle ohně rozeznáváte mohutné medvědí tělo. Chlupatá bestie se sápe po barbarovi, který se odhodlaně ohání svým masivním kyjem.

[Oznamte své akce. Všichni, kdo se probudili, nemohou zatím v tomto kole útočit nebo provádět speciální dovednosti.]

Začíná se stmívat a tak se utáboříte ke spánku, abyste co nejpohodlněji a bezpečně přečkali další noc ve zdejších krajinách.

Povečeříte ze svých zásob a pak již zabalit do přikrývek a plášťů a co nejdříve usnout. Tora s Trornem si opět berou první hlídku, následují Parophis s bardem a k ránu budou hlídkovat hraničář Aer Thano a Žabikuch.

Dnešní oběd je skutečně vítaným zpestřením. Není divu, že se vám na tvářích zračí smutné pohledy, když dojídáte a sledujete jen ohlodané kostě.

Hraničář Aer Thano několik kusů masa schoval na další cestu. Zde v podhůří je přeci jen chladno a opečené maso tak déle vydrží.

Balíte své věci, hraničář ještě uklidí ohniště a pak vás již směruje na další cestu do hor, výš a výš k Mlžným Hřbetům.

"Jo, jo je to vynikající. To jsem potřeboval, takhle se pořádně naprásknout. Nejen, že jsi asi dobrý lovec, ale i celkem dobrý kuchař." pochválím Thana.

"Už abychom byli v nějaké civilizaci a mohli si k tomu dát dobré pivo, víno a pak si zalézt do pohodlné postele..."