Kráter (60 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Vstanu a zahledím se na barbara jenom nevěřícně zakroutím hlavou "Já nevěděl, že barbaři umí mluvit v souvětích...překvapuješ..." ale pak si uvědomím s kým mám tu čest, mohla za to možná rozespalost, možná proto že jsem nevyspalí a otrávený z nepohodlného ležení. A tak se chytnu za ústa a snažím být co nejmenší.

Závistivě sleduju slastně se protahujícího Žabikucha a mrzutě si stěžuju: "Rači se ani neptej, nejdřív jsem ležel na nějakém zatroleném kořeni, který se mi vždycky zavrtal mezi žebra a moh sem ležet úplně jak sem chtěl. Pak když sem se přesunul o pár metrů dál, tak jsem si po tmě vybral místo polštáře mraveniště. No tydle hory mi fakt stály za to. A když sem zrovna nevytřásal mravence, tak mi pod deku zalejzala zima."

Vytáhnu z batohu kus chleba, nabodnu jej na klacek a začnu ho opékat nad ohněm.

"Do háje dubového, zapomněl jsem na čaj." Láteřím dál a pak Žabikuchovi strčím do ruky svůj chléb se slovy: "Podrž mi to, skočím pro vodu."

Pak vytáhnu z vaku kotlík, skočím k potoku, naberu do něj vodu a dám jej nad oheň. Na toé se obrátím na strážce své snídaně jak to vypadá s mojím chlebem.

"Tobě taky dobré ráno Páro. Jak jsi se vyspal? Já krásně."

Probouzím se do chladu horského rána. Prostřední hlídka je nanic. Nejdřív mně uprostřed krásného snu o Toře probudili a pak jsem zase nemohl usnout a dlouho jsem se jen převaloval. Opravdu nejsem dobře naladěn.

S tichým zaklením se postavím na nohy a několikrát zamáchám pažemi, aby se mi v nich rozproudila krev. Potom přistoupím k ohni a s procítěnou mrzutostí zabručím: "Dobré ráno."

Začnu také z batohu vytahovat svou železnou zásobu a přitom se dívám na Aera jak prohlíží mapu: "Zas ty papíry?" Uklouzne mi.

Dojdu k jedné hromadě dříví, připravené večer pro strážní oheň, a přenesu ji k ohništi. Potom donesu dřevo i z druhé hromady. Důkladně jsem se nasnídal a potom jsem z potoka naplnil čerstvou vodou svůj měch až po okraj. Nakonec jsem si sbalil svoje věci a jsem připraven na další cestu.

Zatímco spáči se převalují před probuzením, vytáhl jsem pouzdro s listinami, znovu prohlížím mapku a v sílícím světle se snažím dohlednout co nejdál kolem dokola.

Spánek na tvrdé zemi není příliš pohodlný. Každou chvíli se převalujete, vrtíte, a když už najdete přijatelnou polohu, vykoukne vám někde kousek odkrytého těla. Rychle se tak musíte zas zavrtět a zahrabat do své deky či pláště, vzdorujíc tak vlezlému studenému vzduchu...

Ukládáte se ke spánku, jen Trorn s Torou zůstávají vzhůru na hlídce.
Temná elfka si vylezla na jeden z balvanů a hledí do noční oblohy, kde skrze mraky občas prosvitnou hvězdy.

Já se připojím k ostatním ve spánku, ovšem trochu bokem odevšech, aby nikoho nenapadlo si mě použít k nějakým zvrhlým představám. Takhle nebudu nikoho dráždit. Naštěstí ten velký barbar už spí...stejně to bude dlouhá noc.

Otočím sa smerom k chrápajúcemu Parovi a usmejem sa:
No žiadnej šelmy sa myslím báť nemusíme.Sám mám chuť zobrať nohy na ramená...
Potom sa však uložím na pohodlné,rovné a teplé miestečko a zabalím sa do svojho plášťa,lutnu zabalím do ďalšieho kusa látky a položím ju na batoh ležiaci vedľa mňa.
Tak dobrú noc a strážam úpríjemnú službu.
Načo sa aj ja ponorímdo spánku.

Po chvíli se z mého místa začne ozývat chrápání. Nejdříve jen takové tiché, jako když bzučí čmelák, ale velmi rychle se propracovává k velmi zvučnému řezání pilou zavrtávající se hluboko do uší.

"Chrrrrrrrr, ... Chrrrrrrr, ... Chrrrrrrr."

Necháme to tak, jak řekl Triamos. Trorne, začnete s Torou, druhou hlídku vezmou Pára s Triamosem a Žabikuch a já poslední.

Mávnu s pousmáním rukou k ležícímu Žabikuchovi.
Hele, stejně už spí, přesně jak říkal. Tak ho nebudeme budit. Po těch slovech zalehnu a také usínám.

"Je mi to jedno, kdy budu mít hlídku. Hlavně se konečně dohodněte, ať jdem brzy spát abychom ráno mohli brzo vstávat." Říkám svým, jako vždy neurčitým, hlasem.

Trorn neříkal kterou hlídku, jen to, že si ji vezme spolu s Torou, zarazím se.
Chtěl jsem tu první kvůli naslouchání lesu. A to je dobré začínat od večera.
Potom s pousmáním smířlivě mávnu rukou, ale nejsme tu kvůli dohadování. Když Žabikuchovi ta poslední vyhovuje, já se přizpůsobím.

Srovnám si tornu jako podložku pod hlavu tak, abych při spaní ležel hlavou k ohni a zkontroluji si, že mám věci uložené.
Chvíli mlčky postojím obrácený tváří k západnímu obzoru. Pak ulehnu, přikrytý svým pláštěm a za chvíli usínám.

"Tu druhou hlídku vezmu s tebou." Zahučím směrem k ohni.

Na Triamosovo rozdělení hlídek zamručím, což lze pravděpodobně brát jako souhlas. Pak už dál jen sedím a koukám do ohně.

"To já jsem pěkně utahanej. Určitě usnu hned, jak si lehnu. S poslední hlídkou souhlasím."
Když dojím, tak si zabalím zpět jídlo a připravím se na spaní. Chvilku se ještě ohřívám u ohně a pak jdu spát.

Otočím sa na Aera:
Prvú hliadku chcel Trorn s drowkou..Ja si môžem zobrať druhú a ty si vezmiaj so žaikuchom poslednú..Kto sa kui mne pridá?
Pozriem sa na ostatných smutne so spýtavým pohľadom.
Aj tak nebudem dnes spať dobre..Je mi ľúto toho trpaslíka.

V zamyšlení nad mapou se znovu rozhlížím kolem, ale vzdálenější krajina už je ve večerním šeru nejasná. Přeslechl jsem tak Žabikuchovu otázku a než stačím zareagovat a ukázat na mapě označené místo, Žabikuch už to našel sám.
Ta mapa je trochu hrubá. Teď na noc asi už nezahlédneme nějaké význačné body, třeba rozložení vrcholků kopců, abychom mohli zkusit odhadnout naši polohu na mapě. Samotná mapa třeba vznikla mnohem dříve, než na ni někdo nakreslil ten křížek. Za ty roky se mohl změnit porost a jeho znázornění už nemusí odpovídat tomu, jak vypadají lesy nyní.

Znovu jsem se rozhlédl. Budeme muset počkat přinejmenším do zítřka na pořádné denní světlo. Žabikuchu, během naší hlídky můžeme zkoušet něco vymyslet.
Kdo bude mít druhou hlídku po nás? A případně třetí hlídku pak do rána? Aby někdo někoho nebudil zbytečně.

Při slově poklad se zavrtím, ale pak dál zase ležím nehybně.

"Nesmíš být takovej citlivka. Ten kdo se pouští do nějaké nebezpečné výpravy s tím musí počítat. Samozřejmě bych to, ale nechtěl zažít." odpovím Triamosovi.

"Opravdu zajímavej příběh Flaveriusi."

"Tady na té mapě je opravdu malí křížek." ukazuji prstem do mapy. "Třeba by tam mohl být schovaný nějaký poklad." říkám nadšeně.
"Dokážete někdo určit, kde se tak na té mapě můžeme nacházet? Zajímalo by mě, jak může být daleko."