Kráter (74 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Když začne ve studni bublat, strnu. Pomalým krokem se přisunu podívat blíž a spolu s ostatními nahlédnu dovnitř. Opravdu tam dole něco je. Takže ten mrňous nekecal. To není možný, ... musím se podívat ještě jednou. Fakt, že jo, ... voda je pryč. No co, tak ať si, se z toho přece nezjevím.

Pak mně do ramene začne plácat ten muzikant. Předtím jsem si ho nevšiml, zdá se, že to není až tak úplně nudná tlupa.

"Pfff, to je toho..." Říkám a ledabyle mávnu rukou. Na bardovu výzvu neodpovím, otáčím se a rozvážně kráčím pryč, směrem ke stromům.

Kouknu, jestli někdo zkusí štěstí při hledání větve či klády a zatím na jednom konci provazu spletu jednoduchou smyčku. Tu si navléknu na levou ruku a trochu přitáhnu. Pak provaz pustím a rukou zatřesu. Když vidím, že smyčka drží a nesklouzla z ruky dolů, spokojeně se usměji.
Položím provaz vedle roubení studny a s druhým koncem v ruce čekám, až Trorn usoudí, že asi nikdo nic nenajde a svěsí lucernu dolů.

Dívám se, jak hladina zmizela v temné hloubce, kam lucerna nedosvítí.
Pane Trorne, vytáhněte lucernu nahoru, abych viděl na věci a podržte ji ve výšce pro ostatní.
Škoda, že jsme nemohli přijít včera za světla a více si to připravit. Vy ostatní se rozhlédněte, jestli tu neleží nějaká delší silná a pevná větev, kterou bychom mohli položit napříč přes roubení studny.
Zatím shodím ze zad tornu a položím ji na zem. Z boční kapsy vytáhnu svůj provaz a otočím se k Trornovi. Na to přivážeme lucernu a spustíme ji hlouběji do studny, podívat se na vodu.

Potom dodám k ostatním:
Ale daleko nechoďte, jen co rozeznáte ve světle lucerny a v záři úplňku. Když nic nenajdete, poradíme si s lanem jinak.

Mno, tak to bychom měli, zasvítím lucernou co nejvíce na dno studně, abych zjistil kde je voda.

Výborne!Už som sa bál že sa mi namočí lutna.
Poviem s radosťou v hlase.Pritom potľapkám toho neznámeho barbara po ramene:
No čo veľký muž?Pridáš sa k nám a pozrieš sa na vlastné oči ako portály fungujú,zažiješ mnoho dobrodružstiev a spoznáš kus sveta bez toho aby si cestoval..Alebo tu zostaneš a dospíš do rána?
Stále sa usmievajúc ho skúšam prehovoriť..Aj ja som si vedomý toho že také svaly sa vždy môžu zísť..Plus nevyzerá ako zlý spoločník..Dokonca by som aj hádal že máš rád hudbu!

"Tak a je to tady." Suše konstatuji mizející vodu.

Barbar se chce už zase rozesmát vaší historce o tajném průchodu, když tu se ze studnice začne ozývat šplouchání, bublání a klokot.

Vidíte jak vodní hladina víří, až se na ní vytvářejí napěněné bílé čepice. Jako kdyby někdo pod studní zapálil velký oheň, který začal vodu vařit.
Bublající hladina začíná pozvolna klesat, až zmizí ve tmě v místech, kam nepronikne světlo z lucerny.

Pokud nad studní býval rumpál, tak je to již velmi dávno, protože zde nevidíte žádné stopy po nějakých trámech či kůlech dřevěné konstrukce, které by mohly být jeho zbytky.
Ve Vísce je také studna, sedláci chodí pro vodu většinou tam nebo k řece Stříbřence. Tuto starou studnu nepoužívají.

Když prohlížíte vnitřní stěny z hrubého kamene, nevidíte žádné stupy, ani například jednoduché z kramlí. Stěna není vyhlazená, takže vyčnívající kameny skýtají dostatečnou oporu pro slanění. Budou ovšem zřejmě kluzké.

"Pokud si dobře vzpomínám, tak posledně voda zvolna ustoupila, jako kdyby odtekla kamsi dolů." vzpomínám na naši první návštěvu tajného podzemí pod studní, přitom se škrábu na temeni své pleše. "Nevím jak dlouho nám trvalo, než jsme slezli dolů, každopádně po celou dobu sestupu se voda nevrátila. Když tedy voda ustoupila, zcela dole, možná deset či patnáct sáhů, se ve stěně objevil vchod. V podzemí jsme strávili určitou dobu, když jsme se pak vraceli, tak ten vchod tam již nebyl, jen jakýsi teleport, který nás přemístil sem nahoru."

Během Flaveriových slov zamířím ke studni. Když zaslechnu jeho zmínku o půlnoci, pohlédnu na oblohu a zkouším odhadnout čas.
Řekl bych, že do půlnoci ještě nějaká chvíle schází.
Když se přiblížím k Trornovi u okraje studně, přikývnu.
Právě jsem to chtěl sám navrhnout, že půjdu první, přitom nahlédnu přes okraj dolů a potěšen dobrým odhadem času dodám:
No uhádl jsem dobře, voda tam zatím ještě je.

V hlavě mi zavíří slova mého mistra
... když jdeš do neznáma, aspoň začátek si vždy dobře promysli ... o improvizace neměj strach, potom v neznámu na ně vždycky dojde ...

Má hladina začít klesat, nebo zmizí všechna voda najednou? A víte, jak dlouho kolem půlnoci vydrží přístup volný?
Zatímco pokládám otázky, zkoumám vnitřek okraje, jestli půjde slézat jako po stěně nebo jestli tam dokonce jsou nějaké stupy, (větší studně je mívají pro snadnější údržbu). Pomalu obcházím studnu a hledám, jestli tu na laně nebo řetezu je nějaký džber, který by usnadnil sestup. Během toho pokračuji v dotazech.
Jak hluboko se musí slézt? Je to na dno nebo jenom na boku je nějaký otvor ve stěně?

Vzpomínám na několik podobných výprav, kterých jsem se účastnil.
Jestli je potřeba lano, tak bychom měli nějaké nachystat. Také dohodnout pořadí, jak za mnou půjdou další, až voda zmizí, ať neztrácíme čas.
A kdo půjde poslední, aby mohl případně to lano uvolnit.

Když se zdá, že barbar nehodlá zaútočit, alespoň pro zatím, přistupujete ke studnici a hledíte přes kamenný okraj. Trorn drží lampu a díky své dlouhé paži se snaží nasvítit útroby studnice co nejhlouběji. Asi dva až tři sáhy pod okrajem se světlo z lucerny odráží od tmavé vodní hladiny.

Když vidím, že se situace uklidnila. Vyndám šipku z kuše a čekám kdo první vleze do studně.

"Myslím že řečí bylo dost, takže můžem začít slézat. Aere, půjdeš první...?" Směřuji otázku / příkaz na našeho nového společníka.
Uvidíme, jak se prokáže tady, kde není žádný nebezpečí. Doufám jenom, že ten divokej barbar si to nerozmyslí a nezaúčtočí na nás. Ale jeho mysl bude slabá, v případě nutnosti nebude těžké ji ovládnout, míhají se mi v hlavě myšlenky právě vyhodnocované situace.

Poslouchám, co říkají. Poškrábu se po hlavě volnou rukou a pokrčím rameny. Počkám a přesvědčím se, že melou samé nesmysly. Jako z nějaké bajky, o půlnoci se otevře průchod... skoro se nahlas rozesměju. Prostě počkám.

Je poznat, že když bojovníci sklonily své zbraně k zemi, očividně jsem se alespoň trochu uklidnil.

Hraničářova otázka mě vytrhne od vystrašeného sledování obřího barbara.
"Ech..ehm..věc se má tak, že ten portál jsme aktivovali sami, když jsme zde byli naposledy. Nalezli jsme uvnitř jakýsi kámen, s jehož pomocí se portál otevřel. Od té doby je stále aktivní. O půlnoci, při úplňku, je možné sestoupit dolů. Voda skutečně ustoupí. Jestli ale za to může měsíc, to nevíme."

Po celou dobu rozhovoru jsem se snažil naslouchat, jestli nějaký šramot neprozradí další skryté postavy. Ale všechno jsou jen obvyklé zvuky noci. Zřejmě je tu ten barbar sám.
... proč je tu, to je jiná věc, ale říkám si, že na ni asi bude dost času jindy a jinde ...

Když barbar sklonil svůj kyj, pomalým pohybem a tak, aby mohl sledovat co dělám, ukryji svůj meč zpět do pochvy.

Pane Flaverie, říkal jste, že cesta k portálu je volná pouze za úplňku. To působením měsíce se voda ztratí a uvolní přístup?
Nebo i portál samotný je možné použít jen za úplňku?

"Vchod do podzemí? Na dně studny?" Stále na něj nevěřícně hledím, "tak to jsem teda nežral."

No, ale co, jestli si chcou zaplavat, tak ať. Co mně je potom.

"Tak jo, to si počkám." Řeknu nakonec, skloním svou zbraň a odstoupím neohrabaně stranou, aby měli přístup ke studni.

"Chyba, jeho inteligenci jsem trochu podcenil. Trochu hodně. To se mi nesmí stávat. I když, jak vidím jeho způsob myšlení a smyslu pro humor, tak to zrovna žádnej zázrak taky nebude, pomyslím si.
"Na dně studny je vchod do podzemí. Teď, když je měsíc na nebi, se tam dá slézt a vejít. Jestli chceš, můžeš se jít s náma klidně podívat... měřím si horu svalů pohledem. Hmm, mohl by se nám tenhle obr ještě hodit, vzhledem k síle naší družiny. Tipnul bych to tak, že půlku nestvůr zastraší a druhou zabije.

Teď je řada na mně, abych otevřel svá ústa. Co ten ten prcek mele za nesmysly? Chvíli se na něho dívám, jestli se začne smát a pak se podívám na toho druhého, co stojí vedle něj. Narovnám se kyj skloním k zemi, přesto nově příchozí obezřetně pozoruji.

"Cože? Tvoje historka je tak praštěná, že bych jí skoro věřil. Ale zklamu tě, tam dole možná někam projdeš, ale leda tak do záhrobí až se utopíš." Vlastnímu vtipu se hlasitě zachechtám.

Akonáhle sa tma objaví tá postava podobná medveďovi tak uskočím bokom od ostatných a kým ostatný siahajú po zbraniach,ja už mám v rukách lutnu.
Ktovie či vedia medvede tancovať..
Než však stihnem niečo zahrať tak vidím že Trorn to má nejak pod kontrolou..A že dokonca začali komunikovať!Prekvapením mi lutna skoro vypadne a s otvorenými ústami na to celé pozerám.
Teda že Trorn bude práve ten čo bude viesť mierové rozhoory..Nikdy by mi nenapadlo že toho budem svedkom!