Kráter (77 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Aera si zatím moc nevšímám, i když občas vyslechnu něco co říká. Stále jsem ale otočen k Pjotroj: "Myslíš, že nevím nic o etiketě? Je vidět, jak mě podceňuješ. Byl jsem připraven se představit, ale vzhledem k tomu, že ihned po tvém představení následovalo představování dalších, tak jsem ani neměl možnost. A vyhrožovat smrtí ti už nebudu, protože jak to vypadá, tak se už nikdy neuvidíme, což je obrovská škoda.Konverzace mě začíná nudit, radši se věnuji svému nově zapálenému doutníku. V životě jsem ho ještě neměl, což je vidět na mém občasném zakuckání, ale jeho chuť mě příjemně překvapila.

Začínám chápat, že podobný spor asi není první, a zřejmě ani nejsem já tím, kdo ho zavinil. Když se Pjotr i Trorn na krátkou chvilku odmlčí, znovu lehce pozvednu levou dlaň na znamení, že chci promluvit.
Máte pravdu, nejsem lovec kouzelníků.
Při Žabikuchových slovech mi přes tvář přešel jemný úsměv.
A podle toho, co jsem o nich slyšel povídat, neumím si ani představit, že by někdo měl tu odvahu či spíše nerozum a mohl je zkoušet chytat.

Ale ptal jste se, co je nového ve světě.
Na takovou otázku se těžko odpovídá, zejména mladému člověku jako jsem já. Je to už už přes rok, co jsem opustil svoje rodné město. Možná kdybych se tam teď hned mohl vrátit, třeba bych si všimnul, že je tam po té době něco nového.
Ale místa, které jsem prošel, jsem viděl poprvé ve svém životě. Chybí mi srovnání, jestli rozumíte, co mám na mysli. Podle toho, co říkali starší poutníci, neměl jsem pocit, že vidím něco nového. Našel jsem několikrát ruiny nebo jen zarostlé trosky na místě, které někdo nebo něco zničilo. Ale většina měst i vesnic, kam jsem se dostal, se rozrostla. Lidé říkají, že v posledních letech se jim daří.

"Představení někoho neznámého třetí osobě je základ etikety. Vzhledem k tomu, že jsme se vzájemně s Aerem představili, tak už mně znal a představoval jsem mu neznámé osoby. Dále pokud někoho představuješ, bývá dobré o jeho osobě říct i pár dalších slov, protože jméno se zapomene snadno. Ovšem tuším, že tobě toho moc etiketa neříká, že? V každém případě jsi měl možnost nás představit ty, ale vzhledem k tomu, že jsi tu jen tak seděl a pokuřoval nevím co, tak jsem se této milé povinnosti ujal."

Mluvím stále stejně, pečlivě a s přestávkami v kterých si dvěma prsty hladím koneček pravého kníru.

"Vím, že v našem světě nic není dokonalé a ani nikdy nebude. Je to tak i se spravedlností. Nicméně nelze mít něco, čemu nevěříš. Pokud věříš tomu, že tě někdo upálí na hranici, tak podle toho jednáš a nedivil bych se, kdyby se ti toho cíle podařilo dosáhnout. Ty tedy spravedlnost nemáš, ale já jí ve svém srdci mám. Vždy byli silnější a slabší a záleží jen na lidech, kteří jsou okolo tebe jak se zachovají. Zda dokáží bojovat proti nespravedlnosti. Ne vždy je možné vyhrát, ale tak to je, bylo a bude."

"V každém případě se mi nelíbí tvůj lehkovážný přístup k používání zbraní. Také hned nesahám po meči, když se mi něco nelíbí. Proto bych byl rád, kdyby jsi příště vynechal vyhrožování smrtí. Já pro změnu mohu přislíbit, že si nechám pro sebe tvé zájmy, když nyní vím, že si nepřeješ, aby o tom někdo věděl."

Lehce se zasměji Pjotrovým slovům. "Tak ty blesky zkus metat třeba proti rozzuřenýmu medvědu, útočícímu na vesnici. Možná tě lidé zezačátku budou mít rádi, ale dřív nebo později se objeví někdo, kdo tě označí za uctívače Morfea a skončíš na hranici. Co se týče představování, jednak nevím kdo se tě o to prosil, vždy se představujeme každý sám, navíc když nás teď opouštíš, tak seš poslední osoba k tomu kompetentní. Zrada, nezrada, možné ohrožení na životě určitě, stoprocentně zde v případě Tory. Jestli si myslíš, že v tvém světě existuje spravednost, tak se hodně mýlíš, protože už odpradávna platí právo silnějšího. Spravedlnost je v tom množství násilí jenom hrstkou v moři. Hlavně ale na mě nevytahuj, co to je spravedlnost, buď tak laskav." Ukončuji svoji část proslovu. Až po takové době je vidět rozdílnost v názorech na současný svět mezi mnou a Pjotrem. Zdá se, že se neshodneme v žádném názoru.

Zakroutím hlavou a Trornovi znovu odpovím: "Jo, když bych na náměstí začal metat blesky, tak by mně zabili stejně jako kdybych začal do lidí okolo sekat mečem. A to je to, co říkám. " Trvám stále na svém.

A pak ještě přitvrdím: "Jestli to, že tě představím je pro tebe zrada, která zaslouží smrt, tak jsi blázen a měl by jsi skončit na hranici, kam ostatně podle vlastního názoru patříš."

"Myslím, že je zbytečné se teď hádat. Tady Thano nevypadá, jako by byl nějakej lovec kouzelníků či někoho jiného."
"Raději nám Thano pověz co je nového ve světě. Už hodně dlouho jsme nevytáhli paty z téhle vesnice."

Místní sedláci a řemeslníci pokukují po vášnivě diskutující dvojici, občas zkoumavě pohlédnou i na cizince - Aera Thana.
Jejich pohledy jsou spíše bázlivé a když se na ně podíváte, klopí oči a snaží se tvářit velmi nenápadně.

Trorn Silvidianský při této výměně názorů současně pokuřuje jakýsi doutník. Vyfukuje obláčky kouře a jejich nasládlá vůně se line kolem vás.

"Možná že by si ťukali na čelo, ale když bys jim moc ukázal, tak bys hodně rychle skončil na hranici a nebo v noci s dýkou v těle. Já bych se nerozčiloval, kdyby tady někdo dřív přemejšlel než něco plácne a kdyby tady aspoň někdo si dokázal uvědomit reálie těchto zemí." Jiskřičky už pohasly, asi rozčílením mám na čele pár kapek potu. Ale hlas nezvyšují více než je třeba - stačí když přehluším hluk hostince, aby se slova donesla k Pjotrovým uším, ale rozhodně ne dál k sousedním stolům.

Když nás Pjotr představuje nově příchozímu cizinci, usměji se a lehce pokloním hlavou ve znamení pozdravu.

Když se lovec zmíní, že pochází z dalekého jihu a přešel tak přes Černé hory, uznale pokývu hlavou a našpulím rty. "O vaší cestě, pane Aer Thano, si velmi rád poslechnu. Tak jako vyprávění o dalekých zemích, odkud pocházíte. To je až neuvěřitelné, že jsem někoho takového mohl potkat! Bude to jistě velmi obohacující."

Následující roztržka mezi Pjotrem a vzdělaným barbarem mě také již příliš nezaskočila. Poklidně popíjím ze svého poháru, víno vždy chvilku převaluji v ústech, než ho s požitkem nechám protéct hrdlem do svých kostnatých útrob. Z občasného úšklebku lze ale poznat, že místní víno zrovna nepatří mezi ty lepší.
"Pan Aer Thano i Triamos mají pravdu." přitakám. "Neměli byste se zbytečně hádat."

Pizerám sa na tých dvoch a neprítomne sa usmievam.Nesúhlasím ani s jedným a tak skôr odpoviem,síce oneskorene ale predsa,na otázku tej drowky:
Nie..Moja lutna je v najlepšom poriadku len mne sa od šoku šmykla ruka..
Ani na drowku nepozriem a len pozerám na nich a po chvíli sa len usmejem a oslovím tých dvoch:
Tak už dosť mládenci..Lúčenia nemajú prebiehať takto..Počas lúčenia sa spieva,pije,tancuje,plače a sľubuje sa znovustretnutie..Určite sa nikto neháda..Takže ak radšej chcete nejak vybiť tú energiu budete tancovať!
Poviem to oznamovacím tónom a veľavýznamne prejdem prstami po strunách lutny.A stále sa len usmievam ako keby to že budú tancovať bola naprostá samozrejmosť.

"Ve chvíli kdy vyhrožuješ smrtí a po tvých prstech tančí blesky, tak jsi na tom stejně jako nerozvážný mladík, který na tržišti tasí meč a začne vyřvávat něco u vyhřezlých střevech... " Odpovím a můj hlas je okořeněný špetkou ironie.
"Vsadím se, že kdybych udělal přesně to, co říkáš, tak by se na mně lidé ohlíželi a ťukali si po čele. Možná by mi někdo dokonce hodil z lítosti mědák nebo dva."

"Ty seš tak naivní, to mě fakt dostává. Si to zkus, dojdi do nějaký větší vesnice nebo města, začni rokřikovat že máš vyšší moc a můžeš kolem sebe vrhat blesky, a pak jsem si jistej, že se už nikdy neuvidíme." Zdá se, že jsem se trochu uklidnil, ovšem to nemění nic na tom, že jsem přesvědčen o své pravdě a nikdo mě ji nedokáže vyvrátit.

"Ano, to máš pravdu." Opřu se, oči stále upřené na Trornovu tvář.
"Já jako velký zastánce pravdy si myslím, že pokud nebudeš před ostatními skrývat kdo jsi, tak se potom nebudou cítit podvedení, až to zjistí. Lidé se bojí neznáma. Také si myslím, že jiskření a vyhrožování rozhodně neprospěje tvým vztahům s okolím. Zvláště pokud nechceš nikomu ukázat svou pravou tvář."
Rozhlédnu se po tvářích místních, kteří nejdříve sledovali nově příchozího Aera, ale teď jsou si jistě vědomi každého vyřčeného slova.

Roztržka mezi Trornem a Pjotrem mě moc nezajímá. Za tu dobu jsem si již zvykl na věčně popudlivého barbara a za každou cenu čestného Pjotra. Pjotr nám bude scházet, přeci jen je jediný koho ještě baví se s barbarem dohadovat...
Uvolněně dál sedím u stolu, popíjím a prohlížím si nově příchozího.

"Nejde o to, co kdo z nás je, zda se za to stydí nebo ne, ale jde o to, že obyčejní lidé se tomu, čemu nerozumí, obvykle trvale zbavují. Kdybych rozkřikoval své umění, tak už dávno jsem skončil na hranici. A myslim, že kdybys začal vykřikovat, kdo je Tora, tak jí odsoudíš k tomu samému. Čímž bys byl vrahem nepřímo ty. Jenže ty, jako velkej zastánce pravdy, to takhle určitě vůbec nebereš." Stále se zpříma dívám na Pjotra, nevšímajíc si Aera.

Pri vyslovení svojho mena jemne prikývnem hlavou na znak súhlasu následne však svoj pohľad upriamim na elfa, ktorého škrípavý zvuk upútal moju pozornosť.
"Dos mať rozladený klev?" spýtam sa s kľudným hlasom naznačujúc, že škrípavý zvuk neušiel môjmu sluchu.

Krátce pohlédnu na Aera a pak se pohledem vrátím k Trornovi. Čekám na jeho odpověď.

S výrazem překvapení přecházím pohledem z jednoho na druhého a hlavou mi jdou myšlenky jedna za druhou.
... proč se takhle dohadují? ... je to jen kamarádské škádlení nebo vážnější spor? ...

S omluvným pozvednutím levé dlaně vstoupím do hovoru:
Prosím, jestli jsem vzbudil vaši nevoli, tak přijměte moji omluvu.
Vždyť známí a nebo dokonce přátelé by se neměli loučit ve zlém.

Trornova slova poslouchám téměř nehybně a klidně se mu dívám do očí. Když domluví, odpovím jedinou větou, pečlivě vyslovujíce každé slovo: "Snad se nestydíš za to, kým jsi?"

Pomalu se natáhnu po svém pivu a upiju. Položím jej zpět na stůl, hřbetem ruky utřu pěnu pod knírem a ještě přidám další polínko do ohně. Opět mluvím klidně a pomalu: "Znáš mně dost dlouho na to, aby jsi věděl, že mně vyhrůžky nezastraší. Měl by jsi však více vážit své činy. Opravdu jsi ochoten zabít pro těch několik slov?"
Hledím barbarovi přímo do očí, tvrdě a neústupně.

Při představování mlčím a zevrubně si prohlížím nově přísedícího. Pak se otočím na Pjotra: "Báječně řečeno. Rovnou můžeme napsat ceduli kdo co jsme a děláme a na potkání jí všem ukazovat." Nově přísedícího po očku pozoruji. "Myslím si, že je velice dobře, že odcházíš. A nejlepší by bylo, kdyby jsi to udělal hned teď. Opovaž se o nás ceknout a věř, že si tě najdu. Moje slova by se možná dali považovat za žert. Ovšem můj výraz a jiskřičky běhající po prstech jasně dávají najevo, že to myslím smrtelně vážně.