Kráter (76 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Kývnul jsem na hostinského a pro každého u našeho stolu nechal donést pohár či korbel s jeho vybraným pitím. Potom jsem s ním přešel k pultu a tam požádal o vyrovnání účtu.

Nevím, jestli je dobré chodit k takovým místům pozdě v noci. Jestli k tomu nemáte nějaký zvláštní důvod, doporučoval bych aspoň na krátko zalehnout a raději vyrazit brzo za úsvitu.
Ale pokud myslíte nebo víte, že musíme jít teď za tmy, nezůstanu pozadu.

Když se večer nachýlí ke konci, popřeji všem dobrou noc a odeberu se na lůžko. Nemůžu však usnout. Převaluji se i přes únavný závoj alkoholu a neustále se mi vrací pohled na smrtící, jiskřící energii tančící mezi jeho prsty. Měsíc mi svítí do tváře a přemýšlím, jestli bych si to ještě neměl rozmyslet. Ano, vydat se za Tizokem je důležité, stal se zločin a je třeba jej potrestat jinak jeho viník bude dál provádět své kejkle a bude podobným způsobem ubližovat i jiným. Bude stále drzejší a neomalenější. Je třeba jej najít a potrestat. Přesto když před sebou vidím blýskající se energii a znova slyším Trornova chladná slova, mé odhodlání není tak velké. Ten muž něco skrývá a jeho způsoby jsou pro mně velmi znepokojivé. Neodvážil bych se k tomu muži stát zády, ale to by mi nejspíše nepomohlo. Umí být neviditelný, může se připlížit zezadu a zabít, aniž bych si hrozbu uvědomil.

" Opovaž se ceknout a já si tě najdu. " Ty slova mi duní v hlavě a já se propadám do neklidného spánku. V něm mně pronásledují kroky neviditelného muže a v tmavých alejích vidím Trornovu zlověstnou tvář obklopenou jiskrami smrtící energie. Otočím se k ní vždy zády a znovu mně pronásledují ty kroky. Když se ale snažím najít jejich původce, nikoho nevidím. A pak zase ta alej.

Probudím se propocený a krátce nad ránem. Když se posadím, tak se mi připomene každý kousek mého rozbolavěného těla. Měl bych být odpočinutý, ale není to tak. Navíc se mi točí hlava. Přesto vstanu a dojdu k oknu. Dívám se na prázdný dvorek ještě zahalený do tmy. Měsíc už zapadl, ale na východě už se objevuje první světlo.

Bolest hlavy, alkoholový opar a následky snu pomalu ustupují zatímco slunce vystupuje na oblohu. A já mám jasno. Vyrazím za Tizokem. Trorn je možná nebezpečný a nerad s ním nechávám ostatní samotné, ale žádný zločin zatím nespáchal. Aspoň o něm nevím. A ostatní nejsou malé děti, umí se o sebe postarat i beze mně.

Zajdu dolů do výčepu a objednám si snídani. Pak počkám až se ostatní probudí, rozloučím se s nimi a vyrazím.

Vcelku spokojen, že Pjotr se na mě dívá s větším respektem, souhlasně pokývám nad jeho proslovem. Rád příjímám nabízenou rundu a doutník nechávám kolovat, ať ho všichni, jenž mají zájem, ochutnají. Už se vcelku těším na novou výpravu do jiných krajů, proto energeticky vstávám od stolu, ovšem se ihned trochu zapotácím, pravděpodobně po silné dávce doutníku. Poté jsem už připraven vyrazit na cestu.

Když vyostřená konverzace mezi Pjotrem a Trornem utichla, místní sedláci a starousedlíci po chvilce ztratili zájem i nad nově příchozím cizincem a znovu se věnují svým kartám, korbelům piva a spílání nad těžkým životem.

Jak noc více a více přebírá vládu nad světem, místní se začínají vytrácet do svých příbytků a staveních. Někteří více či méně v podroušeném stavu, jak se každý večer snaží spláchnout hořkosti svých životů.

I vy brzy vyrazíte, ovšem ne do postelí, ale k lesu ke staré studnici, v jejíž útrobách čeká tajemný portál, vaše další cesta za dobrodružstvím...

"Rád přijmu nabízený pohár vína, pane Aer Thano!" přikývnu s úsměvem. V mé tváři je také poznat spokojenost, že se Pjotr s Trornem konečně přestali hádat.

"Tyto portály jsou vskutku velmi zajímavé věci. Hádám, že pocházejí z dávných dob. Je velmi fascinující, jak lze pomocí nich cestovat. Nelze si snad ani představit, jak daleko to je možné. Ovšem jaká je bezpečnost těchto zařízení? Co se s vámi vůbec děje a co se vůbec může i stát? Možná radši nedomýšlet.." řeknu zamyšleným hlasem a raději to spláchnu zbývajícím douškem ve svém měděném pohárku.

Pak nakrčím nos, když mě obklopí kouř z barbarova doutníku. "Když to cítím, ani se nedivím, že to váš mistr poznal i po dvou dnech."
Zdá se, že mi tento zvláštní požitek nezachutnal.

"Já bych to zkusil Trorne." odpovím na barabarovu nabídku ohledně doutníku. Sice nepatřila mě, ale to mi je evidentně jedno.

"Pjotr to řekl přesně. Já ovšem ještě doufám, že kromě nebezpečí a nových krajů se za portále skrývají nějaké poklady."
"Jestli se nebojíš a umíš bojovat, tak se nám budeš určitě hodit."

Trochu překvapeně zvednu hlavu a podívám se na mluvícího. Když si uvědomím, na co se ptal, na tváři mi zahraje slabý úsměv a odpovím: "Jistě, rád," souhlasím s nabídkou, "jeden kousek navíc nikdy neuškodí."

Stále s úsměvem na okamžik zaletím pohledem k Trornovi a pak říkám: "Jestli se chcete připojit k této družině, vězte, že se chystají k magickému zařízení, kterému se říká portál. Také jsem tomu moc nevěřil, dokud jsem to neviděl. Slouží to k přemístění z jednoho místa na druhé, tedy pravděpodobně. Jedno je jasné, na jednom konci vstoupí člověk dovnitř a pak se objeví někde jinde. Nejzajímavější na posledním výletu bylo, že nešlo jít zpět, dokud jsme nenašli způsob jak tu magickou věc na druhé straně použít. Nebylo to totiž tak snadné jako do ní vstoupit. Podle zdejšího učence je těchto portálů v okolí více a není známý jejich tvůrce. Také mi není jasné jak to vůbec může fungovat, jestli se mi to nezdálo, ... ale jak říkám, na světě jsou divné věci."
Můj pohled opět na okamžik zaletí k Trornovi. Nejiskří mu třeba zase prsty?
"Takže přes všechny tyto neznámé a otazníky povedou kroky ostatních k jednomu z těchto zařízení s cílem prozkoumat jej a použít jej. Nikdo neví co bude na druhé straně. Ani jak to zjistit. Ale tomu se říká dobrodružství, ne?"

Když jsem zjistil, že můj korbel je skoro prázdný, dopil jsem zbytek a promluvil k Pjotrovi a k ostatním.
Dovolíte mi, pane Pjotře, abych vám oplatil pití?
A vám ostatním, abych nabídl na naše setkání a možná, pokud budete chtít, tak na společné budoucí dny?
Potom kývnu na hostinského, který stojí u svého pultu, abych v případě souhlasu objednal.

- doutník, doutník, zopakoval jsem si to slovo, a potom se v nápadu pousměji, snad, že při kouření doutná?

Pohlédnu zblízka na podávaný doutník, ale s omluvným gestem odmítnu.
Nezlobte se na mě, že odmítám vaši nabídku, ale já nekouřím.
Jako malí chlapci jsme zkusili kouření. Měli jsme v misce nějaké listy, jejich kouř se chutí i vůní velmi podobal tomu z vašeho doutníku.
Ale jednak mně to nezachutnalo. A hlavně, dva dny potom můj mistr poznal, že jsem kouřil a vyčinil mi. Jestli si chci zkazit svoje vnímání, tak mohu, ale on mě přestane cvičit. Dva dny uplynuly, DVA DNY, a on to poznal.
Slíbil jsem jemu, a zejména sám sobě, že kouřit nebudu. Přes rok mě sledoval a kontroloval, než uvěřil, že svůj slib dodržuji.
Vaše kouření mi nevadí, to mě mistr naučil, ale já nebudu. Znovu se ještě jednou omlouvám.

Zpočátku nereaguji, asi zamyšlen si prohlížím hospodu a lidi v ní. Pak mě dojde, že se mě nově přísedící na něco ptá, tak se na něj lehce otočím a odpovím: "Doutník. Našli jsme ho někde, někdy v nějakým podzemí. Jestli chcete, tak ho zkuste, podávám Aerovi doutník, "je ale už vcelku vykouřen," ukazuji na vzdálenost, kam by se podle mého odhadu měl doutník kouřit. "Už si ho klidně dokuřte."

Pane Trorne, sleduji vaše počínání, natočím se k barbarovi.
Chápu, že kouříte tu tmavou věc. Ale pokud jste ochoten, povězte mi, co to je.
... daně tímto považuji za dostatečně probrané téma ...

Trorn drží v ruce jakýsi tmavý podlouhlý předmět. Z jednoho konce, který lehce žhne, stoupá uzoučký proužek dýmu. Druhý konec přikládá barbar k ústům a evidentně skrze ten předmět natahuje vzduch. Žhoucí konec se přitom vždy rozsvítí a posléze barbar zvolna vyfoukne kouřový oblak. Připadá mi, že část kouře možná vypouští i nosem.

V našem kraji i jinde také někteří obyvatelé kouří, ale byliny a listy vkládají do trubek se zahnutým rozšířeným koncem nebo do malých misek s vystupující trubičkou.
Nikdy jsem neviděl (možná jen náhodou), že by někdo kouřil něco takového a bez trubky nebo misky tak jako vy.

Dál v klidu vykuřuji doutník a do debaty se již nezapojuji.

Pri výmene názorov Trorna s Pjotrom si uvedomím, že rozprávať o mojom pôvode pri predstavovaní naozaj nie je najšťastnejší nápad.
Kto vie ako by na to reagovali samotní dedinčania, keby vedeli, že im už pár dní behá po dedine temná elfka?
Nakoľko však lovca táto informácia očividne nezaujala a Pjotr sa s nami lúči, nevstupujem do roztržky a nepútam na seba radšej pozornosť. Rozprávanie o daniach ma zaujme viac ako poznámka barda, ktorému sa pri hraní šmýka ruka. Nečudo potom, že jeho hra znie tak ako znie.
Na lovca má o daniach celkom slušný prehľad. A vyzerá na scestovaného muža. Možno pozná cestu do podzemných ríši... napadne mi a mlčky uskrnem z vína.

Uvědomil jsem si pohledy ostatních kolem stolu, mířené ke mně a potom i ticho, které se rozprostřelo po místnosti.
... tak se mi zdá, že nejen moje nové známé, ale i několik místních u nejbližších stolů povídání o daních zaujalo ...
Zvlhčil jsem douškem rty i jazyk a pokračoval.
Víte, že daně pocházejí z posvátných obětí našich dávných předků? Když staří šamani si obětiny začali brát z oltářů pro sebe.

Znovu jsem se napil a spíše na závěr tohoto tématu jsem dodal:
A ještě jeden počátek daně mají. Když někdo oloupil jiného a částí lupu si od vládce vykupoval beztrestnost.
Aspoň tak nám to náš učitel vypravoval.

Ale myslím, že přímo nás daně asi ještě nějaký čas nemusí zajímat. Povídejme o něčem příjemnějším, nebo aspoň důležitějším.

Zamyšleně hledím do svého džbánku piva a do rozhovoru o daních nevstupuji.

Debata o daních mě začne velice zajímat a tak pozorně poslouchám.

Asi máte pravdu, pane Triamosi, Otočím se k bardovi s krátkou myšlenkou v hlavě,
... snad jsem vyslovil správně to jméno ...
a pokračuji,
pravdu, pokud se mluví jen o samotných daních.

Pozvedl jsem korbel a znovu jsem upil piva.
Celá oblast stepí, odkud pocházím, přináleží k této zemi už několik století. Přesto je zčásti na panovníkovi nezávislá. S tím asi souvisí trochu jiná forma daní. Lidé u nás platí nějaké daně, které jdou správcům i vládci. Ale pokud vím, tak ty nejsou moc vysoké.
Vedle toho platí také svým obcím. Když se některý rok vydaří, dáme na správu více, jak určí obecní rady. Ale pokud je další rok horší, tak rady poplatek sníží. Náš starý učitel nám vyprávěl, že on čtyřikrát zažil tak špatný rok, že rady tento poplatek rušily úplně.
Jestli říkáte, že zde, v jiných částech království je to s daněmi jinak, a vlastně horší, potom zdejší lid mohu jen politovat.

Ako bard počúvam novinky z okolia a pritom potichu brnkám.Ale po slovách o zvýšení daní sa neubránim rozhorčeniu:
Hanba im!Hanba!To že sa majú roľníci a pracujúci lepšie znamená že šľachta môže viac napchávať svoje už tak tučné bruchá?Tfuj!
Naznačím odpľuvnutie a od hnevu sa mi trocha trasú ramená.Pozriem sa na ostatných:
Vám to môže byť jedno ale ak im dajúp vyžšie dane a príde horšia doba dane nikto nezníži!pretože tučná šľachta sa chce aj naďalej prežierať!Ak zvýšia dane bude po zlatých časoch!
Hovorím rozhorčene a začínam sa rozohňovať:
Ak bude mať vrchnosť viac peňazí tak začnú budovať armádu..a načo je armáda ak nie na vedenie vojny?Toto zvyšovanie daní by sa nemalo uskutočniť..prinesie to bolesť medzi všetkých..Nehovoriac o tom že nie každému sa darí viac!
Hovorím naozaj oduševnele a presvedčene.

Během řeči těch dvou pomalu otáčím hlavu a na každého u stolu se krátce zadívám. Přitom neznatelně pohybuji rty, jak si potichu opakuji jejich jména. V našem kraji se to učí už malé děti, je to dobrý způsob, jak si více jmen najednou zapamatovat.

Když domluvili, pohlédl jsem znovu na Žabikucha.
V jednom městečku, z těch kterými jsem procházel, tehdy zrovna projížděl správcovský posel.
Protože on byl ten, kdo mi položil otázku, pokračuji natočen směrem k němu.
Potom si lidé povídali, že správce využije dobrého stavu země. Jestli sám od sebe nebo z královského nařízení to nevím, ale mluvili o zvýšení daní. Prý když se obyvatelům dobře daří, nebudou si tolik stěžovat, že odvedou větší daň než dřív.

"To je opravdu škoda, ... " zamumlám si do kníru a také raději naslouchám vyprávění nově příchozího.