Kráter (75 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Když barbar udeřil svým kyjem do země, rychle odhadnu jeho pozici, Trornovu a svoji a pomalu ukročím do boku, abych se od Trorna vzdálil. Kdyby další úder mířil na nás, nedokáže jedním úderem zasáhnout oba najednou.

Po slovech Trorna a barbara ale sklopím meč k zemi a čekám na barbarovu odpověď.

Jestli jste mě nikdy neviděli překvapeného, tak teď už určitě víte, jak se při tom tvářím. Pravděpodobně poslední, co bych čekal, že ten divoký barbar promluví normální řečí, normální inteligentní větu.
Rychle se ovšem vzpamatuji a odpovím: "Omlouváme se, že jsme tě vzbudili. Máme pouze v plánu slést sem dolů do studně a projít tam portálem do jiných sfér." Důkladně si barbara prohlížím a čekám, jak zareaguje na tato "učená" slova.

Když první nepřítel udělá krok ke mně, pevněji sevřu svou zbraň a trochu ji nadzvednu, aby byla v lepší pozici pro úder. Když však znovu zastaví a tak aby zastínil světlo, které mně oslňovalo, poslouchám co říká. Vypadá trochu jako jeden z našich, ale je nějaký malý. Jako skoro každý koho znám. Prohlížím si postupně všechny přítomné. Mno, ... vidláci to asi nebudou, spíš nějací zloději nebo co.

Když se chvíli nic neděje, má zbraň mírně poklesne a já se hrubým, zlostným hlasem zaburácím: "Tak přátelé? Hmmm!?"
"A přátelé se po nocích plíží krajinou a budí kdekoho ze spaní?"

"Zatím neútočte," syktu a postavím se před lucernu, abych se pokusil divokého barbara zklidnit.
"My přítel," nahlas říkám směrem k divochovi a doufám, že ve mě pozná "příbuzného", a že na početní převahu nezaútočí.

Když na chlupatou horu dopadne světlo z vaší lampy, ozve se podrážděné zamručení. Rukou si cloní svoji tvář, ale přesto si ji můžete konečně prohlédnout.

Před vámi se tyčí mohutný barbar. Oproti uhlazenému a poměrně štíhlému Trornovi z tohoto čiší divokost každým coulem. Ošlehané drsné rysy, široká ramena, hřmotná a jistě svalnatá postava schovaná pod huňatou kožešinou, která tak prvně budila dojem, že před vámi skutečně stojí lesní medvěd.

Bojovně se přikrčil a máchnul svojí obří prackou, ve které třímá masivní kyj, který by někteří z vás sotva unesli. Úder o zem, doprovázený tupým bouchnutím, vystřelil několik kamínků a hlíny do vzduchu.
Barbar přitom hrdelně zařičel a vycenil svá zažloutlá zubiska.

Pak udělal krok vpřed, volnou rukou si stále cloní oči před září z lampy.

Stojí dobré dva až tři sáhy od vás a upřeně si vás prohlíží.

Koutkem oka vidím, jak Trorn postavil lucernu na zem a uchopil svoji hůl, avšak zůstává na místě. Pak si ale vzpomenu na jeho debatu s Pjotrem a že je kouzelník.
Napadne mě, že si asi chce udržet větší vzdálenost od neznámého tvora a tak si zachovat možnost seslání kouzla.

Kývnu hlavou na souhlas s jeho rozhodnutím, přizpůsobím svůj obranný postoj této situaci a ihned dále sleduji to, co "stojí" před námi.

Opatrně položím lucernu, abych mohl hůl v obou rukách a byl připraven dobře kouzlit, ovšem zatím vyčkávám, jak se tvor zachová.
Na sykání Aera nereaguji, buď jsem to nepochopil, nebo nemám důvod se hrnout dopředu.

Nepatrně natočím hlavu k ostatním a spíše přes rameno, s pohledem stále upřeným na tvora před námi polohlasně řeknu:
Pozor, zkusíme to napřed klidně.
Nedělejte prudké pohyby ani hluk, ale připravte se odrazit útok.

Rychlým pohybem vytáhnu meč a krátkým pokročením zaujmu obranný postoj. Syknutím zkouším upozornit Trorna, aby se mnou vytvořil jakous takous bariéru, oddělující ostatní "slabší" členy družiny od neznámé bytosti. Přitom dbám, aby na ni čepel meče nevrhla záblesk, který by mohl vyprovokovat její útok.

Pokud světlo lucerny a trocha záře měsíčního úplňku stačí, snažím se rozpoznat, co je to za tvora a jestli jeho pohyby naznačují, že se chystá zaútočit.

Okamžitě se vzdálím dále od nebezpečně vyhlížejícího tvora a s nabytou kuší vyčkávám co se bude dít dál.
V hlavě mi víří myšlenky Kdo to je? Vypadá fakt nebezpečně.

Právě se chystáte nahlédnout dovnitř, jestli už opadla voda tak jako posledně, když tu se zpoza studnice ozve podrážděné zabručení.
Na to se před vámi vztyčí hrozivá chlupatá hora.
Medvěd? polekaně si pomyslíte. Ale s kyjem? zmateni se vzápětí podivíte, když si všimnete masivního dřeva, které třímá v jedné své pracce.

Jako jedni z posledních opouštíte místní hostinec. Starousedlíci již zařezávají ve svých postelích, vy máte ovšem namířeno k lesu, ke staré studni.

Projdete návsí kolem kostelíka, po dřevěném mostku přes řeku Stříbřenku, pak po stráni skrze křoviska kotků až k tmavé hradbě lesa.
Zde Trorn zapaluje lampu, abyste po úzké pěšině došli bezpečně ke kamenné studnici.

Vstávajúc si pripíjam s ostatnými..

Taktéž bez řečí připíjím.

Bez žádných řečí zvednu svůj korbel a pokynu na přípitek.

Při hraničářových slovech také povstanu, ve své kostnaté ruce držím pohár s vínem.
"Na nová poznání, můj mladý příteli!" usměji se na Aer Thana a svlažím své hrdlo proudem rudého nápoje.
"A na počest slávy všech bohů, kteří nám přinášejí víno! Budiž jim chvála a věčné bytí!" zakřením se bezelstně.

Po učencově vysvětlení jsem podal hostinskému měch s prosbou, aby mi ho v kuchyni naplnili čerstvou vodou, přesunul se s věcmi ke zdi a shodil jsem plášť.
V krytém koutě za stolem jsem vytáhl z torny svoji koženou zbroj a celou ji nastrojil na sebe. Zbytek v torně jsem zkontroloval, jestli tvrdší věci jsou oddělené měkkými a nemohou ani za prudšího pohybu nebo v běhu způsobit nějaký nežádoucí hluk.
Když hostinský donesl měch, přichytil jsem ho k torně a přejel vše rukama v poslední kontrole. Znovu jsem si oblékl plášť a směrem k Žabikuchovi odpověděl:
Ano, půjdu s vámi.
Myslím, že jsem připraven.

Přistoupil jsem ke své židli, ale zůstal jsem stát a uchopil svůj korbel. Naznačil jsem mírnou úklonu směrem k jihu, tam kde v dálce leží můj domov a druhou úklonu ke stolu, ke svým novým známým a ... doufám ... přátelům. Potom jsem vážným hlasem promluvil:
Na dnešní den a všechny, které přijdou. Na schopnost naší mysli. Na bystrost našich očí ve světle i ve tmách. Na jemnost našich uší v tichu i v řevu bouří. Na sílu našich paží. Ať naše zbraně jsou ostré, brnění i štíty pevné a střely z našich luků letí daleko a vždy zasáhnou cíl.
Pohlédl jsem na ostatní, pozvedl jsem korbel a v přípitku dopil jeho zbytek.

Pak jsem usedl. Čekám až (zřejmě) Pandemonix pokyne a vyrazíme.

Keď predo mňa postaví hostinský pohár s vínom, prvýkrát prehovorím aj ja smerom na Aera..
"Usstan bel'la.. ďakovať.. dos." čím chcem prejaviť vďačnosť za objednané víno.
Narýchlo ešte niečo načmáram do svojho zošita v koženej väzbe, následne ho spolu s brkom a atramentom zbalím a som pripravená opustiť toto miesto, na ktorom som bola niekoľko posledných dní nútená skrývať sa.

"Děkuji za drink Thano." a přátelsky plácnu Aer Thana po rameni.
"Přesně tak, jak říká tady Pandemonix. Ty jsi se tedy rozhodl, že půjdeš s námi?"

"Nemáme na výběr, pane Aer Thano. Cesta k portálu je volná pouze za úplňku a to bude právě dnes v noci. Za chvíli vyrážíme." vysvětluji mladému hraničářovi.