Kráter (78 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Počas celého predstavovania a zoznamovania si len zamyslene brnkám na lutnu pozerajúc sa do steny ale zároveň oveľa ďalej a zareagujem až keď začujem svoje meno a poznámku o svojom plávaní.
Zahrám počas toho rýchlu,veselú ale krátku melódiu a ukloním hlavou smerom k cudzincovi.
Ešte hrám keď predstaví tú drowku ale po slovách,že je z podzemného národa elfov moja lutna vydá škrípavý nesúhlasný tón a ja sa prestanem usmievať.Inak ale nič nehovorím sa pozriem opačným smerom ale z môjho sedu vyžaruje troška napätia.

"Zdravím, jmenuji se Pjotr," představím se a chvíli přísně hledím nově příchozímu do očí, jako kdybych z nich mohl něco vyčíst. Pak se však obrátím na kudůka vedle sebe a začnu s představováním:
"Toto je pan Arion, mistr tajemných alchymistických umění, jeho léčivé lektvary nám velmi pomohly při poslední dobrodružství v podzemí, z kterého jsme se nevrátili všichni."
Na okamžik se odmlčím ve vzpomínce na padlého druha a pak pokračuji:
"Toto je Flaverius Pandemonix, učenec a cestovatel, který rád pomůže jak radou, tak činem."
"Tento štíhlý elf je nejveselejší z družiny, jmenuje se Triamos a umí zahrát do kroku, k veselí i ve smutku. Umí výborně plavat." Pod knírem se mi na okamžik objeví úsměv.
Vstanu, přistoupím k dívce černé pleti a jemně jí položím ruku na rameno: "Toto je Tora Tel'vynn, z podzemního národa elfů."
Druhou ruku položím na rameno našemu kouzelníkovi, i když váhavěji: "Jméno tohoto vysokého muže je Trorn Silvidiánský a zabývá se, ... " na okamžik zaváhám jako kdybych si nebyl jistý tím co chci říct, "... zabývá se okultními vědami."
Spustím ruce a přejdu k poslednímu členovi družiny a taktně jej představím: "A toto je Žabikuch, zná cenu peněz a je výborný střelec."
Pak se vrátím ke své židli a posadím se.
"Vlastně nás.... jsme se... zítra chtěli vyrazit na průzkum tajemného, starodávného zařízení s nejistými účinky. Jistě to bude nebezpečné a pravděpodobně velmi. Každý meč navíc se bude hodit."

"Také protože já zítra vyrážím jiným směrem." Dodám ještě.

Sleduji hostinského, jak hovoří s postavami u stolu, potom donesl pivo a postavil ho k muži s krátkými černými vlasy, ale ne zcela, přece jen kousek bokem. Potom došel ke mně a řekl mi, že mohu přisednout ke skupině a donesené pivo je pro mě. Zvedl jsem se, přešel k židli, kterou tam hostinský přistavil a s lehkým pokývnutím hlavy pozdravil.
Přeji vám dobrý večer.
Posadil jsem se, pozvedl korbel k poctě ostatním u stolu a trochu upil. Potom jsem korbel položil zpět na stůl a pronesl několik vět, abych se představil.
Putuji po cestách světa, snažím se pomáhat přírodě i lidem, kteří jí neškodí. S jakousi karavanou jsem se dostal přes hory sem, a podle toho, co jsem o těch horách slyšel, asi tady nějaký čas strávím.
Ale není dobře, když je člověk samotný. Lidé odtud z vesnice mi pověděli o vás i vašich činech pro ně. Možná by vám přišlo vhod pár očí, které vidí, uší, které umí naslouchat a dvě dobré ruce, které udrží meč, ale mohou i podat kus jídla nebo trochu dobré vody k pití. Věřím, že bude pro mě ctí, když mě vezmete mezi sebe, tak jako jste mi dovolili přisednout k vašemu stolu. Jsem lovec, hraničář, z velkých stepí daleko na jihu.
Mé jméno je Aer Thano.

Zdvihnem hlavu od knihy, do ktorej som čosi zapisovala a pozriem smerom k mužovi, na ktorého nás upozornil hostinský. Knihu zatvorím a mlčky venujem pozornosť jeho výzoru a výbave.

"Jasně ať přisedne. Třeba se dozvíme něco nového ze světa. Vypadá, jako by hodně cestoval."

Něco nesrozumitelného zabrblám, asi že mi to je jedno. Po skvělém jídle mám chuť na něco nového, takže si z torny po chvilce hledání vytahuji doutník ze světle hnědého tabáku a zapaluji ho, přemýšlíc, kde jsem ho vůbec získal.

"Rádi jej tu přivítáme." Odpovím hostinskému s vážnou tváří, "natočte mu pivo na můj účet a doneste mu jej sem."
Pak se zadívám na cizince zkoumavým pohledem. Je ozbrojen a nebezpečný, ale sám. Kdo to asi je a co může chtít? Napít se a pobavit? Někde něco provedl a teď se snaží ztratit na venkově a hledá ochranu u skupiny jiných ozbrojenců? A nebo jej prostě láká dobrodružství? A proč poslal hostinského jako prostředníka? Mám raději přímější muže, kteří by přišli osobně.
Zatím je však předčasné soudit. Uvidíme.

Hostinský Hrouda natočil několik korbelů piva a cestou k vám je nechal u místních karbaníků.
Pak se zastavil u vás. "Támhle ten pán..." ukazuje na nově příchozího muže, "..by rád věděl, jestli si k vám může přisednout. Nemám ale tušení, co vám chce, nikdy jsem ho tu neviděl." znovu se podívá na cizince, pokrčí rameny a odchází se věnovat své práci.

Užíváte si poměrně bohatou večeři a popíjíte každý podle své chuti. Do půlnoci je ještě času a tak si tu můžete posedět.
Místní starousedlíci hrají karty a debatují nad svými každodenními problémy: myšmi ohlodaná úroda, polámaný pluh, málo brambor nebo naopak hodně housenek a slimáků. Vzájemně si splínají a žerhají na své neutěšené osudy.

Kromě několika projíždějících kupců jsou zde jen obvyklé tváře místních pijáků. Zvědavou pozornost si tak vyslouží nově příchozí muž.
Vidíte trochu víc než středně vysokou, docela statnou postavu.
Jeho klobouk svým velkým okrajem jistě dokáže stínit oči proti slunci po většinu dne. Ten nyní ovšem odložil na stůl a odhalil tak tmavě hnědé vlasy spadající k ramenům.
Přes ramena až ke kotníkům lehce splývá tmavě šedý plášť. Jeho tělo objímá širší kožený pás, jehož okraje jsou pobité drobnými cvočky. I přes jejich matný povrch lze poznat, že jsou z dobrého stříbra. Střed pásu je po celé délce pokrytý obrázkovými vlysy. Také spona vpředu na pásu je stříbrná a krásně zdobená drobnou rytinou. Rozepnutý plášť odkrývá u levé nohy starší už odřenou pochvu se širokým mečem.
Kalhoty jsou ušité z tmavého kvalitního sukna a nohavice zastrčené do vysokých bot z pevné kůže.
Cestovní tornu, vak, luk a toulec se šípy si odkládá stranou vedle židle na dosah ruky.

Po rozmluvě s hostinským se tiše usadil a se zájmem sleduje dění v hostinci. Sedláci po něm chvilku zvědavě pokukují a hned si něco špitají.

Vstoupil jsem do hostince a zamířil k hostinskému. Pohlédnu k vašemu stolu a tiše jsem se něco zeptal. Hostiský lehce pozvedl ruku stejným směrem a souhlasně zakýval hlavou.
Pokračoval jsem polohlasem ukazuje na sebe a když hostinký znovu kývl, posadil jsem se na volné místo u stěny, tak aby na mě bylo vidět.

"Myslím, že na našich cestách byste měl požehnaně možností učinit spravedlnosti za dost. Nemůžeme tušit, kam se dostaneme a kdo bude potřebovat našich služeb a pomoci. Je to ale vaše rozhodnutí, pane Pjotře, a já ho respektuji. Přeji vám šťastnou cestu!" loučím se s naším odvážným bojovníkem.

"Ne, váš cíl je tajemství portálu a mým cílem je spravedlnost. Naše cesty se rozchází." Odpovím Žabikuchovi krátce, "Zítra ráno odcházím. Přestože jsem předtím nic takové jako je portál neviděl a rád bych věděl co se za ním nachází a kam vede, mám jiné povinnosti a těm musím dostát dříve. V každém případě vám přeji na vaší cestě hodně zdaru, kapku nebezpečí a šťastný návrat. A samozřejmě velkou truhlici s pokladem na konci," dodám s úsměvem.

"I na tvé zdraví Pjotře a ať se ti daří." odpovím na Pjotrův proslov.
"Nechceš si to přeci jen ještě rozmyslet? V naší družině nám budeš určitě scházet."

Pjotrovi jsem nikdy moc nerozuměl asi to bylo tím, že je až příliš čestný a zásadoví... Ale v boji se rozhodně dobře osvědčil. Určitě nám bude chybět. Pomyslím si.

S Pjotrem se rozloučím obyčejným "sbohem, možná se ještě někdy uvidíme." Jeho loučení mi ale udělá pár vrásek na čele, otázkou je, zda smutkem - což by u mě bylo vcelku neobvyklé - nebo tím, že při pohledu na zbytek družiny mě zachvátí jiné starosti: Co budeme dělat, když nás někdo přepadne. Hmm, takže v družině máme dědka kterej nejí, má rád zimu - možná je stále mrtvej, dále neschopnýho barda, kterej mě spíše jeho brnkáním vysírá. Žabikuch se občas osvědčil, občas i něco totiž otevře, tam to ale začíná a končí. Mno a zbejvá tajemná žena, která se v případném boji, doufám že vyjeví v dobrém světle. Její palice zdá se by jí v tom mohla značně pomoci. Celkem, jestli naši výpravu přežijem, tak to bude asi zázrak. Při mých úvahách si všechny tak trochu sjíždím pohledem, abych si ujasnil situaci.

Melancholicky vybrnkávam a keď sa všetci začnú s Pjotrom lúčiť tak sa rozlúčim tiež.Ale po svojom.
Začnem hrať pomalú a clivú melódiu pričom to dopĺňam textom o smútku z lúčenia a neradosti z odlúčenia priateľov a postupne prechádzam na veselší rytmus rovnako aj veselší text o spoločných dobrodružstvách,hádkach a pitkách a znova skončím clivo.Pieseň končím slovami želania o opätovné stretnutie sa.
Po dokončení piesne odložím lutnu,pozdvihnem pohár a naznačím smerom k Pjotrovi prípitok.

Technická:

Hra určitě pokračuje dál. Hráč hater (Pjotr) bude také pokračovat, ale kvůli odchodu Tizoka, na jehož postavu byla vázána i jeho postava, se připojí s jinou, novou.

Do hostinca sa dostanem až medzi poslednými, nakoľko som si dopriala pár chvíl osamote na okraji osady. Jedlo si však vychutnávam a premýšlam, čo nás čaká v najbližších dňoch. Rozhodnutie Pjotra ma síce prekvapí, no nakoľko som ho nespoznala o nič lepšie ako ostatných členov skupiny, nijak zvlášť sa ma nedotklo.
"Ghil zhah ulu ! Na dos !" prehodím zdvíhajúc čašu vína smerom k Pjotrovi. Nakoľko Pjotr, ako však asi každý, mal občas problém porozumieť mojím slovám, dúfam, že moje gesto pochopí správne.

Tech.: Kdo vše pokračuje ve hře? Obávám se, že nás začíná být málo (např. ani nemáme nikoho na boj tváří v tvář). Nebo tento počet, pane Osudu, stačí? Kráter je dobrá campaign, tak doufám že bude pokračovat. :-)

"I na vaše, pane Pjotře!" pozvedám svojí kostnatou rukou pohárek vína. "Snad mladého pana Tizoka dohledáte a pomůžete mu v jeho trápení. Rád jsem vás poznal. Bylo velmi obohacující s vámi cestovat a společně odhalovat tajemství našeho světa!"

Sedíte ve výčepu místního hostince, dopřáváte si plné talíře a mísy dobrého jídla s předtuchou, že vás nyní možná čeká několik dní jen na skromné cestovní stravě.
Zatím vládne dobrá nálada, bard vybrnkává na svoji loutnu, a pokud je někdo z vás nervózní z nadcházející výpravy, dokáže to dobře skrývat. Ve všech je ale spíše toužebné očekávání a nadšení, ta mocná síla, která vás táhne dál do světa, za dobrodružstvím. Každý má možná své jiné cíle a důvody, mnohdy jistě velmi rozdílné, ale zvědavost, která vás spojuje a drží na stejné cestě, je zřejmě ve vás všech.

Jste překvapeni, když se s vámi loučí Pjotr, rozhodnutý pokračovat za sokolníkem Tizokem. Tenhle vrásčitý chlapík, rozvážný a laskavý, ochotný bojovat za ostatní a riskovat za ně svůj vlastní život, byl přeci jenom určitým vůdcem celé vaší družiny, ačkoliv se nikdy do této role sám nepasoval. Možná to bylo i díky jeho vyššímu věku, který mu dodával moudrosti a rozhledu. Mít ho po svém boku byla rozhodně jistota a pocit bezpečí.