Sama sem nic nezmohla a tak sem se vrátila za ostatními. Elisa konečně ruší ten štít a během chvíle jsou zde Ochránci a Bdělý. Poslechnu a postavím se s ostatními někam stranou. Je dobře že sem se o nic nepokoušela sama, těm Ochráncům to jde evidentně dobře.

Erika tak nějak ignoruji když se nám ozve, nemusela sem použít ani špetku magie, takže není zapotřebí něco doplňovat. A necítím se, že bychom se měli někam vracet. Obzvláště né po tom, co Elisa řekne tomu Ochránci.

Chtělo se mi odejít, nezdálo se mi že bych tu byla nějak k užitku. Ale po tom co ona řekla, bych se cítila špatně, když bych je tu jen tak nechala. Přijdu k Panence a podívám se na její prkno. "Nevadí když se s tebou svezu?" To své sem bohužel nechala doma, takže jiná možnost není.

Pokud to půjde, tak můžeme rovnou vyrazit. Určitě bude lepší, když nebudeme ztrácet čas. Kdyby nás náhodou chtěl někdo zastavit, tak se můžu pokusit je rozptýlit trochou ohně. Třeba jim ožehnout oblečení, nebo tak něco. Hlavně abychom měli možnost odletět.

Držela štít ještě pěkně dlouho. Vlastně do té doby, nežli přišli Ochránci a Bdělý. Jakmile přišli k táboru, tak štít zrušila a nechala je projít. Unaveně se opřela o své nohy a dočerpávala energii od Erika, aby si doplnila všechno, co vyčerpala. Byla z toho unavená, ale lepší nežli se vyčerpat. Nechala se odsunout stranou a podívala se na ostatní.

"Musíme stopovat ty netopýry a pomoct tomu Drakovi" oznámí a během toho, co mají ostatní dost práce si dojde pro své prkno. Mrkne na Panenku i ostatní, zdali jdou taky.
*Už jsou tu Ochránci, potřebujeme jít stopovat ty netopýry* řekne mu zpátky a dočerpá tedy to, co může, aby měla všechnu energii.

Už se chystala odejít, když je oslovil Ochránce. Ačkoliv to nebylo běžné, tak se trochu ušklíbla a nebylo jí do hovoru. Ostatní mohli cítit přes pouto naléhavost a to, že skutečně potřebuje stopovat ty netopýry, dokud dokáže najít stopu.
"Jistě. Bylo nás brzo ráno vzhůru jen pár, když se náhle objevilo hejno netopýrů a vypadalo to, že nás napadnou. Nedařilo se nám ostatní vzbudit a tak jsem udělala štít nad celým táborem, abych ostatní ochránila před nakažením a spojila jsem se s někým zvenčí, aby dal vědět, že se tu něco děje. Pak jste dorazili. A teď když dovolíte, tak bych ráda našla zbylé netopýry dokud vidím stopu jejich označení. Jakmile jí neuvidím, tak jsme v loji a zdroj problémů už nenajdeme. Klidně můžete jít s námi" navrhne mu a je zjevné, že tentokrát se neptá na svolení a prostě půjde. Vzala si prkno, soustředila se na stopu tak, jak jí to učil jejich matematikář a poté vyrazila za stopou. Cestou se ještě spojila s Hankou a požádala o navigování a o informaci jak je na tom Plam, že u nich už jsou Ochránci a Bdělý.

Elisa držela tu ochranu ještě několik minut, ale pak už ji mohla povolit, protože přišli ochránci a mezi nimi dokonce i bdělý! Dohromady jich mohlo být tak deset.

Všechny, kteří jsou vzhůru poprosili, aby se posadili někam bokem a odpočívali. Mezitím začali zkoumat omámené. Za pár minut bdělý seslal nějaké kouzlo, které vypadalo, jakoby se od něj rozběhly jiskřičky. Koho se dotkla, tak ten se probral a jiskřička letěla dál.

Jeden z ochránců zase seslal nějaké kouzlo, kterým se pokoušel (neúspěšně) vizualizovat to, co se tady stalo.

Během půl hodinky je všechno v pořádku. Je super, že se Elisi podařilo seslat a udržet to ochranné kouzlo, takže nikdo nebyl nakažený a to i přes to, že spousta lidí byla bez magie. Hlavně ta děcka z jiné školy...

[Dočerpejte si všichni magii, za chvíli se vracíme,] poslal přes pouto Erik spolužákům vzkaz.

"Můžete mi k tomu něco říct?" zeptal se ochránce, který se jich na to ptá a snaží se pochopit nejenom jak se to odehrálo, ale taky proč se to odehrálo tak, jak to bylo.

Elisa dál udržuje štít a ostatní jdou prohlížet spící spolužáky.

Nikdo na nich nic nenajde, všichni vypadají jakoby normálně spali, ale nějak nejdou vzbudit. Zkouší své znalosti, zkouší magickou diagnozu a nic! Zdá se, že jsou všichni v pořádku, ale normálně jenom spí.

Dokonce ani princátka na nic nedokázala přijít, ale zkouší to dál.

Dost se mi ulevilo když Panenka udělala co měla a vrátila se zpět za námi, zcela v pořádku. Bála sem se aby se jí mezi těmi netopýry něco nestalo, i když na sobě měla ten štít.

Sama sem před tím přemýšlela zda bych ty netopýry mohla spálit, ale nemůžu jen tak vzít Elise tu energii kterou používá na štít. Místo toho se najednou odehraje scéna jak z nějaké pohádky. Odněkud se objeví drak, všechny nás zachrání a vydá se pronásledovat zbytek útočníků.

Proč já tady vlastně sem? Klidně sem mohla zůstat ve škole. Podle toho co říká Elisa se tu mají objevit Ochránci a dokonce samotný Bdělý. Tohle je na prd.. Povzdychnu si a vydám se aspoň prohlédnout ty, kteří byli pod tím "kouzlem", nebo co je to vlastně dostalo.

Při tom si říkám jak tohle asi dopadne. Ten kdo ty netopýry ovládal si určitě všiml toho draka který je sleduje a nebude čekat až nám přijdou posily...

Byla ráda, že se Panenka rychle vrátila. Hned jak byla dole, tak zrušila její štít a držela s námahou ten kolem celého tábora. Bylo to dost náročné, daleko silnější nežli to, co by měla umět a zvládat a protékala přes ní díky Erikovi dost velká síla, kterou musela zvládat. Cítila, jak ptáci na štít zaútočili a tak ho trochu posílila a ještě pečlivěji hlídala, aby nikde nic neproniklo. Ohrozila by tím totiž všechny vyčerpané v táboře...

Všimla si, že proletěl drak nad táborem a velkou část ptáků sežehl, přesto jich pár nechal, aby je mohl sledovat.

*Hlavně je sleduj jen z dálky, nelétej na za nimi. Bude to past. Jakmile tu budou Ochránci a Bdělý, tak je za tebou navedu* řekne mu s povzdechem a obavou v hlase. Trochu zjemnila štít, aby jí nebral tolik energie a podívala se na zbytek.

"Zkontrolujte ostatní a zkuste je probrat. Já budu ještě raději držet chvíli štít. Pro jistotu než dorazí Ochránci zvenčí" řekne zbytku třídy a princátkám a nechá na nich, aby organizovali akce v táboře. Zase zavřela oči a myslí v klidu kontrolovala ochranu a okolí.

Netopýři je začali obklopovat a teď je jasné, že je někdo ovládá, protože jinak by nejspíš nezkoušeli útočit na ten štít. Panenka je polila tím inkoustem a rychle se vrátila za ostatními. Elisa pak nemusí držet dva štíty a nevysiluje ji to tak.

Chvilku po tom, co se k ni vrátila Panenka tak nad táborem přeletěl obrovský černý drak a rozprášil hejno netopýrů svým dračím ohněm. Žár toho ohně byl cítit i v táboře.

Spousta ohořelých netopýrů sklouzla po Elisině štítu, ale tak zhruba pětina letí pryč.

[Budu je sledovat! Vy zkuste dát tábor do pořádku,] vzkázal jim drak v symboličtině a letí za prchajícími netopýry.

Dál stojí uprostřed tábora zamyšlená, má zavřené oči a pevně drží ochrannou bariéru kolem celého tábora. Bylo to pro ní vyčerpávající a navíc k tomu udržovala i komunikaci s lidmi zvenčí a tak se musela soustředit. Doufala, že ostatní pochopí, že se mají držet v ochranně a dát na sebe pozor. Zároveň se snažila držet štít i kolem Panenky, aby se jí nic nestalo...

//Anna tedy nedělá nic výjmečného..

//Jestli nechcete reagovat, tak napište, že třeba nic neděláte nebo pokračujete v tom, co jste začali ;)

Všichni jsou schovaní pod štítem, který Elisa vykouzlila. Pokusila se pod něj schovat celý tábor. Nebýt energie, kterou jí neustále posílá Erik, tak by ten štít asi jenom blikl a zmizel. Takto ho drží, ale asi je toho na ni dost, protože má zavřené oči a vypadá jakoby byla mimo.

Ostatní se připravují na boj. Uvidí se, jak to dopadne. Kdyby dokázal Erik posílat pořád tolik energie, tak by to mohli vydržet dlouho, ale mají takové tušení, že to vydrží maximálně pár minut.

Je trochu deprimující že se nikdo kromě nás a princátek opravdu nikdo další nevzbudil, asi si budeme muset poradit sami. Přeci jen na těch vidinách něco bude.. Nečekala bych že se to vyplní až tak rychle.

Během dalších chvil se toho děje strašně moc. Elisa chce zvednout štít, pak ty netopýry z nějakého důvodu polít tekutinou.. V okamžiku kdy sem ucítila příval energie od Erika, sem si začala říkat, že bych je možná mohla všechny spálit, až se přiblíží. Tak už by nikomu neublížili a nikdo by je dále nemohl ovládat.

Ale ostatní mají očividně jiné plány, takže já stojím na místě a nedělám nic. Můžu jen čekat až se ti netopýři přiblíží ještě mnohem víc a až pak použít svoji píšťalku.

"Dobře, mám nápad" utrousí a hned každému vysvětlí co je potřeba.
"Eriku, dej mi ten kámen od Ferinové na ochranu. Ať mám jistotu, že to tu ochráním. A pak běžte někam, kde je energie a oba nám to posílejte přes pouto, ať obě třídy mají energii" řekne jednomu z princátek a Erikovi.
"Panenko tady je ten inkoust. Vem si prkno, ať se dostaneš nad ně. Je potřeba, aby na pár z nich ta tekutina zůstala, můžu je pak stopovat. Budu ti dělat štít" navrhne jí a sundá si lahvičku na šňůrce a podá jí to.

Poté už mohli ostatní cítit, jak kolem tábora zvedá štít a kolem Panenky druhý a výrazně silnější. Teď opravdu potřebovala, aby ty netopýry označila. Jakmile cítila příliš energie od Erika, tak posílila štít a stabilně ho držela. Do toho sáhla po komunikačním kamínku s Hankou.

"Hanko? Slyšíš mě?" optá se naláhavě a pátrá po ní.

Kromě princátek a jejich třídy se nepodařilo nikoho vzbudit.

Oblak netopýrů se přibližuje. Neletí nijak extra rychle a o to je to děsivější.

"Já je označím, vy braňte tábor. Bojím se o ostatní! Nejsme tady jenom my, ale i děcka z té druhé školy," prohlásila Panenka. A ono je to docela logické. Panenka má ze všech nejlepší trefu.

To Roland na nic nečeká a začíná hvízdat na píšťalku. Netopýrům to zatím nevadí (asi jsou daleko) a trochu doufá, že by se tím mohl někdo vzbudit a Justýna to taky zkouší.

Princátka se chystají na boj a očividně neváhají používat magii. Asi si věří nebo mají spoustu zásobních kamenů.

Aron na nic nečekal, vzal za ruku Erika a zmizeli. Aronova brána nebyla tak jemná jako brána jednorožců, no vlastně nebyla ani tak jemná jako normální brána. Spíš by se dalo říct, že byla dost hlučná...

Chvilku na to můžou cítit, jak jim Erik přes pouto posílá ohromné množství energie.

K ránu se začala budit brzy špatnými sny a tak vstala, posadila se a protřela si oči. Už bylo trochu světla a tak si jen povzdechla, vylezla ze spacáku a natáhla na sebe teplý svetr. Zatímco si nasazovala boty a přemýšlela nad tím, že rozdělá ohniště se ozval kdosi od princátek. Překvapilo jí to a zvedla hlavu, aby se po něm podívala...

"Ráda. Nějak nemůžu spát" přizná s povzdechem a zamyšleně. Když se pak ozve i Anna, tak jí pozdraví a přikývne hlavou, že je na tom stejně. Je zrovna na cestě k blízkému ohništi princátek, když cítí, jak se rozprostře přes jejich ochranu ten útok.
"Další vize, nebo na nás někdo útočí?" optá se rychle Anny a podívá se na ní, aby zjistila odpověď. Bylo zjevné, že byla schopná ihned zvednout štít, když to bude potřeba.

"Do háje. Mám zvednout štít, nebo to zkusíme jinak? Potřebuju ty netopýry označit magickým inkoustem. Je to nutnost číslo jedna" oznámí a povzdechne si.
"Buď budu držet štít a ven Erika, aby mi dělal zdroj a nebo bude Erik držet speciální štít a já nějak označím ty netopýry. Potřebuji na ně dostat tuhle tekutinu" řekne a ukáže na lahvičku, co má na krku.

Pomalu ráno otvírám oči. Oproti včerejšku se cítím docela odpočatá, ale i tak mi přijde, jako by bylo něco špatně. Posadím se na svém lůžku a zívnu. "Dobré ráno". Pozdravím ty ze svých spolužáků kteří už také vstali.

Promnu si oči a vyjdu ven ze stanu. Tohle už není sen, že ne? Vím že se mi něco zdálo, ale mám to všechno nějak v mlze. Obvykle si sny pamatuji, tohle se mi nějak nelíbí. A už vůbec se mi nelíbí, jak to venku vypadá. Mohl by to být jeden z klasických pozdních podzimních dnů, ale to by byla veliká náhoda.

Přijdu blíže k Aaronovi a posadím se k tomu jeho ohýnku. "Ahoj. Dám si moc ráda, děkuji". Řeknu mu s milým úsměvem a pak se ale trochu pozastavím nad tím co řekl. "Tobě také? Tedy.. Já už si moc nepamatuji co se mi zdálo, ale.. mám z toho velice divný pocit". Dodám ještě poněkud zneklidněně. Zdá se, jako by se tu něco dělo. A to sem doufala, že dneska bude klid...

Zadívám se do ohně a natáhnu nad něj ruce, když v tom se stane něco co sem asi už mohla očekávat. Dneska né! Ještě že sem byla ve střehu, nevím co by se stalo, kdyby ten někdo prolomil naše kouzlo. Po tom jak Aaron zařval bych čekala že se lidé začnou hrnout ze stanů, ale takřka nic se neděje.

Zmateně se dívám kolem a když vidím tu dívku, tak mi hned dojde, že na tom většina lidí bude asi tak jako ona. A co se stalo s učiteli? To nevydržel ani nikdo z nich?!

Není nač čekat a tak z ohniště vytáhnu jedno z polínek, abych měla cosi jako pochodeň a mohla se bránit. Samozřejmě mám i na krku píšťalku, kterou sem ihned připravena použít.

Podívám se k našemu stanu jak jsou na tom ostatní a pak už mi asi nezbývá nic, než čekat a připravovat se na obranu.

Elisa poupravila oheň a nakonec šli všichni spát. Dnešek byl dost únavný den. Sice se moc nenadřeli, ale bylo toho na ně dost.

V noci se jim zdály nějaké špatné sny. Sice si na nic nedokážou vzpomenout, ale mají z toho takový jakýsi špatný pocit. A když se rozhlédnou ze stanu, tak je okolí takové dost strašidelné.

Všichni, nebo spíš skoro všichni ještě spí, u země se válí přízemní mlha a je tak nějak lezavo.

Jediný oheň, který teď hoří je ten u princátek. U něj sedí Aron a mává.
"Sice mi to dost pokazí image, ale nechcete horký čaj?" zeptal se a ukazuje na hrnec čaje, který vaří.

"Zdál se mi škaredý sen a už nějak nemůžu usnout," přiznal se a podobně jako Elisa včera pokukuje po obloze a občas tak nějak podvědomě zkontroluje, jestli má u sebe zbraň a na krku nějaký amulet.

A v tom všichni ucítili, jak něco zaútočilo na jejich ochranné kouzlo, které mají přes to jednorožčí pouto. Bylo to skutečně silné, ale Anně stačilo trochu změnit svou mysl a ten útok vyšel do ztracena, protože po tom poutu sklouzl.

Aron vyskočil a zařval: "Už jdou... POPLÁÁÁCH!!!"

Je to zvláštní, ale kromě princátek se nikdo nezvedá. Dokonce zahlédli holku z jiné třídy a ta se pokouší zvednout, ale vypadá jako omámená.

Rychlý pohled na nebe jim řekl, že obloha má tu "správnou" barvu a támhleten oblak si z vize jasně vybavují.

Pomohla s nádobím i ostatním, přiložila ještě do ohně a naposledy zkontrolovala oblohu. Spát šla se svým zásobním kamenem, inkoustem i píšťalkou po ruce. Přeci jen nikdo z nich netušil, kdy se to stane a chtěla být připravená.

Ještě si chvíli četla u ohně, ale nakonec si také zalezla na okraj stanu a v tichosti po rozloučení s třídní se rozhodla, že se alespoň nějakou tu chvíli prospí.

Snažila sem se v klidu sedět a dojíst svoji večeři, ale i tak mně celkem štvalo, jaká je zde atmosféra. To tak snad nebude pokaždé když k nim přijdeme? To bych asi nevydržela.

Už sem chtěla jít, ale nakonec se rozmluví Elisa. Podívám se na ni a poslouchám. Pokud něco, tak mluvit tedy umí. Né že by to bylo nějak extra povzbudivé, ale aspoň už se všichni netváří jako na pohřbu. Já vstanu a zajdu umýt své nádobí.

Pak když se vrátím si jdu rovnou do stanu lehnout. Od Ferinové je pěkné že se na nás přišla podívat, ale nemyslím že by mohla s něčím pomoct. A tak ji jen pozdravím, popřeji dobrou noc i jí a už zavřu oči a pokusím se usnout. Snad zítřek bude aspoň o něco úspěšnější.

Teplá večeře, horký čaj a Elisina slova pomohla většině, aby se zbavili té ponuré nálady. Dokonce si tady zapálili i menší oheň ve vhodné vzdálenosti od stanu, aby je hřál a přitom jim nezačal stan hořet.

Venku už je pořádná tma a jak jsou všichni unavení, tak postupně uléhají.

Než usnou, tak je dojde Ferinová zkontrolovat, jestli něco neptřebují.