Poděkovala Anně za to, že jí ukázala kde co je a věnovala se pak v klidu svému. Pro oběd došla společně s ostatníma a vzali i jídlo pro Annu a Rolanda. Rovnou se cestou optala, kde se dá doplňovat pitná voda a pak už se vrátili do svého ležení a dali se do jídla...

Během jídla si četla knihu o netopýrech a pokud narazila na něco zajímavého nebo podstatného, tak to rovnou řekla ostatním. Později odpoledne znovu trénovala vidění magického inkoustu a čekala, zdali se jí vrátí odpověď na její dopis.

Pobaveně se usměji, když se ozve Elisa. "Dobře. Budeme s tím počítat". Nechce se mi se zvedat, ale Panenka nevypadá že by se jí chtělo příliš mluvit a tak se postavím a přesně Elise popíšu kde by mohla obě místa hledat.

Nelze si pak nevšimnout toho co dělá. Tedy.. že něco dělá, vypadá to jako by si něco zapisovala, ale kdo ví. Možná sem si tu knihu měla vzít s sebou. Povzdychnu si a nějakou chvíli ještě odpočívám.

Je pak na čase jít na oběd, ale nechce se mi tu nechávat Rolanda samotného. "Vezmeš mi prosím oběd? Já tu raději zůstanu s Rolandem". Poprosím Justýnu. Jeden člověk by mohl být snadný cíl, se dvěma už by to šlo těžko.

Tak či onak, nakonec si sním spolu s ostatními oběd a dál nějak nevím co bychom měli dělat.

Ještě přinesli nějaké dřevo a tak nějak si to tu co nejlíp přizpůsobili. Věci si dali do stanu nebo tak, aby bylo kryté kdyby cokoliv. Pohled na nebe jim říká, že klidně může začít pršet.

Za tu hodinu prochází Ferinová táborem školy v Kosta Tigre a všechny svolává na oběd - mají si vzít nádoby na jídlo, vyzvednout si jídlo v kuchyni a vzít si ho s sebou ke stanu.

Normálně by je všechny zavolali hodinkami, ale tady ty hodinky umí jenom zobrazovat čas a nejspíš i probudit v nastavenou dobu, ale to je tak všechno.

Děcka z ostatních tříd si taky jdou pro jídlo.

Erik se podíval na Rolanda: "Víš co? Já ti to vezmu a ty to tu pohlídej, může být?"
A ten kývl.

Nanosili hromadu dřeva do zásoby a připravili vše potřebné ve stanech. Spaní vypadalo pohodlně a tak si nastěhovala svůj batoh za hlavu u jednoho konce stanu a vybrala si místo poblíž východu. Batoh s věcmi schválně dala co nejvíc do stanu, aby nenapadlo třebas někoho ze starších spolužáků si něco vzít, nebo aby necítila zvířata jídlo.

Všimne si, že holky se vrací a Roland je oslovil. Když zjistí, že jsou zklamané, tak jen pokrčí rameny.
"Vždyť o nic nejde. Příště Ferinovou zabavím svýma neustálýma otázkama a vy zmiznete aniž by si toho všimla" oznámí s klidem a pobaveně se usměje.
"A kde že jsou ty latrýny a kuchyně?" optá se rovnou pro jistotu, aby to nemusela hledat a poté z batohu vytáhne papíry a psací potřeby. Očividně se dala do psaní nějakého dopisu a kreslení a tak nějak vnímala okolí spíše okrajově. Když to dopsala, tak vytáhla z kapsy malého ptáčka, klepla s ním o papír a ten zmizel. Poté ptáčka zase schovala a uklidila psací potřeby.

Zbytek času použila k tomu, aby dokolečka trénovala hledání magického inkoustu jak to jen půjde. Snažila se zlepšovat co nejrychleji a nejlépe jak to šlo. Počítala s tím, že i pár metrů rozdílu může ve skalách hrát velkou roli.

Né že bych byla úplně naštvaná, spíše tedy jen poněkud.. zklamaná. A zdá se, že Panenka na to není jinak. No, tak snad aspoň ostatním se vedlo lépe.

Dojdeme k našemu nocležišti a vše už je zdá se takřka hotovo. Aspoň že tak.. Uklidím svůj batoh k jednomu z lůžek které tím zaberu a pak se podívám na Rolanda. "Nic.." Odpovím um poněkud rozmrzele.

"Sotva jsme vyšli, zastavila nás Ferinová.. Řekla nám kde jsou latrýny a kuchyně. A že za hodinu bude oběd". Plácnu sebou na zem a lehnu si vedle toho hezky připraveného ohniště.

Zadívám se na nebe a dál už nic neřeším, jen čekám až budeme moct jít.

Anna s Panenkou se vrátily už k postavenému stanu u kterého je pěkná hromada dřeva a Elisa, Justýna a Erik nosí suché dřevo vhodné na topení.

Roland zrovna připravuje ohniště a ještě doupravil lůžka, aby se jimi co nejlíp spalo.

"Tak co jste našly?" zeptal se jich hned Roland.

Na Elisiny otázky jenom pokrčí rameny. Buď jsou v jeho vizích skutečně takové díry nebo to nechce říct.

Jen na její poslední otázku odpoví s úsměvem: "Možná je to zvláštní, ale ano. Mám zkoušku z kouzla brány a dokonce mám i povolení toto kouzlo využívat. Sice jsem musel získat výjimku, protože mi je teprve šestnáct, ale jestli chceš, tak ti ukážu povolení od bdělého."

Erik se na něj podíval a tak nějak nejasně souhlasil, že kdyby nebyla jiná možnost, tak se s ním přenese, ale pořádně nechápe proč by to měl dělat. Na druhou stranu docela věří na vize.

Elisa s Rolandem a Justýnou staví stan. Erik přinesl nějaké delší tyče a pomáhá už jim pomáhá. Mezitím vyrazila Anna s Panenkou na "výzvědy".

Na Panenku se vděčně pousměje, protože je ráda, že půjdou spolu kdyby se něco dělo. Dá se s Rolandem do stavby, když jsou přerušeni. V práci však dál pokračuje jen u toho poslouchá zbytek.

"Mnooo upřímně buď nám neříkáš všechno, nebo mají tvé vize pěkné díry" utrousí s klidem zatímco drží tyčky a plachtu Rolandovi, aby to mohl zatlouct.
"Jediný kdo uměl štít u nás ve třídě jsem byla já. A i ten popis by seděl, protože sice ho umím, ale síly tolik nemám. A v rozsahu celého tábora by mi velmi rychle došla síla" oznámí s klidem a pokrčí rameny.
"Jen je tu právě to ale. Proč bych dělala štít já, nebo někdo jiný z nás, když jsou tady učitelé? Nebylo by logičtější, kdyby to případně dělali oni? A navíc proč netopýry řešit magicky, když to není třeba?" zeptá se nechápavě a pokrčí rameny.

"Dává i nedává. Udělali jsme opatření, aby se tvé vize nevyplnili. Kromě toho, že štít může dělat i Erik a nejen já a s úsporou energie, tak máme i řešení bez magie. Netopýry jde prý odnánět vysokým zvukem a ohněm" oznámí mu prostě a poté jde vzít část stanu z jiné strany a napne je a zase drží Rolandovi.
"Ty umíš udělat Portál a máš z toho zkoušku?" zeptá se ho s klidem a podívá se na něj.

Panenka souhlasí že půjde s Annou. Ostatně ona je jedna z těch lidí, kteří se na novém místě hned začnou rozhlížet.

Elisa s Rolandem začínají stavět stan a Justýna s Erikem chtějí jít pro nějaké tyče, když jsou přerušeni princátky.

Erik se dívá na Arona trochu nedůvěřivě, hlavně po tom, co ho vyslechl.

"Přesně, už to říkaly holky. Co se jako stane když s tebou nepůjdu a kam bychom šli?" zeptal se a je na něm vidět, že přemýšlí jestli by na tom nemohlo být něco pravdy. Ostatně Anniny vize už všichni zažili a bez ní by Panenku našly až kdoví kdy.

Aron si povzdechl a pak začal trochu neochotně vysvětlovat: "Ve všech mích vizích byl útok netopýrů. V těch prvních se prohnali táborem a my na ně vyplýtvali spoustu magie a někteří se nakazili. A díky tomu se začaly šířit určité změny, ale nevím jaké až to skončilo tím, že jsem viděl tento tábor v hrozném stavu plný našich mrtvých."

Napil se trochu vody z čutory a pokračuje: "Dál jsem viděl spoustu způsobů, jak jsme se jim bránili. Nejúčinnější způsob ale spočíval v tom, že někdo z vás zvedl kolem tábora štít. Nevím proč, ale když to byl někdo jiný než vy, tak to nemělo takový účinek. Průšvih ale je ten, že to ten člověk buď ještě neuměl dokonale nebo není jen tak silný, ale ten štít se strašně rychle vyčerpal. Všichni mu dodávali energii až jsme se všichni vyčerpali a pak jsme se nakazili. A to byl prosím ten nejoptimističtější scénář!"

Je vidět, že doteď byl docela sebevědomý, ale teď už začíná být trochu nervózní: "A tak jsme hledali způsob, jak to rozvést. A když jsme sem přišli, tak mě to konečně napadlo... No dobře, tak jsem měl vizi ve které beru tady toho kluka," ukázal na Erika, "branou zpět do naší školy. A on vám odtud poslal tolik energie, aby to vydrželo. Dává vám to smysl?"

Zeptal se jich a čeká na jejich odpověď.

Moc se mi o tom nechtělo mluvit, ale když slyším tu Elisinu poznámku o princátkách, tak se musím pousmát. Je fakt, že na manuální činnosti nebudou asi příliš zdatní. Dobře však vím jak jsou vychytralý, určitě si nějak poradí. "Tak.. Půjdete holky teda se mnou?" Zeptám se Panenky a Justýny.

Sem si jistá, že si tu kluci s Elisou nějak poradí. Jak to? My o vlku.. Je to dost zvláštní, že se tu objeví, sotva o nich domluvíme. Ale co, také tu budou zapotřebí. "Ahoj. Ano, měla". Přikývnu když ke mně jeden z nich přijde. Docela zajímavé, měla sem za to, že mezi nimi není nikdo, kdo by měl také vize. Zřejmě sem se spletla.

"Jak přesně to myslíš, katastrofou?" Zeptám se Arona. Možná že to vůbec nic není, ale zajímalo by mně, co by se mohlo stát, kdybychom tady neuspěli. Na co nejhoršího bych se mohla připravovat...

Počkám na jeho odpověď a pak se ještě podívám na holky, zda tedy nebude někdo chtít vyrazit se mnou. Pokud né, klidně by mohl i někdo od princátek, když už jsou tady.

Ferinové poděkovala za vysvětlení a podívala se kolem. Bylo jí jasné, že tedy asi půjde o místo, na které jsou připravení. Rovnou se podívala po okolí a zhodnotila situaci. Pak se přidala k Erikovi s Rolandem, aby stavěli stany k sobě a udělali pohodlné bydlení.

Když zjistila, že je tím přivolala, tak si jen povzdechla a fakt, že za ně někdo odvádí práci jen nechápavě odkývala hlavou. Jejich věc, když jim to za to stojí. Jednoho dne se jim taky může stát, že tam s nimi nikdo nebude a pak sami nepřežijí. Nechala to ovšem být a hleděla si svého. Chtěla to bytelně postavit a udělat kvalitní zázemí pro jejich třídu a pak bude snad čas na trénink a na čtení.

Poté někdo oslovil Erika a tak se jen podívala a následně si zase hleděla svého. Vizi viděli všichni a ještě jim to potvrdil Ochránce, neměli důvod tomu nevěřit, ale taky neměla potřebu se o tom ani bavit.
"Možná to tak fungovat bude a možná se mýlíš" řekne s klidem Aronovi.
"Od té vize jsme všichni ve třídě podnikli kroky, abychom se vyvarovali té vizi. Tudíž je možné, že jsme ovlivnili všechny linky, které si viděl" řekne mu s klidem a pokrčí rameny. Dál si pak hledí svého a drží Rolandovi tyčky, stan a další věci, aby měli co nejdříve hotovo.

Ferinová Elise vysvětlila, že je plánované, že budou tady na tom místě a pravděpodobně to bude tak měsíc. S tím, že je potřeba začít rychle reagovat a poskytovat pomoc a zázemí bude vznikat postupně.

Zmínka o tom, že by Elisu zajímalo, jak to budou princátka stavět je asi přivolal. Protože v tu chvíli se objevili. Mají batohy stejně jako ostatní, ale jdou s nimi dva kluci. Kteří jim nesou stan a taky jim ho staví. Jeden z princátek jim za to zaplatil magickým kamenem.

Anna se chystala jít projít a jeden z princátek k ní přistoupil: "Ahoj, taky jsi měla vizi?" a oba se podívali tím směrem ze kterého v té vizi přiletěli netopýři. Takže je to pro všechny potvrzení, že je to skutečně to místo, kde se to všechno odehraje.

Pak se ten kluk podíval na Erika: "Ahoj, já jsem Aron. Věříš na vize?"
Než Erik odpověděl, tak Aron pokračuje. Sice mluví na Erika, ale mluví tak, aby to slyšeli všichni: "Měl jsem větvenou vizi. Každá ta větev končila katastrofou pro celý tábor. Teda kromě té větve ve které jsme spolu zmizeli a nechali ostatní, aby to tady vyřešili. Škoda, že jsi váš silák, hlavní štít a taky bojovník... hodil by ses jim víc tady."

//Pokud nebudete mít na ně(j) nějaké dotazy, tak to pak posuneme na to, jak Anna odešla ;)

Viděla, že Anna z výletu není odvázaná a vlastně celkově jí od návratu do školy připadala jiná a všimla si toho již poněkolikáté. Obzvlášť pak po té vizi co se přenesla na všechny. Chovala se zvláštně v přítomnosti ochránce a bylo zjevné, že nechce na mýtině u lesa být a nejraději by byla pryč.

"O tom nepochybuji. Otázkou je, zdali není hloupé se kvůli něčemu takovému vyčerpávat a druhou otázkou je, zdali tuší, kam která část patří" řekne s klidem, ale je zjevné, že ona má v plánu přiložit ruku k dílu s klukama a tak je už dál neřeší.

"Vem si raději někoho sebou. Čistě pro jistotu. Já pomůžu klukům, tak klidně Panenka s Justýnou můžou prozkoumávat s tebou. Třeba najdete nějaké ovoce nebo něco zajímavého" dodá nakonec s úsměvem a pomůže Rolandovi rozložit tyčky co mají a poté roztahuje plachtu v místech, kde budou spát a kde je rovná zem.

Trochu sem se s Erikem protáhla a pak už byl čas dělat poslední přípravy. Určitě už budeme vyrážet každou chvíli. Vezmu si batoh na záda a rozhlédnu se po našem domečku. Nechce se mi odcházet, mám z toho špatný pocit. Ještě bych se mohla Ferinové zeptat zda bych zde nemohla zůstat, ale.. nebylo by hezké je nechat jít samotné.

Na rozdíl od všech ostatních, já si prkno neberu. Určitě by se někdy mohlo hodit, ale ani s tím kamínkem nemám tolik energie, abych mohla plýtvat na něco takového. Budu mnohem raději, když budu vědět, že budu moci použít třeba aspoň oheň, zatím co ostatní už na tom budou o něco hůř.

Když pak všichni projdeme tou bránou, hned se začnu rozhlížet. Nevypadá to tu, že by zde byli nějaké problémy. Skoro spíše jako bychom vyrazili na nějaký výlet. Jen ticho před bouří.. Povzdychnu si a podívám se na kluky. Ohledně toho stanu nic neříkám. Doufala sem, že každý budeme mít svůj vlastní, ale to sem se evidentně spletla. Když už to je takhle, tak mi to může být jedno.

Položím na zem svůj batoh a vytáhnu svetr, který si hned obléknu. "Myslím, že dokáží použít magii, aby ten stan postavili". Chápu proč tohle asi Elisu napadlo, ale ona na rozdíl ode mně neviděla co dokážou s magií. Nemluvě o tom, že jí musí mít mnohem více než my všichni.

"Půjdu se rozhlédnout kolem". Řeknu ostatním. Batoh nechám na zemi a vyrazím. S těmi stany si určitě někdo poradí a já tu nechci jen tak postávat. Raději se aspoň podívám po okolí a pokusím se zjistit, zda tu není něco co by stálo za povšimnutí.

Nad Panenčiným dotazem se pozastaví a přemýšlí a pak si prkno tedy vezme také. Zase tak moc energie to nebralo a hlavně kdyby sledovali netopýry, tak rychlost bude klíčová. A tak usoudila, že je to dobrý nápad a prknou si vzala do ruky.

---

Pozdravila třídní a tak nějak společně s ostatními pokývala, že asi mají všechno potřebné. Pak už jen prošli bránou a čekali, co se kde a jak bude dít.

Když je třídní uvítala na Jižním kontinentu uprostřed louky a lesa, tak na ní pohlédla a přemýšlela, zdali si dělá srandu, nebo je to myšlená vážně. Pak jen přikývla a pokrčila rameny.
"Tady budeme stanovat trvale, nebo je to jen na jednu noc a půjde se dál?" zeptá se čistě z praktického hlediska. Pak šla rozbalovat společně s kluky stany, aby se zahřála. Bylo očivindé, že už stan asi někdy viděla a skládala a tak tuší co se s tím má dělat.

Když hledali rovné místo na stavění stanu, tak si vybavila vizi od Anny a zkoumala, zdali se jedná o stejné místo, nebo jiné. Bylo zjevné, že asi chce vědět, zdali by mohli potkat netopýry.
"Mě by asi ani nevadilo mít jeden větší. Je asi jednodušší se držet u sebe, kdyby se něco dělo, ne? A taky bude ve více lidech tepleji. Přeci jen na noc bude už chladněji" připustí fakt a je zjevné, že asi vůbec nevidí problém v tom, zdali s nimi budou kluci spát nebo ne. Stejně si tam budou chodit spíše jen lehnout.
"Tyčky můžeme udělat z delších větší" navrhne s klidem a vzhledem k tomu, že jsou u lesa, tak asi nebude zase takový problém něco najít.

"Víte co mě napadá? Jak na tom je asi třída princátek. Myslíte, že si umí postavit stan?" zeptá se s pobaveným výrazem na tváři.

Ráno probíhalo skoro jako jiná rána. Někteří cvičili, někteří se starali o snídani.

Elisa ještě jednou zalila zahrádku a vrátila nářadí.

Pak si už všichni vzali své batohy, které vypadají jakoby se už nikdy nechtěli vrátit.

"Magie tam sice není, ale berete si s sebou prkna? Myslím, že jsou situace, kdy se mohou fakt hodit..." zeptala se ještě Panenka. Erik i Roland ukázali, že si je berou. Justýna chvilku váhala, ale pak si ho taky vzala.

---

Třídní se na ně usmála a vypadá spokojeně.

"Super. Pokud máte všechno, co si s sebou chcete vzít, tak bychom mohli vyrazit," prohlásila a taky si na záda hodila velký batoh. A pak vykouzlila bránu, aby všichni prošli.

Objevili se na nějaké louce kus od lesa. Je ráno a příjemně svítí sluníčko, ale po době strávené v Kosta Tigre přijde většině docela chladno a pokud budou jen tak postávat, tak by asi bylo fajn dát si svetr.

"Vítejte na jižním kontinentu," řekla jim třídní a ukazuje jim místo, kde si mohou postavit stany a že do oběda mají čas na to, aby se ubytovali.

"Tak jsem se na to díval. Z toho, co nám dali si můžeme postavit buď dva stany pro holky je tu větší a pro nás menší nebo to můžeme spojit a mít jeden stan a tam by bylo víc místa. Teda pokud někde seženeme nějaké tyčky," řekl Roland a je na něm vidět a i přes pouto cítit, že se tady a v těchto věcech cítí dost jistý.

"Tahle hromada, by mohla být pro vás," řekla na to Ferinová, která tady nechala celou třídu vlastnímu osudu a šla do míst, kde je vidět i některé další učitele.

Stačilo si lehnout, zavřít oči a během chvíle sem usnula. Mé poslední myšlenky patřili dědečkovi, doufám, že se má dobře. Asi bych nedokázala zaletět za ním a zase zpět, ještě než odejdeme, takže budu muset čekat až se vrátíme. Trochu mně to štve, ale co jiného bych mohla dělat?

"Dobré ráno". Pozdravím holky když vstanu a jdu se trochu opláchnout. Převleču se a napiji se čaje. Myslela sem, že pomohu Justýně se snídaní, ale to určitě nějak zvládne.

Místo toho se vydávám s Erikem ven. Moc ráda si opět zacvičím a trochu se protáhnu ještě před tím než vyrazíme.

Ráno se probrala brzy jako vždy a šla se chvíli rozcvičit s Erikem, aby se pořádně probrala. Pak si ale sedla do klidu zahrady a očividně cvičila znovu a znovu cvičení s inkoustem. Bylo zjevné, že se asi snaží zlepšovat jak jen to jde. Na snídani ovšem přišla včas. Pomohla Justýně a udělala mezitím čaj a přinesla dort, aby ho snědli před odchodem...

Poté si zkontrolovala, zdali má opravdu všechno a přibalila ještě zbylé knihy a svůj deník. S tím si povzdechla a zavřela batoh. Bylo jí jasné, že bude pěkně těžký. Došla ještě zkontrolovat květiny, zalít je a případně doběhla Marcovi vrátit nářadí na zahradu a pak už jen čekala na třídní...

Po tak náročném dni není překvapivé, že všichni usnuli jako když je do vody hodí.

Ráno je vzbudili hodinky v běžnou dobu, ale když se na ně podívají, tak mají tři hodiny než je má Ferinová vzít na jižní kontinent.

Erik si jde ještě zacvičit a kdo má zájem, tak může s ním. Roland si ještě něco čte. Justýna raději bude připravovat snídani a Panenka se rozhodla ještě chvilku chrnět.

Docela mně překvapuje, kolik všeho toho nářadí je. Roland vypadá vážně nadšeně, tak předpokládám že tam bude vše, co bychom mohly kdy doma potřebovat. Nakonec to možná nebude zas tak špatná investice.

"Dobrou noc Marco. A děkujeme". Rozloučím se mile s obchodníkem, vezmu s někým jednu z těch krabic a můžeme vyrazit.

Kluci i Elisa se hned nějak zabaví a tak aspoň já s Justýnou a Panenkou, můžeme třeba rozdělit ty sladkosti. Rovnou si dám i čaj s kouskem toho dortu, když už ho tu máme, tak by byla škoda ho nechat jen tak. Možná zbude i na snídani, uvidím zda si dá i někdo další.

Po "večeři" pomohu s úklidem domu, umyji se a pak už si lehnu do své měkoučké postele. Napadá mně, že se mi vůbec nechce odejít. Nejraději bych byla, když bych tu mohla zůstat a šli by jen ostatní. Určitě by si nějak poradili i beze mně. Snad se tam zase nic nepokazí.

Tiše si povzdychnu, popřeji všem dobrou noc a pokusím se usnout.