Elisina ironie se řediteli asi líbí, jinak se totiž jeho úsměv nedá vysvětlit.

Nad její otázkou ale skutečně přemýšlí: "Já bych řekl, že to máš jako všude. Najdou se slušní lidé i arogantní blbci. Některé profese přitahují spíš ty druhé a bojím se že být ochráncem pro některé znamená mít moc nad druhými a to se arogantním blbcům líbí..."

"Přesně jak říkáš. Pořád nikdo neví proč to všechno bylo důležité, ale snad na to bdělí přijdou," řekl ředitel tónem jakoby to pro něj byla uzavřená záležitost.

"No oni vám chtěli dávat peníze a vzít vás na výlet, ale to přece nepotřebujete, ne?" zeptal se ředitel a vlastně to otázka nebyla.

Ohledně té zkoušky je očividně rád, že se i přes to, co řekl začala Elisa ptát:
"Nezvládnete? To se ještě nestalo. U této zkoušky se vlastně nedá neuspět. Ale máš pravdu dostali byste spoustu darů a s některými byste se možná hůř vypořádávali. No do prázdnin byste tu zkoušku zvládli a tady? Tady by si poradili bez vás. Stejně zvažujeme, že vás budeme postupně stahovat."

Pak teda přepočítal hlasy: "Takže Anna je proti, stejně jako Panenka a Justýna. Elisa by do toho snad i šla, stejně jako Erik a Roland se přidá k většině..."

Usmál se: "Tak jo, zkouška se odkládá na neurčito."
S tím se rozloučil a odešel. Po něm tam zůstal jen ten dort a čokolády a je čeká volné odpoledne.

Den za dnem, pokaždé jdeme ráno pomáhat těm lidem, pak se vrátíme, chvilku si odpočineme a pak celé znovu. Je docela příjemné vidět že se naše práce vyplácí a aspoň některým lidem se dělá lépe, ale i tak, nečekala sem, že tu budeme tak dlouho.

Chybí mi děda.. Hned jak budeme zpět ve škole, tak za nim budu muset zaletět. Když se za námi prvně zastavil ředitel, tak sem s ním do školy samozřejmě šla. Občas tu mám trochu i toho volného času a tak si beru "tu" svoji knihu. Snad za tu dobu co tu ještě budeme, stihnu něco nastudovat.

Zrovna máme celkem dobrý a klidný oběd, když tu náhle se u nás opět objevuje ředitel. Samozřejmě ho zdvořile pozdravím a pak pozorně poslouchám vše co říká. Někdo ho najal? Takže to všechno bylo zbytečné?! Mám co dělat abych se udržela a nevybouchla jako před tím. Jako by toho prostě už nemohlo být dost. Ještě někde musí být osoba v pozadí, se kterou si zase budeme muset určitě poradit my, protože ochránci jsou neschopní!

Měla bych toho na srdci spoustu, ale nádherně to za mně shrne Elisa. "Ne.." Řeknu jen prostě a rozhodně, ohledně té zkoušky. Když s tím chce dělat taková tajemství, tak ať si trhne nohou.

Dojím pár zbylých soust a pak beze slova vyjdu ven, umýt své nádobí. Když mám ruce ve vodě, tak opravdu lituji že to není moře. Jak ráda bych byla opět se Sirénami, plavala v jejich nádherném sídle...

Na práci si postupně zvykali a hlavně už jim nepřibývala další. Naopak se občas někdo vyléčil a mohl začít pomáhat a tak se to měnilo k lepšímu. Jen se ochlazovalo a rána byla poměrně těžká, nežli se člověk rozhýbal a zahřál.

Když pak dostali možnost se na chvíli vrátit do školy, tak toho vzužila. Ne ani tak kvůli magii, ale hlavně kvůli tomu, aby vrátila dvě knížky a půjčila si jiné. Přeci jen si občas četla a vypadalo to, že knihu o netopýrech již nebude potřebovat.

Byl další den a jedli, když se ve stanu objevil ředitel. Pozdravila ho a na jeho dotaz se kousek posunula ve stanu dál, aby se tam tedy vešel. Odložila rozečtenou knihu stranou, protože očekávala, že bude chtít asi něco řešit. S klidem poslouchala novinky a neodpustila si úšklebek, když zjistila, že to je tak, jak si celou dobu myslela.
"Ach, jak nečekaný závěr" dodá lehce ironicky a je zjevné, že s tímhle asi počítali tak nějak už od začátku.

"Proč se někteří Ochránci chovají jako arogantní blbci a jiní ne? To se považují za elitu, když je tam vezmou, nebo v čem to je? Já že bez dvou našich tříd a Plama by nenašli ani ty netopýry, natož toho chlapa" usoudí s klidem a ušklíbne se.

"Aha. Tak to dává smysl proč najednou odlétl. Mno dobře mu tak. Ale stejně je důležitější kdo a hlavně proč potřeboval odvrátit pozornost na Jih a co má v plánu jinde" utrousí fakt, že tohle byla jen zástěrka na které zase až tak nezáleží. Když zmíní, že za to dostanou dort a čokoládu, tak se jen ušklíbne.
"Kdyby to bylo alespoň něco užitečného" nedopustí si poznámku ohledně sladkostí a očividně není naštvaná na dary, ale na jejich chování. Jako by se museli přemáhat poděkovat dětem. Zároveň jí svým způsobem těšilo, že je chytřejší nežli někteří ochránci, protože některé věci jí docházeli hned.

Když pak vypráví o zkoušce, tak jen pokrčí rameny. Bylo jí to očividně víceméně jedno, jen jí vadilo, že nemají další informace.
"Mno, tak když se nemůžeme ptát na zkoušku, tak se můžu alespoň zeptat co z ní případně vyplyne. Co se stane, když to třeba nezvládneme? A nedostaneme po tom zase nějaký dar se kterým bychom měli problém se smířit? To by nám tu mohlo trochu překážet..." utrousí místo toho jiný dotaz. Ona neměla problém do toho jít, ale ani se do toho nehrnula po hlavě.
"A hlavní dotaz je, zdali nám to nějak neovlivní prázdniny a pomáhám nemocným tady..." zeptá se ještě dál a čeká na odpovědi.

Dnešní příděl práce a nemocných zvládli líp než včera. Ale i tak jsou večer všichni docela dost unavení.
Jídla je dost a je teplé a dobré, stejně jako čaje nebo kakaa. Na druhou stranu je každý den o kousek víc chladnější než předchozí. Ranní mlha je standardem a přes den někdy prší někdy ne, ale tak od poloviny týdne je ráno i jinovatka.
Ještěže mají teplé oblečení a dost dřeva na oheň když se vrátí na noc do tábora.

Super ale je, že to vypadá dobře. Už pár dnů se neobjevil žádný nově nemocný a tak je snad to nejhorší za nimi. Včera se tady za nimi byl podívat i ředitel a kdo chtěl, toho vzal na pár desítek minut zpět do školy, aby se "mohl nadýchat magického ovzduší".

Právě celá třída obědvá ve svém "táboře". Kde už to mají celkem přizpůsobené. Erik totiž bojuje proti únavě tím, že buď ještě cvičí nebo něco vyrábí k čemuž se připojil i Roland. Sice neochotně, ale když viděl, jak to Erik kazí a jak mu to nejde, tak mu šel pomoct.

Proto už má jejich stan i předsíň, kde mohou v závětří a hlavně pod stříškou jíst. Nedá se říct, že by tady měli i kamna, ale to co si udělali nečoudí, není z toho otevřený oheň, ale příjemně to vyhřeje celý stan.

Tak tady obědvají, když se rozhrne plachta, co jim slouží jako dveře a dovnitř nakoukne ředitel: "Čau děcka, vleze se vám sem ještě jeden trpaslík?"
Když vidí, že jo, tak se tam ještě vmáčkne.

"Mám pro vás pár novinek a pak jeden návrh," začal. Někdo mu podal kakao, aby neseděl nasucho, což přijal s úsměvem a pokračuje.

"Takže první informace, konečně se ochráncům podařilo zjistit všechno o té nemoci. Ten lump, kterého jste chytili nakonec podstoupil nedobrovolné čtení mysli a bylo to ještě trochu složitější než jsme si mysleli. Někdo ho najal na to, aby tady na jihu vytvořil krizi, kterou bude muset řešit spousta ochránců a dalších lidí. Naneštěstí toho člověka nikdy neviděl. Ale aspoň jsme zjistili, že to byl skutečně on, kdo to tady dělal," vysvětluje.

"Ochránci si to nechtěli přiznat, ale bez vás by jim zase unikl. Navíc tam na ně nachystal past. Ty kamínky co tam rozházel měly vybouchnout v okamžiku, kdy se tam bude kouzlit. Plánoval, že vybouchnou až tam budě někdo z ochránců zkoušet stopovat jeho další bránu. Ale stalo se mu to osudným, protože zareagovali na vaše kouzlo, kterým jste ho chtěli zastavit," když toto vykládal, tak se docela smál.

"Ochránci to sice nechtěli připustit, ale Bdělý jim to připomněl. Takže mám vyřídit oficiální poděkování. Jako poděkování vám posílají pořádný dort a čokolády. Já vím, že to není nic moc, ale víc jsem jim nedovolil. Takže pokud chcete být na někoho naštvaní.. no já to zvládnu," řekl a je mu jasné, že asi na něho skutečně naštvaní budou.

"Další informace je ta, že máte odpoledne volno a hlavně, že za necelý týden to tady balíte a jdete domů," oznámil, počkal jak na to zareagují a pak dodal.
"A mám jeden dotaz.. běžně to děláme až s druháky, ale vy jste o kousek rychlejší než ostatní.. Nabízím vám jednu zajímavou zkoušku. Bohužel vám neřeknu o co přesně v ní jde, to už by pak nebyla taková sranda, ale chci se zeptat, jestli ji chcete podstoupit," řekl a než se Elisa nebo někdo jiný ozval, tak doplnil, "tu zkoušku byste jinak podstoupili později. Takže jde jenom o to, jestli jste připravení na malé dobrodružství nebo rok počkáte..."

Všichni jsou unavení, ale Erik prohlásil, že se podřídí ostatním, ale kdyby to bylo na něm, tak by do toho šel. Roland váhá a přidá se k většině. Panence se moc nechce, a Justýna prý bude souhlasit s Annou.

//To abyste to neměli jednoduché :D

Nějakou dobu sem seděla u ohně a užívala si plamínky. I přes ten Elisin výborný čaj na mně nakonec dolehla únava a tak sem všem popřála dobrou noc a šla si lehnout. Na lůžku sem zavřela oči a byli to snad jen vteřiny, než sem usnula.

Ráno vstanu, zívnu a promnu si oči. Pozdravím ostatní a vylezu ze stanu, abych se trochu protáhla. To je blázen.. I v tomhle počasí se Erik odhodlá cvičit a navíc bez trička. Obvykle bych se k němu ráda přidala, ale né dnes. Mám toho ze včerejška ještě dost.

"Děkuju". Poděkuji Elise za to, že nám všem donesla snídani a zase připravila ten čaj. Tenhle je tedy trochu jiný, ale také moc dobrý. V klidu se s ostatními nasnídám a nabídnu se, že všem umyji nádobí. S díky si ještě samozřejmě od Elisy vezmu to co máme z domova a připravím se na cestu.

Jakmile nám řekne Ferinová, tak asi opět budeme moci vyrazit pomáhat do té vesnice.

Večer postupně všichni unaveně odpadli a vyčerpaně usnuli. Spali naštěstí zabitě do rána celou noc a noční můry nepřišly. Ráno vstávala mezi prvnima jak mívala ve zvyku. V tichosti se pozdravila s Erikem a poté chtěla rozfoukat uhlíky, ale Erik se o to postaral. A tak jen pokrčila rameny, došla pro vodu a dala jí vařit na oheň, aby udělala čerstvou várku čaje. Tentokrát tam dala byliny na povzbuzení, aby se všem lépe vstávalo a za chvíli měla čaj připravený. Nakonec se rozhodla, že zajde i pro snídani nežli tam bude hodně lidí a tak než všichni vstali už měli k dispozici čaj i snídani.

Sice byla unavená a ještě by klidně dvě hodiny spala, ale bylo jí jasné, že lidi ve vesnici jsou na tom hůř a tak bude nejlepší, když se pořádně posilní a budou připravení vyrazit. Nakonec prošla i jejich vlastní jídelní zásoby, vytáhla část z nich a každému připravila na cestu kousek sušeného masa, sušenku a hrst ovoce. Usoudila, že to každému dodá přes den trochu energie. Poté jemně ostatní vzbudila a svolala na snídani.

Ostatní ze třídy si taky dali od Elisy trochu čaje. Doufají, že bude mít nějakou kouzelnou moc, aby jim dodal energie a hlavně pohody.

Možná si to jenom namlouvají, možná má ten čaj tu moc, ale všichni se cítí trochu líp. Unavení jsou skoro nadoraz, ale tak nějak psychicky je povzbudil.

Někteří šli spát vědomě a někteří prostě jenom tak usnuli.

Ráno je opět probudila mlha a tak si všichni hned vzpomněli na včerejšek. Dnešní mlha je ale jiná.. je taková přirozenější a přírodnější. Navíc se pomalu probouzí i ostatní děcka.

Erik zase hned zapálil oheň, aby jim pomohl rozehnat tu sychravou zimu. Nikdo nechápe jak to dělá, ale vysvlékl si košili a jde cvičit. Přes pouto se od něj šíří unavené odhodlání.

Když jsme se vydali na cestu, tak sem se vlastně i docela těšila. Zvědavá zda se něco změnilo, nebo se třeba teprve změní a doufaje, že mi péče o druhé lidi pomůže aspoň na chvíli zapomenout na to co se dělo.

Ze začátku to tak také bylo, ale už někdy kolem oběda sem začala cítit únavu. A když jsme večer skončily, tak sem měla pocit, že jsme snad museli vyléčit každého v té vesnici. Tak unavená sem dlouho nebyla, i zvedat při večeři lžíci mně vysilovalo. A když sem po sobě šla umýt nádobí, tak to bylo teprve něco...

Sednu si k ohni který Erik připravil a začnu si hřát ruce. "Já si dám prosím". Odpovím Elise když se zmíní o tom čaji. "Děkuju". Špitnu když mi nalije a hned trošku usrknu. Je samozřejmě dost horký, ale také výborný.

Určitě budu ještě nějakou chvíli sedět o toho ohně a ohřívat se. Sem tam upiji trochu toho dobrého čaje a zkrátka jen tak relaxuji. Značnou část toho času se dívám do ohně a přemýšlím. Konkrétně o tom drakovi, kterého sem potkala na ostrově volby. Říkal, že až se naučím ovládat ty vize, tak teprve budu moci začít s ohněm.

Ale i tak už nějaké věci zvládám... Není toho moc, ale učím se. Mám pocit, že teď už by nám moc hrozeb hrozit nemuselo, takže i s magií bychom mohli být trochu volnější.

Dívám se do toho ohně a kousíček k němu natáhnu volnou ruku. Použiji svou magii a pokusím se udělat, aby se mezi plamínky tvořily různé postavičky (víly, fauni, jednorožci, drak..), které budou mezi těmi plameny tancovat, či jen se tak mihnou.

Celé je to vlastně jen abych zkusila otestovat své schopnosti, zda se mi něco takového povede a nebo né. Kdo ví, pokud bych měla štěstí, třeba to i někoho pobaví.

Předtím nežli dojeli k nemocným opět změnila svůj výraz na milý, příjemný a usměvavý i když ostatní věděli, že se tak necítí. Sice si zachovávala více méně neutrální emoce a byla ráda, že netopýry vyřešili, ale nic dalšího navenek neprojevovala.

K lidem a péči o ně byla extrémně schovívavá, pečlivá a jemná. Bylo zjevné, že to dělala už mnohokrát, ví co říkat i jak se chovat a s pacienty jednala narovinu a s klidem a rozmyslem. Neměla problém cokoliv vysvětlit, přinést, podat či ošetřit. Rukama jí tak prošla řada lidí a pořád vypadala stále mile a příjemně jako na začátku až do posledního pacienta. Jen co však vyrazili zpátky k táboru, tak se její výraz zase změnil na neutrální, unavený a bylo z ní cítit akorát vyčerpání. Kdykoliv během jídel mohla, tak někde v poklidu odpočívala a četla si, nebo si kreslila. Jakmile se však vrátili mezi lidi, tak se zase usmívala a řešila vše co bylo potřeba, jako by se nechumelilo.

Večer pak už na ní byla znát naprosto očividná únava i na první pohled a nemuseli ani využívat vzájemného pouta. Jen unaveně zírala do ohně, svírala v ruce misku s jídlem a ani se jí nedotkla. Nakonec do sebe dostala několik soust a poté se jen zvedla, umyla po sobě nádobí a uklidila ho.
"Nedáte si někdo čaj?" zeptala se s klidem a došla mezitím pro bylinky, aby ho mohla udělat. Připravila čaj a pokud někdo chtěl, tak mu nalila. Sama si vytáhla ven spacák, ustlala si na trávě, usadila se na spacáku a prostě jen pozorovala v tichosti hvězdy.

Na to, že se stala taková dost důležitá událost se vlastně ani nic nezměnilo.

Jeli s vozem a jídlem do vesnice. Tam se museli postarat o lidi. Tak popojížděli celý den a rukama jim prošlo asi sto lidí.

Práce to není moc těžká, ale je zdlouhavá a únavná.

Oběd jste si snědli v táboře, když jste se vraceli pro další zásoby. A odpoledne přijíždíte dost unavení a to jak fyzicky, ale taky psychicky.

K večeři jste ale měli horké kakao, které vám náladu trochu spravilo. Taky to, že Erik rozdělal oheň (použil k tomu sice špetku magie, ale skutečně jenom malinkatou) trochu pomohlo.

Jen chvíle a Erik se vrací se snídaní pro všechny. "Děkuju". Pousměji se a moc ráda si to vezmu. To kakao je úžasné, stejně jako kaše. Hned se do toho pustím a poslouchám Aarona.

Takže nějaké zřídlo v pustině, jo? Nakonec se tedy Erik nevysílil jak sem myslela. Čerpat magii ze zřídla nebude asi tak těžké jako dávat svou vlastní. To by na tom určitě oba byli mnohem hůř.

Už v klidu dojím svou snídani a zajdu si umýt nádobí. Vezmu si své věci a sem také připravena vyrazit do té vesnice. Zajímalo by mně, zda se třeba něco změní, když jsme toho lumpa co za všechno může dostaly...

Dál už rozepři také nekomentovala a prostě to nechala být s tím, že ona se jako dítě chovat nechce a nebude a raději si bude řešit své věci.

"Hm, ředitel je stejně zvláštní. Minule jsem s ním stála na útesech před bouřkou. Kromě toho, že přesně vědět kdy přijde, tak taky věděl, že někdo bude mít problémy a bude tam potřeba. Povídal se si mnou až do té doby, nežli byla jeho pomoc potřeba a za půl minuty se mi už zase věnoval. Bylo to zvláštní... Ale hlavní je, že to fungovalo" přizná nakonec a pousměje se na Arona.
"A taky alespoň víme, že ho nechceme naštvat" dodá pobaveně a pak si dojde pro své psací věci a dá se do sepisování dosti dlouhého textu. Vlastně kvůli tomu docela i dlouho ignoruje snídani, kterou do sebe pak jen nahází v rychlosti a připraví se na cestu. Opět použije dřevěného ptáčka a papír co napsala zmizí pryč.

Následně se šla chystat na cestu a na pomáhání do vesnice...

Zbytek třídy sleduje jejich slovní přestřelku tiše. Jenom Panenka si trochu ofrkla, ale taky to nijak nekomentuje.

Erik přinesl velký kotlík s kakaem a ještě jeden snad ještě o něco větší s horkou sladkou kaší a v ranečku, co měl pověšený na ruce má ještě docela dost ovoce. Hned to všem rozdává.

Aron se zasmál: "Chtěl jsem to vzít přes školu, pro případ, kdyby nás někdo stopoval a pak k jednomu zřídlu, ale ve škole nás chytil ředitel. Na nic se neptal, čapl nás za ramena, což bylo při jeho výšce dost komické a vzal nás branou na nějakou skálu v pustině. Samozřejmě že tam bylo zřídlo a ještě nám pomáhal tím, že tu magii vytahoval ze zřídla a cpal ji do nás obou. Jako klobouk dolů... na to jak je mrňavý, tak má sílu jako prase!"

Pokud po princátkách nikdo nic nechtěl, tak odešla na snídani.

Po snídani šla Justýna umýt nádobí a vrátit ho do kuchyně a spolu s Ferinovou zase vyrazili pomáhat do vesnice.

"Věkem možná, ale o tom to není. Je to o tom, jak se cítíš a jak se chováš a reaguješ. Každá to máme jinak a na tom není nic špatného. Dospělí se koneckonců taky nezachovali moc dospěle a raději od konfliktu utekli, jako by ho neslyšeli" utrousila nakonec a pokrčila rameny. S tím se vydala do stanu pro nějaké byliny s tím, že udělá čaj. Zároveň si vzala psací potřeby, aby během toho, co se bude čaj dělat mohla sepsat události.

Když pak přišli princátka, tak na ně s klidem pohlédla a poděkovala jim.
"Bez té energie bychom toho moc neudělali. Takže díky i tobě s Erikem. Kam si ho vůbec vzal? Někam ke zřídlu?" optá se s klidem a míchá mezitím byliny. Pokud se chtějí bavit dál, tak jim nabídne místo u ohniště, pokud ne, tak se věnuje čaji a psaní.

Ještě chvilku sem poslouchala Elisu a nějak sem nevěděla co si o tom všem myslet. Něco mně štvalo, něco mně trochu uklidnilo. Ale nejraději bych asi byla, když bych měla chvíli klidu, mohla být o samotě a pročistit si hlavu. To však zřejmě bude muset počkat až do školy...

"Jediný problém je v tom, že my "JSME" děti.. Je mi teprve dvanáct! Doufala sem, že se aspoň něco naučím, než nás začnou házet do takových věcí... Né všichni jsou tak nadaní jako ty nebo Erik..." Odpovím naposledy Elise a už to nechávám být. Po tom všem vážně nemám sílu abych se tu ještě dohadovala.

Ferinová se opět ukazuje jako příkladná učitelka, místo toho aby nám nějak pomohla nebo něco vysvětlila, tak si prostě odejde. Skvělé.. Zavrtím hlavou a aspoň chviličku jen tak odpočívám.

"To budeš hodný". Odpovím Erikovy, když se nabídne že zajde pro snídani. Zajímalo by mně, jak dokázali to, že nám posílali tolik té energie. Ráda bych se na to zeptala, ale asi to nechám na vhodnější chvíli.

"Ahoj". Pozdravím princátka a vyslechnu si jejich chválu. "Díky.." Řeknu jen tak, nic víc k tomu nemám. Nemyslím že by mi mohli nějak pomoct a tak se klidně mohou ptát ostatní pokud budou chtít. Já jen čekám na svou snídani.

Bdělí se s nimi rozloučil s tím, že se určitě ještě uvidí, jen co bude mít víc informací. Otevřel bránu a zmizel.

"Omlouvám se, určitě máte spoustu otázek, ale bojím se, že nikdo ještě nemá vhodné odpovědi. Teď se vrátíme k práci a večer si o tom snad promluvíme," řekla jim a taky odešla.

Tábor už vypadá daleko líp. V táboře už jsou všichni vzhůru a za chvíli se bude podávat snídaně. S tím, že po snídani se vyrazí do vesnice.

"Já pro to skočím," nabídne se Erik, aby tam nemuseli chodit všichni.

Princátka přišla za nimi a za všechny promluvil Aron s obdivem: "Děcka, byli jste skutečně dobří. A tím myslím jako megadobří!"

"Kdybyste něco potřebovali, tak dejte vědět, zkusíme vám pomoct," nabídl.

S klidem pohlédne na Annu a jen lehce zavrtí hlavou a pousměje se na ní. Bylo zjevné, že to nemyslí ve zlém, jen jako dobrou radu.

"Nejsem dokonalá a hromadu věcí neumím. Ale taky si to umím připustit a počítám s tím. Proto jsem souhlasila s tím divným plánem, aby šel Erik bránou pryč a dodával energii, jinak bych štít udržela pár minut a byli bychom v háji všichni" řekne s klidem fakt, že bez Erika by jí bylo k ničemu, že ten štít umí udělat, protože by ho neudržela.

"Názor jsem prozatím nezměnila, ale mamka mi řekla jednu krásnou větu na kterou si vzpomenu kdykoliv začnu být vzteklá. Řekla mi, že když chci, aby se ke mě dospělý nechoval jako k dítěti, tak se mám buď chovat dospěle, nebo dokázat, že si nezasloužím, aby se ke mě chovali jako k dítěti. Že za mě budou mluvit moje skutky a chování... A tím, že bych vybouchla bych to všechno zkazila. Povedlo se nám to dobře, tak to nechci zkazit" přizná s klidem fakt a podívá se na Bdělého, zdali její slova potvrdí, nebo si o tom bude myslet něco jiného.

"O chování ochránce si myslím své, ale zase nebudu soudit všechny. Raf nám pomohl a k Ochráncům patří taky. Nebudu házet všechny do jednoho pytle" řekne jí s klidem a je zjevné, že si myslí své, ale na základě jedné negace nebude něco hrotit.

Najednou sem si říkala, zda sem to třeba trochu nepřehnala, že sem ho takhle sprdla. Zdá se však, že to ten Bdělý bere docela dobře. Aspoň podle toho tónu hlasu jak se mnou mluví. Stejně, to co říká mně nijak moc nepotěší. Na jednu stranu to chápu, ale stejně se mi to všechno nelíbí. Obzvláště když řekne, že takhle akční bychom to měli mít celý život.

Tak to tedy né! Ať se v budoucnu stane cokoliv, já už toho nebudu součástí! Už toho mám dost, na té škole sem abych se učila a né abychom řešili nějaké podobné problémy!

Vyslechnu si vše co ten Bdělý chce říct a pak se podívám na Elisu. Já bych se měla naučit kontrolovat emoce?! Koukám na ni a dlaně mám sevřené v pěsti. "Hlavně že ty jsi ve všem dokonalá.. Hodně rychle jsi změnila názor, ohledně těch Ochránců.." Zamračím se na ni a odstoupím o kus dál ode všech, abych se mohla posadit a měla aspoň trochu klidu.

Tohle budu muset vydýchat... Je mi nějak jedno co nám Ferinová nařídí, pokud budeme mít volno, tak budu jen tak odpočívat, pokud se budeme muset vrátit zpět do té vesničky, tak samozřejmě půjdu také. Nějak nadšená ale nejsem.

S klidem poslouchala Anny další výbuch emocí a už to brala poměrně s klidem. Neřešila to, protože to nebylo poprvé a čekala, jak se k tomu vyjádří Bdělý či třídní. Když pak Bdělý vysvětluje, jak se to má se situací, tak ho s klidem poslouchá a nijak mu neskáče do řeči. Jen se zase tváří neutrálně a opět nijak neprojevuje emoce.

"Reagovat jsme prakticky museli. Kdybych ten štít nedržela a Erik nás nepodporoval energií zvenčí, tak by se nakazili všichni v táboře a ta šílenost by pokračovala dál. Epidemii by pak nebylo možné jen tak vymýtit. A jelikož jsme s Rolandem zavázáni slibem pomáhat nemocným, tak nám úplně na výběr nic moc nezbývalo. To je jedna věc a druhá věc jsou vize Anny a staršího spolužáka a vlastně i Vašeho ochránce Rafa, které se vzájemně doplňovaly a nevyužít toho, tak je akorát větší problém" shrne to s klidem a na rozdíl od Anny asi dokáže přesně kontrolovat své emoce na uzdě a ví co říká a proč to říká.

Na informaci, že studenti v Kosta Tigre mají vždy akční život se jen ušklíbne a zavrtí hlavou.
"Tak to ze mě asi mamka zešedivý dřív než dostuduji" přizná a pobaveně se zašklebí.

Pak se otočila na Annu a jen se na ní pousmála.
"Vážně by si se měla naučit kontrolovat ty emoce. Nemyslím si, že bychom udělali něco špatného, či byli kriminálníci, ale kdybychom neměli za zády Plama, tak bychom pěkně riskovali. Toho jsem si plně vědoma a proto jsem to řekla tak, jak jsem řekla. To, že s námi dospělí jednají jak s dětmi se mi taky nelíbí, to že jsme přehlížení i když víme víc informací taky ne, ale výbuch ničemu moc nepomůže" přizná s klidem a poklidně pokrčí rameny s tím, že z toho prostě není žádný užitek.

"A dík patří i Hance, která informovala jednorožce a ti pak Vás a hlavně taky Plamovi. Kdyby toho muže neznehybnil, tak bychom byli asi v maléru a dost mi pomohl s tím stopováním inkoustu a taky sežehl část netopýrů, kteří útočili na štít, co jsem držela" přizná fakt, že by měli asi poděkovat i jim. A taky tím dala najevo, že celou dobu komunikovala s někým na dálku a řešila další podporu. Pokud Hanka neopustila její krystal, tak to všechno slyšela a nijak jí v tom nebránila to vidět až do konce. Až když pak už o nic nešlo, tak jí poděkovala, rozloučila se s ní a opustila vzájemnou komunikaci.

"Asi bychom měli jít odvést snídani a ranní čaj do vesnice, ne?" optá se s úsměvem třídní, jako by se vůbec nic nedělo a už zase měla očividně dobrou náladu a předchozí události ji asi příliš nerozhodili.

V táboře se k vám připojuje Erik, Ferinová a taky u vás zůstává Bdělý.

Místo toho, aby se na třídu snesl proud dotazů, tak Anna vybouchla a v podstatě sprdla Elisu a pak i Bdělého.

Ten chvilku jenom tak přemýšlel a poslouchal.

Ferinová jí chtěla něco říct, ale Bdělí jí ukázal, ať to nechá na něm.

"Poslouchej ještěrko," začal, "víš ono se toho na světě děje spousta a u všeho ochránci být nemůžou. Je nás málo a taky se nedozvíme o všem. Dozvíme se jenom o tom, co nějak vážněji naruší magickou rovnováhu. No a pak o tom co nám lidi nahlásí."

Pak chvilku přemýšlel: "A že to musíte řešit vy? Nemuseli jste, ale na druhou stranu jsem velice rád, že jste to udělali. Víte, když jsem se dozvěděl, že nějací žáci v této záležitosti vážně pomohli, tak jsem si myslel, že budou z Kosta Tigre. Víte osud většinou zavane do vaší školy lidi, kteří mají na své nitce života spoustu uzlíků a jejich dráha se spojuje se spoustou lidí a událostí. A jestli jste toho doteď zažili tolik, kolik si myslím, tak se připravte na to, že to tak bude celý život."

Pak to shrnul: "Ať je to jak chce, bez vás by to dopadlo úplně jinak," řekl a zahrnul do toho i princátka, "a patří vám velký dík ochránců a i mě osobně. Nechci vám zasahovat do výuky a tak tento dík pošlu přes vaši třídní."

Mrkl na ni. Jestli chtějí, tak se ho teď můžou na cokoliv zeptat a pak zmizí...