Poklidně pokračovala s ostatními a dál už se moc nevyjadřovala. Také jí přišli lepší postele pro všechny, přeci jen kvalitní spánek dokázal hodně. A nářadí klidně mohli koupit příště, brzy na něj už budou také mít, když na to přijde. A tak jen lehce přikývla na slova Anny a dál už přemýšlela nad svými věcmi.

Jeskyni už příliš neřešila a tak nabídla, že může letět první a pomáhat těm, co tam poletí poprvé. Že buď pomůže na římsu, nebo chytne prkno. Pokud nikdo nic nenamítal, tak pomáhala na římše a čekala na zbytek dokud nedorazí jako poslední Panenka. Poté již mohli nechat ostatní, aby se kochali jeskyní.

Jakmile byli všichni v jeskyni a prohlédli si jí, tak vytáhla květinu a pokud nikdo nic nenamítal, tak jí vložila do misky k tomu určené.

Vydáváme se tedy všichni na cestu a pomalu vzniká debata o tom co si pořídit. Roland má pravdu, i to nářadí by se mohlo hodit, ale postele mi přijdou jako přednější věc.

Navíc, to nářadí si přeci můžeme kdykoliv půjčit, na rozdíl od postele. "Můžeme ho vzít třeba jako další. Už není zas tolik věcí, které bychom nutně potřebovali". Pronesu s milým úsměvem a pokračujeme dál.

Vezmeme tu podivnou rostlinu a pak už na místo kam máme namířeno. Tedy, skoro. Probůh.. Většina už zde byla a tak vědí jak na to. Mně to ale příliš lehké nepřijde. Né že bych se úplně bála, ale raději využiji Panenky nabídku a nechám se přivázat na lano.

Je to také kvůli tomu, abych třeba nedostala nějakou vizi a nesletěla dolů. Ještě ani nevím zda by ten můj amulet fungoval v takových podmínkách... Připravím se tedy a můžeme pomalu všichni vyrazit. Jsem celkem zvědavá, zda tohle celé k něčemu bude.

Na prknech přiletěli na místo, kde Elisa tvrdila, že je dračí křídlo. A skutečně rostla tu jakási neznámá kytka, jejíž křídlo při troše fantasie skutečně mohlo připomínat křídlo draka. Když utrhla jeden list, tak se aktivovalo nějaké kouzlo a do kytky se přilila taková zásoba magické energie, že jí ten list ihned dorostl.

S tímto listem přiletěli na útes pod kterým je vstup do té jeskyně. Elisa, Roland i Panenka už uvnitř byli a tak ostatním vysvětlují, že bohatě stačí, když pojedou na prkně opatrně přes okraj a to prkno s nimi pak bude pomalinku padat, takže stačí seskočit na římsu, která je dost široká, aby na ní mohli pohodlně stát a vzít si prkno. Pak ustoupit do jeskyně, aby mohli jít i ostatní.
Panenka navrhla, že může jít poslední a kdyby někomu spadlo prkno do vody, tak by ho vylovila a vyletěla nahoru. Taky navrhla, že kdo se bude bát, tak se může uvázat na lano a pak ještě prohlásila: "Kdyby i to byl problém, tak tam můžu kohokoliv vyvézt na svém prkně, ale to považuji za podvádění..."

//Nevěděl jsem, jak moc jste to chtěli posunout. Jestli to chcete zajímavější, tak si můžete hodit k6 ;)

//Já nějak nemám co dodat, může se to posunout. Reagovat budu když tak po příštím příspěvku :))

"Aha" usoudí tiše a je zjevné, že tyhle věci asi příliš nezná a tak se ptala. Doma na to neměla kde přijít a o takových věcech se s ní běžně nikdo moc nebavil.

Při další odpovědi už se dál neptala. Tudíž jí to asi stačilo, nebo nepovažovala za vhodné se dál ptát. Když se na ní pak podíval, tak jen lehce kývla a už se neptala.

"Hm, to, že by to použili takhle chápu. Ale udělali by ještě něco horšího, co by ovlivnilo celou školu. Tím, že by bylo uneseno dítě rovnou ze školy by už škole nikdo nevěřil a ztratila by důvěryhodnost. Rodiče by dali děti pryč" utrousí když nad tím tak přemýšlí. Nauškodili by jen těm rodičům, ale celé škole.

"Mocný kouzelník? To nedává smysl unášet jedno dítě, pokud nejde o něco hodně důležitého. To mi přijde pravděpodobnější poškodit celou školu" utrousí a pokrčí rameny. Na to, že si mají dávat pozor jen pokývne hlavou s tím, že chápe a už se dál neptá, jen nad tím přemýšlí.

---

Když jsou doma a rozhodnou se, že jdou tady do jeskyně, tak připraví a zabalí nějaké jídlo, lékárničku a deník s psacími potřebami, kdyby si potřebovali něco přepsat. Nahází to všechno do vaku, jen lékarničku si dá k pasu, kdyby byla potřeba.
"Tak poleďme pro dračí křídlo. Budu doufat, že tam pořád je" oznámí s klidem a vyrazí k místu, kde si pamatovala, že bylo.
"Postele jsou vlastně dobrý nápad. A na nářadí budeme mít brzy taky" odpoví Rolandovi s tím, že se nemusí bát, že by na to nenašetřili.

"Dobrovolně ne, ale existují způsoby, jak někoho donutit. Ať vyhrožováním, bitím, ale i magicky," povzdechl si Bdělý.

Když Elisa nechápe, tak se Bdělý nadechne a začne vyprávět. Očividně to před dětmi nechtěl rozebírat, ale na druhou stranu jim nechce lhát.
"Před pár lety se podařilo najít několik sirotčinců, kam byly děti unášeny. Museli tak pracovat jako otroci a občas si tam přišel někoho koupit místní zvrhlík."
Podíval se na Elisu, jestli jí to tak stačí.

Ferinová souhlasila s Elisou: "Ano, pravděpodobně bychom to zjistili ještě ten den, maximálně druhý. Ale jim to bylo jedno. Nevíme přesně o koho jim šlo, ale nejspíš by ho zkusili použít jako rukojmí a vydírat tím jeho rodiče."

Ferinová se na Elisu usmála, očividně jí nevadí její dotazy: "S největší pravděpodobností je to spíš první možnost. Někdo zjistil jaké máme zabezpečení a to ať už proto, že tady studoval nebo vyzpovídal někoho, kdo tady studoval. Navíc, jak už jsem říkala, na tom musel pracovat skutečně mocný kouzelník a nebo velice šikovný tým. Ale už jsme ten systém zlepšili, ale jak i tak si raději dávejte velký pozor."

---

Pokud teda nikdo nemá nic zásadního proti, tak se postupně všichni sebrali s tím, že půjdou do té jeskyně. Všichni si brali prkna. Panenka má i pevné lano. Každý si vzal to, co považoval za důležité a vyráží. Teda nejdřív pro to kvítko...
"No klidně můžeme vzít ty postele, ale já bych pak někdy rád i to nářadí," ozval se Roland.

Nějak se mi celý ten rozhovor opravdu přestával líbit. Že někdo unáší děti je jasné, ale na rozdíl od Elisy mně až zas tolik nezajímá proč. Není to správné a to je jediné co potřebuji vědět.

Trochu více mně trápí bezpečnostní opatření školy. Opravdu doufám že už se něco takového nebude opakovat, nevím kolik bych toho vydržela. Mohlo by to souviset s tou paní v nemocnici? Že by jí otrávil někdo kdo dával tipy těm "únoscům?"

Tak či tak, se pak rozloučím s Bdělým a jsem docela ráda že můžeme jít zpět domů. Tam ale místo Panenky tentokrát začíná Roland. Zase ta jeskyně... Opravdu by mně zajímalo co na tom všichni vidí. Moc se mi nechce, ale také se mi nechce trhat partu.

Takže tedy jo, můžu si zajít pro prkno a pak klidně vyrazíme. Po cestě bych se všech chtěla zeptat. "Přemýšlel už někdo co bychom udělaly s těma penězma?

Máme jich celkem dost a tak mně napadlo, že bychom si mohly pořídit postele. Třeba.." Ano, máme kde spát, ale slamník je slamník a postel je postel. Nevím jak ostatní, ale já sama bych to docela uvítala.

"To si vážně myslíte, že když unesou někoho od rodiny, přátel a ze známého prostředí, že je bude dobrovolně poslouchat?" zeptá se lehce skepticky a hledí na ně.
"U jakých činností?" optá se ho přímo a asi se jí nelíbila ona nic neříkající vyhýbavá odpověď. Očividně netušila, co tím myslí. U čeho by měli dospělí dávat přednost dětem? Nedávalo to přeci smysl.
"Chápu to s tím přístavem, ale pokud by unesli našeho spolužáka nebo spolužačku, tak se to přeci zjistí nejpozději další den, když bude chybět na hodině nebo praxi, ne?" optá se a podívá se na Ferinovou. Nedávalo tedy přeci smysl unášet někoho ze spolužáků.

"Nemělo by být možné. Ale je. Takže tam buď někdo studoval a principy a bezpečnostní opatření se nemění, nebo vydírají někoho, kdo ve škole je?" zeptá se a bylo očividné, že se jen tak odbýt nenechá a že nad tím asi dost přemýšlela. Na její informaci ohledně opatrnosti jen kývla hlavou a brala to na vědomí. Asi jí to ovšem ani nemusela říkat, protože věděla, proč se zaměřila právě na štíty.

Bdělému poděkovala za jeho čas s odpovědi a rozloučila se s ním. Poté už zamířili do školy a když měli čas, tak se rozhodla, že to využije k tomu, aby si překontrolovala výpočty matematiky a chtěla se stavit pro další.
"Mě je to jedno. Byla jsem tam včera s Rolandem, jen to chce umět ovládat jemně prkno a nevím jak na tom kdo s prknem je" oznámí prostě a pokrčí rameny. Bylo očividné, že s tím problém nemá, ale zároveň má naplánovaný i jiný program.

"Ano, ale děti se dají líp ovládat než dospělí, dají se vychovat. Navíc jsou lidé, kteří dávají u určitých činností, na které jste možná ještě trochu mladí, přednost dětem a hlavně když se ztratí přístavní toulavé dítě, tak může dlouho trvat než si toho někdo všimne," zkusil odpovědět na dotazy, které Elisa měla.

Na další dotaz pak odpovídala Ferinová: "Pozemky jsou hlídané a nemělo by být možné, aby se tam dostal někdo, kdo tam nemá co dělat."
Když to říkala, tak se tvářila dost kysele, pak ale dodala: "Ti únosci vynaložili spoustu peněz a spoustu úsilí k tomu, aby se tam dostali, navíc jim musel radit někdo, kdo to u nás zná... Takže to nebylo náhodné. Máme tip na tři naše žáky, kteří mohli být cílem útoku... a důvod? Politika."

Pak se zamyslela: "Myslím, ale že se sice nemusíte obávat dalšího podobného útoku, na druhou stranu, obezřetnost nikdy neuškodí."

Pokud už pak nikdo neměl žádný dotaz, tak se s nimi bdělý rozloučil a jejich třídní je přenesla zpět do školy.

Tady se zeptal Roland: "Když máme před sebou volné odpoledne, nešli byste do té jeskyně?"
Panenka se na něj překvapeně podívala a souhlasila.
Justýna se dívá na Anna a je jasné, že se přikloní k tomu, pro co se rozhodne ona. Erik s tím prý nemá problém, takže čekají na to, co řekne Anna a Elisa.

Netrvá dlouho a můžeme rovnou vyrazit. Tu bránu kterou Ferinová vytvořila vidím opravdu nerada, nejsem zrovna nadšená když podobnými věcmi musím procházet. Klid, to nic není. Zhluboka se nadechnu a jdu skrz společně s ostatními.

No teda.. Udiveně se rozhlížím když se objevíme na onom místě. Ještě nikdy sem takhle u žádného paláce nebyla. "Zdravím. Já jsem Anna". Představím se také tomu staříkovi. Donovan.. Působí celkem mile.

Ráda se pak vydávám na prohlídku toho paláce a sem fascinována skoro vším. Je to tu opravdu úžasné, sem moc ráda že máme takovou možnost! Oběd na který pak jdeme je opravdu výtečný, jsou tu věci které i já třeba zatím neznám. Určitě se pokouším zapamatovat si aspoň něco, možná bych doma mohla uvařit něco podobného.

Sotva dojím, začíná Donovan mluvit. Zadívám se tedy na něj a pozorně poslouchám. Takže.. Oni unášeli děti? Proč? V tomto ohledu sem asi stejně zmatená, jako Elisa. Nejde mi do hlavy, proč by tohle někdo dělal. A sem moc ráda, že se jim nakonec nepodařilo unést nikoho z nás.

Když pak dostávám peníze od bdělého, mám trošku smíšené pocity. Na jednu stranu sem ráda že teď něco máme a ty tolejry bych pak mohla poslat třeba dědovi. Nemám ale pocit, že bychom si to nějak zasloužily. Praly jsme se o holé životy, já sem se tam málem sesypala. Přijde mi to takové.. zvláštní. Ale budiž.

Slovo si pak bere naše učitelka a já nějak nevím co na to říct. Aby se hned dvakrát za sebou stalo něco takového... To mi nepřijde správné. Možná přeháním, ale nemám takový pocit bezpečí jako před tím. Sama se nějak nemám nač ptát a tak nechávám mluvit Elisu.

Tiše koukám po ostatních a čekám zda nám pak bdělý a Ferinová budou chtít ještě něco.

Mlčky vyšla před domek a čekala na třídní a ostatní. Nevěděla co by si o tom měla myslet a tak raději mlčela a přemýšlela nad věcmi okolo.

Když prošli na nádvoří paláce, tak se zvědavě rozhlédla kolem a zhodnotila architekturu a také možná rizika. Po tom, co zazněla slova od staršího kouzelníka, tak na něj upřela pohled.
"Dobrý den, bdělý. Já jsem Elisa a těší mě" odpověděla mu na pozdrav a připadalo jí jako slušnost se také představit, když to sám udělal. Minimálně mamka jí to tak učila vždycky.

Při prohlídce paláce zkoumala vše kolem a pozorovala kde se co šutlo a zarývala si do paměti všechny potřebné věci. Mapa jí velice zaujala a zkoumala, kde se objevili na mapě ty záblesky. Bylo jí jasné, že tohle se bude líbit hlavně Erikovi, ale fascinovalo jí to také.

Po prohlídce pokračoval oběd, který byl dobrý a byla to příjemná změna oproti tomu, co obvykle jedli. A tak toho využila a dala si hlavně ta jídla, která moc neměli. Nejvíce si dala sýru a různé zeleniny, kterou asi měla ráda z domova.

"Mohu se optat k čemu je unášet děti a prodávat je? Chápu, že jim šlo asi o peníze. Ale proč by si někdo kupoval děti? K čemu? Práce jako dospělý nezastaneme..." přizná a očividně jí tato otázka zajímá. Mlčky si od něj váček s penězmi vzala a poděkovala, ale pořád nechápala, proč ho dostali. Bylo přeci správné se tak zachovat. Hlavně kdyby se tak nezachovali, tak by měli velký problém i oni sami.

Poté mlčky poslouchala vše, co říkal jak bdělý, tak třídní a očividně nad něčím dumala.
"Myslela jsem, že školní pozemky jsou chráněné. Že se tam jen tak nikdo nedostane. Musíme si tedy dávat pozor i ve škole, aby se to neopakovalo?" zeptá se třídní naprosto otevřeně a na rovinu. Očividně jí tahle myšlenka v hlavě bloumala už dlouho a teď prostě nastal vhodný čas na to ji položit.
"Můžeme vědět, po kom tedy šli? Koho ze školy potřebovali unést a proč?" optá se třídní a pohlédne na Panenku. Bylo jí jasné, že tohle asi také bude chtít vědět. Přeci jen toho studenta tak trochu zachránila když je zdržela.

Po tom, co jim Ferinová řekla se začali oblékat do toho nejlepšího, co měli. Elisa se nabídla, že může holkám něco půjčit, ale této nabídky nikdo nevyužil. Všechny holky měly něco hezkého na sebe. A kluci vlastně taky.

Takto ustrojení vyšli ven, kde jim Ferinová povykládala o tom, jak se mají slušně chovat a pak jim otevřela bránu.

Když jí prošli, tak se ocitli na nádvoří nějakého paláce, kde na ně čekal starší pán.
"Vítejte kouzelníci. Já jsem Donovan, současný bdělý."

Pak je vzal na prohlídku celého paláce. Mohli si všimnout, že tady pracuje spousta lidí. Bdělý je vzal do velkého sálu, kde je obří mapa světa a u ní hlídá sedm ochránců. Občas se na mapě zableskne a oni na to místo sesílají kouzlo.

"Tady se nám ukazuje, kde se použilo obrovské množství magie a my to prověřujeme," vysvětluje a ukazuje jim mapu.

Pak se dívají na další a další zajímavosti.

Na konec je bere na oběd. Ten je skvělý a docela bohatý.

"Asi vás nejvíc zajímá, proč jste tady..." začal, "je to proto, co se vám včera stalo a to hned dvakrát."

Pak začal vykládat, že díky nim se jim podařilo zatknout všechny ty námořníky a hlavně najít některé z unesených dětí. Ano, oni unášeli jen děti, které pak prodávali.
"Tím portálem je vždycky přenesli na jeden ostrov, odkud je odvážela jiná loď. Ochráncům se podařilo na tom ostrově najít a zachránit padesát dětí, které budou navždy vědět, že nebýt vás, tak bychom je nenašli."

"A jako projev poděkování vám tady od ochránců předávám každému sto tolejrů a celé třídě tři sta rea," řekl a každému skutečně podal váček s penězi.

Pak se ale ještě zastavil: "No a večer se stala další důležitá událost u které jste se zachovali nejlíp, jak jste uměli. Proto si zasloužíte vědět, jak se vyřešila i tato věc."
Podíval se na Ferinovou, které tímto předal slovo:
"Víme tolik, že na pozemky školy se dostalo šest lidí, kteří chtěli unést jednoho našeho žáka. Do cesty se jim připletla tady Panenka. Nedala se lacino, ale nakonec ji dostali. Nemohli jí ublížit nebo zabít, protože to by okamžitě vyburcovalo mě a vedení školy. Proto ji zneškodnili. Vy jste byli úžasní v tom, jak jste ji rychle našli a díky vám jsme se dozvěděli, že se něco děje. Ty lidi jsme vyplašili a tak nám zmizeli, ale víme aspoň po kom šli. Takže můžeme udělat opatření, aby se to neopakovalo. Za to bych vám chtěla jménem svým a jménem našeho ředitele poděkovat a předat vám dalších tři sta rea."

Zmlkli a nechali jim čas, aby to mohli vstřebat a aby se případně mohli na něco zeptat.

Jsem docela ráda že se mnou zůstal zrovna Roland, s ním je aspoň normální řeč. "Dobré ráno. Ano, je mi lépe, děkuji.. Ale na ten večer si moc nepamatuji". Řeknu popravdě a usrkávaje čaj poslouchám vše co mi Roland říká.

Skoro bych tomu nemohla uvěřit. Najednou je u mně Panenka a objímá mně. Je to trošku zvláštní, ale velmi příjemné. "Vůbec není zač. Ráda sem ti pomohla, jsme přeci kamarádky.

I když někteří by tě tam nechali zemřít, jen kvůli tomu, že si myslí že jsou nejchytřejší". Po poslední větě zamračeně kouknu na Elisu. Pořád se mi ani neomluvila, nic. Příště snad "vyzkouším" něco já sama.

Takhle namýchnutá sem už dlouho nebyla. To nemá cenu! Elisy si vůbec nevšímám a v klidu si dopiji svůj čaj. Když se pak objeví Ferinová, sem poněkud v rozpacích.

Pro některé by to nemusel být problém, ale.. já tu moc věcí nemám. Chvilku tedy přemýšlím a nakonec zajdu k posteli, podívat se do své truhly. Především školní pomůcky a uniformy. Neměla sem příležitost něco shánět, vlastně to ani nebylo zapotřebí.

No co.. Na sebe si vezmu to jediné co mám, své oranžové šatičky s bílýma puntíkama. Nevím zda by se to k tomu Bdělému hodilo, ale to je jedno. Dojdu pak za ostatními a čekám až budeme připraveni vyrazit.

Když se vrátili na snídani, tak už tam byl i Roland s Annou. Popřála jim dobré ráno, ale to bylo asi tak vše. Pak se dala do snídaně a četla si při tom knížku. Příliš neřešila okolí a četla asi něco zajímavého, protože se na to docela soustředila.

Zvedla oči v době, kdy přišla Ferinová. Popřála jí dobré ráno a zaklapla knížku. Mlčky jí poslouchala a trochu překvapeně na ní hleděla.
"Neměli jsme mít praxi v přístavu?" optá se tak nějak nechápavě a přemýšlí nad tím, proč by je měl chtít vidět Bdělý a proč jdou na návštěvu. Nakonec ale odnese věci do lednice a do umyvadla a jde se tedy převléknout do šatů, co měla od mamky. Nic lepšího neměla a doufala, že to tedy bude stačit. Když to bylo důležité, tak si vlasy učesala do drdolu místo toho, aby je nechala rozpuštěné a rázem vypadala o něco starší a rozumější.

Pokud holky neměly nic potřebného, tak jim zkusila půjčit nějaké své oblečení a pak již jen čekala na třídní a ostatní.

Všichni kromě Anny a Rolanda vstali brzo, aby si zacvičili. To ti dva nikam nepospíchali. Z postelí vylezli jenom tak brzo, aby stihli posnídat než za nimi přijde Ferinová.

"Dobré ráno, snad už je ti líp. Včera jsi nás všechny dost vyděsila. Ta síť a to, jak jsi ji sejmula bylo dost.. ..zvláštní. Víš co jsi při tom říkala?" začal hovor Roland a pak Anně povykládal všechno, co se včera dělo.

I ostatní pak přišli na snídani. Annu udivilo to, že k ní došla Panenka a objala ji: "Moc díky, bez tebe by mě prý nenašli."

Pak už na dveře klepala Ferinová: "Hezky se oblečte, jdeme na vzácnou návštěvu. Chce si s vámi promluvit Bdělý a tak vás pozval na prohlídku jejich centrály."

Vůbec nemám ponětí co se to stalo. Jako by se mi zatmělo před očima. Oči otvírám opět ráno a včerejší večer mám trošku jako v mlze. Vnímám že někteří už vstávají, já však zůstávám v posteli.

Tak dlouho, jak to jen jde. Elisa.. Na ní sem měla docela vztek. Ani nějak nemám chuť jí teď vidět. Jestlipak se zjistilo, zda ten Panenky únos byl "zkouška", jak pořád opakovala?

Až když je opravdu čas, vylezu z postele a jdu se umýt. Pak se také samozřejmě převleču a dám si v klidu čaj. Na cvičení dnes nemám náladu, jen chci mít trochu klidu, než pro nás někdo přijde. Pokud si dobře pamatuji, tak bychom měly jít někam ven.

No a samozřejmě bych se pokusila odchytit aspoň jednoho z mých spolubydlících. Ráda bych se dozvěděla, co se to vlastně dělo!

V klidu se najedli, poté se domluvila s Rolandem a střídali se v tom, kdo se večer budil a kontroloval Panenku s Annou. I přes to, že očekávala, že ráno bude naprosto nevyspalá, tak nebyla. Překvapilo jí to, ale i tak to bylo první ráno, kdy nevstala první a tak nebyla připravená snídaně předem. A tak to dohnala, vynechala kousek cvičení a udělala míchaná vajíčka, namazala chleby a uvařila čaj.

Až poté se připojila k cvičení s Erikem. Překvapilo jí, že se přidala i Panenka, ale dávalo to tak trochu smysl. Nijak to nekomentovala, jen pečlivě cvičila jak fyzickou zdatnost, tak magii. Jakmile dodělali cvičení, tak ohřála vajíčka i čaj a mohli si sednout ke snídani a v klidu se najíst nežli pro ně přijde třídní...

"Jo samozřejmě," prohlásila Justýna a začala servírovat jídlo. Roland jí pomohl a tak to společně levitovali na stůl.

Po jídle sklidili nádobí. Justýna nachystala věci tak, aby s tím ráno neměli problémy a pak už šli všichni pomalu spát. Když si Elisa nastavovala hodinky, tak se jí nabídl Roland, že se mohou v dohledu nad Annou a Panenkou střídat.

A tak jim utekl noc.

"14. den ve škole - 2. neděle"

Ráno se všichni vzbudili podivně odpočatí. Teda na to, co všechno včera zažili.

Erik zase cvičí a kdo chce, tak se k němu může přidat. Je zvláštní, že se k němu přidává i Panenka!

"Nejlepší je nechat rozhodnutí na třídní. Všichni jsme unavení, vyčerpaní a nemá smysl se do něčeho dalšího pouštět" usoudí a povzdechne si. Proto zapla ony hodinky a přivolala třídní. Kontrolovala stav jak Panenky, tak Anny a jen čekala na třídní.

Když pak Panenka shrnula co se stalo, poslouchala třídní a jen na její rozhodnutí přikývla. Asi nikdo z nich už neměl potřebu se někam hnát.
"Justýno, je prosím ohřáté to jídlo? Všichni jsou unavení, tak bude ideální se najíst. Annu necháme spát, budu jí v noci kontrolovat a tobě to přinesu sem, ať se zbytečně neunavuješ" řekne s klidem Panence. Nejprve přinese židli a pití, poté ji donese misku s polévkou a pečivo a nechá ji to vše u postele tak, aby se mohla v klidu najíst.

Poté se jde najíst i ona a co hodinu kontroluje stav Anny. Mezitím dořeší své matematické úlohy a pak už je tak unavená, že se nikam nežene a zaleze. Ještě zkontroluje Annu a požádá hodinky, aby jí za dvě hodiny vzbudili na další kontrolu a s tím jde spát.

Roland se ozval: "Může to být zkouška. Ale na druhou stranu, kdyby to byla zkouška, tak co by bylo to správné? Zkusit to nějak řešit i když já si myslím, že na to nemáme, nebo by bylo fajn o tom říct? A přiznat se, že umíme vhodně řešit i to, co nezvládneme?"

Elisa teda zavolala třídní a zkontrolovala stav obou zraněných. Obě jsou v pohodě.

Během ani ne dvou minut se tam objevila třídní. Rychle zkontrolovala stav těch dvou a potvrdila to, co říkala před chvilkou Elisa.

"Tak co se tady stalo?" zeptala se.
Panenka jí to povykládala.

"I když jste toho dneska zažili tolik, tak jste se zachovali správně a dobře to dopadlo. Za tuto akci vám dávám 50 rea a my jdeme zjistit, co se tam stalo. Vy už prosím zůstaňte doma," shrnula to a pokud nemá nikdo nic, co by potřeboval probrat tak zmizí, aby to šla nějak řešit.