Nadešel den, kdy se měli všichni vrátit z prázdnin u rodiny.

Hodinky všechny směřují do jedné z větších místností ve škole.

Všichni se po sobě dívají s trochou zvědavosti, na začátku si vlastně ani pořádně neprohlédli, kdo má jakou rodinu nebo o koho se kdo stará.

Sympatický, všedně oblečený člověk, který se představil jako Vron přivedl Panenku s Justýnou.

Erika přivedl sluha jejich domu. Podle jeho oblečení pochází Erik skutečně z bohatého a vznešeného rodu.

Rolanda přivedl jeho taťka, ten je oblečený v normálním oblečení, které prozrazuje, že je asi nějaký řemeslník.

Všichni se docela divili, když Anna jako jedna z mála nepřišla branou, ale přiletěla na svém supervolonovém prkně.

Ale asi nejvíc pozornosti upoutala Elisa, ta přišla se svou mamkou, podle oblečení druidkou nebo nějakou přírodní kouzelnicí a mladou slečnou oblečenou v kalhotách a haleně přes kterou má koženou vestu. Při troše představivosti a s přihlédnutí k tesáku, který má ta slečna u boky ji mohou ostatní považovat za bojovnici.

"Vítejte," Ferinová přivítala všechny přítomné úsměvem.
"Naše žáky bych poprosila, aby si šli vybalit a převléct se do školního oblečení a pak se sem vrátili, a vás, jejich zástupce i vážené hosty bych poprosila ještě o kus vašeho času," vysvětlila.

---

"Tak co? Jak jste se měli?" zeptala se hned Justýna. Je na ní vidět, že už trochu ochladla, ale i tak se usmívá a je očividně přátelská.

Roland se o tom nechce moc bavit.
Erik se na ni podíval: "Docela dobře. A možná by vás pak zajímalo, co jsem o naší škole zjistil, ale to až večer..."

Dny plynuly jako voda a chovala se dál velmi podobně. Většinou přes oběd studovala navíc hodiny matematiky s jejich učitelem. Večer pak s třídní měla další hodinu navíc. A tak se spolužáky byla obvykle jen v době hodin, občas pak večer, pokud si zrovna nečetla, neučila se nebo netrénovala. Často se ještě ráno přidávala k Erikovi na tréninky jak fyzické, tak magické. Doma pak většinu věcí dělala magicky a fyzičku řešila spíše během po okolí, šplhem po skalních útvarech či na prkně a dráze u pláže. Také občas chodila plavat a tak dny zkrátka utíkaly rychle. A tak tu konečně byl ten den, kdy mohli dorazit rodiče a tak nedočkavě vstala skutečně brzy a vypravila se.

Když pak zamířili ven, tak si zkoumavě prohlédla kdo vyzvedl ostatní a nakonec se vydala rychlým a rázným krokem za mamkou. Usmála se na ní a zamávala jí a poté přestala řešit zbytek třídy a věnovala se jen své mamce, kterou očividně ráda viděla...

Dny pak plynuly jeden jako druhý i když žádný se nedal považovat za nudný nebo za "obyčejný". A tak konečně přišel den kdy měli mít první návštěvu rodičů. Teda mají volný víkend který mohou strávit u rodičů.

Pro Rolanda přišel otec, stejně jako pro Erika. Pro Elisu mamka a pro zbytek Vron.

//Chvilku počkejte na soukromé zprávy.

Bylo na první pohled očividné, že funě dobře zná a nerozhodilo jí nijak to, jak se chovají. Jednoho si oblíbila a on jí a tomu věnovala péči, kterou chtěl a pořádně ho vydrbala kartáčem a podrbala. Na jejich obvyklé vtipy nereagovala, nebo uměla odceknout úplně stejně na zpátky. Na vtípky typu schození na zem byla zvyklá a tak se jim uměla vyhnout, aby to neodnesla.

Když pak zjistila, že jdou i jezdit, tak byla ráda. Na tohle čekala všechny ty koníčky kteér měli. Konečně. A tak neměla nejmenší problém funě osedlat a připravit na jízdu a stejně tak nasednout a jezdit. Skoky jí také nedělali problém i když vnímala rady od svého funě a očividně s ním komunikovala. Možná mohli cítit spolužáci kupodivu i nějaké emoce od ní ve formě radosti a klidu. Bylo zjevné, že jí jízda na funích jde a asi jí už nějaký ten čas dělala.

A tak není asi překvapivé, že zatímco ostatní po sesdnutí bolí svaly, tak jí příliš ne, protože už je měla zvyklé. Pousmála se, ještě funě podrbala a vyčistila a pak už byl čas jít. Nabídla, že pokud někdo chce, tak mu půjčí své prkno, že to může dojít po svých a taky jim řekla, že je to lepší rozhýbat a uvolnit, jinak je to bude bolet delší dobu. S tím se pak vydala domu, najedla se, opláchla a převlékla a jako každý den zamířila na další hodinu, kterou už ostatní neměli...

Asi jako většina ostatních, sem si i já vzala jeden z těch kartáčů a pustila se do práce. Hned se potvrdili slova paní učitelky. Ti fuňové jsou opravdu zvláštní stvoření.

Jeden z nich mně nečekaně strčil, takže sem padla na zadek. Nijak mně to ale neštvalo, vím co se o nich říkalo, takže za to svým způsobem nemohou. Přes to všechno sem si je docela oblíbila. Jsou milí, když si zvyknou.

Projedeme? Něco takového sem tedy nečekala. Nikdy sem nejela na koni, na tož na nějakém fuňovi. No co, mohlo by to být zajímavé.. Pousměji se a dostanu se do sedla toho mého. Takřka hned se vydáváme na dlouhou projížďku.

Samozřejmě sem měla strach, ale to po chvíli přešlo. Tedy, až na ty momenty, kdy ten můj fuň stejně jako ostatní, začal skákat. To sem se opravdu pevně držela a dávala pozor abych nespadla. I přes všechny obavy, jsem si nakonec celou hodinu vážně užila.

Nebýt toho že od pasu dolů mně bolí snad všechno, tak by to bylo perfektní. Takhle sebou plácnu na zem a jen tak odpočívám. Aahhh.. Sakra, že sem si s sebou nevzala prkno! Teď by se tedy vážně hodilo. No co, budu muset aspoň pár minut počkat a odpočinout si.

A až se pak dostanu domů, tak se umyju a zahrabu se ve své posteli. Dnešek byl velmi zajímavý, ale zadek a stehna mně bolí tak, že se opravdu necítím na to dělat ještě cokoliv jiného.

Marta se zasmála a ukázala dětem, kde jsou kartáče a další věci. Dokonce tam našli i sedla.

Asi za čtvrt hodiny se podařilo všechny funě tak, aby víceméně dali pokoj. Při tom žáci zjistili, že fuňové jsou skutečně zlomyslní. Na druhou stranu jsou takoví i k sobě navzájem a snaží se nikomu neublížit.

Jen co skončili s péčí o funě, tak je osedlali. Za pomoci Marty a rad od fuňů se jim to podařilo docela rychle.

"Tak a teď se projedeme," oznámila jim Marta. Každý sedí na funi, který si ho při drbání oblíbil.

Funi jsou inteligentní a zvyklí vozit jezdce, takže není problém, aby se na nich udrželi i ti, kteří nikdy na žádném zvířeti nejeli. Navíc jim fuňové celou dobu v symboličtině radí jak se co nejlíp udržet v sedle a podobně.

Do konce kroužku pak různě jezdí po pozemcích dokonce zkoušeli i nějaké skoky. Teda né, že by to mohli žáci nějak ovlivnit. Většinou to bylo tak, že jim jejich fuň řekl, ať se pořádně drží a pak něco přeskočil. Pak jim řekl, jak líp by se měli v sedle posadit a co dělat a co ne a pak s nimi skočil znovu.

Bylo to velice zvláštní. Běžné je, aby lidé trénovali zvířata, tady to bylo tak nějak naopak...

Na konci kroužku mají všichni (kromě Elisy) otlačené a bolavé zadky, stehna a tak nějak přemýšlí, jak se dostanou domů, protože pěšky to bude velice náročné.

//Až zareagujete, tak bych dal větší časový skok.

Zlomyslní jo? To abych si na ně dávala pozor.. Jen chvilička a přibíhá stádo velice zvláštních zvířat. Když bych nevěděla co jsou zač, řekla bych že vypadají jako nějaký kříženec osla.

Nikdy sem nic podobného neviděla, ale podle té symboličtiny se zdají být docela milí. Koukám na Elisu a vypadá to že ona s nimi vychází dobře. Tak jo, nebudu tu jen tak stát.

Rozhlédnu se po nich a také se tedy pokusím vybrat některého z nich, o kterého bych mohla pečovat. Nebo klidně dva, kdyby se jich ke mně cpalo více. Sem ve styku s těmihle tvory prvně, takže si dávám opravdu pozor.

To také vlastně i kvůli tomu, co říkala paní učitelka. Jsou prý zlomyslní a tak bych se nerada nechala třeba nějak "napálit".

Poklidně sledovala stádo fuňů co přiběhlo a hned od začátku s ním komunikovala. Bylo vidět, že dokáže symboličtinu zacílit jen na funě a bavit se jen s nimi, aniž by to slyšel někdo další. Pousmála se a hned jakmile našla u nějakého funě žádost o drbání, tak se optala kde chce podrbat a začala ho tam pečlivě drbat tak, aby se mu to líbilo. Pokud se našel další, tak drbala klidně i dalšího.

"Dají se někde najít kartáče a další podobné věci?" zeptá se učitelky a poklidně na ní pohlédne. Bylo očividné, že to asi nedělá poprvé a o funě se dokáže postarat.

Marta chvilku počkala a všem řekla: "Fuňové jsou trochu zlomyslní, ale nemyslí to zle. Prostě jsou takoví..."

Na to přiběhlo stádo asi dvaceti zvířat. Vypadají jako něco mezi poníkem, oslem a mezkem, ale rozhodně jinak než všichni zmiňovaní.

To není to, co je na nich zajímavé.
Všechny žáky hned zasáhla vlna symboličtiny ve které se spolu funi baví a ve které se taky dožadovali od děcek, aby je podrbali, vykartáčovali atd.
Prostě každý fuň chtěl něco a každý se snažil vecpat dopředu tak, aby se dostalo i na něj. Dávají při tom, ale pozor, aby někomu neublížili nebo ho neshodili.

No jo, jak jinak? Panenku a Elisu už zřejmě nemá smysl ani řešit. Když chtějí být takhle sami, zřejmě jim v tom nikdo z nás nezabrání.

Všichni se nakonec dostáváme na místo a já sem velmi zvědavá, co nás bude vlastně čekat. Nejlepší kroužek, jo? Trochu nejistě si učitelku prohlížím. Na koni sem nikdy nejela a ty "funě" neznám, takže jen tak stojím a mlčím.

Pořád si nejsem jistá o co tu přesně jde, ale podle toho co říkala, se domnívám, že by mohlo jít o péči o zvěř, nebo tak něco. To mi zas tak vzrušující nepřijde, ale uvidíme, jak to půjde dál.

Pokklidně a vcelku nedočkavě čekala na začátek kroužku. Bylo očividné, že si snadno dopočítala který chybí a že byla ráda, že si budou moci konečně vybrat a chodit na to, co je zajímá.

Když je učitelka uvítala, tak se na ní usmála, pozdravila a také jí řekla kdo je. Na zmínku o tom, že je to nejlepší kroužek lehce pokývla hlavou, protože s tím očividně asi souhlasila.

Její ruka byla na rozdíl od Erika nahoře hned a naprosto sebejistě. Bylo očividné, že si za to ani nestydí a že si je tím jistá. Jakmile zmínila funě, tak se pousmála a znovu zvedla ruku s tím, že je zná. A teď se vcelku těšila na to, až je poznají spolužáci. Protože ten, kdo nebyl na funě zvyklý bude mít vcelku asi šok a ona se tím pravděpodobně bude dobře bavit.

Nakonec tam dorazila celá třída. A je to podobné jako u předchozího kroužku. Panenka s Elisou přišly každá sama, ale zbytek dorazil tak nějak v jednom chumlu.

Na místě na ně čeká učitelka, kterou ještě ani jednou neviděli. Teda jako učitelku ji odhadují podle toho, že má na oblečení školní erb.

"Čaute děcka. Já jsem Marta a dneska se spolu začneme věnovat tomu nejlepšímu kroužku, který tato škola nabízí," řekla jim vesele.

"Přihlaste se, kdo z vás už někdy jel na koni nebo něčem podobném?" zeptala se a dívá se, jak se Erik nejistě hlásí. Podle výrazu v její tváři takový výsledek v podstatě očekávala.

"Tak nějak jsem si to myslela. A kdo z vás zná funě?" zeptala se pak ještě jednou a tváří se tajemně.

Ani nevím jak, ale od posledního kurzu uběhlo už pár dní. Snažila sem se pečovat o domácnost, bavit se s ostatními, ale také se při tom všem, aspoň něco naučit.

Nebylo to lehké, nedělám to jako Elisa, která se učí skoro pořád. Na jednu stranu to je pro ni asi dobré, ale zase mně mrzí, že se od nás vzdaluje víc a víc a nejsou z nás kdo ví jak dobří přátelé. Né že by o to ona asi stála...

Na dnešní kroužek sem se docela těšila. Nevěděla sem co od toho očekávat, objevila se i nervozita. Ale touha po poznání je tentokrát silnější. Konečně se po dnešním kurzu budu moci rozhodnout, na jaké z těch všech budu chtít chodit.

Nebylo by rozumné se oblékat jinak než Elisa, takže si beru takřka stejné věci. Pokud si mám něco zašpinit, tak ať to není něco, čeho bych litovala. Připravím se a můžeme vyrazit. Ráda bych šla s Justýnou a s kýmkoliv dalším kdo se přidá. Pokud bude chtít někdo sám, tak prosím.

//Správná připomínka. Omlouvám se. Když píšu "volné oblečení" tak tím nemyslím plandavé, ale takové, které člověka neomezuje ;)

Další dny utekly tak, jako doposud. Vlastně vcelku rychle, protože tím, že si brala hodiny navíc, tak neměla volného času nazbyt a pokud nějaký čas měla, tak psala matematické příklady, mamce nebo si četla knížky.

Když se přiblížil čas kroužku, tak na ní bylo vidět, že se těší a má radost. Jako by zrovna na tenhle kroužek čekala. Informace od hodinek jí nepřekvapily, ale rozhodně neměla v plánu si brát volné oblečení, to by bylo extrémně nepraktické. A jelikož tušila, co jí čeká, tak si naopak vzala upnuté a neklouzavé kalhoty, pevné boty a volnější tričko u kterého jí nevadilo, že se ušpiní. S tím si naházela ještě pití, svačinu, lékárničku a další drobnosti do tašky a na prkně zamířila do odlehlého prostoru školy...

V podobném duchu a bez nějakých závažných věcí to vydrželo až do dalšího kroužku. Tento je poslední a po něm si mají vybrat dva kroužky (nebo jeden kroužek dvakrát), kterým by se chtěli věnovat.

Na tento kroužek mají přijít do vzdálené části školy, kde asi nikdo z nich ještě nebyl. Vlastně ani nevěděli, že toto území ještě patří ke škole. A hodinky jim ještě řekly, že si mají vzít volné oblečení, které ale určitě zašpiní a které bude smrdět a měli by ho pak co nejdřív vyprat...

Velice mně potěšilo když sem zjistila že patřím mezi ty, kterým to jde na prkně o něco lépe. Na Panenku sice zatím nemá nikdo z nás, ale to mně nijak netrápí. Já jsem se svým výsledkem velice spokojená.

Na té druhé dráze je to pak bez prkna trochu zvláštní, ale nic co by se nedalo zvládnout. Díky tomu cvičení nejsem úplně v nejhorší kondici. K nějakému atletovi bych měla daleko, ale i tak je to mnohem lepší, než když jsme sem přišly.

Na konci hodiny už cítím únavu, ale sem spokojená. Celkem mi to šlo a naučila sem se i něco nového, takže tomu říkám úspěch. Nevím zda bych si tohle vybrala jako kroužek, ještě bych se raději podívala na ostatní. Ale nebyla by to zas tak špatná možnost.

Nevím co ostatní, ale já bych ještě ráda chvíli zůstala a párkrát si obletěla tu trasu, abych se ještě aspoň trošku zlepšila. Teprve až bych cítila že sem opravdu unavená, bych zamířila domů. Umýt se, navečeřet a napsat dopis dědovi. Ten si pak samozřejmě schovám a počkám na zítřek ráno když bych ho mohla dát Ferinové.

Nechystám pak nic speciálního, takže bych si po napsání dopisu šla lehnout. A možná si při tom aspoň chvilku četla.

Zjistila, že Panenka šla poslední asi proto, aby ostatní nedemotivovala a vcelku to oceňovala. Byla ráda, že jí učitelka odemkla ono omezení na prkně a tak se bude moci učit zase nové věci, které doposud nemohla. Poté dělali druhou dráhu bez prkna a vcelku jí to bavilo. Bylo na ní poznat, že je ohebná, že umí takové věci jako je šplhání a nedělalo jí to žádný větší problém a tak vcelku bez větších problémů zdolávala danou dráhu.

Když jim pak tělocvikářka ukázala triky, tak jí bedlivě poslouchala, optala se na podrobnosti a poté to ještě dlouho trénovala, aby si to zapamatovala.

Poté jim skončila hodina a tak se zabalila a zamířila domů s tím, aby si dala něco k jídlu a dopočítala úkol z matematiky. Jakmile mě hotovo a trochu si odpočinula, tak zase zamířila pryč, tak jako to dělala poslední dobou každý den. Netrávila s nimi ani pauzy na oběd, ani čas před večeří, protože měla učení navíc a pečlivě ho dodržovala a odmítala na nějakou hodinu navíc nepřijít.

Panenka nechtěla jít první, spíš nechala někoho jiného. Po chvilce váhání se toho ujal Erik a po něm jste šli i ostatní.

Všichni se docela zlepšili, ale u kluků a Justýny to ještě nebylo dost na to, aby jim Helena odstranila omezení na prknech. Elise a Anně to odstranila a všichni si všimli že Panenka, která šla poslední je na prkně ještě o úroveň jinde než Elisa s Annou.

Pak zkusili vedlejší dráhu, kterou zdolávali bez prkna. Opět šla Helena první a ukázala jim, jak zdolávat jednotlivé překážky a zase, jak utíkali, tak jim Helena radila a dávala zpětnou vazbu.

Když takto zjistili, jak je kdo dobrý, tak je Helena učila trik s prknem. Annu, Elisu a Panenku to, jak se za letu sehnout a něco vzít ze země.
Ostatním ukazovala jeden ostřejší obrat.

Pak jim ukazovala, jak bez prkna vylézt jednu obtížnější překážky a zase to bylo ve dvou obtížnostech.

Po dvou hodinách jsou všichni dost utahaní a Helena se jenom usmála: "A kdybyste si vybrali tento kroužek, tak byste se pak učili, jak k tomu přidat i magii."

A s tím je tam nechala a na svém prkně odletěla pryč.

Docela mně mrzí, že jsme si pořád nemohly vybrat vlastní kroužky. Přeci jen už by na to mohl být čas. Ale i tak sem tím docela zaujatá. S prknem sem nějakou dobu trénovala, tak se aspoň ukáže, zda to k něčemu bylo.

Vyslechnu si paní učitelku a kývnu jako že chápu. Nevím co myslela těmi novými prvky, ale sem na to zvědavá.

Prvně nechávám letět Panenku s Elisou. Dávám pozor a sleduji jejich výkony, abych se třeba poučila a mohla to zvládnout aspoň o trošku lépe. Jakmile přijde řada na mně, budu připravená vyrazit. Stejně asi jako všichni ostatní, se i já budu snažit projet trasu, jak nejlépe půjde. To však neznamená, že budu dělat nějaké zbrklé věci, nechci se při tom zabít.