Roland se na Elisu podívá: "Asi ti nerozumím..."
Nepochopil, co přesně po ní Elisa chce, ale má jeden náhradní kámen na světlo, který jí klidně podá.

"Vemte si toto," řekla Justýna a podala Erikovy nějaký amulet.
"Kdyby něco, tak do toho dej energii. Poznám to a budu vědět, kde jste, zavoláme třídní a poletíme k vám. Pokud nás budete jenom chtít přivolat, tak někdo vyleťte do výšky a zamávejte," dodala k tomu instrukce.

Anna mezitím řekla co ví a pak vyletěla do výšky asi dvaceti metrů. Odsud uviděla to místo, které měla ve vizi a podle toho přesně ví, kde by měla Panenka ležet.

Doufala sem že rovnou poletíme, ale to né, Elisa chce stále mluvit. S poněkud naštvaným pohledem se na ni zadívám a poslouchám.

"Já nevím! Je svázána v nějaké, někde v kopcích. Nic víc sem neviděla. Až to místo uvidím, tak to poznám". To jí asi moc nepomůže, ale je to tak. Jinak pomoci nemohu.

Konečně pak doletíme aspoň k nějakým kopcům a já se pozorně rozhlížím kolem. "Podle toho by také mohl někdo najít nás.." Upozorním Elisu. Vím jak to myslí, chce mít cestu zpět. Ale neřekla bych že je to dobrý nápad.

Ať si dělají co chtějí, já vylétnu o trošičku výš a začnu pozorně hledat ono místo. Nic jiného mně nezajímá.

Fakt, že si myslí, že jak Panenka, tak Anna jsou nezodpovědné raději neřeší, protože by se akorát cestou ještě chytly. To, že její nápad utéct kuchyní a běžet pěšky byl naprosto hloupý a zbytečný si taky nechá pro sebe. Chápala, že je pro ní asi těžké si nebrat ony vidiny osobně, ale takhle se akorát dostane do maléru, pokud se to nenaučí předcházet méně emotivně.

Povzdechla si a soustředila se jen na to, co bylo v plánu řešit. Erikovi důvěřovala, věděla co dokáže a na lodi si kryli záda a tak byla ráda, že tam je, protože společně byli daleko použitelnější nežli každý sám.

"Řekni nám v rychlosti, jak vypadalo místo, kde si jí viděla. Musíme jí v těch kopcích najít, tak ať zbytečně nebloudíme. Zkus si vzpomenout na nějaký detail okolí" požádá cestou Annu a na nic dalšího se neptá.

Jakmile zastaví kousek před kopci, tak se podívá na Rolanda a přemýšlí.
"Máš navíc světelný kamínek? Slabě bych ho zapnula a nabila, abyste věděli, kudy jsme šli a měli jste tak značenou cestu, co ty na to?" zeptá se na jeho názor, aby zjistili, zdali s tím souhlasí, nebo má lepší nápad.

Trošku mně až začínalo štvát jak ostatní pořád mluvili, místo toho aby něco dělali. Nejspíše mi nevěřili a nebo myslí že přeháním. Já sem to viděla! Nemůžu ji tam takhle nechat..

Možná to tak v posledních dnech nevypadalo, ale Panenka je moje kamarádka a i ji mám ráda. Vyplížím se tedy oknem a běžím jak jen to jde. Netrvá ale dlouho než mně dohánějí ostatní.

"Díky". Řeknu Erikovy, beru si to prkno a vznáším se s nimi do vzduchu. Je dobré že se teď nesnaží nic rozebírat, na to bude dost času později. Není nač čekat, můžeme rovnou vyrazit.

Rozhlížím se všude kolem dávám opravdu pozor abych to místo nepřehlédla. Je mi však jasné že by na zemi mohlo něco být, třeba nějaká past. Takže by bylo lepší, kdybychom se vznášeli trochu výše ve vzduchu.

Anna vyrazila, ale utíkala pěšky a tak ji ostatní na prknech rychle dohnali a to i když si brali věci. Erik jí podá její prkno: "Takto tam budeme rychleji!"

Jako první tým jsou nachystaní Erik, Elisa a Anna, teda pokud s nimi poletí.

Roland s Justýnou dělají zálohu. Zatím jsou taky tady, ale jenom co nudou kus od těch kopců, tak zpomalí, aby dali tomu prvnímu týmu náskok.

Začnou řešit co a jak, aby tak neskončili všichni. Roland přinesl mapu a tak zjistili kde to je a mohli najít kudy vůbec se tam dostanou.

"V pohodě, to stačí. Ten můj je sotva z půlky" dodá a prohodí si ho s ním, aby mu přeci jen nějaký zůstal.
"Ano, bojuješ z nás nejlépe a taky bojuješ nejvíc silově. Já ti můžu dělat oporu ve formě štítu nebo řešit vše okolo tebe, ale měl by někdo jistit mě. Klidně z dálky. Rolande a Justýno, mohli byste vzít Annu a krýt nám záda a hlavně sledovat situaci. Je potřeba, aby se an to někdo díval z jiného úhle" oznámí klidně a podívá se na ty dva, zdali s tím souhlasí. Pak jí dojde, že už tu nějakou chvíli není Anna.
"Kde je Anna. Neříkejte mi, že je tak nezodpovědná, že šla bez nás. Abychom pak nezachraňovali obě" dodá s tichým povzdechem a dojde si pro svetr.
"Rolande vezmi si prosím mapu, lékarničku, kameny a Justýnu. Kdyby se cokoliv zvrtlo, tak zavolejte třídní a držte se daleko ať se vám nic nestane" požádá je oba a sama si také balí své kameny a lékarničku a zároveň si dala na dosah kámen od Erika.
"Vezmeme si prkna a poletíme. Při troše štěstí Annu doženeme nebo předletíme, aby nebyla v maléru i ona. Souhlas?" optá se těch tří co tam zůstali.

Nejenom Anna, ale i Erik je hned připravený vyrazit. Je vidět, že si jenom zkontroloval zbraň a už by taky vyrazil.

Pak ale začne Elisa trochu klidnit situaci a trochu víc to naplánovat.

Roland podá mapu https://www.aragorn.cz/map.php?id=6182 a hned hlásí, že jeskyně divů je v kopcích a taky to ostatním ukazuje.

"Sice není úplně nabitý, ale mám tu jeden, který ti můžu vyměnit," odpověděl Erik a pokud teda bude Elisa chtít, tak jí vymění svůj zpola nabitý kámen za ten její. Pokud by nechtěla, tak jí ten svůj klidně půjčí.

"Kdyby něco, tak by bylo fajn, kdybych bojoval hlavně já..." podotkl a sleduje mapu.

"Panenka je v bezpečí a právě odpočívá. Je poblíž jeskyně divů," jsou asi jediné kloudné odpovědi, které Justýna z hodinek dostala.

Mezitím, ale Anna zmizela v kuchyni a nějak se odsud neozývá...

Tak nějak sem doufala že se všichni seberou a budou připraveni vyrazit. To se ale neděje. Elisa mně tlačí zpět a zavírá za mnou dveře. Co to sakra dělá?

Chce si to celé naplánovat. Dobře, to by možná nebylo špatné, ale.. já tu nemůžu jen tak stát, tvářit se jako že nic a poslouchat jak žvaní. Kdo ví co by se Panence mohlo stát, než bychom tam dorazily.

Nechávám ostatní aby se připravovali a zamířím do kuchyně. Vezmu si tam nůž a oknem vylezu ven (Popř. klidně dveřmi). Ať si to klidně ostatní plánují, já se nechci zdržovat. Viděla sem v jakém je Panenka stavu.

Na nic nečekám a běžím. Panenka by se nemohla dostat daleko, takže stačí najít nějaké kopce v okolí a mohla bych najít i to mís

Mlčky koukala na Annu a poslouchala hodinky, jak říkali, že Panenka je v pořádku a kousek od jeskyně. Všimla si ovšem, že Anna ztuhla a tak položila věci na stůl a šla za ní, aby jí zachytila, kdyby padala. A tak když přestala mít vizi, tak zjistila, že Elisa stojí za ní a hlídá ji.

"Klid. Pojď ke stolu a v klidu to naplánujeme. Nepoženeme se nikam po hlavě, nebo dopadneme jako Panenka" řekne Anně a jemně jí vezme za rameno a nastrká ji ze dveří do místnosti a zavře dveře.
"Nikdo neví, že to víme i my a tak máme prostor to naplánovat. Takže se zhluboka nadechni a řekni a popiš všechno, co si v té vidině viděla, abychom to mohli nějak vymyslet. Podáš Rolande prosím mapu a najdeš, kde je ta Jeskyně divů?" požádá Rolanda a podívá se po Erikovi, protože je jí jasné, že to bude hlavně na nich dvou, aby to koordinovali.
"Pro třídní nikdo nemusí. Jsme na pozemcích školy, takže tu budou fungovat hodinky a můžeme jí kdokoliv urgentně přivolat tím tlačítkem z boku. To můžeme udělat až na místě. Koneckonců je možné, že je to další místní zkouška, co má prověřit naše schopnosti a to, jak umíme spolupracovat. Ať už to tak je nebo není, tak se musíme připravit na nejhorší. Eriku, máš nějaký plně nabitý kámen? Pokud budu držet štít, nebo ho udělám kolem někoho, kdo bude ohrožený, tak mě to děsně vyčerpá" přizná s klidem a fakt, že bude potřebovat zásobní kámen.
"Nebo tě budu potřebovat poblíž a budeš mi tu energii muset předávat ty" navrhne další variantu a čeká na mapu od Rolanda a na vyprávění od Anny.
"Justýno zkus se prosím vyptat hodinek na všechny možné otázky ohledně Panenky. Kde přesně je, co dělá, zdali je v pořádku a tak dále. Třeba se ti povede něco zjistit" navrhne jí.

Že Roland dokázal tu ledničku vyrobit mně ani nepřekvapuje. Je vážně šikovný, je dobře že je tu s námi. Když to půjde, určitě do toho kamenu zkusím dát něco i já.

"To je možné. Ale nechci riskovat". Odpovím na to Elise. Panenka nám všem možná nebyla nějak blízká, ale po tom co se stalo.. Mám o ni prostě strach.

Sotva vytáhnu hodinky, mám vizi. Po chvilce opět nabidu vědomí a dojde mi jaký je to průšvih. Jako bych měla tušení že se po tom dnešním blbém dni stane ještě něco. S dosti znepokojeným výrazem se podívám na ostatní.

"Netuším kdo jí to udělal, ale zdá se, že Panenku někdo unesl." Řeknu jim a hned se začnu oblékat. Otevřu pak dveře a čekám na ostatní. To že půjdou se mnou pokládám nějak za automatické.

"Ví někdo kde jsou tady nějaké kopce? Viděla sem jedno místo, ale nevím kde to je. Jen někde v kopcích.." Řeknu na vysvětlenou a doufám že ostatní nebudou moc zdržovat.

Pokud bychom vyrazily, určitě bych si pak venku někde ráda našla nějaký klacek a nebo něco čím bych se mohla v případě potřeby bránit. "Někdo by možná měl jít za Ferinovou. Někdo také se mnou a pak buď Erik a nebo Elisa čekat kousek za námi. Pro případ nouze".

Sice si chtěla sednout k matematice, ale nakonec usoudí, že raději pomůže holkám s prostíráním a přípravou, aby se mohli všichni najíst.

"Divné? Vždyť to dělá od té doby co tu jsme..." odtuší s klidem a jí to očividně příliš zvláštní nepřijde a nijak jí to neznepokojuje.
"Možná je ještě pořád naštvaná, že s ní nikdo nechce do té jeskyně. Už jsme jí několikrát odmítli" připustí a pokrčí rameny a sleduje Annu, jak jde ke dveřím.
"Spíše se optej, zdali je v pořádku. Na to se ptáme, když tu nejsi ty" přizná poklidně fakt a asi vždy dostali takovou odpověď, že se neznepokojovali.

S Justýnou už začínáme prostírat a následně i nosit na stůl, když v tom Elisa vysvětluje co se vlastně dělo na té lodi.

Na jednu stranu sem ráda že vím co se dělo a sem na ně dva i docela pyšná. Ale zase mně to i trochu štve. Už sem na to zapomínala a když se o tom Elisa najednou takhle zmíní.. Není to pro mně lehké.

"Aha.. Tak to je divné". Špitnu při zmínce o Panence. Nelíbí se mi že se někde sama takhle courá, obzvláště po tom všem. Dojdu ke dveřím a vytáhnu své hodinky, které rovnou aktivuji a zeptám se draka. "Víš kde je Panenka?"

"Koupily jsme to cestou zpátky v cukrárně, tak snad jo" přizná a pousměje se. Bylo zjevné, že s dortama na ně čekali, protože minimálně s Rolandem se tu potkat asi museli už dříve.

"Jinak jsem se zdržela ještě na lodi s ochránci a našli tam portál. Tam dole jak se mi to tam nelíbilo a snažil se mě tam ten námořník dotlačit, nežli jsem ho podpálila a Erik prohodil sloupem" oznámí s klidem a úsměvem.
"Poprosila jsem je, zdali by nám pak neřekli co tam bylo a jak to dopadlo. Alespoň tak budeš Anno vědět jak moc se plní tvé vize" řekne jí a pousměje se na ní.

"Netušíme, nepotkali jsme jí. A to ani na pláži, ani v jeskyni" připustí a zavrtí hlavou s tím, že těžko říci, kde je.

S docela dobrou náladou se pouštíme do toho vaření. Erik by se mohl přidat také, ale vůbec to nevadí, ať se klidně učí. S Justýnou to zvládneme samy.

"Ahoj". Pozdravím pak mile ostatní když se vrací. Očividně se byli někde proletět. To já sem ráda že jsem si mohla aspoň trošku odpočinout. "Je moc pěkná. Tu jsi někde dostal, nebo vyrobil?" Ptám se Rolanda s úsměvem.

Ať už je to jakkoliv, je moc fajn že to dokázal sehnat. S ledničkou to teď bude lepší. "Já se divila kde se to tam vzalo.. Tak že mamce děkujeme, určitě budou výtečné". Odpovím ještě Elise a poslouchám jak vypráví o té tajemné jeskyni.

Mně to tedy zní dost nebezpečně, o tom vstupu. A že tam jsou nějaké sochy.. To je sice fajn, ale nijak nám to nepomůže. No co.. Možná bychom se tam jednou mohly podívat všichni. Teď se však soustředíme na dodělání večeře.

Času zase nebylo tolik, takže bude jen polévka. Jakmile bude hotovo, tak budou moci všichni ke stolu. Já si dám samozřejmě také, mám docela hlad. "Víte někdo kde je Panenka?" Zeptám se. Nebylo by hezké začínat bez ní, i když bych to tedy ostatním nevyčítala, kdyby měli opravdu hlad.

Vrátili se očividně s Rolandem spolu a podle prken která nesli v rukou a odkládali asi byli trénovat let.
"Přinesla jsem dorty. Mamce nevadilo, že vezmu všem, tak tam máme po večeři i něco sladkého" řekne s úsměvem ostatním a pak čeká, zdali holky už prozkoumaly ledničku.

"Byli jsme v té jeskyni jak o ní mluví pořád Panenka. Není tam zase až takový problém doletět, stačí se udržet na prkně a pak trefit římsu a chytnout prkno" řekne s poklidem a pousměje se.
"Je to tam pěkné. Ty sochy jsou vážně nádherné. Roland dělal zmenšeninu jedné" řekne a pousměje se. Vytáhla si matematické příklady a šla si pro psací potřeby a umýt ruce.

Je skoro soumrak, když se sešli až na Panenku všichni. Justýna s Annou vaří, Erik se učí a Elisa s Rolandem právě přiletěli zvenku.

"Líbí se vám ta lednička?" zeptal se hned Roland Anny a Justýny.
"Ukážu vám, který kámen musíme dobíjet, aby nám fungovala," dodal pak.

Elisa si teď s pomocí ostatních určitě poradí, já sem ráda když nás Ferinová vezme domů. S díky si dám ten čaj a poslouchám.

Dnes tedy volno a zítra se uvidí.. Dobře, vůbec mně nenapadá co bych tak mohla dělat, ale je fajn že už se nemusíme učit. To bych určitě nezvládla.

Dopiji si ten čaj a pak se vydám ven, na to místo kde sem byla s Justýnou a Erikem. Snad budu mít trochu klidu abych se uklidnila. Z toho co se stalo sem stále nějak rozrušená, bylo to snad to nejhorší co sem zažila.

Erik odpověděl Elise přikývnutím hlavy. V tu chvíli nějak věděla, že z něho skutečně bude ochránce.

Ochránci si pak vzali Elisu s sebou, aby jim ukázala to místo. Zbytek vzala třídní do školy, kde všem uvařila bylinkový čaj s takovým množstvím medu (prý je dobrý na nervy), že v něm skoro stojí lžička.

"Dneska už máte volno a uvidí se, jak to uděláme zítra. Večer bych vám to došla říct," s tím se rozloučila, teda pokud někdo nevypadá, že by potřeboval nějakou větší pomoc.

Doufala sem že se mi podaří aspoň na chvilku zaměstnat ty námořníky a nějak probrat i Justýnu, ale to sem se spletla. Ta mně najednou škrtí a je to vážně hrozné. Až mi skoro vytryskly slzy, nevím co bych si počala když by mi Panenka nepomohla.

Viděla sem jak se ti muži začínají zvedat a už na mně nějak přišla panika. Snad bych i omdlela, kdyby se neukázala pomoc. Během chvilky se toho stalo strašně moc. "Námořníci" jsou zatčení, je tady Ferinová i ředitel a nějací ochránci. Vron mezi nimi bohužel není.

"Unesli nějaké lidi z Dubovníku. Patrně budou tam co říká Elisa". Odpovím pak tomu ochránci. Nemám co více bych řekla. Ani žádnou čokoládu nechci, jediné co mně teď zajímá je dostat se odtud pryč. Ostatní to zdá se snášejí dobře, ale pro mně to byl opravdu ošklivý zážitek.

Byla šťastná, že se jí to povedlo a hlavně že to znamenalo konec levitace. Sice trochu žuchla na zem, protože příliš netlumila dopad, ale to jí nevadilo. Ovšem to, že to v Erikovi vyvolá takové pudy jí bránit, tak to pravdu nečekala. Každopádně měli o problém méně a jak to tak vypadalo, tak ti nekouzlící pro ně nebyli až taková hrozba.

Poděkovala Erikovi, za to, že vyřešil druhý problém a jakmile to měli pod kontrolou, tak pomohla Rolandovi. Našla si klíče od těch pout a dostala ho z toho, případně ho posunula za ně, aby ho mohli bránit. K ostatním se ovšem nepřipojovali dokud neměli vyřešeno tady dole. Až když se pak někdo objevil a vzal námořníky, tak mohli pobrat Rolanda, pomoci mu a jít na palubu za ostatními.

---

Na palubě se jí trochu ulevilo, když všechny viděla živé, jen Justýna vypadala nějak divně. Na Panenku kývla, jakože dobrá práce a že jsou vcelku. To, že tu potkala třídní a ředitele pro ní byla vcelku úleva a oddychla si. Mlčky pak sledovala dění na palubě a pozorovala ochránce při práci. Lehce dloubla do Erika a naznačila pohledem k ochráncům.
"Máš v plánu se k nim jednou přidat? Dneska ti to vcelku šlo" připustila k němu šeptem.

Když se objevila její mamka, tak se pousmála a zamávala na ní, aby o ní neměla strach. Svým způsobem byla ráda, že jí vidí a zároveň jí bylo tak trochu líto, že jí musela přidělat ohromný strach. Ale neměla jak jinak dát ostatním vědět a lepší nápad jí v tu chvíli nenapadl. Na ředitele se jen pousmála, ale pak se otočila na Erika a na toho ochránce co se optal.
"Je... Jen nevím jak to popsat. Dole je jedno místo a myslím si, že je tam neaktivní kouzlo, které mě děsí. Vlastně kvůli němu mi přišlo divné to všechno, to mi pak potvrdila Panenka a dávala jsem vědět mamce, ať sem někoho pošlou. Když jsme dole bojovali s Erikem s těmi jejich mágy, tak se mě tam snažil levitací dotlačit, jako by mě chtěl do toho kouzla nacpat, nebo tak něco. Můžete se na to podívat?" zeptá se jim a kývne na ně, že jim ukáže kde to je a pak je tam vede a ukáže jim místo ze kterého jí nebylo příjemně. Tiše tam čekala a doufala, že jí třeba někdo řekne, proč jí je z toho zle a má strach aniž by si to dokázala odůvodnit.