Mlčky poslouchala Panenku a přemýšlela. Částečně do dávalo smysl a částečně vůbec. Pak jen přikývla a zmáčkla na svých hodinkách tlačítko na přivolání třídní.
"To poslední může být pravda. Protože nám hodinky tvrdily, že jsi v pořádku a odpočíváš" přizná na fakt, že by jim tim skutečně mohli dát dostatek času.
"Pořád by to mohla být zkouška, protože si se dostala k jeskyni zkoušek, ale bude lepší to ověřit u třídní" přizná nakonec smířlivě s tím, že je lepší to nepodcenit.

A tak kontrolovala stav Panenky a po očku i Anny a čekala na třídní.

Anna skutečně usnula a má horečku (je teplejší a dokonce je cítit, že z ní vyzařuje teplo), ale při diagnostice se tváří, že je všechno v naprostém pořádku.

Panenka se rozhlíží: "Stejně díky. A díky i Anně!"

Pak začne vypravovat o tom, jak se rozhodla že se po návratu půjde proletět a že se zkusí dostat dál v jeskyni divů. Když tak létala v kopcích, tak se nějakou nehodou dostala mezi šest chlapů, vypadali jako lupiči, piráti nebo něco takového a očividně tam na někoho čekali.
"No já jsem to nebyla, tak mě alespoň zneškodnili. Nechtěli mě zabíjet ani mě nechtěli udělat něco, co by mě zranilo. Prý by o tom ve škole hned věděli a takto prý budou mít dost času než najdou toho, koho hledají.." vysvětlila a pak jí honem napadlo: "Asi bychom to měli někomu říct, ne?"

Erik nad tím mávl rukou, že je to v pohodě, ale raději si asi nějaký ten kamínek vzal.

Panenka je v pohodě, ale asi bude spát. Teda do doby, kdy jí Elisa dodala ještě nějakou energii. To se pak probouzí.

Annu raději nechali taky ležet, jenom u ní sedí Erik, pro případ, že by ho bylo potřeba.

Když pak Panenka otevře oči a pomalu se probouzí, tak asi není ráda, že vidí zrovna Elisu, ale na druhou stranu jsou její první slova: "Díky, díky že jste mě zachránili. Unesli je?"

"To je dobře. Vem si energii z kamene, ať za chvíli nekřísíme i tebe. Ruším na tobě štít, už ho neudržím" přizná a informuje ho a na sobě udržovala již jen velmi slabý, aby se úplně nevyčerpala.

Zkontrolovala Panenku a ujistila se, že není nic v ní o čem by nevěděla. Když se uklidnila, že se jedná jen o únavu a povrchové zranění, tak vytáhla dezinfekci a mast z lékárničky.
"Anna je v pohodě?" optá se, když se začala probouzet. Přeci jen si všimla pádu u kterého se měla zranit a podivně nezranila.
Mezitím čistila Panence ránu, ošetřila jí a poté ji to překryla mastičkou a přelepila náplastí. Poté si posílila štít a jemně jí dodala trochu energie. Ovšem velice opatrně a pomaličku. Nechtěla riskovat, že se to bude opakovat.

Za pár minut Erik skončil: "brr, už by to mělo být v pohodě..." zatřásl se, jak mu byla zima.

A skutečně, na potvrzení jeho slov Anna otevřela oči.

"No drakonština je dost nejednoznačná. Záleží na kontextu. Může to být "shoř!", "umři!" nebo taky "znič!" ale vím jistě, že to byl extrémně silný rozkaz. V drakonštině je několik stupňů rozkazů a toto byl ten nejsilnější," vysvětlil Roland.

Ohledně toho, jestli to je nebo není zkouška nikdo nic neříká. Justýna jenom kývla že ano, že nachystá i večeři.

Elisa v těle Panenky nenašla nic, kromě toho, že má skutečně na tváři mělký šrám a na těle několik podlitin. Žádný jed, kouzelné oslabení ani vážnější zranění (víc asi není schopná diagnostikovat). Navíc má pocit, že pokud by pokračovala v tom, co začala Anna, tak by se mohla Panenka probudit.

Štít nechávala dokud mohla a dokud Erik předával energii. Nechávala štít alespoň na něm, aby na něj náhodou něco nepřeskočilo. Jeden nikdy neví.

Na vysvětlení Erika jen kývla a nechala to na něm, jen ho jistila štítem a opatrně pozorovala co se děje.
"Pořád jsem toho názoru, že to je zkouška. Možná že to slovo v drakonštině znamenalo ukončení?" optá se a vydá se za Panenkou, aby jí ošetřila zranění a zkontrolovala jí, když se začala probouzet. Nechávala na sobě a Erikovi štít a když Justýna prohlásila, že jde ohřát čaj, tak jí požádala ať ohřeje i jídlo, že ho budou všichni potřebovat.
S tím se posadila u Panenky, vytáhla lékárničku a zkontrolovala jí. Poté provedla diagnostiku a zkontrolovala, zdali je v jejím těle vše v pořádku.

V okamžiku Elisa vykouzlila štít, ale ta pavučina shořela a to jak ta na Anně, tak i na Panence. Zvedla štíty i u ostatních, ale tím vyčerpala kámen od Erika a i se svou energií na tom není nejlíp...

Anna z posledních sil došla k posteli, ale na ni se už zřítila. Všechny ale překvapilo to, že nejdřív padala tak, jakoby si měla rozseknout čelo o hranu postele, ale pak jakoby ji někdo zachytil levitací a jemně ji tam uložil, ale nikdo v místnosti se k tomu nezná (ostatně silově by to asi zvládl jenom Erik).

I přes to, co Elisa říkala, tak k Anně přiskočil Erik a začíná do ní pomalinku pouštět energii. Je na něm vidět, že to dělá s veškerou jemností a ovládáním, kterého je schopný: "Skoro se dostala do dluhu. To by pro ni bylo nebezpečnější než mé možné ohrožení..."
Vysvětlil jim své chování.

"Shoř! To je to, co Anna vykřikla," řekl Roland po konzultaci se slovníkem.

Erik už to nějak řeší a Justýna na Elisin dotaz jenom pokrčila rameny a prohlásila, že jde ohřát čaj.

Už to dál raději nekomentovala a neměla náladu na to cokoliv řešit. Otočila se a měla v plánu odejít když v tom, přeskočila nějaký pavučina. V tu ránu měla kolem sebe štít a čekala co se děje a zdali zkusí pavučina ještě někam přeskočit.

"A přesně proto jsem chtěla ošetřit jen zlehka a nepoužívat sílu" utrousí a povzdechne si. Bylo očividné, že očekávala, že se ještě něco semele.

Drží odstup od Anny a Panenky a postupně zvedne štíty i u ostatních, aby byli chráněni. Mlčky nechala dojít Annu k posteli a zkolabovat.
"Asi nikdo nechoďte blíž. Ať to nepřeskočí dál. Rolande byl by si tak hodný a šel se podívat do slovníku, co to znamenalo? Chcete zavolat třídní, nebo to řešit?" optá se a podívá se na Erika s Justýnou.

To snad nemyslí vážně.. V bezpečí a odpočívala? Jenom zkouška? Buď jí to musel pošeptat nějaký duch, nebo je Elisa tak nadutá, že to vážně není možné.

Začíná mi lézt krkem.. Sem naštvaná, ale prozatím to nechávám být a věnuji pozornost Panence. Tohle zvládnu. No taaak.. Už už sem si říkala že to bude, když v tom se něco začne dít.

Fuj, fuj, fujj! Co to je? Jak se to na ní sakra dostalo? A co s tím mám teď dělat? Nesnáším pavučiny stejně jako pavouky.

Během chvilky je však ta pavučina pryč a mně je nějak divně. Nechápu co se pořádně stalo, ale sem tak vysílená, že z ttěží udržím otevřené oči.

Pokusím se aspoň dobelhat k posteli, pak mi to bude jedno. Kdyby to nešlo, tak padnu a 7snu rovnou na místě.

Naštvaná Anna se začala starat o Panenku a dodává jí energii tak, jak je to učili v nemocnici. Stalo se ale něco co nečekala. Ostatně to nečekal nikdo z nich.

Na Panence se objevilo něco jako pavučina. Část této pavučiny se vrhla na Annu dřív než stačila uhnout. Přilepila se na ni. Anna s ní bojuje a vypadá to, že neúspěšně. Pak se ale Anně trochu změnily oči a něco řekla nebo spíš zavrčela. A pak zakřičela jedno slovo ve kterém všichni poznali drakonštinu, ale ani Roland nepochitil jaké slovo. V místnosti se hodně oteplilo a pavučina na Anně, ale i na Panence vzplála a shořela.

To Anně sebralo tolik energie, že asi brzo upadne do kómatu. Na druhou stranu se probouzí Panenka.

//Takže žádné naštvané večeře, odchody a tak (teda zatím) ;) sorry, ale co už se mnou...

V domku si Anna hraje na záchrance a snaží se jí léčit tak, jak jí to učili v nemocnici. Uměla to lépe, ale v tuhle chvíli jí to bylo jedno, ať si dělá co chce. Bylo očividné, že dokud jednala impulzivně a emotivně, tak neměla v plánu se s ní bavit a cokoliv řešit.

Když se do ní opře, tak se jen ušklíbne a pokrčí rameny.
"Oni vědí, co dělají a proč to navrhli" oznámí jí na to s klidem ohledně léčitelů. Bylo vidět, že jak žárlí a neměla v plánu pokračovat v této debatě.
"Hodinky měli pravdu. Byla v bezpečí a odpočívala. Kdyby si celou dobu nejednala emotivně a impulzivně, tak by si už dávno zjistila, že to byla jen zkouška našeho kolektivu, zdali o sebe máme zájem a půjdeme jí hledat, když se nevrátí večer zpět" oznámí jí prostě, posbírá si knihy ze svého stolu a spolu s psacími potřebami se vydá vedle, aby nerušila Panenku při spánku.

Bylo očividné, že s Annou ovšem již nepromluví a tak šla raději do kuchyně, kde si rozložila příklady z matematiky, knížky a psací potřeby a raději se věnovala něčemu úplně jinému. Na spolužáky už neměla náladu.

Fajn, takže s ovládáním i toho jejího prkna by problém nebyl. Zvednu nás tedy obě dvě a dávám veliký pozor, na to aby Panenka nespadla. Vyzvedneme ostatní a konečně můžeme domů.

Jdeme rovnou dovnitř a s Erikovou pomocí ji položím na postel. Elisa není jediná kdo umí léčit. Postavím se nad Panenku, přiložím k ní své ruce a začnu jí předávat tu léčivou energii, tak jak sem se to učila v nemocnici.

Snad bude zítra v pořádku.. Udělám co jen půjde, postavím se a kouknu na Elisu. "Takhle fungují ty tvé hloupé hodinky.. Jestli si myslíš že je v pořádku, pak bys asi neměla v té skupině kam vás vzali co dělat".

Ano, je to trochu ostré, ale sem naštvaná. Kdyby bylo po jejím a zůstaly bychom tady, kdo ví co by se mohlo Panence stát... Nemám náladu už na nic, takže se jen najím, umyji a půjdu si lehnout. Ať sem na zítřek aspoň trochu vyspalá.

Mlčky sledovala celou situaci, pomohla v rychlosti Anně, aby Panenku nějak usadila na prkno a alespoň chvíli s ní letěla. Bylo jí jasné, že jí to bude stát víc síly, ale zase se stačí dostat k ostatním. Sledovala situaci a všimla si neznatelného pohybu, který mohl být zvíře, člověk a stejně tak kámen. Na chvíli ji na čele naskočila vráska, ale brzy to přešlo.

Jen co došli k ostatním, tak štít trochu oslabila, aby ho mohla držet stále, ale už do něj nedávala tolik energie a jen ho udržovala, kdyby náhodou něco. Vypadala z držení štítu trochu unaveně a bylo poznat, že je to náročné. Zrychlili zpátky a byly v domku během pár minut.

Panenka upadla do spánku a tak na ní tiše pohlédla a povzdechla si a přemýšlela co s tím.
"Asi jí položíme do postele, zběžně jí ošetřím to zranění a necháme ji spát a ráno až se umyje, tak se na to podíváme pořádně" navrhne a podívá se na Rolanda, zdali nemá nic proti.

Panenka je nějaká omámená nebo co, ale Anně se ji nakonec podařilo držet na prkně tak, aby nespadly a vyráží zpět k domku. Po cestě nabrali i Rolanda a Justýnu.

Elisa s Erikem hlídají, jestli na ně někdo nezaútočí. Ale zdá se, že ne. Teda když odlétají, tak mají pocit, že někoho zahlédli víc na severu v kopcích, ale taky to mohl být jenom kámen.

Tím velkým štítem Elisa vyčerpala celý kámen od Erika, ale to nevadí. Jistota je jistota. Justýna pomohla Anně a Panenku drží obě, díky tomu byly v domku ani ne za 5 minut.

Panenka se na ně usmála: "Děkuji vám..."
a upadá do spánku.

Snažila sem se jak jen to jde, ale očividně i něco jako křoví může být dost těžké, když je toho hodně. Sem tedy moc ráda, když mi Erik pomůže.

A jako před tím, i tentokrát je má vize správná. Pořád nevíme kdo to Panence udělal, ale je tady. "Jo, pokusím se o to". Kývnu Elise a chystám se jít k Panence. Pro jistotu ale dovnitř prvně našlápnu nohou, abych třeba nespustila nějakou past, nebo něco.

Pokud bude vše v pořádku, tak dojdu k Panence. "Ahoj. Vydrž, hned budeme doma.." Povzbudivě se na ni usměji, vyndám jí roubík a co nejrychleji sundám pouta. Pak jí pomůžu na nohy, volnou rukou při tom vezmu to její prkno a vyjdeme ven.

Tam se pokusím vlézt na to její prkno, zároveň s Panenkou. Ona by si mohla sednout a nebo stát těsně u mně, snad bych to dokázala zvednout i s námi oběma. Kdyby to náhodou nešlo, tak půjdeme po svých. Hlavní je, se dostat co nejrychleji domů.

Když se zastavili u křoví, tak vytvořila kolem sebe štít a poté ho rozšířila tak, aby pokrýval i Annu a Erika. Stálo jí to hodně úsilí a energie, ale měla Erikův kámen na pomoc, když to bude nutné.

Jakmile zvedli křoví, tak objevili Panenku v prohlubni. Zatímco se oni dva snažili, ona držela štít kolem všech a rozhlížela se kolem.
"Měli bychom Panenku vzít a zmizet. Ošetříme ji doma, nebo dál odsud. Anno pokud by si zvládla ovládat to její prkno a vést jí na tom, tak my vás obě můžeme s Erikem bránit" navrhne fakt, jak nemusí Panenku nést Erik a může být ostražitý a v pozoru.

Pokud se rozhodnou jinak, tak nic nenamítne, hlavně aby rychle vypadli pryč.

Zastavili se pár metrů od místa, kde podle Anny leží Panenka.

Elisa s Erikem hlídají, jestli neuvidí něco podezřelého. Ale zdá se, že tady nic podezřelého není. Proto Anna opatrně za pomoci telekineze začne zvedat křoví, co leží na zemi. Křoví je ale docela těžké (je ho moc), tak jí pomůže i Erik. Společně pak to křoví zvednou. A pod ním v prohlubni skutečně leží Panenka. Je svázaná, v ústech má roubík, na tváři má pár kapek zaschlé krve a vypadá špinavě a unaveně. Na druhou stranu vypadá šťastně, že je vidí. Její prkno leží v prohlubni vedle ní.

"Ty si mohla vidět budoucnost za několik hodin. Hodinky hlásí aktuální stav. Je taky možné, že tak skončíme všichni" dodá a tiše si oddechne. Nemělo smysl se dohadovat a bylo očividné, že to ani dělat nebude.

Pokrčí rameny a odloží tedy prkno někam, kde nehrozí, že se zničí a vyrazí tedy za Annou. Situace se jí nelíbí a osobně by jí řešila úplně jinak, ale zároveň je v tom nechtěla nechat.

Pomalu ale jistě mně Elisa začínala štvát. Hodinky? Taková hloupost! "Tak to se musí tentokrát plést. Já sem ji viděla zmlácenou a svázanou. Myslíš že by si to udělala sama?!"

Už mně to vážně nebaví, takže tím končím a vznáším se nahoru. Jo! Konečně.. Pořádně se kolem rozhlédnu a pak slétnu až na zem, kde si sundám to prkno a beru jej do ruky.

"Vím kde je! Možná bude lepší, když tam dojdeme pěšky. Je to jen kousek". Upozorním oba dva a sem připravená vyrazit. Jen bych se možná zastavila asi metr nebo dva od toho místa. Nerada bych spustila nějakou past když bych to odkryla, takže si dávám vážně pozor.

Vlastně bude lepší zkusit to křoví odstranit telekinezí a doufat že se nestane nic zlého.

Fakt, že se Anna chová nezodpovědně a jako malé dítě přejde jen tichým povzdechnutím a raději to ani nekomentuje. Tvářila se jako dospělý, který trpělivě čeká až se malé dítě vyvzteká a vydržela to ani nijak nekomentovat. Vzpomněla si na to co probírala s mamkou i učiteli a jen to tiše přešla.

"Takže se ženeme do nebezpečí na základě pocitu" shrne to klidně a poté mlčky poslouchá Justýnu.
"To je super. Tak v tom případě ten kámen nepotřebuji" přizná a vrátí ho Rolandovi, kdyby ho potřeboval.

"Je pravděpodobné, že jde o nějakou zkoušku. Přeci jen je tu jeskyně zkoušek a je také možné, že tam Panenka vlezla a nějakou tím spustila. Hodinky nám několikrát zopakovali to místo a stejně tak, že je Panenka v pořádku. Tudíž je možné, že nás teď možná čekají nějaké zkoušky, tak s tím počítejte" utrousí klidně a když Anna vzletí jen do výšky, tak si znovu tiše povzdechne a nic dalšího neřekne. Odpustí si poznámku o tom, že takhle jí každý uvidí a jen čeká až to místo najde. Už se smířila s myšlenkou a faktem, že prostě bude jednat impulzivně a dostane je tím do maléru a nic s tím zkrátka neudělá. A tak jakmile vyrazí, tak letí za ní, aby v případě průseru udělala co nejsilnější štít kolem ní a doufala, že to zabere...