Ještě nějakou chvíli tupě koukala kamsi do stolu a pak se pohnula, uklidila kamínek z ruky a podívala se na ostatní.

"Prý takhle útok vypadá a poznáme ho tak, ale pravděpodobně na nás zvenku nikdo neútočil. Udělala to Anny vidina. Prý byla tak silná a výrazná, že by jí Anna neunesla sama, že se to rozprostřelo po nás všech, abychom jí to pomohli nést" utrousí to, co zjistila přes komunikaci s někým dalším.

"Takže se není čeho bát, jen pomůžeme Anně nést její dar, to je asi tak všechno. A Hanka zná někoho, kdo má stejný dar jako Anna, tak třeba by šlo domluvit, že si o tom popovídáte. Dříve s tím prý měl také velké problémy a pomáhá mu s tím jeho ťulík. Říkal mi, že by nám mohl ukázat, jak ti ulevit než se to naučíš zvládat" přetlumočí ostatním co se dozvěděla a snažila se na ostatní poslat uklidňující pocit, že se vlastně nic neděje.

"Stavím se pak po vyučování v knihovně a zkusím najít jak se bránit netopýrům. Pokud ta vidina byla tak silná, tak asi bude mít velký význam, tak je lepší to nepodcenit" navrhne klidně a podívá se na Rolanda, zdali jí pomůže v knihovně hledat.

"A jinak z toho, co jsem pochopila od Hanky se jim to také dělo když byly ve škole. A dneska jsou spokojení, tak se není asi čeho bát. Narozdíl od nás měli ve škole spolužáky, kteří na ně byli hnusní, to my máme přeci jen oproti nim fajn kolektiv, ne?" řekne nakonec a pousměje se. Ještě chvíli si dočerpávala ze svého kamenu energii, protože jí štíty vyčerpaly a poté se zase dala do přípravy stolu a případně holkám pomohla, aby se stihli včas najíst.

"Tak mě napadá. Dostala jsem od Hanky dárek. Takovou sošku jednorožce. Prý má v sobě nějaké kouzlo, ale brzy vyprchá, protože si nevšimla, že kámen ze kterého to dělala byl poškozený. Ale ta soška je moc pěkná. Jestli chcete, tak jí můžu nechat tady a třeba nás bude opatrovat. A navíc je ta soška opravdu pěkná a Roland by podle ní mohl kreslit" napadne jí a po chvilce z ložnice přinese opravdu krásnou sošku z mramoru, kde je věrně vyobrazen jednorožec. Položí ji na polici v hromadné místnosti, pokud ostatní nic nenamítají.

Přivolala třídní, ale vypadala, že jinak příliš nevnímá. V ruce držela malý kamínek a hleděla někam do prázdna, bylo očividné, že asi komunikovala na dálku a někým a sice je asi částečně vnímala, ale většinou mysli byla někde jinde a řešila něco jiného. Byla z ní také cítit únava, ale ne tak velká a komunikace jí asi zase takový problém nedělala...

//Jestli se chce tvoje postava Ferinové na něco zeptat, tak se klidně ptej ;)

"Děkuju". Špitnu k Justýně, když mi pomůže na židli. Ihned upiji aspoň trošku čaje a zadívám se na Erika. Opět mi dal něco své energie, takže je to mnohem lepší než před chvilkou. "Tohle by jsi neměl dělat. Zbytečně se vyčerpáš".

Řeknu mu starostlivě, pak se však vděčně usměji. "Ale děkuji". Upiji ještě trochu toho čaje a během chvilky je u nás Ferinová. Samozřejmě jí říkám vše co vím, i o té mé vizi, že ji tentokrát viděli i ostatní. Zajímalo by mně co je to místo kde se nám to stalo, ale to se zřejmě nedozvíme.

Také sem doufala že nám k tomu učitelka řekne něco více, dá nám nějaké rady nebo něco, ale jako jediné dává Erikovy kámen, kterým by nás mohl chránit. Pokud to tedy správně chápu. No, aspoň něco. Nejspíše se vážně budeme muset spoléhat na to naše pouto. Vím že se to některým nelíbilo, vlastně ani mně, ale je jasné že to může být užitečné.

"Já taky.." Odpovím Justýně. "Vlastně mně to i štve... Pořád se nám děje něco špatného. Jako by to nemohlo aspoň na chvíli přestat". Řeknu naštvaně a povzdychnu si. Dopiji zbytek čaje, vstanu a vracím se zpět k vaření. Pokud by mi Panenka pomohla, budu moc ráda.. Snad mně to aspoň trochu uklidní a odvede to myšlenky od toho všeho. Možná se i ostatním bude lépe myslet když budou mít plný žaludek.

//Jo a před pár dny oslavila jeskyně rok trvání. A tak jsem přemýšlel, že jsme se za tu dobu moc neposunuli :D

Hned jak to Annu semlelo, tak k ní přiskočila Justýna a rukama od mouky jí pomohla posadit se, někdo jim podal čaj. Na to všichni cítí, jak Erik pouští do pouta ohromné (pro některé až nepředstavitelné) množství energie. Díky této energii se Anna skoro ihned vzpamatovává.

Erik si pro sebe zamumlal, že je to lepší než tu energii předávat jakkoliv jinak, že se jí tolik neztrácí.

Ferinová je tady snad za dvě minuty a začíná kontrolovat, jestli jsou všichni v pořádku a jestli se nikomu nic nestalo a až pak se začíná zajímat o to, kdo a jak zaútočil. Jak to probíhalo a podobně.

Všechny pečlivě vyslechla a moc se jí to nelíbí. Vlastně vůbec.
Rozhlédla se po žácích a zalovila ve svém váčku. A Erik od ní dostal zvláštně tvarovaný hematit.

"Eriku jsi z nich nejsilnější, takže ho propůjčuji tobě. Používá se jednoduše. Představíš si oblast kterou chceš chránit a napumpuješ do kamene energii. On tu oblast začne chránit před magií zvenčí. Spotřebovává to neskutečně moc magie, není to stoprocentní a silného kouzelníka to nezastaví, ale nic lepšího pro vás nemám. Třeba vám to někdy pomůže," řekla k tomu Ferinová.

Jestli pak už nikdo nic nechtěl, tak je tam nechala připravovat oběd a odešla.

"Já se bojím," řekla Justýna po jejím odchodu a Erik ji objal.
Roland je pořád strašně zamyšlený, "je to nějaké strašně zvláštní."

Takhle se mi to vážně moc líbí. Když jsme tu všichni společně, něco děláme a bavíme se. Skoro jako rodina. Na Panenku s Justýnou se mile usmívám a pouštíme se do těsta. Samozřejmě se snažím zaslechnout aspoň něco z toho, co Erik říká.

Banket, jo? Hned mně napadlo, že to byla nějaká akce pro snoby, ale jak mluví dál, tak mně to docela zaujalo. Ale i znepokojilo. Nějaká velká krize, kam bychom měli jít pomoci. Chápu že to bude asi zapotřebí, ale.. proč se nám sakra tohle pořád děje? Nemůžeme mít chvíli klid?!

Chtěla sem něco říct, když v tom pocítím něco velmi zvláštního a nepříjemného. A hned na to přichází vize, kterou ovšem tentokrát nevidím zdá se jen já. Zdá se, jako bychom byli na nějakém výletě či co. A jako vždy, se musí něco podělat.

Vize je pryč a já se cítím stejně mizerně, jako když sem ráno přiletěla. Až zavrávorám a jen tak tak se mi podaří udržet se na nohou. Sice mám ruce od mouky, ale to neřeším. Dopotácím se ke stolu a sednu si. "Nevím co se stalo, neudělala sem to úmyslně. Ale ano, byla to má vize".

Odpovím Elise a shánění pomoci a informací nechávám na ní. Velmi ráda bych si dala ten čaj který připravila, ale nevím zda si vůbec dokážu nalít. Takže o to případně poprsím třeba Panenku. Po chvilce se pak podívám opět na Elisu a poslouchám.

Zcela souhlasím s tím co řekla. Bylo by dobré se nějak připravit, ať bychom se nemuseli obávat na místě. I když tedy popravdě, mně děsí pomyšlení že by na nás někdo zaútočil. Nějaký mocný čaroděj, nebo kdo ví co a jak bychom se tomu my ubránili? Teď už toho fakt moc nevymyslím, takže bude nejlepší počkat na to co zjistí Elisa a až se ukáže Ferinová.

Když Justýna s Panenkou pomhájí Anně s palačinkami, tak ona mezitím připraví stůl, příbory a nádobí. Také přichystala studený čaj a nějakou ovocnou vodu, aby si mohli vybrat a připravila i hrnky.

Chtěla něco říci, ale počkala na to, co řekne Erik. Když zmíní, že doma měli banket, tak si pomyslí cosi o tom, že musel být docela otravný víkend a asi se mu nikdo moc nevěnoval, když měli večírek. To byla raději za to, že trávila čas s Hankou u jednorožců. Přesto ho zvědavě poslouchá a přikývne.
"Hmm, to by mohlo být v magickém lese. Byla jsem tam v létě s mamkou a jsou tam dost pravidelné anomálie a občas se tam něco přemnoží nebo vymírá a musí se tam pomáhat" přizná s klidem a pokrčí rameny, že by jí to asi nepřekvapilo.

Když se pak najednou něco opřelo do jejich pouta, chytila se stolu a okamžitě zvedla štít. A nejen kolem sebe, ale rozšířila ho velice rychle po všech v místnosti, což mohou cítit. Vyčerpávalo jí to, ale držela ho pevně. Hned poté se dostavila Anny vize, ale to už štít neudržela kolem všech a tak ho pustila.
"To byla tvá vize?" zeptá se opatrně Anny, protože si snaží asi v hlavě srovnat to, co se stalo. Všichni už si na spojení zvykli a tak by jí nepřekvapilo, kdyby i vize byla sdílená, ale překvapovalo jí to.
"Dám vědět Ferinové, někdo na nás útočil" utrousí tiše a sáhne po zásobním kameni, aby si doplnila energii.
"Doplňte někdo prosím energii Anně" utrousí ještě, protože ví, že ona to nezvládne. Poté zmáčkla hodinky, aby zavolala třídní a popsala jí, že před chvíli někdo zaútočil na jejich společné pouto. Tedy spíše na někoho z nich, ale pouto to dokázalo oslabit natolik, aby se jim nic nestalo. A pak měli hromadně Anny vizi.

Posadila se unaveně ke stolu a přemýšlela nad tím vším.
"V magickém lese se nesmí používat magie, ale doplňuje se tam. Takže jsme byli jinde. A asi bychom si měli předem zjistit co s netopýri, ať to neřešíme tam. Taky bychom sebou měli mít asi hodně zásobních kamenů" utrousí a přemýšlí nad tím.
"To, co ovšem přišlo před tou vizí bylo něco jiného. Někdo na někoho z nás útočil. Hanka mi to popisovala včera. Právě proto jsou jednorožci silní, chrání je kolektiv a ochrana stáda" utrousí a vytáhne kamínek, který jí dala Hanka a spojí se s ní, aby se jí na to optala. Také se jí rovnou optala, zdali se dá zjistit na koho a kdo útočil nebo čím a proč.

Všichni Panenku uklidňovali a přes pouto jí vysílali svou.. dalo by se říct lásku a tak se docela rychle sebrala.

Elisin návrh ohledně jídla byl jednomyslně přijatý a tak třída zamířila domů. Kde se Anna ujala své tradiční role a chystá oběd. Justýna jí pomáhá a aby to měly co nejrychleji, tak přiložila ruku k dílu i Panenka.

Erik využil tento čas a oznamuje všem to, co chtěl původně říct až večer: "Když jsem byl doma, tak se u nás pořádal banket. Na něm bylo pár významných ochránců a dalších zajímavých lidí. Tak nějak mezi řečí jsem zaslechl, že se bavil jeden z ochránců s naším ředitelem. Někde, nezachytil jsem kde, je docela velká krize. A naše škola tam půjde pomáhat. Takže si myslím, že bychom se na to měli nachystat."

Jenom to dořekl, tak všichni cítí, jak něco útočí přes jejich společné poutu. Nebo spíš jejich pouto bojuje proti něčemu skutečně mocnému. Nepodařilo se to potlačit, ale dost oslabit, aby se nikomu nic nestalo. Všichni tak zůstali při vědomí a ani nikdo nespadl, když sdílí s Annou její vizi.

...třída je v nějakém táboře a ukládá se ke spánku, tu někdo zmínil: "Ještěže máme magii a jsme imunní!" v táboře začal docela velký zmatek, na všechny útočí obrovské hejno rozdivočelých netopýrů a tak všichni teď řeší, jestli použít na obranu magii i když si ji tady nemají jak doplnit nebo ne...

Vize náhle skončila a všichni mohou cítit, jak to Annu vyčerpalo a jak je jí z toho docela zle.

Vyčkávala sem zda se Panenka odhodlá a nebo ne. Nakonec se však sebrala a začala mluvit. Jen mně svou první větou trochu překvapila. Jistě, byli tu chvilky kdy to nebylo úplně ideální, ale nemyslím si, že by to s ní bylo tak zlé. Když už, tak omlouvat by se měla Elisa.

Zřejmě se zapomnělo na ten incident s únosem.. Ale já nejsem nijak mstivá, ani nechci nikomu nic vyčítat. Je dobře že se už nehádáme. Panenka domluví a když začne plakat, tak se mi také do očí skoro derou slzy. Tak tak se držím, abych nezačala brečet. Nebyli jsme si tak blízké jako třeba s Justýnou, ale i tak sem ji vždy měla ráda.

Sem pak docela mile překvapená když se slova ujme Elisa a začíná naši kamarádku utišovat. "Přesně tak. I já sem ráda bývala sama, ale.. je moc fajn když můžeme být někdy všichni spolu. Všechny vás mám ráda". Řeknu mile, snažíc se Panence aspoň trošku zlepšit náladu.

Nečekala sem že se něco takového stane chvíli po příjezdu, ale asi je to dobře. K té Elisině poznámce ohledně jídla souhlasně přikývnu a zasměji se. Nevím jestli to jen hraje a nebo se opravdu změnila, ale líbí se mi když je taková. Jako by se za tu dobu změnila, k lepšímu.

Podám Panence ruku a pokud by to nevadilo, zamíříme domů společně. "Kdo mi pomůže s jídlem?" Ptám se s milým výrazem ve tváři když dorazíme. Nemáme zas tak moc času a nic sem k jídlu neplánovala, takže bychom mohli udělat třeba palačinky. Ty jsou dobré a celkem i rychlé. A kdyby třeba někdo nechtěl moc sladké, dají se udělat na více způsobů.

Je to pro mně dost zvláštní, měla sem v plánu jiné věci. Touhle dobou sem chtěla být dávno pryč. Ale po tom co jsme si řekli, myslím že bude fajn, když budeme trávit nějaký čas společně.

Mlčky Panenku poslouchala a nijak jí do toho neskákala, když se pak schoulila na zemi, tak ačkoliv to nebylo ani jí zrovna dvakrát blízké, tak si klekla k ní a objala jí.
"Není důvod se omlouvat. Já se taky nechovala zrovna ideálně. Každý jsme jiný a někteří jsou rádi členy společnosti a někteří prostě mají rádi klid nebo samotu" odpoví jí s poklidem a je zjevné, že to asi chápe.
"Mamka si třeba vyčítala, že mi nepořídila sourozence, že si na ostatní tady nezvyknu, protože mám ráda samotu. A co, zvykla jsem si taky a jako bonus mám teď i toho sourozence. Ale pořád mám ráda klid a samotu. Na tom přeci není nic špatného a nikomu nauškodí, když je chvíli sám" utrousí s poklidem a je zjevné, že jí to nevyčítá a ani jí to nevadí. Byla asi jedna z mála, komu nevadilo její mizení a vracení se večer, ale spíše to, že nepřiloží ruku k dílu.

"Měli bychom si jít udělat něco rychlého k tomu jídlu, jinak budeme na další hodině všichni hladový" utrousí pobaveně, jemně pohladí Panenku po zádech, pousměje se na ní a vstane, aby sebrala své prkno.
"Nemusíme na první hodinu po volnu přijít pozdě, když už jsem zvládla nabourat celý běh školy" dodá se smíchem. Pokud ostatní nic nenamítají, tak se pak vydají do domku, aby udělali nějaké rychlejší jídlo k obědu.

Zdá se, že zvědavost třídy ohledně Elisina dobrodružství už je uspokojena.

Anna řekla, že o svém dobrodružství mluvit nechce a kupodivu to ostatním taky stačilo. Nikdo na ni nenaléhá. Buď to časem řekne nebo ne.

Všichni se soustředili na to, co chce říct Panenka. Vypadá to, že by ji to mělo o to víc znervóznit, ale spíš je to opačně. Všichni se ji snaží podpořit a ulehčit jí to a ona to určitě cítí přes pouto.

Nadechla se, jakoby se odhodlávala skočit do hluboké vody.
"Já jsem se chtěla omluvit. Chovala jsem se jako kráva," řekla nejistým hlasem. Podívala se na ostatní.
Dřív než řekla něco dalšího, tak ji Justýna objala.
Panence to asi není dvakrát moc příjemné, ale Justýna ji po chvilce nechala a Panenka pokračovala: "Víte, pro je těžké být tady s váma. Vždycky jsem byla na všechno sama. Jediný člověk se kterým jsme si pomáhali je jeden kovář v přístavu. Kvůli mě přišel o ruku a já se zařekla, že všechno zvládnu sama! A pak přijde tady ta zpropadená škola... a vy všichni!"
Dál už nezvládla povídat, protože se schoulila a brečí.

Při odchodu mně překvapilo jak se ke mně Justýna otočila a najednou mně objala. Nečekala sem to, ale je to.. příjemné. Těšila se na mně? Řekla bych že jsme kamarádky, ale že by se opravdu těšila tak moc? No, kdo ví.

Cesta na prkně je velmi vyčerpávající, jako by to ze mně chtělo vycucnout poslední kousíčky energie. Bála sem se, abych třeba nespadla, ale najednou je všechno jinak. Co to.. Zmateně se rozhlížím a všimnu si Erika. Že by za to mohl on? Už je v tom tak dobrý?

Zatím nemám co bych mu řekla a tak se na něj jen mile usměji a pokračuji dál. Obvykle se necítím moc dobře, když je někde tolik lidí. Ale tady sem s přáteli a tak mi to ani nijak nevadí. Podívám se na ředitele a poslouchám. Dcera jednorožců? Docela zajímavé označení. Hned se také dozvídáme, proč tomu tak je.

Prvně nám ta žena řekne něco o sobě a pak o tom našem "daru". Musím říci, že to je opravdu zajímavé. Nepochybně se najdou situace, kdy by se to všechno mohlo hodit. Jen se to naučit pořádně používat. A ti jednorožci, je dobré o nich vědět něco navíc. I když já osobně tedy dávám stále přednost sirénám. Jsou tak moc fascinující, jejich svět je tajemný, ale nádherný... Měla bych zase brzy navštívit Selmu a ostatní.

Hned se pak pustíme do té techniky vnímání pocitů ostatních a jsem mile překvapena, že mi to tak jde. Nepochybně za zlepšení mých mentálních schopností stojí také právě sirény. Teď mně napadá, že by mně vlastně docela zajímalo, jaké by to bylo, když by se porovnávali schopnosti jejich a jednorožců. Sám ten drak mi říkal, že sirény jsou na tom s podobnými věcmi lépe, třeba i s věštěním a tak podobně. Ale co já vím, jen mně to tak napadlo.

Nakonec ta žena zmizí a všichni máme možnost jít na oběd. Bylo to celé velmi poučné, ale dlouhé, takže já si ráda něco dám. "Mnohem. Děkuju". Odpovím mile Erikovy. Teď už je zcela jasné, že za to může on. Musím obdivovat, jak se ty jeho schopnosti zlepšili.

Ozve se také Elisa a až se z toho co řekla maličko zastydím. Nevím zda to bylo tou únavou nebo čím, ale mrzí mně jak sem se chovala. Nějak však nevím co bych jí na to měla říct a tak si jen tiše povzdychnu a kouknu na Justýnu. "Já o tom nechci mluvit.. Omlouvám se, ale nebylo to něco na co bych chtěla vzpomínat". Odpovím jí trošku posmutněle.

Vlastně to později s dědou bylo vážně fajn, ale to co se stalo mezi tím.. nepřála bych to nikomu jinému. No co, už je to pryč. Nadechnu se, vydechnu, věnuji Justýně milý úsměv a zadívám se na Panenku. Elisa má za to, že by probrala ráda něco ohledně té schopnosti, ale.. mně přijde že by chtěla říct něco jiného. Jen neví jak na to.

Pro to přijdu k ní a obejmu ji. "Nemusíš se bát, jsme tví přátelé. Můžeš nám říct cokoliv". Zašeptám mile a po chvilce se pak odtáhnu. Zadívám se na Panenku a čekám zda nám tedy něco řekne, nebo si to bude chtít nechat třeba na později.

Poklidně společně s ostatními poslouchala vyprávění Hanky, ale bylo zjevné, že už to s ní nebo někým dalším asi probírala, protože bylo očividné, že o části těch věcí už slyšela. Stejně tak trénink úplně nepotřebovala, protože bylo očividné, že to co jim Hanka ukazuje už ovládá. Asi jí právě to pomohlo se cítit lépe a nebyla kvůli tomu pro ostatní uzavřená.

Ráda si ovšem vyslechla povídání o jednorožcích znovu a mezitím si vytáhla deník a tužku a poklidně si cosi psala za poznámky a mezitím si skicovala jednorožce. Bylo očividné, že jejich anatomii má poměrně zažitou a asi ví vcelku přesně jak vypadají, protože si dávala záležet na anatomii.

Když pak Hanka zmizela zničeho nic, tak se pobaveně usmála.
"Tohle jejich procházení bránou mě nikdy neomrzí. Jednou se to chci naučit taky" přizná když Hanka tak nějak zmizí. Když pak dorazí Ferinová, tak se na ní pousměje a je ráda, že nevadilo, že Hanku přivedla. S tím tedy mohou vyrazit udělat nějaké to jídlo. Když pak spolužáci začnou zjišťovat co a jak, tak se na Annu pousměje.
"My všichni cítíme, že si unavená a musela si letět dost daleko. Chápu, že třeba nechceš říci proč nebo se o tom bavit, ale nezatajíš to" dodá klidně a pokrčí rameny.

Nechá Justýnu s Annou a otočí se na kluky a pousměje se.
"Mno vlastně tak nějak omylem. Jak jsem říkala, řešili jsme Leslava v útulku. A druidi byli dost nepříjemní a zavolali jednorožce jako poradní hlas. A přišel Hanky otec, R´íhan. A požádala jsem ho, jestli bych se ho mohla na něco optat. Nechápal, proč se ho ptám na tak specifické věci a pak zjistil, že máme na sobě tohle kouzlo. A tak mi ho vysvětlil a pak přivedl Hanku s tím, že mi to vysvětlí lépe a naučí mě tu techniku co dneska ukazovala. Hodně mi to pomohlo, tak jsem si říkala, že by se to třeba mohlo hodit i někomu dalšímu. A tak ho Hanka přemluvila, aby mohla se mnou do školy a nakonec se rozhodli navázat spolupráci. Což mi připadá super. Mno a s Hankou jsem pak strávila celý večer na území jednorožců. Teda s ní a s jejím manželem. Bylo to moc fajn. Ale jinak už jsem potkala i Hanky mamku, chodí do útulku pomáhat léčit a i jejího bráchu. S tím je sranda a na jednorožce je dost neukázněný" dodá pobaveně a pokrčí rameny. Když však domluví, tak si uvědomí, že Panenka je nervózní a cítí, že něco potřebuje. A tak se na ní otočí a přestane se vykecávat s klukama.

"Chceš nějak pomoc začít? Nebo máme počkat až se na to budeš cítit? Cítíme že si nervózní. Pokud se úplně neuzavřeš, tak to ucítíme i když omezeně" přizná k Panence s tím, že se jí to snaží ulehčit.

Po dobu, co Elisa vyprávěla, tak dávali všichni pozor, dokonce i Panenka. A když se pak vyrazili za Ferinovou, tak se k Anně přitočila Justýna a objala ji: "Moc jsem se na tebe těšila!"

Všichni si všimli, jak je Anna unavená a vyčerpaná. Ono si toho přes to kouzlo ani nešlo dost dobře nevšimnout. A tak, když zavrávorala, pocítila najednou příliv energie, který ji pomohl udržet na prkně a vidí, jak na ni Erik celý šťastný mává.

---

V amfiteátru se asi sešla celá škola, je tady skoro dvěstě lidí.

Když to vypadá, že už jsou tady vpodstatě všichni, tak za tou slečnou přišel ředitel. Jeho mocný hlas se nese celým amfiteátrem: "Jsem rád, že můžu přivítat H'anaríju, dceru jednorožců. Která vám poví něco víc o vašem daru."

Přenechal jí slovo.
H'anaríja se taky představila a vysvětlila, že ji adoptoval jeden z jednorožců a tak se stala členem jednorožčího stáda a tak je taky součástí podobného kouzla. Podle jejího vyprávění musela i ona překonávat díky tomu kouzlu spoustu problémů. Hlavně ty, že jednorožci jsou takoví.. dost jiní. Posmívat se někomu je u nich těžký přečin, pomyslet si o někom něco špatného je podobné, jakobyste mu to přímo řekli a navíc jsou všichni velice klidní, mírní a takoví.. hodní.
"No a já jsem pravý opak, jsem dost zbrklá, trochu hubatá a neumím své myšlenky skoro vůbec kontrolovat. Nebo jsem taková byla, když jsem přišla mezi jednorožce," vysvětlila to.
Ve vyprávění pokračovala tím, jak ji postupně stádo kultivuje a teď už to pro ni není skoro žádný problém.

Byl to zajímavý příběh, během kterého všichni poslouchali.
Anna si všimla, že neví, jestli si tak odpočinula, nebo se o to někdo přičinil, ale už je odpočinutá a plná energie.

H'anaríja pokračuje ve vypravování a začala popisovat, jaké vlastnosti a výhody to kouzlo vlastně má: "Díky kouzlu budete vědět, kde jsou ostatní. Můžete vycítit jakou mají náladu a jak jsou na tom fyzicky, jestli jsou vyčerpaní, zranění a jestli se cítí ohroženi. Díky kouzlu také spolu můžete mluvit na libovolnou vzdálenost. Je to jako symboličtina, která ale dosáhne klidně i na druhou stranu světa."
Dál díky tomu automaticky mají vyšší odolnost proti kouzlům mířeným na psychiku. A až se to naučí, tak si budou moct vzájemně vypomáhat i víc. Nejjednodušší je prý poslat někomu svou magickou energii. Časem by se mohli naučit sesílat na ostatní skrz to pouto i kouzla a nebo někomu dovolit, aby mohl vidět jejich očima a slyšet jejich ušima, ale to vyžaduje velkou důvěru a dost tréninku.

Před obědem pak ještě vysvětlí, že lidé nejsou jednorožci a tak někomu může vadit, že vnímá ostatní tak silně. Proti tomu se buď mohou uzavřít, což jim vysvětlí jen tak okrajově a nebo jim ukáže jinou techniku, díky které vnímají pocity ostatních, ale ty je neovlivňují. Jakoby po nich ty pocity jenom tak sklouzávaly.

Hned si to všichni zkouší a H'anaríja je obchází a opravuje.

Elisa už to asi zná, ale i Anna to zvládla napoprvé. Pro Justýnu to byl trochu oříšek a nepodařilo se jí to. Na druhou stranu nevypadá, že by jí to nějak vadilo. Ostatní to nějak zvládli.

Po této několikahodinové přednášce se s nimi H'anaríja rozloučila a zmizela. Všichni by přísahali, že nepoužila bránu, jenom se tak nějak rozplynula ve vzduchu.

"Teď budete mít klasickou přestávku na oběd a po obědě budete mít hodinu se mnou," řekla jim ještě Ferinová, zatímco se všichni tak nějak rozchází.

"Tak co? Už je to lepší?" Erik se zeptal Anny.
"A nemysli si, že mě nezajímá, jak ses měla!" přitočila se k ní i Justýna.

Erik s Rolandem se zase zajímají, jak se Elisa seznámila s tou Hankou.

Panenka se dívá na ostatní a je dost nervózní. Chce jim něco říct, ale nějak neví jak začít.

Je milé vidět Elisu takhle, jak se s ostatními baví a dokonce objímá. Sem zvědavá jak dlouho jí to vydrží. Až když se chystám opravdu odejít, všimnu si Justýny která na mně mluví. "Nic mi není.. A nevím, prostě se mi chtělo letět". Odpovím tak nějak bez zájmu.

Sice to není úplně tak pravda, ale momentálně mně to nijak netrápí. Když vidím že všichni berou prkna, tak opět vezmu to své. Rozhodně sem neměla v plánu na to dneska znovu stoupnout, ale snad to nějak půjde. Vyrazím s ostatními a je vidět že se musím opravdu soustředit. Když bych teď měla popsat jak se cítím, tak to bude asi jako vyždímaný hadr. A tím že znovu letím na tom prkně se to moc nelepší.

Ještě štěstí, že to k Ferinové není tak daleko. Zastavím, zadívám se na ni a poslouchám. Nebo se o to aspoň snažím. Sem tam jako bych na pár vteřin vždycky usnula. Jednorožci.. Někoho vyslali a máme se učit. To mi tak chybělo. Povzdychnu si, zívnu a vydám se s ostatními do toho amfiteátru.

Posadím se vedle Justýny a rozhlédnu se kolem. Jako by tu byli skoro všichni ze školy. Musí to bý důležité. Jindy bych opravdu dávala pozor, ale teď se vážně těžko soustředím. Cítím jak mi těžknou víčka a pokud si ta ženština dole nepospíší, tak tu asi usnu.

"Mno je to takové komplikované, ale jde. Před tím nežli jsem nastoupila do školy jsem byla s mamkou v Magickém lese. Byli jsme tam s průvodcem, ale najednou nastal výkyv rovnováhy, jak to tam občas bývá a zjevil se mi duch kluka a prosil o pomoc. Zaklel ho jeden závistivý druid a on nemohl pryč ani být normální. Dal mi kámen co jsem nosila pořád u sebe a požádal mě o to, abych ho donesla na místo bez magie. A to jsem udělala hned jak mě mamka vyzvedla. A mno na místě bez magie je to strašné. To místo vás normálně obere o magii a cítí jak když vám něco chybí. Ale objevil se Leslav. Živý a normální, jako že už nebyl Duch. Tak jsme ho vzali do útulku a druidové to zjistili, taky les a jednorožci a všichni to děsně řešili a hádali se. Bylo to fakt vtipné, tak jsem zatím Leslavovi ukázala funě a okolí, abychom je nemuseli poslouchat. A pak si mohl vybrat co dál. Druidi mu nabídli, že se o něj postarají, jednorožci trvali na tom, aby mohl kdykoliv do Magického lesa a tak. A nakonec se rozhodl, že zůstane se mnou a mamkou a bude tak nějak můj brácha. Část doby musí být v magickém lese, protože to potřebuje, ale jinak asi bude s námi. Až se mamka vrátí domů, tak ho bude brát na Ostrov volby" utrousí podivně otevřeně na Justýny otázku. Bylo možné, že jí to předtím trápilo a snažila se zjistit co s tím kamenem dělat a teď byla prostě ráda, že se to vyřešilo a nemá tenhle závazek.

Když jí pak Justýna obejmula, tak jí trochu překvapila a chvíli na ní nechápavě hleděla, ale nakonec jí taky objala a usmála se na ní. Kupodivu se ani v tento moment neuzavřela, jen se emoce kolem ní lehce rozmělnily a přijala je.

"Hanka nám to vysvětlí asi lépe a pořádně. Musela se s tím taky naučit žít, protože je součástí stáda.Tak jsem si říkala, že bude dobré, když to uslyší všichni a nejen já, třeba se nám to bude ještě hodit" přizná nakonec a pokrčí rameny s tím, že za to asi nic nedají.

Sazeničky jim ukázala. Šlo převážně o bylinky, které se hodily jak do čaje, tak do kuchyně, pak nějaká zelenina a semínka ovocných stromů, ale tomu nedávala příliš šanci, že to vydrží. Snažila se ovšem brát hlavně praktické věci, proto tu květiny nebyly. Zaujalo jí i to, že Anna dorazila sama a očividně unavená na prkně, ale neptala se. Brala to tak, že až budou s Rolandem chtít mluvit, tak něco řeknou.

---

Doletěli hromadně za třídní a tak se rozloučila s mamkou a prosila ať jí napíše hned jak Leslav projde labyrintem. Pak jí obejmula a nechala odejít. Pak už jen čekala co třídní i když jí bylo tak trochu předem jasné o co asi půjde.

"Super" pronesla nadšeně a byla z ní cítit radost, když zjistila, že s jejich školou budou jednorožci i nadále spolupracovat. Nakonec byla ráda, že se včera R´íhana zeptala a dopadlo to takhle.

Poté tedy zamířila na prkně s ostatními do amfiteátru a posadila se někam kde bylo místo i pro ostatní tak, aby dobře viděli a slyšeli. Usmála se na Hanku a zamávali jí a poté již trpělivě čekala na její vyprávění.

Justýnu zaujalo to, že má Elisa nového bráchu: "Jak jako nového bráchu? To takto jako jde?"
Kromě toho ji taky zaujaly sazeničky a hned zjišťovala, jestli je to něco užitečného, čímž myslela zeleninu nebo jestli jsou to jenom nějaké kytky.
Až pak si uvědomila, že Elisin postoj se razantně změnil a tak se na ni podívala, usmála a pak ji objala.

"Co se ti stalo a proč jsi nešla s námi?" zeptala se pak ještě unavené Anny.

Elisino další prohlášení upoutalo i kluky. Roland se samozřejmě rád dozví všechno, co bude moct o tom jednorožčím kouzle a Erika zase zaujalo to, že se přes to kouzlo dá posílat energie a hned to (neúspěšně) zkouší.

Všichni se pak rychle převlékli, po vzoru Elisi si vzali prkna a vyrazili za Ferinovou.

---

S Ferinovou jsou tady ještě rodiče a zástupci žáků, kteří se s nimi ale rychle rozloučili a pak si vykouzlili brány, kterými odešli pryč. Teda kromě Rolandova otce, tomu ji vykouzlila Ferinová.

"Dnešek bude trochu jiný než jsme plánovali, ale myslím, že bude pro vás dost užitečný," oznámila jim učitelka.

"Z jeskyně zkoušek jste dostali dar se kterým se někteří z vás poprali líp a někteří hůř. To kouzlo dostala naše škola kdysi od jednoho jednorožce, aby se naši žáci mohli učit dovednostem a vlastnostem, které si myslel, že by jim mohli pomoct. Mysleli jsme si, že ty těžkosti k němu patří..." řekla trochu smutně.

"Jednorožci to tak ale rozhodně neplánovali. Ty těžkosti jsou způsobeny tím, že lidé uvažují hodně jinak než jednorožci. Když se to včera jednorožci dozvěděli, tak vyslali H'anaríju, aby vám s tím kouzlem pomohla. Nejenom vám, ale i ostatním žákům, kteří s tím mají problém. Dneska vám všem bude o tom kouzle vykládat a učit vás. A uvolila se, že buď ona nebo někdo z jejího stáda bude se školou i nadále spolupracovat," vysvětlila a odvedla všechny ven do velkého přírodního amfiteátru.

Postupně se všechna vyvýšená místa plní žáky z různých tříd. Dokonce si všimli i několika učitelů.
Uprostřed stojí ta mladá slečna, která přišla s Elisou a její mamkou a zamyšleně čeká, až se sem dostanou všichni.

Na tom prkně mi to vždycky šlo, ale i tak sem měla pochybnosti. Konkrétně o tom, zda se dokážu dostat až do školy. Zda mi třeba nedojde energie. Jistě, mohla bych si chvilku sednout a něco dočerpat, to by však bylo jasné že dorazím pozdě.

Překvapená svým výkonem nakonec dorážím do školy. Sice unavená, ale spokojená. Zvládla sem to a to je to hlavní. Výborně.. Teď by bylo fajn, kdyby nám ještě nechali volno. To se tedy asi nestane, ale nevadí, nějak to vydržím. Prolétnu kolem ostatních, přistanu na zemi a prkno si vezmu do ruky.

Až pak se ohlédnu a sleduji kdo všechno tu je. S Erikem, Rolandem a Elisou přišli členové rodiny. Panenku a Justýnu zdá se přivedl Vron. Hned jak ho uvidím, tak mu začínám nadšeně mávat. Tolik toho pro nás udělal, jen ho vidět a je mi lépe. Ferinová oznámí že se můžeme jít převléct a tak není nač čekat a následuji ostatní.

Jako první věc odložím své prkno a trochu se opláchnu. Přeci jen, když sem se blížila ke škole, tak už začínalo být trochu tepleji. Je fajn zase všechny vidět, ale budu na tom asi jako Roland. Momentálně se mi nechce příliš mluvit. Postřehnu něco o tom, že Elisa přinesla sazeničky, což by mohlo být docela fajn, pěstovat si něco vlastního. Jinak ostatní moc nevnímám.

Mám vlastní věci kterými se teď po tom všem budu chtít zabírat a myslím že tu bohužel budu trávit jen minimum času... Teď se tedy převléknu a do ruky si vezmu jablko. Hned se do něj zakousnu a sem připravena vyrazit za Ferinovou. Hmm.. Doufám, že je teď děda v pořádku.

Překvapilo jí, že je hodinky směřují někam jinam a nemají se rozloučit a tak mamku i s Hankou zavedla do místnosti tam, kam jí navigovali hodinky a jednorožec.

Když pak potkali všechny ostatní i s jejich rodinami, tak překvapeně koukla po ostatních a pokrčila rameny. Nakonec se pousmála na Hanku a přikývla na Justýnu s Panenkou.
"Říkala si, že se znáte, že?" optá se jí s úsměvem a její pohled míří k muži o kterém slyšela z vyprávění jako o Vronovi.

To, že Erika doprávazel sluha jí ani nepřekvapilo. Spíše jí připadalo smutné, že si na něj rodiče nejsou schopní udělat čas a doprovodit ho. Anna jí trochu překvapila, ale nic neříkala, protože nakonec je oslovila třídní a tak jí poslouchala. Když ovšem zjistí, že si chtějí popovídat s dospělými, tak se jen ušklíbne a otočí se, aby s ostatními zamířila do domku.

---

"Mám tak nějak nového bráchu" vyhrkla prakticky během okamžiku na Justýnu otázku. Což bylo asi dost překvapivé, protože o něm nemluvila jako o malém dítěti a její mamka rozhodně nevypadala, že by čekala další dítě nebo nějaké měla. Navíc u ní nastala velká změna oproti předchozím týdnům. Nebyla uzavřená, naopak byla kompletně otevřená, ale její emoce nebyly nijak výrazné, spíše klidné, ale ostatní je mohli cítit. Svým způsobem byla ve škole ráda a těšila se sem, ale zároveň jí chyběli lesy, domov, jednorožci i magický útulek od kterého kousek bydleli a kde potkávala magické tvory.

Podívala se na Erika i Rolanda a trošku jí překvapilo, že se jeden nechce vůbec bavit a druhý je tajemný. Koukala, zdali alespoň ostatní holky nebudou sdílnější.
"Vzala jsem mamce doma pár bylinek a sazeniček. Pokud se nám to povede, třeba je zvládneme udržet na zahradě a něco pěstovat" navrhla a šla je dát zatím do vody, nežli budou mít šanci je zasadit.
"A jinak jsem si povídala s R´íhanem, to je jednorožec, a vysvětloval mi jak používat dar stáda. A Hanka co přišla se mnou a mamkou je jejich adoptovanou dcerou a nabídnou škole spolupráci, teda myslím. Naučili by nás to lépe používat, prý si tím můžeme předávat energii a chránit se navzájem, kdyby na nás třeba někdo zaútočil. Proto jsou jednorožci neporazitelní. Když jednoho z nich někdo ohrozí, dokáže mu celé stádo pomoci, chránit ho a poslat mu energii. To je dobré, ne?" zeptá se a podívá se na ostatní.

Poté se šla převléknout, odložila své věci na postel a navlékla na sebe školní šaty. Poté počkala na ostatní a zamířili zase zpátky. Nakonec si vzala na cestu zpátky prkno, protože se chtěla proletět.