Když jim Selma řekla cosi o tom, že o věštění se ví málo a knihy jí moc nepomohou, tak na ní nechápavě koukala. Tak proč je někdo píše, když k ničemu nejsou? Nedávalo jí to ani trochu smysl.

"Byla tam jen Panenka a včera jsme řešili hádanky, které přinesla. Nemá smysl, abychom všichni lezli dovnitř, dokud si vším nebudeme jistí" usoudí poklidně k Selmě fakt a bylo na ní poznat, že jí to zase až tak nevzrušuje a bere to jen jako jednu z mnoha kolektivních činností do kterých je škola tak trochu tlačí.

Zbytek hodiny si pak už jen zkoušely různé role, poslouchali jak se k sobě mají chovat a co za jaké okolnosti dělat. Proti zkoušení nic neměla a vcelku jí to i bavilo. Byla ovšem taky vcelku ráda, když to skončilo. Že by něco takového potřebovala časteji se říci nedalo. Přeci jen hodně věcí znala z domova.

---

Jakmile hodina skončila, tak si vytáhla papír s příklady a svačinu a dala se do počítání zatímco u toho jedla jídlo co připravila. Neměla v plánu se vracet do domku. Dnes měl být opět kroužek, který sice vypadal zajímavě, ale věnovat se mu podrobně určitě nechtěla. A tak jen doufala, že to bude rychlé, něco se přiučí a bude se moci věnovat něčemu dalšímu.
Neřešila spolužáky pokud v místnosti zůstali a dál si počítala příklady. Když pak vzhlédla, tak jí došlo, že Anně nabídli, že s ní někdo bude. A tak se optala, zdali chce doprovod a půjde s ní někdo, nebo má jít ona. Sice chtěla jít za Markem, ale to kdyžtak může udělat o něco později...

Zadívám se na Selmu a přikývnu. Moc se mi do toho nechce, ale co mi zbývá? Ohledně těch jazyků má Elisa docela dobrou poznámku, ale siréna jí to hned vyvrací. Dostat to trochu pod kontrolu.. To se jí to mluví.

Myslela bych že jako siréna bude mít vlastní zkušenosti, takže mně dost překvapilo co pak ještě řekla. Že o věštěních a vizích se toho ví málo? A jak se pak tedy má někdo něco naučit? Co já sama mám dělat, když mi nikdo není schopen s tím pořádně pomoci?

Sem docela zklamaná, ale nehodlám to teď řešit. Postarám se o to sama, nějak na to určitě přijdu. Opět přijde řeč na tu jeskyni u které jsme byly. Upřímně, nechápu proč to ostatní tak zajímá, máme přeci na práci řešit důležitější věci než pátrat v nějakém kusu kamene. Vlastně ani nevíme co bychom tam měly najít, tak k čemu to všechno?

Už se opravdu začínám soustředit jen na naši hodinu, ostatní mně teď nezajímá. Bylo to zvláštní, připadala sem si divně když sem měla vystupovat jako "královna". Nakonec sem si to ale i užila. Po hodině Selmu nechávám jít a vytáhnu tu svačinu kterou nám Elisa připravila. Sem si jistá že to bude výtečné.

Pokud by však někdo chtěl, může si jít domů připravit něco sám. Nakrájet a namazat chleba snad zvládne každý... Když pak dojím, zvednu se, poberu své věci a vydávám se pryč, s tím že se uvidíme později. Chci jít ven a najít ten domek co má ve znaku kotvu.

Předtím jsme se na něčem domlouvaly, takže pokud někdo bude chtít, třeba Justýna, může jít se mnou. Pokud by se ale nechtělo nikomu, nebo by to vypadalo že mají své vlastní plány, tak nikoho nebudu nutit.

Siréna se usmála.
"Anno, prosím odpovídej taky v sirénštině. Ať si ji trénuješ," upozornila Annu.

Pak se podívala na Elisu a s úsměvem ji pochválila: "To zní rozumně, ale asi zklamu tebe i Annu. Ty knihy ti Anno nepomohou. Potřebuješ to dostat trochu pod kontrolu a až pak třeba můžeš začít zjišťovat co a jak. Ale i tak... no řeknu to z pozice té, která o tom ví nejvíc v celé škole... o věštění a vizích toho víme sakramensky málo."

Pak se podívala na ostatní a vesele se zeptala: "Co, už jste byli v jeskyni zkoušek a potřebujete se domluvit? Slyšela jsem, že už jste ji objevili."

"Dobře, ostatně je to jedno. Začneme drakonštinou. Ale ne dnes, dnes budeme řešit to nejjednodušší. Komunikaci mezi vámi - lidmi," vysvětlila.

Zbytek hodiny pak už jenom vykládala o tom, jaké jsou zvyklosti při komunikaci mezi lidmi. Kdo koho a jak by měl pozdravit, jak projevit úctu a tak podobně.

V podstatě jsou to zásady slušného chování a základy diplomacie, všechno to probíhá v symboličtině. Teda kromě toho, kdy po nich chce, aby vzájemně zkoušeli hrát role, kde si to rovnou zkouší. Když nic, tak to bylo aspoň zábavné. Každý si chvilku zkoušel, jak by měl vystupovat, kdyby byl náhodou králem nebo se s ním alespoň setkal. Jak by se měl chovat ochránce a jak se chovat k němu a tak podobně.

Je fascinující, co všechno ta siréna ví o lidech.

Pak už byl pomalu čas na oběd.

Když jim třídní řekne, že můžou o další hodiny přepisovat co chtějí a nebo psát domu, tak klidně kývne hlavou a dál zůstane u knížky se štíty. Přemýšlí k čemu je tam ta divná a složitá matematika a jak jí má pochopit. Pak se rozhodne, že teď jí stačí ta teorie a matematiku vyřeší později.

"Vážně?" zeptá se překvapeně Rolanda, když před ní mává knížkou a pak se jen pousměje.
"Tak to je super. Můžeme dělat to, co potřebujeme a zároveň se učit a trénovat" řekne a je ráda, že se to hodilo. Protože knížka o štítech byla užitečná jen k tomu, aby tušila, co to štíty jsou a k čemu jsou. Jak je použít pak moc ne a matematika jí smysl nedávala vůbec.

Když pak přišla Ctihodná, tak jí také pozdravila a poté poslouchala informace, které jim sdělovala. Když se jich pak ptá, tak mlčky vyslechne, jak ostatní chtějí drakonštinu a je jí jasné, že je to jen kvůli těm jejich zatraceným dobrodružstvím a mapám.
"Mě by přišla lepší sirénština. Hlavně pro Annu. Hodně knih o jasnovidectví a předtuchách je právě v sirénštině a mohla by to potřebovat" přizná asi jako jediná odlišný názor a bylo jí jasné, že zase asi nebude příliš oblíbená.

To nám také mohla říct dříve.. Kdybych to věděla předem, vzala bych si vlastní knihu. Mohla bych tak číst, psát a zároveň plnit úkol který mám. Ale co, tak příště.

Hodina končí a o přestávce slyším něco z toho o čem se baví Roland s Elisou. Domácí práce za pomocí kouzel? To zní.. zajímavě. Určitě by to šlo někdy vyzkoušet, mohlo by se to hodit. Ale že bych chtěla používat magii úplně na všechno, to asi né. Ráda si někdy uvařím a nebo něco poklidím.

Přestávka brzy končí a přichází Selma. Pozdravím ji a poslouchám. Takže.. zlepšování symboličtiny? No, proč né? Může se určitě někdy hodit, umět mluvit s různými tvory. Časem bych se v tom ráda zlepšila jak jen to půjde, ale teď mám vlastní starosti. Se kterými by mi měla ona pomáhat, ale očividně to "není zas tak důležité".

Kromě toho se dnes máme začít učit i nový jazyk. Najednou mi přijde jako by toho bylo strašně moc co se máme učit zároveň. Asi se do toho nedostávám tak dobře jako ostatní... "Já jsem pro tu drakonštinu". Sice mi to zatím k ničemu nebude, ale kdo ví, možná se časem opět setkám s nějakým drakem a pak by se něco takového hodilo.

Čtení a psaní nebylo moc zajímavé. Jenom jim na konci řekla Ferinová, že si mají příště buď přinést něco, co by si chtěli opisovat nebo mohou třeba napsat dopis domů. Prostě něco, co by pro ně osobně mělo smysl.

Během hodiny se Elisa dozvěděla, že štíty jsou všechna kouzla, která ovlivňují prostor kolem nějaké osoby nebo třeba i předmětu. To, co čte je ale plné nějaké nudné teorie a dokonce je tam dost divná matematika. Jediné co z toho vlastně pochopila je to, že kouzlo, aby nezmokla byl vlastně štít.

O přestávce přišel Roland za Elisou a mává tou knížkou, co si od ní půjčil: "Ani nevíš, jaký poklad jsi objevila a přinesla!"

"Ta knížka je v podstatě to, co nám velice pomůže. Jsou tam popsané skoro všechny domácí práce, které nás tady mohou potkat a je tam vždycky psané, jak to dělat za pomoci magie. Hlavně jsou tam různé postupy podle toho, jak jsme v té konkrétní magii daleko! Takže je to vlastně cvičebnice podle které můžeme dělat domácí práce a u toho trénovat," je na něm jasně vidět, jak by jí za takový objev dal nejraději pusu nebo ji alespoň objal.

Na další hodinu přišla ctihodná naslouchající Selma a hned na ně začala mluvit v symboličtině.

"Už všichni zvládáte symboličtinu natolik, abyste pochopili, co vám říkám a dokázali mi i odpovídat. Takže byste mohli nabýt dojmu, že už se v ní nemusíte cvičit. To je ostatně pravda, teda pro ty, kterým to stačí. Pokud se chcete naučit symboličtinu tak, aby vám rozuměl každý tvor se sedmým smyslem, tak bych doporučila pokračovat v tréninku. Ale i tak za chvíli narazíte na hranici za kterou už se nebudete zlepšovat. Teda pokud skutečně nebudete mluvit s různými tvory! Tuto možnost vám částečně zprostředkuji, ale není to hlavním cílem. Hlavním cílem je, abyste se naučili komunikovat s různými bytostmi a to jak za pomoci magie, tak i za pomoci slov. Budeme se věnovat formám komunikace, základní etiketě a tak různě," vysvětlila učitelka.

"Také se budeme učit základy jazyků, které používají dominantní druhy myslících bytostí. To zahrnuje vás lidi, nás sirény a draky. U jednorožců je to jednoduché. Oni rozumí nám všem a odpovídají v symboličtině. Je nějaký jazyk, kterým byste chtěli začít?" zeptala se pak a čeká na odpovědi.

Roland a Panenka by chtěli drakonštinu. Justýně s Erikem je to jedno a prý se přidají k tomu, co bude chtít většina...

Cvičila tedy poměrně dlouho s Erikem až už fyzickou rozcvičtu, tak pak i tu magickou. Zatímco on se vyčerpával kameny, tak ona se snažila pracovat jemně a detailně. Když kameny nepotřeboval, tak si je od něj vypůjčila a zkoušela také trochu pracovat silově a zjišťovala jak těžký kámen ještě zvládne... Neunavovala se úplně, ale trénovala také poměrně hodně a zůstávalo jí málo síly. Pak si sedla, provedla danou meditaci na dočerpávání síly a poté již s ostatními vyrazili na další hodinu...

Četla si o magických štítech do té doby, nežli přišla třídní. Poté tedy knihu odložila, což jí bylo trochu líto. Raději by si četla knihy co chce přečíst nežli příběhy. Když si pak mohli opisovat něco svého, tak si přítáhla knihu o štítech a začala si z toho přepisovat nejdůležitější části kapitol. Přeci jen to bylo užitečnější nežli psát znovu příběhy, které jí stačí si přečíst na hodině jednou...

Po hodině čtení a psaní doufala, že nový předmět bude zajímavý. Přeci jen si úplně neuměla představit jeho přesnější náplň, tak byla zvědavá...

Měla sem z toho smíšené pocity. Zdá se, že naděje tu je, ale bude to fungovat? Ten kluk na tom může být stejně, nebo nedej bože i hůře než já.

Dorazím za ostatními do třídy, posadím se a během chvilky přichází paní učitelka. Pozdravím ji a pak už se soustřeďuji na výuku. Čtení i psaní, obojí de bez problému. Jen u toho psaní mně štve, že sem si sebou nevzala tu svou knihu s receptama.

Mohla sem tak mít hotovo navíc aspoň něco.. No co, opisuji co zkrátka mám zrovna u sebe, je mi i nějak jedno co tu bude, ale na psaní samotné se soustředím, abych měla pokud možno co nejméně chyb.

Erik s Annou a Elisou ráno cvičili víc než hodinu. Ze začátku se jedná o normální fyzické cvičení, které je podobné jako na hodině tělocviku.

Pak buď po Erikově vzoru nebo klidně sami cvičí magii.

Erik má na zahradě sadu kamenů, které se snaží postupně telekinezí zvedat. Vždycky zvedne kámen do vzduchu, zkusí s ním nějakou akrobacii a pak si vezme větší kámen. Včera se mu poprvé podařilo zvednout víc věcí naráz, tak to teď zkouší. Ten menší kámen nepoloží na zem, ale nechá ho ve vzduchu. A když má ve vzduchu desátý kámen, tak musí teprve položit ten nejmenší, aby mohl zvednout větší. Je na něm vidět, jak je z toho magicky vyčerpaný. Když se na něj podívají, tak jenom pokrčí rameny: "Já takto nadoraz jedu několikrát denně a pak dělám to, co mě naučila Elisa, je to pak daleko lepší."

Anna se pak od nich odpojila a s bochníkem chleba pod paží vystartovala někam pryč.

Když pak Erik s Elisou docvičili, tak se v domku potkali s ostatními (mimo Anny) a vyrazili na dnešní první hodinu - čtení a psaní.

Na čtení měli třídní. Chtěla po nich, aby zase četli dál nějaké příběhy z minulosti a pak zkoušeli něco opisovat. Každý si mohl opisovat co chtěl.

Za ten chleba sem byla opravdu ráda. Už teď krásně voní a na snídani bude skvělý. Snad se při tom společném vaření Justýna aspoň něco přiučila. Nikoho by určitě nebavilo pořád jen uklízet.

Dojímá mně péče ostatních, ale opravdu to není třeba. Sem už zcela v pořádku, jen.. nevím, asi se vážně potřebuji vyspat. Všem popřeji dobrou noc, lehnu si a zavírám oči. Ráno mně pak budí Erik. "Ahoj".

Pozdravím ho s milým úsměvem a přikývnu. Ráda se trochu protáhnu. Obleču se a jdu s ním i s Elisou ven. Na rozdíl od nich, já se soustředím jen na fyzické cvičení. Potřebuji se dostat aspoň trochu do formy. Nikdy sem moc necvičila, tak to tady chci napravit.

Po skončení se trošku opláchnu, nasnídám se, připravím si věci a vezmu jednu z těch svačin které nám připravila Elisa. Je docela milá že takhle myslí i na ostatní... Myslela sem že vezmu věci a půjdu na první hodinu, kde bych ve třídě klidně chvilku počkala.

Ale něco mně napadá. Možná že něco vědět budou... Beru jeden bochník chleba, s tím že se s ostatními uvidíme na hodině. Pak zamířím ven, tedy rovnou k princátkům.

"Připadalo mi to užitečné, zvlášť když už ty kouzla zkoušíme používat prakticky a máme ty kamínky... Tak jsem ráda, že se to bude hodit" dodá s úsměvem a knížku mu prozatím nechá, protože stejně chce zkoušet to puzzle v té krabičce.

Mlčky mrkla na ten papírek a zamyslela se. Chvíli to zvažovala a pak zavrtěla hlavou.
"Nespoléhala bych na to, že bude výsledek dobře. Vše je tu plánovitě nastavené tak, abychom se vzájemně doplňovali a každá část úkolu byla na někoho ušitá. Ty si se dokázala dostat jako první dovnitř. Obávám se, aby ten výsledek nebyl záměrně špatně..." přizná tiše a zadumaně.
"Marco říkal, že obvykle ten vstup najde někdo až po půl roce. Je také možné, že za tu dobu budeme umět matematiku natolik, že to spočítáme. I když tady těžko říci... Jen upozorňuji na fakt, že ta květina je tu jedna. A pokud to bude blbě, tak máme asi smůlu" řekne fakt a pokrčí rameny s tím, že mají jeden pokus.

"Mno, takže když to shrneme, tak asi stačí vzít květinu, vypočítat příklad a najít na mapě tu vesnici. Až budeme mít zeměpis, tak se na to můžeme podívat" utrousí s klidem během toho, co posouvá puzzlíky v kostce a skládá je do sebe.

---

Když odejde Anna spát, tak se podívá na Erika a zavrtí hlavou s tím, že to není třeba.
"To nebude problém energie. Myslím si, že nevnímá dobře ten její dar. Že jí to vadí a nevnímá to pozitivně" přizná smutně a povzdechne si. Klidně Anně energii nabídne, ale nepřipadá jí, že by to byl ten hlavní problém.

Ještě nějakou dobu si čte a zkouší puzzlíky na více úrovních. Poté se také zamíří umýt a včas spát.

---

Ráno vstávala jako obvykle první hned se svítáním. Udělala bylinný čaj, nakrájela chléb, několik jich namazala a zbytek jen připravila tak, aby si ho mohl kdokoliv namazat dle chuti. Dokonce všem připravila i svačinu sebou, aby si jí mohli dát mezi hodinama. Byly tam dvě hromádky - slaná a sladká.

Tentokrát si ráno nečetla a ani nedodělávala nějaké další úkoly a tak se přidala k Erikovi také. Přeci jen nebylo na škodu se protáhnout a hlavně poslední dobou procvičoval magii a to dělala také, tak se k němu připojila. Jakmile pak docvičí, tak si pobalí věci, vezme svačinu a pití sebou a zamíří na hodinu.

Elisin příchod tak upoutal Rolandovu pozornost, že přestal číst a pokud mu na chvilku půjčí tu knížku o domácnosti, tak by ji rychle pročetl aspoň obsah.

"Hmm, poslouchejte! Předmluva, příprava jídla, uchovávání jídla, praní, žehlení, úklid, zahrada, opravy ... Myslím, že se to může skutečně hodit. Jsi poklad Eliso!" čte nahlas jména kapitol.

Anna s Justýnou hlídají chleby a je to super, protože se jim podařilo nádherně upéct všech pět bochníků chleba. Bochníky jsou docela velké a pokud by ten chleba jedli hodně, tak sní tak tři bochníky než bude ten chleba tvrdý a to ba mohlo být tak ve čtvrtek.

Pak už se věnují tomu, s čím přišla Panenka. Ta když uslyší Elisu, tak nadšeně prohlásí: "Tak to už máme dvě. Já vím, jak na toho draka. Sice nedokážu vyřešit ten příklad, ale znám výsledek."
A pak ze své truhlice vytáhla pomačkaný lísteček s následujícím textem:
drak - 235
jednorožec - nevím
siréna - nevím

"Toto jsem tady našla druhý den nebo tak nějak," oznámila jim.

Roland pořád nějak přemýšlí a pak vyskočí a jde se podívat do knížky, kterou čtou na hodinách čtení.

"Asi to mám!" prohlásil a nalistoval kapitolu, kterou už četli.

//Abyste mě věřili, tak toto je vykopírované z mého postu 9. července 2018 14:18:
Dnešní kapitola byla docela dost zajímavá. Pojednávala o velkém nedorozumění, které vyústilo v krvavou řež u vesnice Pustinky, kde tehdy zemřelo víc než sto lidí a tři draci. Sice se to odehrálo už v roce 777, ale poučení z toho je platné i dneska.

"Já věděl, že to číslo 777 je tak hloupé, že si ho zapamatuji. Teď už jenom najít na mapě Pustinky a máme všechny tři rébusy. No a pak se teda ještě nějak dostat do té jeskyně..." dodal trochu smutně. Je mu totiž jasné, že v tomto je on asi nejslabším článkem.

Když pak jde Anna spát, tak se o ni začne Erik trochu bát a poprosí Elisu a Panenku, aby jí kdyžtak zkusili dát trochu energie. Aby jí to pomohlo, on jim tu energii pak může vrátit. Bojí se ale, aby někomu neublížil a tak jim ji může vrátit tak, že jim nabije ty jejich kameny.

Podobně jako Elisa ještě chvíli zkouší levitovat věci. Roland si ještě chvilku bude číst. Justýna uklidí kuchyni. Erik jí klidně pomůže a poradí ji, aby to zkusila za použití magie, ať taky trénuje.

Panenka je celá šťastná a tak jen nakrmí Vévodkyni a jde spát.

Ráno 9. dne

Ráno je velice příjemné a zdá se, že bude zase docela horko. Erik ráno vstává a budí i Annu, jestli zase bude chtít trochu s ním trénovat.

Jeho trénink teď zahrnuje víc magie než fyzického boje.

To Roland s Justýnou a Panenkou spí déle. Stihnou tak maximálně posnídat a už letí na první hodinu.

Měla sem v plánu jít po hodině rovnou domů, ale někdo přišel s tím, že se půjdeme podívat k nějaké jeskyni. Moc se mi nechtělo, ale když už jdou všichni?

Jen tak z povzdálí pozoruji ten útes a ani mně moc nezajímá o čem se baví ostatní. Možná to není hezké, ale na takové věci opravdu nemám náladu, mám toho spoustu, vlastní věci o které se musím prioritně starat. Po té "prohlídce" někteří jdou domů, někteří někam jinam.

Erikovy poděkuji za rozpálení pece a s Justýnou dám péct ty chleby. Je jich dost, takže možná bude zapotřebí to dát péct třeba na dvakrát. Nápad Justýny že by ona udržovala tu pec docela uvítám, jen aby se při tom příliš nevysílila. Kdyby bylo zapotřebí, určitě bych jí pomohla.

Zatím se však soustřeďuji na to přepisování, což není moc lehké, když se začnou všichni courat sem a tam. Možná bych to mělo dělat spíše ráno, nebo po obědech.. Tiše si povzdychnu a zadívám se na Elisu, která se tu objevila ani nevím kdy. "Aha.. Dobře, až někdy budu mít čas, tak se určitě podívám". Odpovím jí s čímsi co by se dalo nazvat pokusem o úsměv.

Určitě by bylo fajn se dozvědět něco o vizích a jasnovidectví, ale.. mám toho opravdu hodně. Musím přepisovat tyhle hloupé recepty, aspoň chvíli se sem tam věnovat domácnosti a učit se vše co se dozvíme na hodinách. Nechápu jak to mohou stíhat ostatní, zejména Elisa a Erik. Těm jde skoro všechno.

Občas kouknu na chleby já, občas na ně koukne Justýna. Je lepší je kontrolovat, aby se nepřipálili. Najednou přichází i Panenka. Začne cosi vykládat a rozpoutává se o tom diskuze. Já si založím stránku kde sem skončila, zavřu knihu a se vším ostatním ji odnesu do své truhly. Pak se vrátím za ostatními.

Přemýšlím o tom co Panenka říkala. Drak, jednorožec a siréna.. S dvěma z těch tvorů sem se potkala. Snažím se vymyslet co by mohlo být řešením u draka a sirény, ale nic mně nenapadá. Vlastně mně to ani příliš nezajímá, jako bych byla nějak zmožená, nebo prostě bez nálady.

Napiji se trochy vody a čekám až se dodělají ty chleby. Určitě bychom je musely všechny vyndat a nechat vychladnout, ráno budou perfektní. Až se tak stane, tak se půjdu trošku opláchnout a poté si rovnou lehnu. Sama nevím proč, ale nemám náladu si povídat, přemýšlet, nebo něco poslouchat. Chci si jen lehnout a spát, zítra toho budeme mít určitě dost.

Vracela se z knihovny a Erik jí hned odchytl. Tak zvedla hlavu a překvapeně koukala na zahrádku.
"Ty jo, super. Jen tu nemáme co zasadit. Ale třeba by to šlo nějak vyjednat s Markem. Že bychom si tu třeba pěstovali bylinky nebo tak něco" usoudí a podívá se na vyčištěnou zahrádku a usměje se na něj. V duchu už přemýšlela nad tím, že by mohla zkusit napsat mamce, zdali by jí nějaké sazenice co tu přežijí nepřinesla.

"Tak to je skvělé. Myslím si, že to časem také budeme ovládat i víc silově, protože už mi hodně věcí nepřijde tak těžkých a energicky náročných" přizná a kouká na to, jak tam vesele hýbe kameny najednou. Byla ráda, že mu to šlo.
"Našla jsem v knihovně další zajímavé knížky. Jedna je o magickém léčení a další úzkou jsem našla o tom, jak dělat štíty. Tak to můžeme klidně začít třeba zítra nebo pozítří trénovat... Pak je tam ještě obří bichle na teplo a chlad a telekinezi" řekne mu a ukáže poměrně úzké knížky, které přinesla.
"Jo a tahle je o kouzlení v domácnosti pro studenty. Tak třeba tam najdeme něco zajímavého co by se mohlo hodit u vaření, praní nebo tak" řekne a jdou dovnitř, protože to vypadá, že bude jídlo.

Doma pochválila holky za příjemnou vůni a ukázala knížku co našla v knihovně o kouzlech do domácnosti. Anně ještě řekla, že je tam několik knih o vizích, jasnovidectví a tak a že by se na ně mohla podívat. Poté si šla odložit věci a vrátila se do kuchyně se dvěma věcmi. Knížečkou o kouzlech pro domácnost a kostkou, kterou dostali od třídní. Měla v ruce krychli s puzzlíkama. Postavila jí na stůl a soustředila se jen na dílky uvnitř, které pečlivě a s klidem skládala jeden po druhém. Měla v plánu, že až bude zvládat vnitřek, tak pak nechá levitovat i tu krychli a bude to zkoušet o něco těžší... Jakmile je unavenější, tak se vrátí ke knize a pročítá co by se jim mohlo hodit.

---

Když se vrátí Panenka tak zvedne pohled a poslouchá jí. Poté je ovšem dlouho potichu a asi cosi promýšlí a zvažuje.
"Mno jo, to vlastně dává smysl. Začíná mě vytáčet, jak je to všechno z nějakého důvodu..." odtuší a nechá si ještě jednou říci jak je to s tou sochou jednorožce.
"Dává to smysl... S tím jednorožcem bych asi věděla. Nerada bych se mýlila, ale dává to smysl. Už dva dny tu chodím pozorovat jednu rostlinu. Nemá tu růst, není tu její výskyt a na jihu nemá co dělat. Jedinou výjimkou by bylo, kdyby to někdo polil dračí krví a to by kolem rostly jiné rostliny a ty tam nerostou... Dneska jsem to šla zkoumat znovu a pod tou květinou jsem našla zdroj energie. Myslím si, že ten drží tu květinu při životě. A všem kolem toho zdroje se daří. Nechápala jsem to, ale teď to smysl dává. Ta rostlina se jmenuje Dračí křídlo a roste na místech, kde je přítomnost draků, nebo tomu drak pomůže. A ten jednorožec... Mno viděla jsem ho ten první den, co jsme dostali prsteny a jednorožce občas potkávám. Dává to smysl. Konečně..." usoudí a zase se vrátí k pročítání knížky o kouzlech v domácnosti.

Když přišla Elisa z knihovny, tak mohla vidět, jak Erik vyčistil celou jejich zahrádku a je na něm vidět, jak je šťastný.

"Eliso! Musím ti ukázat něco neuvěřitelného. Dívej!" a kolem něj se vzneslo asi deset předmětů do vzduchu a začalo tam různě poletovat.

"Nedělal jsem skoro nic jiného, než že jsem trénoval jak silově, tak i na zručnost a vyplatilo se to!" oznamuje jí nadšeně.

Pak jí ještě ukáže, že je schopný naráz ovládat i několik kamenů.

"Je to univerzální! Teď zvládám to co vy a ještě k tomu mám svou sílu!"

Holky už mají skoro dopečené chleby. Roland pořád něco čte v knize o magických předmětech.

Zhruba v tu samou dobu došla do domku i Panenka. Je ještě mokrá, ale taky vypadá šťastně.
"Čaute, mám pro vás nějaké informace a nerada to přiznávám, ale našla jsem něco, s čím nepohnu," i přes to, jak šťastně vypadala, tak to řekla trochu trpce.

"V té jeskyni jsou tři sochy. Jednorožec, drak a siréna. Drak drží cedulku s dost složitým matematickým příkladem. Jednorožec má před sebou malou misku a u ní cedulku na které je něco ve smyslu "obětuj křídlo draka", no a siréna má před sebou mapu světa u toho nějakou hůlku jediná nápověda je číslo "777"," popsala svůj objev.

Erikovi vysvětlila, že nemyslela dnes, ale kdykoliv jindy... Dnes měla v plánu hledat jiné věci a zastavit se v knihovně.

---

Když skončili a ostatní se šli podívat na ten vstup, tak jen pokrčila rameny a šla také. Sice jí to úplně nezajímalo, ale tak což. Mlčky je posloouchala a nezasahovala. Šplhat uměla, plavat vcelku také, ale nějak neviděla důvod v tom se do toho hnát a tak ani další informace nezjišťovala. Když zjistila, že budou mít supervolon, tak si jen smutně povzdechla. Neustále měli kroužky, které jí nezajímali... Chtěla mít už některý z těch, kterým by se chtěla věnovat a zatím to vypadalo, že na ně ani nedojde. Ne, že by ty ostatní nebyly zajímavé, ale...

---

Domu už se s nimi nevydala a šla místo toho někam mezi skály po cestě úplně jiným směrem...

Erik Elise poděkoval, ale dnes s ní za staršími studenty nepůjde: "Promiň ale spíš si budu dneska trénovat to, co jsi mi ukázala."

---

Tělocvik byl docela příjemný. Navíc dneska po něm nikdo neodpadl, spíš jsou všichni tak příjemně naladění.

Ještě než pak všichni odejdou zpět do domečku, tak jde Panenka ukázat Rolandovy, kde je ta jeskyně. Erik s Justýnou jdou s nimi a počkají, jestli se k nim připojí i Anna s Elisou.

Dívají se jenom z pláže. Panenka jim ukazuje vchod, který je kolmo zapuštěný do útesu.

"Shora je to slabých sedm.. osm metrů, ale bez pořádného lana je to velice náročný sestup. To zezdola je to lepší. Sice je to něco přes patnáct metrů, ale výstup je sice náročný, ale dá se a hlavně, kdyby někdo spadl, tak nespadne do vody z takové výšky..." vysvětluje a ukazuje Panenka.

"Hmm, tak to bych nedal ani shora, ani zdola," okomentoval to Roland.

"Asi by to chtělo to lano, nebo počkat, jestli si budeme moct půjčit ta létající prkna. Když jsme u toho nevíte někdo, jaký bude zítřejší kroužek?" zamyslel se Erik a pro jistotu se hned zeptal hodinek.

K všeobecné radosti se dozvěděl, že zítra budou mít jako kroužek supervolon!

---

Pak už šli taky do domečku.

Justýna s Anninou pomocí začala péct chleba. Erik jim na začátku pomohl roztopit pec a pak už stačilo, aby ty kamínky udržovaly holky.

Anna ale nezvládá přepisovat recepty a udržovat žár v peci a tak se nabídla Justýna, že to bude klidně udržovat sama. Po očku taky sleduje Annu, jestli neomdlívá a taky něco čte.

Kdyby někdo pak potřeboval Erika, tak ho najde, jak zkouší před domkem ohřívat (a někdy i zapalovat věci), jak mu Elisa ukázala. A taky pořád trénuje tu levitaci a tak. Protože u toho chce ale být užitečný, tak tím čistí zahrádku co mají u domečku. Teda spíš vypadá, jakoby s tím vším bojoval. Jeho dýka sama poletuje ve vzduchu a seče trávu a dokonce i tenčí kmínky křovin. Kameny odletují jakoby do nich někdo kopal a hromada suché trávy pak vzplála jako nic.

Roland si vzal knížku a čte si v kuchyni s tím, že kdyby někdo něco potřeboval, tak se má ozvat.

A Panenka? Ta si vzala plavky a na krk si přivázala váček ve kterém jí rachotí kamínky. Pak se s úsměvem vytratila s tím, že se vrátí až večer.

Původně sem měla v plánu udělat těsto tak na tři chleby, ale koukám že toho bude o něco více. No co, nevadí, možná bychom mohly pár kousků někomu dát. Lepší než kdyby to tu ztvrdlo, nebo třeba začalo plesnivět.

Dopis od dědy je docela stručný, ale i tak mně těší že mi napsal. Sem moc ráda že se mu tak daří, budu pak muset Vronovi nějak poděkovat. V kuchyni si pak dám trochu těch brambor a pochválím Justýnu jak se jí to povedlo. Sice s radami, ale i tak, dělala to prvně a já bych řekla že jsou výborné.

Čas který jsme měly utekl jako voda a už musíme na další hodinu. Vezmu si plavky a vyrážíme. Stejně jako Elisa a vlastně nejspíše i všichni ostatní zalezu do kabinky a převléknu se. Hotova pak pozorně naší učitelku poslouchám. Zmiňuje se o lidském těle a mně to připomene že mám ještě nějaký úkol a že budu muset přepisovat ty recepty.

Něco bych snad zvládla večer.. Anatomie končí a následuje cvičení s plaváním. Obojí si docela užívám, je fajn se udržovat v kondici. Abych nezapomněla ráno na ta cvičení s Erikem. Hodina končí a můžeme jít. Já se tedy budu chtít opláchnout čistou vodou a převléct se z plavek.

Doma pak s Justýnou koukneme na těsto a pokud bude, tak dáme péct chleby. Měly by se hlídat a tak zůstávám zatím v kuchyni. Vezmu si tu knížečku co sem dostala v nemocnici a začínám si přepisovat další recepty. Ráda bych to do toho termínu stihla.

Pousmála se na Erikovu snahu, když zjistil, jak ovládat najednou více předmětů a začal to pomalu umět korigovat.
"Mno jo, na to jsem zapomněla. Když umíš ten složitější způsob, tak kameny jsou pak ohromně snadné na manipulaci a stačí jim málo energie" přizná a nechá tedy ohřívání na něm a sama vše pečlivě přepere. Pak vodu vypustí, umyjí vanu a když už je v tom, tak i opláchne umyvadlo a vše kolem.

"Z těch rozhovorů co jsem měla s učiteli mi to tak připadá. A když chceš zkoušet něco, co by mohlo být nebezpečné, tak taky stačí někomu říci" řekne mu klidně a lehce pokrčí rameny s tím, že na to určitě ještě přijdou.
"Tak mě napadá, s magií mi nabízeli pomoc starší studenti a říkala jsem si, že bych pak za nimi někdy zašla. Trénují spolu, tak bych se přidala a kdyby si chtěl, tak by si mohl určitě taky" navrhne mu s klidem.

---

Poté už následuje oběd, odpočinek a tělocvik. Plavky si přibalila a převlékla se zase na pláži v kabince tak, jako minule. Proti hodině anatomie nic neměla, to se jí mohlo hodit i u léčení a procvičení také neškodilo. Poté již jen plavali a tak u toho vypnula a soustředila se jen na plavání.

Na otázku paní Ferinové jen lehce zavrtí hlavou a pokud ostatní nic nenamítají, tak utrousí, že se chvilku zdrží, aby se zastavila vrátit knížku do knihovny a aby si něco ověřila...

Anna ani Justýna nezvládaly dostatečně dodávat kamenům energii a přitom vařit. Tak pomoc Panenky a Rolanda spočívala i v tom, že jim udržovali teplotu kamenů na požadované úrovni. A tak se jim podařilo udělat ty brambory a připravit těsto na chleba s tím, že ho upečou až po tělocviku. Justýna pořád přidávala a přidávala a tak je těsta dost na pět pořádných bochníků. Od toho vývaru nakonec ustoupila.

Erik s Elisou byli taky velice úspěšní. Kromě toho, že se pod Elisiným vedením Erika začal učit ohřívat věci bez těch kamenů, tak používal i ty kameny a najednou zjistil, že mu to jde daleko líp. Předtím dokázal dodávat energii jen jednomu kamenu, ale zase o hodně silněji než ostatní. Teď zvládne i dva a když se víc soustředí, tak to dokáže ještě silněji.

"Máš pravdu, asi nás nechávají, abychom se vzdělávali a cvičili sami," souhlasil s Elisou.

No a při tom ještě vyprali všechno prádlo, které za ten týden v domku nastřádali.

---

Před tělocvikem je hodinky zase upozorní, že by bylo fajn vzít si plavky. Pak je hodinky zavedli na stejné místo jako předtím a stejně tak je tady i Ferinová.

Na začátku jim stejně jako minule vysvětluje jak funguje lidské tělo a co je pro tělo prospěšné a užitečné.

Pak je nechá protahovat se a cvičit. Tělocvik pak zakončí plaváním.

"Potřebuje někdo něco?" zeptala se na konci Ferinová a až všechno vyřeší, tak je tam nechá a zmizí.