Z této hodiny sem byla docela nesvá, možná i trošičku naštvaná. Erik a Elisa se tady převádějí jak nejsou skvělí a ostatním se povede sotva zvednou pár předmětů. A mně ani to ne, opět se ukazuje že magie asi nebude má silná stránka.

Ani slova paní učitelky mně moc nepotěšily. Mé nadání leží někde jinde.. Kde? Než se budu moci učit to co bych měla umět, tak uplynou měsíce, né-li roky. Za tu dobu už budou ostatní úplně někde jinde a já budu zvládat to co teď oni. To není zrovna lákavá vyhlídka.

I tak sem se u kamínků snažila. Nebylo překvapením že sem opět nejhorší. Po zbytek hodiny sem tak byla docela otrávená a vůbec se mi nechtělo něco dělat. Tentokrát sem tak byla ráda, když hodina konečně skončila.

To co nám tu Ferinová nechává nijak neřeším, mám vlastních starostí a úkolů dost, ještě abych ztrácela čas s tímhle. "Měly bychom vzít ty lepší suroviny a lepší koření. Obojí navždy". Řeknu ostatním, tak jak to navrhl dříve Roland. Nebudou-li proti, můžeme vyrazit ihned k Marcovi.

To, že se po nich chtělo něco, co vlastně neprobírali jí ani moc nepřekvapilo. Začínala si pomalu zvykat na princip školy a výuky. Hodin měli vlastně vcelku málo a šlo o ucelené bloky, kde dostali základ a co s ním pak udělali bylo na nich. Buď ho rozvíjeli sami a učili se dál to, co je zajímalo a nebo k tomu mohli dospět na praxích nebo třeba od někoho dalšího. Nebo se to zkrátka naučili, když to zrovna k něčemu potřebovali. Vyžadoval se po nich ten základ a pokud ho někdo rozvinul, tak to bylo jen dobře.

S klidem tedy pohybovala předměty a sledovala u toho Erikovu poletující lavici s trochou překvapení. Už několikrát se ujistila, že tohle ona zkrátka neudělá. Že to dokáže ovládat jemně a lehce, ale silou určitě ne. Když je třídní odměnila potleskem, tak zase věci nechala přistát na lavici a s klidem pozorovala ostatní a čekala, zdali budou ovládat předměty jemně, nebo silově.

Když měli rozsvítit kamínek, tak začala tím, že ho rozsvítila jemně a poté přidávala jemně sílu tak, aby zářil více a více. Když zářil jako Erikův, tak se pousmála a zase ho utlumila, aby se zbytečně nevyčerpávala. Když pak skončila hodina, tak všechnu energii do kamenů zastavila a uklidila je. Šla se podívat do krabice a koukla na závaží a poté na kostku.
"Hm, proč ne" usoudila s klidem a vytáhla průhlednou kostku. Vzala si jí s tím, že s ní alespoň bude trénovat. Závaží se jí tahat nechtělo a tak se tu asi bude občas zastavovat na trénování i s ním.

Když padl dotaz od Justýny, tak jen pokrčila rameny s tím, že jí je to vcelku jedno. Nikam ovšem nezmizela, kdyby tedy chtěli něco skutečně dojít nakoupit. Mezitím zašla za Erikem a ukázala mu jednu kapitolu v knize.
"Našla jsem cvičení na předávání energie. Tak mě napadlo, zdali by si to třeba nechtěl zkoušet a trénovat" navrhne mu jemně a váhavě.

U té levitace byli skoro všichni překvapení. Teda hlavně tím, že po nich Ferinová chtěla něco, co měli na hodinách vlastně jenom jednou nebo spíš dvakrát. A tak skoro všichni ukazovali to, co dělali na hodinách. Pohybovali korálky uvnitř sklenic. Jediní dva, kteří se k tomu postavili jinak byla Elisa s Erikem.

Elisa nechala levitovat asi deset drobných předmětů, které nechala poletovat a dělala s nimi různou akrobacii a různé manévry.

To Erik na to šel jinak. Soustředil se, dokonce mu na čele vystoupila žilka, ale jedna ze školních lavic se zvedla do vzduchu a tam se začala pomalu otáčet.

Ferinová oba odměnila potleskem.

"Super, i vy ostatní zkuste zjistit jestli vám jde spíš pracovat s těžšími předměty nebo naopak s větším počtem lehčích," řekla.

Všem s výjimkou Erika šlo spíš levitovat větší množství lehčích předmětů, ale na Elisu jim chybí cvik.
No a vlastně nejhůř na tom je Anna, ta dokázala zvednout jenom jeden a to ještě lehčí předmět. Ale i tak ji Ferinová pochválila a vysvětlila jí, že se nemá bát. Prostě její nadání leží někde jinde...

Pak přišly na řadu ty kamínky, Ferinová upřesnila, že by ráda viděla jak na tom jsou třeba se světlem. To bylo hodně zvláštní.

Erik dokázal (stejně jako v předchozí hodině, kde si hráli s kamínky) ten svůj rozzářit velice jasně. Justýna je na tom stejně jako předtím a rozsvítila ten kamínek slaběji. Anna ještě slaběji. Překvapením jsou ale zbylí tři.

Roland, Elisa i Panenka zjistili, že od minula se zlepšili a jsou schopni buď dosáhnout stejného efektu jako Justýna, ale stojí je to mnohem méně úsilí než ji a nebo, když se skutečně snaží a dají do toho maximum, tak dokáží ten kámen rozzářit stejně jako Erik.

"Paráda, je vidět, že vy tři jste se naučili lépe pracovat s energií," pochválila je Ferinová.

Do konce hodiny nechala všechny, aby si to mohli všechno procvičovat a upozorňovala je na chyby a jemně je opravovala. Na konci hodiny ještě řekla: "Kdybyste potřebovali, tak v této truhlici máte každý sadu závaží a ještě takovou... ...hru."

A pak už s úsměvem odešla. Někteří se šli podívat do truhlice a tam je skutečně pro každého sada závaží. Kdy ty nejtěžší závaží sotva zvednou. A slibovaná hra je průhledná kostka uvnitř které jsou nějaké dílky ze kterých se dá něco postavit. Je to vlastně takové 3D puzzle.

"Tak co jdeme nakupovat?" zeptala se pak Justýna.

Dorazíme do učebny kde už čeká Elisa. Nechápu proč chodí takhle dříve, ale to je její věc. Posadím se, připravím si všechny věci a během chvíle je zde Marco. Mile se na něj usměji a dokonce mu zamávám.

Nějakou dobu jsme se neviděly, ale mám toho mužíka ráda. Přijde mi že je vždy veselý a tak sem veselá i já. Hodina začne a každý dostane nějaké zadání. Já se na ty své příklady pekelně soustředím, nerada bych vypadala jako trubka.

Do konce hodiny toho bylo dost, takže sem psychicky poněkud vyčerpaná, ale spokojená. Myslím že mi to šlo dobře. Učit se budu muset pořád, ale pro dnešek to stačilo. Během přestávky si tak sklidím věci a aspoň trošku odpočívám.

Na další hodinu přijde paní Ferinová a docela mně překvapí tím co po nás chce. Kromě Rolanda a Elisy sem neviděla že by tu levitaci někdo cvičil a teď to určitě půjde všem. Mně nikdo neřekl že bych měla něco takového procvičovat! Čtení, psaní, bylinky, ty hloupé kamínky, je toho prostě moc!

No bezva, zase se znemožním... Poněkud nabručeně sleduji ostatní. Když pak přijde řada na mně, tak to poněkud nejistě vyzkouším. Kamínky by mi mohli jít aspoň trochu, ale s levitací to bude určitě katastrofa.

Na hodině byla opět předem a četla si v knížce někde v rohu opřená o zeď či sloupek. V poklidu koukala do knížky a něco zaujatě četla.

Když přišel Mark, tak zvedla oči a posadila se nějak rozumně do lavice a připravila si prací potřeby. V klidu poslouchala jeho vyprávění a poté si vzala příklady a dala se do počítání. Neřešila ostatní, jen sebe a své příklady, aby to udělala co nejlépe. Chvíli přemýšlela nad tím, jak je možné, že Roland umí prakticky naprosto všechno. Nezaznamenala, že by v jakékoliv hodině byl nejhorší, nebo že by mu něco vysloveně nešlo. Usoudila, že je to divné, protože ho nikdy neviděla příliš studovat, nebo se pilně učit. Nakonec ale usoudila, že nemá smysl řešit ostatní okolo sebe a měla by se raději soustředit na sebe a své příklady. A tak se vrátila k práci a celou dobu mlčela.

---

Během přestávky si zase četla a dál pokračovala ve svém klidu a mlčení. Očividně si chtěla dočíst nějakou kapitolu co měla rozečtenou. Když pak přišla třídní, tak si vyposlechla to, že budou opakovat. Dočetla stránku, odložila knihu a věnovala se tedy kamenům a levitaci.

Na levitaci už si nebrala sklenici s korálky, ale prostě vytáhla list, peří a malé kamínky a levitovala se vším najednou. Nic z toho nebylo těžké váhově, byly to drobné věci, ale zase dokázala hýbat hodně věcmi najednou a jemně. Neměla problém s tím dělat akrobacii a různé manévry. Kamínky jí také problém nedělali, ale nabíjecí používala až na konec a dala do něj jen opravdu trochu energie.

Celá třída se sešla na první hodině matematiky. Kam za nimi přišel obchodník Marko a začal je učit základy počítání. Tedy nejdřív vykládal něco o tom, že matematika se většině lidí zdá hloupá a zbytečná, ale že je velmi užitečná. Ať už pro kouzelníky nebo i pro obyčejné lidi.

S potěšením zjistil, že Anna s Rolandem a Erikem něco umí a tak jim dal trochu těžší příklady a zadání. Panenka s Justýnou a Elisou dostali jiné. Je zvláštní, jak se stíhá v té hodině věnovat všem a jak všem radí a ukazuje jim co a jak.

Na konci jeho hodiny mají všichni pocit, že jim praskne hlava z toho, jak ji napínali a jak se snažili řešit všechny problémy, které jim Marko zadal.

Po krátké přestávce přišla třídní učitelka a dívá se na třídu.

"Dneska se nebudeme učit nic nového. Jenom si budeme procvičovat a opakovat to, co umíte. Ráda bych viděla, jak jste na tom s levitací a jak jste na tom s používáním kamínků," řekne a nechá všechny, aby ukázali, jak umí levitovat a pak je nechá, aby ukázali, jak umí používat ty magické kamínky.

Usnout se mi podaří takřka ihned. Ráno pak vstávám docela brzy. Převleču se, pozdravím Erika a Elisu a s Erikem vyrazím ven, pořádně se protáhnout.

Včerejší únava je pryč a tak se vážně snažím a nijak to neflákám. Pořád je to docela bída, ale doufám že se má kondice zlepší když bych takhle chodila s Erikem každý den. Zacvičíme si a docela mně pak překvapí tou levitací.

Já nic takového nedokážu, takže na to hledím docela fascinovaně. Nakonec se však vracím domů na snídani a přichystat si věci. Ještě než musíme jít, tak se staví paní učitelka. Od dědy? Konečně! Nadšeně se usměji a paní Ferinové poděkuji.

Mám strašlivou chuť se podívat co mi děda píše, ale dopis si dám na polštář své postele, rozhodnuta si jej přečíst až pak, v klidu u oběda. Teď se připravím a společně s ostatními jdeme na hodinu.

Vstávala opět se svítáním a první. V tichosti se oblékla, vzala si věci na ten den a zmizela v kuchyni. Zde nachystala snídani pro všechny a zase si zabalila nějakou tu svačinu a pití. Sedla si k snídani a u toho se věnovala nějakému papíru co vytáhla z tašky a psala tam odpovědi a asi nad tím dost přemýšlela. Když to měla dodělané, tak se zase sebrala a dříve nežli se většina vůbec probrala a vylezla už zase byla pryč...

Potkat jí opět mohli až na hodině, nebo před ní...

Večer byla v domečku docela ospalá atmosféra a tak postupně všichni odešli spát, aby pak mohli ráno jít včas do školy.

Ráno pak vstávali tak, jako obvykle.

Mezi prvními vstával Erik, aby mohl zase cvičit. Pokud by s ním chtěla zase cvičit i Anna, tak klidně může. Nějakou dobu cvičí normálně fyzické cvičení a pak se vrhl na cvičení levitace. Ti, kteří ho sledovali mohli vidět, že dokáže uzvednout i kámen, co váží tak deset kilo.

Justýna, Roland a Panenka vstávali tak, aby se mohli nasnídat a vyrazit na první hodinu. Tentokrát to má být matematika a z toho je většina dost nervózní.

Ještě než vyrazili do školy na první hodinu, tak se u jejich domku stavila třídní učitelka a předala Anně dopis od dědy.

Když sem viděla ostatní, tak sem se nakonec rozhodla že zůstanu také tady. Sedla sem si ke stolu, ale na rozdíl od ostatních sem nečetla, nýbrž si z knížky něco opisovala. Snad to do toho týdne zvládnu.

Opravdu se snažím, ale jaksi se tu rozostřuje debata, takže to není úplně jednoduché. Co se týče peněz, měla sem za to, že už jsme domluvení. Máme jich teď docela dost, tak uvidíme třeba přímo v obchodě, ale aspoň něco by mohlo být jasné. Ty suroviny i to koření by se nám vážně hodilo.

Snažím se ostatní moc neposlouchat, ale i tak pochytím většinu toho o čem se baví. Například ta tetování Rolanda a Elisy, jsou docela zajímavá. Já bych asi nikam nevstoupila, chtěla bych mít "otevřené dveře", takříkajíc. Možná je tu takových věcí více.

Jim to ale přeji. I když já v žádném řádu nejsem, určitě bych se pomoci snažila kdyby to někdo potřeboval. Den to byl náročný a začínám tu únavu pociťovat. Takže si tedy dám večeři a pomohu Justýně uklidit. Docela ráda se pak umyji a jdu rovnou do postele. Stejně jako nejspíše někteří z ostatních, se i já pokusím před usnutím dát do kamene vše co mám i kdyby to byla jen špetička.

Popřeje Erikovi hezkou noc a nechá ho jít do postele. Koukala jak vypadal a přemýšlela, zdali nedobíjel celou dobu kameny. Minimálně tak vypadal.

Mlčky koukal na Justýnu a optala se, zdali nepotřebuje pomoci. Pokud ne, tak po vzoru ostatních tedy také usedla nakonec s knížkou ke stolu. Původně myslela že půjde ven, aby ostatní nerušila a oni nerušili jí, ale nakonec si jich četlo více a tak zůstala také v kuchyni.
"Máme těch peněž dost. Určitě můžeme koupit lepší jídlo a bude se snadněji něco připravovat a budeme mít pestřejší jídelníček" přizná s klidem.

"Jé, každý máme jiné. Ono to je i dle osobnosti toho člověka. To je skvělé" dodá nadšeně a zkoumá jeho ozubená kolečka a porovnává to se svými lístky. Očividně jí to fascinovalo.
"Hlavně to tetování nás zavazuje, abychom lidem co to potřebují pomohli a snažili se je vyléčit. Pokud to neohrozí nás, nebo někoho dalšího, tak musíme poskytnout pomoc" doplní ještě Rolanda. Také měla malou brašničku s lékárničkou, kterou vytáhla z tašky a ukázala jim, co v tom mají. Mrkla na jeho knížku a když zjistila, že každý má jinou, tak se pousmála. Ona sama pročítala knížku na téma pokročilejších léků a bylinných receptů.

Naštvání Panenky přejde s naprostým klidem a je očividné, že se to pomalu, ale jistě učí ignorovat.
"Léčitelé asi vědí co dělají, přeci jen v tom již mají nějakou tu praxi. Pro vstup do řádu a přidání se k sympatizantům je potřeba umět léčit, alespoň na nějaké základní úrovni a ochota a snaha pomáhat druhým" shrne to a odpustí si tentokrát i ironický úšklebek. Bylo jí jasné, že podmínky asi nesplňuje, jinak by jí vybrali. Hold neuměla nezištně pomáhat, ale třeba to časem pochopí.
"Příští práce bude probíhat v docích. Třeba tam budeš pro změnu excelovat ty" utrousí během toho, co listuje svojí knihou a v duchu přemýšlí nad faktem, jak moc dobrá v matematice asi bude... S tím už na ní nereaguje a čte si a přepisuje si nějaký recept, co jí asi na léky zaujal.

Tentokrát večeři nevynechá a něco málo si dá. Přepíše si dva recety a když se smráká, tak se dojde umýt a poté ostatním jen popřeje hezkou noc a jde si o něco dříve lehnout. Před spaním doplní kámen zbylou energií a poté jen odpadne.

Erik se všem omluví, že je úplně grogy, že nepomůže ani s večeří a skutečně se odpotácí do ložnice. Ani se nezvládl umýt. Když se na něj ostatní podívají, tak vidí, že vypadá jakoby celý den dřel v kamenolomu.

Justýna se vrhla na přípravu večeře. Nebo spíš nachystala pro ostatní na stůl to, co tam zbylo. Pak se vrhla na přípravu chlebových placek na zítra a u toho začala přemýšlet nad tím, co by si mohli koupit za ty rea co mají. Počty jí nejdou a tak jenom počká co jim pak vypočítá Roland: "No zítra by to mohl Roland propočítat a mohli bychom si zítra před obědem něco koupit."

Na Elisinu otázku se Roland usmál a ukázal jí své tetování. Opravdu jejich tetování jsou podobně velké, ale zatímco ona tam má přírodní ornamenty a lístečky, tak on tam má různé ozubené kolečka a převody. Když si všimne, že se na to ostatní dívají, tak se usměje: "Podle tohoto tetování jsme něco jako léčitelé začátečníci. Kdyby se někomu z vás něco stalo, tak nám dejte vědět. Měli bychom vám být schopní poskytnout aspoň první pomoc."
Zatímco o tom mluvil, tak si poklepal na brašničku, kterou má u opasku. Slíbil pak, že pomůže Justýně aspoň s nádobím, ale že si musí ještě něco dostudovat a taky vytáhl knížku a začal si ve společné místnosti, která je propojena s kuchyní číst. Sedí s tou knihou u jediného stolu, která tady mají. Kdyby se někdo podíval na to, jakou knihu čte, tak by se dozvěděl, že se jmenuje: Základy magických předmětů.

Panenka vypadá pěkně naštvaně. Prohlašovala něco o tom, že to není možné! Že jsou ti léčitelé pěkně nespravedliví. Chvilku seděla u stolu společně s Rolandem a přeložila dalších pár jmen do mapy, ale pak prohlásila, že se musí jít projít a zmizela ven i se svou krysou.

Za pár hodin pak má přijít soumrak a měli by si alespoň trochu odpočinout na zítřek. Třídní měla pravdu. Dneska všichni dávali pacientům energii a to bylo docela náročné. Sice si mohli dočerpat z nemocničních zásobních kamenů, ale i tak přes ně dneska proteklo tolik energie, že jsou z toho tak nějak divně unavení.

Navíc zítra začínají matematikou a odpoledne budou mít tělocvik!

Mrzí mně že se s tou léčitelkou uvidím opět až za týden, byla velmi milá. Nevím zda by to nevadilo když je dospělá, ale taky mně teď štve že sem se nezeptala ani na jméno. No co, nevadí, jistě k tomu bude příležitost příště.

Zadívám se na paní ředitelku a poslouchám. Odměny? No jistě, byly jsme zde v "práci". Zajímá mně jak sem si vedla a tak dávám vážně pozor. Trošku mně mrzí že patřím mezi ty méně "schopné". Kdyť sem se vážně snažila. Dokonce sem někomu zachránila život!

Nevím zda sem na Elisu a Rolanda naštvaná nebo jen žárlím. Vlastně by mi to mělo být úplně jedno a měla bych být ráda že se nám všem celkově tak dařilo. Dle všeho už máme tolik peněz, že si můžeme koupit lepší suroviny i koření navždy. To by bylo úžasné, konečně bych mohla pořádně vařit!

Během chvilky jsme pak doma. Postřehla sem cosi o nějakém tetování či co, nevím o čem přesně se Elisa a Roland bavili. Já se doma napiji a následuji Elisina příkladu. Nic tedy nečtu, ale chci si začít přepisovat tu knihu kterou sem dostala. Když nad tím přemýšlím, mohla by mi s těmi informacemi pomoci i Elisa. Možná se jí zeptám později.

Poklidně došla se svou léčitelkou Helenou a cestou tak nějak zkoumala svou ruku a ornamenty co na ní momentálně měla. Poděkovala Heleně za všechno, co jí přes víkend ukázala a naučila a poté se připojila k ostatním.

Mlčky sledovala třídní a ředitelku a poslouchala, co všem říkají. Poté si vyslechla kdo co vidělal a velku jí překvapilo, že mají najednou asi hodně peněz. Vypadala nadšeně, že toho mají vcelku dost a vlastně už po týdnu mohou mít lepší zásoby jídla a nebudou toho muset tolik řešit. Když pak zmínila ředitelka, že i Roland je v řádu, tak se na něj pouzsmála a po oku koukala, jaké má tetování na ruce on a zdali má jiný vzorec či obrazec.

---

Když pak skončí u jejich domku a třídní odejde, tak se podívá na Rolanda a poprosí ho, zdali by mohla mrknout na jeho vzor na ruce. Pokud by chtěl, tak mu ukáže svůj. Očividně jí zajímal hlavně vzorec nežli velikost a chtěla vědět, zdali jsou stejné a nebo se liší individuálně podle daného člověka.

Poté si opět zalezla někam s knihou do stínu pod strom a četla si. Bylo zjevné, že si u toho asi píše i poznámky a asi má chvíli potřebu být v klidu a odpočívat u čtení...

Pracovní víkend končí podobně jako začínal. Všichni spolužáci se sešli ve velké hale. Léčitelky, které s nimi chodily se s nimi mile rozloučily, ale objevila se třídní učitelka a ředitelka.

Slovo si vzala paní ředitelka:
"Paní Ferinová, musím tuto třídu velice pochválit. Vaši žáci pro nás byli skutečným přínosem. Někteří se teprve tady seznámili s léčením, ale i ti se velice snažili a pomohli nám. Odměny vám řeknu veřejně. Není to proto, abyste žárlili na ty, kteří umí víc, ale proto, abyste věděli za co ty peníze máte."

Pak se odmlčela a začala číst.

"Erik, Justýna, Anna a Panenka vydělali pro třídu každý 10 rea a pro sebe pět tolejrů. Roland a Elisa vydělali pro třídu každý 20 rea a pro sebe deset tolejrů," řekla a podívala se jak na to zareagovali.

"No a jsou tady ještě nějaké další věci, za které vám přísluší rea. Elisa nám prodala svá léčiva za 25 rea. Pak vám ještě Elisa s Rolandem vydělali každý 100 rea za to, že jsou relativně zkušenými léčiteli a odhodlali se vstoupit do našeho řádu," řekla s úsměvem.

Začínají to tak nějak počítat, ale asi by se jim k tomu hodil papír, proto to Ferinová ještě shrne.

"Děkujeme paní ředitelko za vše. A já s hrdostí připočtu této třídě přičtu 305 rea," mrkla na třídu.

Pokud už nikdo nic nechtěl, tak se rozloučí a přemístí před domeček, kde se s nimi třídní rozloučí a nechá je tam.

Ferinová zase přišla přesně v osm a vzala celou třídu branou do nemocnice.

Na každého tady čekala tatáž léčitelka jako včera. Jen co se přivítali, tak si odvedly své svěřence někam do útrob nemocnice.

Únava na mně byla opravdu znát. Takže po umytí se a večeři zapadnu rovnou do postele. Netrvá ani nějak dlouho než se mi podaří usnout.

Když se pak ráno probouzím, sem docela odpočatá. Někteří už jsou na nohou, ale někteří ještě spí. No, kdo by jim to po tom včerejšku mohl mít za zlé? Převleču se, omyju a dám si snídani. Pak do doby než přijde paní učitelka nedělám nic, maximálně trochu poklidím.

Ferinová nám říkala že by další den měl být těžší než ten předchozí, tak sem na to vážně zvědavá.

Chvíli si četla další kapitolu o magii a poté si přelétla ještě poznámky o léčení a lécích, které si ten den zapsala. Poté se už jen umyla a po nabytí kamínku s klidem odpadla. Jídlo jí v tu chvíli netrápilo...

---

Ráno vstávala brzy tak jako vždy. Byla naučená vstávat a tím jak tady bylo teplo, tak dávalo největší smysl vstát brzy, dokud šlo ještě něco dělat před tím, nežli vyšlo slunce a bylo teplo. V tichosti se oblékla a vytratila se do kuchyně. Vytáhla příklady, podívala se, co posledně měla špatně a začala počítat a psát příklady nové. Mezitím s klidem připravila snídani na stůl a udělala nějaké pití do džbánu. Snídala a počítala příklady. Jakmile to měla hotové, tak si zabalila a připravila si věci na cestu do nemocnice a zatímco někteří ještě spali a jiní cvičili či snídali šla na chvíli pryč...

Zatímco si šla Elisa ještě číst, tak Anna s Justýnou nachystají něco rychlého na večeři a vzhledem k tomu, že kromě nich nikdo už nejí, tak to budou mít i na ráno.

Panenka se postarala o Vévodkyni a s prohlášením, že se musí vyspat na zítřek šla spát aniž by se opláchla.

Tento večer, vlastně ještě jenom pozdní odpoledne je ve znamení únavy. A tak kluci s posledním vypětím sil umyjí nádobí a jdou taky spát.

Erik se ještě odhodlal a taky do svého kamene nacpal všechnu sílu, kterou měl.

Pak už všichni usnuli jako když je do vody hodí.

Den 7.

Ráno vstává Erik a s úsměvem sleduje, jestli se k němu někdo připojí. Rozhodně to není ani Roland ani Justýna a ani Panenka, ti všichni se vzbudili tak tak, aby stihli rychlou snídani než pro ně přijde Ferinová.

Netrvá dlouho a najednou jsme s paní učitelkou všichni. Nelze si nevšimnout v jakém stavu jsou ostatní. Já sem teda unavená šíleně, ale říkala sem si že třeba aspoň někdo z nich, dělal něco při čem se tak nenadře. Nejspíše ne.

Koupel, večeře a postel. Po tom bych teď asi toužila nejvíce. Tu práci sem si užila, né že ne. Bavilo mně to. Ale jak na mně doléhá ta únava... to je opravdu hrozné. Takže ani nijak neřeším že opět musím projít branou, teď je mi to jedno.

Že zítřek bude náročnější? Nevím zda nás Ferinová jen straší a nebo to myslí doopravdy. No co, ať tak či tak, dneska sem se toho spoustu naučila, určitě bych tak některé věci mohla využívat a šetřit tak čas. S paní učitelkou se rozloučím a jdu za ostatními domů.

Elisa šla ven si číst, na něco takového já vážně nemám náladu. Když mi Panenka nebo Justýna pomůžou, tak můžeme připravit společně něco rychlého k večeři. Najíme se a kluci by mohli udělat nádobí. Já sama se jdu hned umýt. Dávám si záležet, abych se aspoň trošku osvěžila, ale spíše abych smyla všechen pot a špínu.

Po mytí se usuším, obleču si spodní prádlo a všem popřeji dobrou noc. Pak už zapadnu do postele, nic jiného mně nezajímá. Ani neztrácím čas tím že bych se pokoušela ukládat energii do kamínku, stejně by mi to nejspíše nešlo. Chci v klidu ležet a co nejrychleji usnout. Pokud má být zítřek horší než dnešek, ráda bych byla aspoň pořádně odpočatá.