Večer byla skutečně unavená a tak se šourala v poklidu domů. Nevěděla, co dělali ostatní, ale učit se míchat pokročilé léky jí dalo zabrat a vnímat veškerou anatomii také a tak toho moc nenamluvila a jen se docourala do domku. Zde si udělala pití a vypila hned dvě sklenice vody za sebou a poté s jednou zamířila ven do stínu, kde si lehla do trávy a jen si četla. Už nic moc příliš nezkoušela a ani se o nic nesnažila, jen prostě ležela v klidu a odpočívala a pročítala knihu o magii, co měla vypůjčenou...

Po asi hodině a půl jí začala klibmat hlava a tak se šla umýt a zalést do postele. Před spaním opět dobila svůj kamínek a poté již ulehla. To, že byla bez večeře jí příliš netrápilo a šla spát poměrně brzy...

Ferinová vyzvedla celou třídu. Teprve teď se všichni potkávají. Vlastně se ještě tak trochu viděli u oběda, ale moc spolu nemluvili, protože každý tam byl se "svou" léčitelkou.

Když se teď tak na sebe dívají, tak vidí, že jsou všichni velice unavení. A tak jsou rádi, že je přímo z nemocnice vezme Ferinová branou až před jejich domeček.

"Pěkně si odpočiňte, zítra jsem tu zase v osm. A všichni říkají, že ten druhý den bývá náročnější," řekne jim s úsměvem a zmizí.

Nakonec se všichni dali do pořádku a nachystali se na to, aby mohli jít s třídní učitelkou do nemocnice.

Přesně v 8 hodin zabušila na dveře od domečku: "Dobré ráno, pojďte, ať tam nedojdeme pozdě."

Když pak všichni vyšli ven, tak Ferinová udělal bránu a prošli.

Objevili se na zvláštním místě. Jsou v nějaké velké místnosti, kde pronikavě voní byliny. Ta vůně jim plní nos, ale není nepříjemná. Většině se tato vůně spojí s čistotou.

"Vítejte pomocníci," přivítala je žena, která se pak představila jako Marie, šéfka této nemocnice. První co je na ní zaujalo je její potetovaná levá ruka. Těžko říct, co je to za tetování, ale mísí se tam modrá, zelená a červená barva.

Pak už si každého vzala jedna z místních léčitelek a odvedla si ho s sebou a věnuje se mu. Docela rychle dokázaly odhadnout co kdo umí a podle toho mu přidělují práci.

//Toto bych asi vzal individuálně. Takže pokud se chcete vyjádřit veřejně můžete, ale pak nezapomeňte napsat i něco soukromě ;)

Tu diskuzi mezi Erikem a Elisou sem už ani moc nevnímala, jediné co mně tak ještě zajímalo, bylo to co řekl Roland.

Základní koření máme a teď i nějaké to lepší, takže na to bych myslela až se všechno zdělá. Jinak bych ale souhlasila, že by se mohli vzít ty lepší suroviny, případně i to koření. Uvidíme kolik peněz budeme mít v pondělí.

Já už mám vše co sem potřebovala, takže všem popřeji dobrou noc a už jdu vážně spát... Ráno pak vstávám asi nejdříve za celou dobu co jsme tu. Pozdravím Elisu která už je také vzhůru a po převlečení se, se vydávám s Erikem ven, na to cvičení.

Nikdy sem se moc nesoustředila na zlepšení své fyzické kondice, ale tady na škole by se to mohlo hodit. Takže dávám pozor, sleduji vše co Erik dělá a snažím se to po něm opakovat. Je mi jasné že to nebude lehké, ale snad by to třeba za pár týdnů mohlo vypadat jinak.

Cvičím zhruba stejně dlouho jako Erik. Po skončení se zajdu trošku opláchnout a docela ráda si dám snídani. Pak si cvičím s těma kamínkama, do doby než budeme muset jít. Sama pořádně nevím co by nás mělo čekat, takže sem docela zvědavá.

"Mno pokud bude někdo potřebovat, tak proč ne. Já se chci spoléhat na sílu co aktuálně mám a vždy trénuji jen tak, jak mi to tělo a síla dovolí... Alespoň se pak nespoléhám na něco, co by mi mohlo dojít a pokud jsem to pochopila správně, tak čím častěji to budu dělat a to jak používat sílu a magii, tak stejně tak jí dočerpávat, tak mi to pak půjde výrazně rychleji a lépe. Takže mám motivaci to dělat" usoudí s poklidem a ona asi zatím pomoci nepotřebuje a může svou nabídku nabídnout těm, co s tím mají problém.

Na Rolanda jen poklidně kývla a tiše si povzdechla.
"Připadalo mi to taky tak už od začátku a byla jsem z toho tak nějak přešlá a vadilo mi to, když mi to ředitel potvrdil. Očekávala jsem, že se budeme tak nějak víc učit. Ale pak jsem si psala s mamkou a zjistila jsem, že jsme mnohem dál s výukou nežli byla kdysi její třída na jiné škole a že ty zvláštní přístupy co tady mají asi fungují. Mamka je vážně hodně silná a uznávaná kouzelnice a prý ty věci co děláme s korálky a cvičeními dělali až po půl roce teorie. A ruku na srdce, číst o tom půl roku a nezkoušet to by tu asi nikdo moc nevydržel" dodá a pobaveně se usměje. Asi i jí by trápilo to takovou dobu nezkusit.
"Takhle se vlastně buď můžeme doučovat dle libosti, nebo si zkrátka vybrat specializaci a jít si za tím sami. Navíc jsem zjistila, že kroužek taky můžeme provozovat jak chceme. To, že si máme vybrat jeden nebo dva je prý tak, že se nám zkrátka hodinu nebo dvě bude intenzivně věnovat učitel a něco nás učit a provázet nás. Ale všechny koníčky můžeme provozovat sami, jen tak a kdy chceme. Takže si prý klidně můžeme půjčit loď a jít plachtit. Pokud jí rozmlátíme o skály, tak jí zaplatíme, pokud ne, tak jsme se projeli. Stejně tak se dá půjčovat to létající prkno a tak. A že když se budeme hodně snažit, tak se nám třeba bude někdo věnovat i v době, kdy jsme si ten koníček třeba nevybrali" vysvětlí jim informace co zjistila a tak nějak už si to asi stihla srovnat v hlavě.
"Takže fakticky každý můžeme dělat co chceme. Pokud máme v plánu riskovat, je dobré na to někoho upozornit. Pro ty zkoušky a dobrodružství na mapě jsou vždy potřeba prý nějaké znalosti a dovednosti a odměnu musíme vyzvednout všichni. A pak spousta starších studentů dost často něco trénuje a nevadí jim, když se k nim někdo přidá" osvětlí další věci, co stihla mezitím vypozorovat, když putovala kolem školy.

"To nám ještě něco zůstane, takže to asi není problém. A zbytek věcí případně nějak za něco vyměníme, nebo tak. Uvidíme kolik ještě dostaneme po té práci přes víkend" přizná a je zjevné, že nikdo z nich asi nikam nepospíchá a moc to nehrotí.

Po jídle pomohla s umytím nádobí a úklidem a odebrala se do jejich pokoje, aby ještě chvíli meditovala a poté nabyla svůj kamínek většinou energie co měla. Poté ulehla a usnula poměrně rychle.

---

Vstávala tak jako vždy. Tedy se svítáním, aby připravila snídani pro všechny. Mlčky se pozdravila s Annou a Erikem, kteří šli ven cvičit, zatímco ona se dala do přípravy snídaně. Udělala dost věcí a poté si zasedla ke snídani, poklidně jedla a u toho si počítala příklady. Jakmile měla hotovo a dojedeno, tak si sedla ven a šla procvičovat magii. Nejprve začala tím jednonuším, tedy hrála si s malým kamínkem ve vzduchu a společně s lístkem vcelku jemně ovládala levitaci a na rozdíl od Erika ovládala vše jemně a naprosto nenuceně. To co jí ovšem nešlo bylo zvedat těžké předměty. Zatím zkoušela jen vetší kámen a bylo to pro ní dost únavné. A tak tentokrát trénovala s více lehkými předměty a řešila hlavně přesnost a jemnost. Bylo jí jasné, že Erik má teď na začátku velkou výhodu a v boji by byl daleko silnější, ale také jí docházelo, že u složitějších a jemných kouzel bude mít pak problém.

Poté ještě chvíli trénovala svícení a ohřívání předmětů a nakonec zařadila meditaci. Pár minut předtím, nežli přišla paní Ferinová se sebrala a šla si připravit věci a hlavně zabalit masti a dezinfekce sebou do nemocnice. Poté už jen zvědavě čekala, co že to budou celý den dělat...

Erik se podíval na Elisu a zkusil vysvětlit to, co řekl: "Tak jsem to nemyslel. Samozřejmě, že bysme měli trénovat všichni, ale myslel jsem to tak, že vám můžu z nějaké části naplnit ty šutry. Já to budu mít jako cvičení a vám se někdy může hodit nějaká síla navíc. Třeba na trénink toho, co se učíme."

Roland poslouchal vysvětlení ohledně výuky a kysele odpověděl: "Taky mám ten pocit, že tady se člověk víc naučí sám než v hodinách. Ach jo..."

Roland pak chvilku něco počítal na papíře a oznámil ostatním:
"Jestli jsem nikde neudělal chybu, tak bychom za 400 mohli koupit ty lepší suroviny nebo za 240 to základní koření, ale pokud Anno říkáš, že to nepotřebujeme, tak bych byl raději pro to jídlo. Případně pro nějaké to nářadí, ale to vlastně až tak nutně nepotřebujeme..."

Erik samozřejmě nemá problém s tím, aby se k němu ráno kdokoliv připojil.

Pak už se debata pomalu uklidnila a většina lidí šla spát, protože zítra mají jít do té nemocnice a tak se trochu bojí, aby to nebylo moc náročné. Teda asi kromě Erika, který zkusil nalít do svého zásobního kamene co nejvíc magie a pak přesně podle Elisina popisu snědl ještě jednu večeři a odpadnul do postele. Je ale šťastný a než skutečně odešel, tak ho slyšeli, jak prohlásil: "Na jedenkrát skoro třetina kamene!"

---

6. den

Tentokrát vstalo ráno víc lidí. Erik šel zase cvičit a Anna s ním. Pokud chtěla, tak jí ukázal nějaké cviky na rozcvičení a nějaké na protažení, případně na sílu. Sám pak docela intenzivně cvičil. Alespoň teda polovinu doby než pro ně měla přijít Ferinová. Druhou polovinu cvičil magii. Je pro něj problém hýbat dvěma předměty nebo nechat pírko opisovat složité obrazce, ale zase pro něj není problém zvednout svou magií kámen o velikosti lidské hlavy.

Justýna taky brzo ráno vstala a pomáhá se snídaní. To Roland spí a očividně se snaží nabrat co nejvíc sil.

Takže takhle to je.. Elisa se nám učí dopředu. No, když ředitel řekl že je to v pořádku, tak asi nikdo nemůže mít nic proti. Já sama se svým způsobem také budu něco učit, takže bych nejspíše měla mlčet.

Co se toho Erikova návrhu týče, tak souhlasím s Elisou. Může ten kámen doplňovat jak bude chtít, ale neměl by to přehánět. Když už, tak asi vážně před tím spaním.

"Nějaké to koření tu už máme. Ale lepší suroviny bychom koupit mohly, to nebude stát zase tolik. Bylo by fajn mít nějaké maso... Většinu věcí zdá se máme, tak tedy uvidíme v pondělí?" O víkendu určitě ještě něco získáme, tak to pak bude lepší. A že vlastně ani nemusíme moc utrácet... je fajn že Roland přišel na ten směnný obchod.

Takhle si budeme moci dříve koupit třeba lepší postele nebo tak, věci které by nám vydržely na furt. Máme vyřešeno vše co je třeba a tak si asi každý může dělat co bude chtít. Já sama to budu ještě zkoušet s těmi proklatými kamínky. Až pak, trochu později, bych se převlékla a šla spát.

Tedy ještě s tím, že se před spaním zastavím u kluků a zeptám se Erika zda by mu nevadilo, když bych si s ním šla po ránu sem tam zacvičit. Třeba už zítra, pokud to měl v plánu.

V klidu jim ukázala návod a pak jim to popsala, jak to vnímá ona a jak jí to zhruba funguje. Ukázala všem postup tak, aby se to naučili. Na Poznámku Rolanda jen zatřásla hlavou.
"Prý jí za pár týdnů všichni dostaneme. Já jen tak trochu přeskakuji lekce" dodá a poušklíbne se.
"Ředitel zmiňoval, že se naučíme víc mimo hodiny a že kdo chce, tak si způsob jak se učit a poznávat najde. Tak jsem si ho našla a vypadá to, že nikomu nevadí, že se to učím dřív" přizná.

"Mno, kdyby si tam narval vše, tak budeš mít děsný hlad, budeš unavený a někde usneš. Vyzkoušeno na kouzlech. Takže je to vážně lepší dát do kamene až v posteli, aby si odpadl před spaním" přizná klidně, protože tímhle už si prošla.
"Já to zvládnu sama. Potřebuji to procvičovat a budu mít větší radost, když si jej dobiju sama" přizná na téma ohledně kamene.

"Co se týče toho nakupování, tak to vypadá, že světlo a dřevo nepotřebujeme, takže ušetříme. Takže buď to můžeme využít pro koření, nebo pro lepší jídlo, aby se dalo vařit z více věcí a uvidíme kolik zbyde..." navrhne klidně s tím, že beztak nemusí nikam spěchat a že snad něco dostanou ještě přes víkend.

Všechny zaujala ta meditace o které Elisa mluvila a všichni se to rychle naučili. Roland se ještě podíval na tu knihu, kterou zmínila a je jasné, že si ji taky půjde půjčit. Pronesl jenom něco nelichotivého o tom, proč je tady z té knížky neučí...

"Bál jsem se zkusit do toho kamínku narvat všechno, co mám. Ale s tou meditací a s tím, když to udělám před spaním..." přemýšlí nahlas Erik.

"Vám by asi pomohlo, kdybych vám dokázal ty zelené kameny nabít, že?" zeptal se pak zamyšleně.

"Zkusím, kolik toho zvládnu a jestli vám to pomůže, tak se o to můžu pokusit," navrhl.

Ohledně těch nákupů většina neví.
"Asi jako nepotřebujeme nic konkrétního a navíc v pondělí budeme mít těch rea víc, takže bych to nechal na potom a určitě bych kupoval věci na pořád. Řekl bych, že se to oplatí víc..." prohlásil Roland a pak prohlásil, že nějaké to nářadí by ale mohlo být fajn...

Bylo pěkné vidět že ostatní souhlasí a jsou ochotni zůstat doma, abychom probraly co je zapotřebí. Trochu sem pochybovala o Elise, ale k mému překvapení zůstala i ona.

S potěšeným výrazem sem sledovala a poslouchala ostatní. Mají docela zajímavé nápady. Tedy, Erik by se nemusel zas tak přetěžovat, ale to ž záleží na něm, je to jeho kamínek. Jen aby pak zvládal i školu.

Justýny a Rolandův nápad se mi líbí o něco více. I když tedy prozatím by to pro mně jedinou mohlo být trochu komplikovanější, bude to chtít abych s těmi kamínky co nejvíce cvičila. Pak až to budu umět bych mohla dát k dispozici klidně i ty své. No a ta drakonština.. mně osobně by se asi hodilo ji umět, takže sem ochotna jim sem tam pomoci. Dneska ale né, to se chci soustředit na jiné věci.

Zajímavý dotaz má pak Roland k Elise. Také by mně to zajímalo. Zdá se, že ona je tu z nás nejvíce nadaná, co se magie týče. Nevím zda to tak skutečně je, ale když už umí věci o kterých my ani nevíme... Takže dočerpávání energie? To zní docela užitečně. Teď si tedy nedovedu představit k čemu bych potřebovala větší množství magie když se všichni učíme sotva základy. Ale v budoucnu, to by se to určitě hodilo.

Což tedy neznamená že to sama nebudu chtít zkusit, teď když nám Elisa ukázala jak na to by byla škoda toho nevyužít. Vyslechnu si od své spolužačky všechny rady a i přes rozdíly které mezi námi jsou, musím uznat že je Elisa šikovná. Aspoň tedy co se studia týče... Když jsme se tu tak hezky sešly, měla bych ještě něco co bychom mohly probrat.

"Koukala sem se, už máme docela dost peněz. Pokud by jste tedy chtěly, myslím že bychom mohly něco nakoupit... Sehnala sem nějaké koření, takže toho máme dost. Roland měl vypůjčené to nářadí, takže... je něco co bychom potřebovaly?"

Když se všichni shodli na tom, že chtějí probrat věci u večeře, tak si jen povzdechla a raději rezignovala. Chtěla se raději učit magii a někde v klidu studovat knihu, ale zase by bylo blbé se jako jediná stranit. A tak ačkoliv trochu trpěla a nechtěla nic řešit, tak zůstala s ostatními a pomohla tedy s přípravou večeře.

Vyndala svůj kamínek na teplo s tím, že ho může s klidem postrádat a nebude jí chybět a může stabilně zůstat doma.
"Tady bude užitečnější. V tom teplu venku ho nepotřebuji a přinejhorším si umím poradit i bez něj" přizná a dá tak svůj tepelný kamínek k dispozici. Ostatní si ovšem nechá.

Na informaci, že půjčili další slovník a má se k nim někdo přidat s překládáním nereaguje. Nevypadalo to, že by tak chtěla trávit svůj volný čas a tak se k tomu rozhodně nehlásila. Jiné věci jí přišli přednější, nežli překládání mapy a hledání dobrodružství.

Vzhledem k tomu, že na večeři zůstala, tak si vyslechla Rolandovi dotazy a kývla, že je zaznamenala. Chvíli mlčela a asi přemýšlela, jak co nejjednodušeji odpovědět tak, aby to pochopil.
"Ty meditace jsou vlastně strašně snadné. Je to úplně základní cvičení popsané v knížce o základech magie a slouží to k tomu, že když energii vydáte, tak jí rychleji dočerpáte. Takže když chci trénovat magii a vyčerpám se, tak to mohu několika cvičeními dočerpat a nemusím čekat, dokud si nepůjdu lehnout a nedoplní se mi během noci sama" vysvětlí to tak nějak prostě a jednoduše.
"Ten den jak byla bouřka, tak mi starší spolužáci ukázali, jak se dělají kouzla na ochranu před deštěm, ale je to moc složité a nemá na to nikdo z nás dost síly. A tak mi ukázali, jak kouzlo převzít od nich a jak ho udržovat. A to docela jde. Jen mě to strašně vyčerpalo, tak jsem hledala způsob, jak mít té energie více, umět jí lépe používat a tak. A ředitel mi potvrdil, že jsem to pochopila správně. Že je to jako sval a když se to pravidelně trénuje, tak je to snadnější, rychleji se ta energie dočerpává a tak. Mno takže kdykoliv můžu, tak trénuji" přizná prostě jak na to přišla a proč to dělá a že jí to vlastně připadá vcelku snadné, jen to prostě zatím trvá dlouho.

"Hm, mno jo, zkoušela jsem na hodině rozdíl. Ty kamínky to neskutečně usnadňují, ale jinak jde světlo i teplo udělat i bez nich. Je to taky v té knížce. Ohřívání je těžké na hodně energie, ale není potřeba přesnost a nic. Prostě se tam narve hodně síly. Asi by to šlo vcelku snadno Erikovi, protože jeho kameny svítí hodně, tudíž tam dává dost síly. To světlo je těžší, tam se musí konstatně a jemně přidávat jak síla, tak přesnost, aby to světlo neblikalo a svítilo stejně a to je náročnější. A pak jsem ještě zkoušela levitaci a ta je na začátku nežli se ten předmět zvedne o síle a pak už je to jen o přesnosti. To mě asi bavilo nejvíc" připustí a vytáhne z tašky knížku a s klidem jim ukáže to cvičení na nabírání energie, které je opravdu lehké, návod není dlouhý a dá se to snadno trénovat.

"Ale jinak máš pravdu, ty zelené kamínky by byla blbost dávat za tak málo Rea pryč. Máme té energie dost málo a když nám dojde, tak ten kamínek je náhradní zdroj. Když se totiž extrémně vyčerpáte, tak pak máte děsný hlad a jste unavení a už nic nezvládnete" připustí, protože už se na to dno dostala a nebylo to příjemné.
"Pokud chcete ty kamínky dobíjet a přitom nebýt přes den unavení, tak je dobré nacpat do nich vše co máte před spaním. Během spánku se energie dočerpává sama" navrhne jim snadné řešení co s tím.

Přímo na pláži jsou kabinky a dokonce i sprchy se sladkou vodou, takže nebyl problém se po tělocviku opláchnout sladkou vodou, převléct do normálního a vyrazit do domku dát si tam alespoň usušit plavky.

Na Anninu prosbu souhlasili kluci a Panenka s Justýnou, že by si mohli dát společnou večeři a u ní se budou bavit o všem možném a o plánech.

Erik se zmínil o tom, že to zkoušel a že by mohl mít ten kamínek tak za dva dny naplněný, teda když se bude moc snažit a když ze sebe vydá maximum a pak skoro odpadne. Ale nechce se mu ho dávat pryč. Protože by se podle něj mohl hodit.

Justýna zase navrhla Anně, že pokud bude chtít, tak jí může přes ty hřející kamínky dělat vařič. Že by si vzala svůj, a ještě nějaké dva tři další. Ty zvládne bez problémů udržovat v chodu a Anna tak bude moct vařit.

Roland dodal, že je schopný ty kameny uchytit na jejich vařič tak, aby byl efekt co nejlepší a totéž by mohl udělat pro nádrž na teplou vodu. Že by tam dal třeba svůj kámen a každý, kdo by potřeboval teplou vodu, tak by si ji jenom ohřál.

Ještě dal Roland do placu informaci o tom, že půjčil další slovníky drakonštiny a tak tady mají tři slovníky, tak kdyby jim někdo chtěl pomáhat překládat, klidně může. A že do mapy dopsali s Panenkou další překlady.
//V mapě tady v jeskyni jsou jenom místa, která nějak používají nebo jsou "zajímavá".

Pokud na tu společnou večeři zůstala i Elisa, tak by se jí Roland zeptal na ty meditace. Že by ho zajímalo, co to dělá a taky si při hodině všiml, že dělala něco jiného než ostatní, že viděl, jak sama - bez použití kamenů vytvořila světlo a oheň.

Část pauzy trávila v učebně tou svou meditací. Vydržela v klidu vcelku dlouho a bylo očividné, že to dělá skutečně s nějakým cílem. Poté co většina spolužáků odešla ještě chvíli meditovala a následně vytáhla papír z brašny, vzala si psací potřeby a podle počítání na prstech to vypadalo, že řeší nějaké příklady nebo počty.

Po delší době to dodělala, uklidila vše po sobě, naskládala si učení do tašky a zamířila do obchodu za Markem. Tam se nějakou tu chvíli zdržela a objevila se až s rezervou před hodinou, aby si vyzvedla ručník a plavky. Hned poté zamířila na hodinu tělocviku a s poklidem poslouchala. Tentokrát se netvářila, že by jí to nezajímalo. Naopak to vypadalo, že jí daleko víc zajímá to vyprávění o těle, nežli to cvičení po něm. Přeci jen ty první informace jí zajímali výrazně více a dokázala si představit, jak je zužitkuje. Cvičení brala jako bonus, ale také věděla, že denně dost chodí a pohybuje se, takže pohybu má dostatek.

Během povídání si psala poznámky do svého notesu a vcelku pečlivě poslouchala. Poté cvičila a protahovala tělo podle jejich učitelky a většinou jí to nedělalo nijak zvlášť větší problém, ohebná skutečně byla a jediné co vypadalo, že jí trochu dává zabrat byly silové cviky. Na posilování určitě zvyklá nebyla a tam to pak trochu bylo znát. Proti plavání nic neměla, přeci jen tu bylo pořádně teplo a tak to vlastně byla dobrá činnost a alespoň se v tom zlepší a tak další prázdniny bude moci do hloubky do jezera s kamarádem funěm.

Jakmile hodina skončila, tak se opláchla sladkou vodou, převlékla se a zamířila k domku, aby pověsila ručník a plavky. Doma si vzala zase něco k svačině a vypadalo to, že má v plánu zase během chvíle někam zmizet... Podle knih se pravděpodobně asi zase někam učit...

Docela dlouho sem seděla u stolu a snažila se udělat něco s těmi proklatými kamínky. Bohužel se moc nedařilo. Byla sem z toho trochu smutná, ale co, nemůže mi jít vše hned že?

Když budu cvičit, tak to snad jednou vyjde... Další hodina bude tělocvik a máme si vzít i plavky. Nevím jak ostatní, ale já se nechci převlékat před cizími, takže si plavky na sebe vezmu rovnou. Bude stačit když pak sundám uniformu.

Společně s Panenkou, Justýnou a ostatními pak vyrážím. Na místě vidím kromě naší učitelky i Helenu a musím se maličko pousmát. Má vážně pěkné vlasy, je nádherná! Vyslechnu si úvodní projev a pak se posadím. Poslouchám co paní učitelka říká, ale také při tom pokukuji po Heleně. Odkudpak ty vlasy asi má?

Těžko bych k ní mohla jít a zeptat se na to. No co, možná se to dozvím někdy později... Pro některé lidi, jako třeba Erik, to cvičení nebylo nijak náročné. Ale když je někdo jako já a moc necvičí.. určitě sem to teď pocítila. Učit se magii a tak je důležité, ale asi by nebylo na škodu si občas aspoň zaběhat.

Někdy ráno budu muset odchytnout Erika a zacvičím si s ním. Plavání je už pak docela v pohodě. Už dříve sem plavala, takže mi to nějaké problémy nedělá. Ale prč se třeba aspoň trošku nezlepšit? Celou hodinu se tedy snažím a dělám co můžu abych si to z předchozí hodiny napravila u paní Ferinové.

Až skončíme, určitě bych se aspoň trošku opláchla v čisté vodě. Převleču se do normálního oblečení a mohly bychom si dát společně večeři. Po večeři bych si ráda aspoň chvíli četla, ale taky bychom třeba mohly probrat zda už něco nenakoupíme. Nějaké peníze na útratu bychom jistě měly.

Po obědové pauze, kterou strávili skoro všichni nějakým opakováním, procvičováním nebo překládáním mapy je čas vydat se na tělocvik. Dostali upozornění, že si mají na sebe vzít pohodlné oblečení a s sebou plavky.

Hodinky je přivedli na místo, kde se odehrával ten kroužek zaměřený na boj. Tady na ně ale čekají dvě učitelky, jak jejich třídní, tak i Helena Stříbrná, co je učila bojovat.

"Vítejte na první hodině tělocviku," řekla jejich třídní.
"Nejenom pro kouzelníky je důležité, aby se udržovali v kondici, ale pro kouzelníky to může být prospěšnější. Magie je super, ale při některých kouzlech a činnostech pochopíte, že potřebujete mít i silné a odolné tělo. Proto budete mívat dvakrát týdně tělocvik. Vždycky na začátku tělocviku se ode mě nebo od paní učitelky Heleny dozvíte něco o tom, jak funguje lidské tělo a trochu teorie. Pak bude nějaké protahování a posilování. Navíc využíváme toho, že jsme u moře a tak i dost plaveme," dokončila své povídání.

Pak nechala třídu, aby si posedali a tak deset minut jim vykládala nějaké věci ohledně fungování jejich těla. Asi tři čtvrtě hodiny protahovali těla a dělali nějaké pomalé cviky. A nakonec skoro hodinu plavali. Za tu dobu se i neplavci naučili trošku plavat. Pod dohledem učitelek to totiž není až takový problém.

Vzhledem k tomu, že už se naučila ohřívat předměty i částečně svítit, tak jí dnešní hodina připadala vlastně vcelku snadná. Kamínky totiž udělaly většinu práce za ní a tak jí to přišlo vážně lehké a naučila se během hodiny, jak dávat do kamínků jen málo energie, aby jí šetřila a zároveň kamínek dost svítil či hřál. Už včera se snažila naučit energií šetřit a tak si z toho dnes udělala spíše cvičení na jemnost a zkoušela jak energii ušetřit a jak jí dát do kamínku dostatek a zároveň málo. Nakonec dlouho dělala něco s oní zeleným a pak zase meditovala, nebo to tak minimálně vypadalo. Dělala to poslední dobou vcelku pravidelně, tudíž to asi mělo nějaký konkrétní smysl...

"Děkuji, pokud se skutečně jedná jen o jeden, tak bych jej tedy také ráda neměnila, ta cena je skutečně nízká a raději energii využiji k trénování" přizná. Vypadá to, že se spolu bavili symboličtinou, protože věta jinak nedává příliš smysl.

Jakmile hodina zase skončí, tak se rozloučí s třídní a zase se pohrouží do té své meditace. Nevypadá to, že by měla v plánu jít zpět domu a jen tam poklidně sedí a dál medituje... Nebylo kam spěchat. Odpoledne měli už jen tělocvik a tak to vypadalo, že si bude asi opakovat.

Dávala sem pozor na to co učitelka říká a opravdu sem se snažila. Nikam to ale nevedlo. Jak sem se tak rozhlížela kolem, ostatním to docela šlo. Erikovy trochu hůř, ale i tak zvládl aspoň něco.

No a u mně je to stejné jako s tím světélkem a provázkem. Samozřejmě z toho nejsem nějak nadšená, vlastně mně to docela štve. Tohle se přeci netýká toho co bych se měla učit v budoucnu, tak proč mi to nejde?! Možná budu muset chvíli cvičit.. Povzdychnu si a poslouchám ostatní.

Pak i odpověď paní učitelky. Napřed sem trochu smutná, ale pak něco zahlédnu a spokojeně se usměji. Takže až budeme mít matematiku... S o něco veselejším výrazem ve tváři si vezmu všechny své věci, kamínky stisknu v ruce a zamířím domů.

Napřed bych ráda poklidila, ať tu máme aspoň čisto. Pak si v klidu u stolku dám něco k jídlu, ať se zdělá to co tu máme, vařit zatím není třeba. No a pak... Času máme dost, takže bych určitě aspoň chvíli ráda zkoušela ty kamínky. Nečekám že my to půjde stejně jako ostatním, ale.. kdyby tam byl aspoň nějaký náznak, byla bych ráda.

Všem to jde víceméně bez problémů. Na konci hodiny všichni chápou, jak do takových kamenů posílat energii a jak si ji z těch, které ji uchovávají zase vzít zpět. Napadlo je, že když jim ty kameny zůstanou, tak asi už nebudou muset řešit osvětlení. Navíc pokud dají ty červené kameny do vody nebo pod hrnec a budou je živit magií, tak nebudou potřebovat dřevo.
Zjistili ale u toho několik zajímavých věcí - kromě Anny a Erika pro ně není problém dávat do kamene moc a přitom dělat něco jiného. Dokonce zvládají takto "živit" i třeba všechny tři kameny a přitom vnímat okolí. Ti dva to nezvládají, ale u Erika je to vynahrazeno tím, že zatímco kameny ostatních svítí silně jako by to byly normální svíčky, tak jeho kámen svítí jako velká lucerna. To Anně nejde ani toto.

Při závěrečném Elisině dotazu se učitelka Ferinová usměje a pak odpoví:

"Ne, budete mít každý jenom jeden a vyměním ho až když bude plný. Ale nebojte, kdybyste mě nemohli najít, tak se zeptejte hodinek."

Na to se ale zeptal Erik: "A když je nebudeme chtít vyměnit, tak nemusíme?"

Ferinová s úsměvem odpověděla, že ne, nemusí.

Na Anninu otázku se na ni smutně podívá a řekne jí: "Omlouvám se, ale dopis od dědy ještě nedorazil."

S tím je propustila na oběd.

Ať dělali ostatní cokoliv, já se toho nehodlala účastnit. Jindy bych samozřejmě pomohla, ale teď mi šlo hlavně o to, se pořádně vyspat. Ráno se cítím docela dobře a tak po převlečení se, hygieně a snídani, sem připravena snad na všechno.

Když pak nadejde čas, není nač čekat a tak vyrážím s ostatními na hodinu. "Dobré ráno". Pozdravím paní učitelku, posadím se a pozorně poslouchám. Samozřejmě sem se snažila pochytit toho co nejvíce, ale.. i tak mně napadalo, že bych se až skončíme mohla zeptat paní učitelky na ten dopis.

Jestli mi nepřišlo třeba něco od dědy, nebo jestli aspoň poslala to co sem jí dala... Obecné základy šly docela dobře, pak přišla řada na základy magie. Na to sem se opravdu těšila. Magie, přeci jeden z hlavních důvodů proč jsme tady, né?

Udělat magický předmět z kamenů jo? Hmmm.. To mi zní docela zajímavě. Jestlipak ty kamínky vyrábí někdo specializovaný a nebo by to později zvládl každý? Vezmu si do ruky ty tři co dostanu a zvědavě si je prohlížím. Zadání je jasné a tak se během hodiny snažím aby mi šlo aspoň něco z toho.

Ruší mně trochu jen Elisa. Ten její přístup a ta podivná "meditace".. kdo ví co to zase provádí. Hodina pak končí a tak počkám až paní Ferinová odpoví Elise. Sama bych na ni měla otázku ohledně toho dopisu, takže bych se zeptala přímo tady, nebo si vzala své věci a šla třeba i za ní.

Vrátila se někdy po tmě, naprosto unavená a vážně si nechtěla povídat. Jen v tichosti prošla do ložnice, vzala si noční košili, šla se opláchnout a hned poté zalezla. Toho, že je někdo stále v kuchyni a překládá mapu si ani nevšimla a ani jí to příliš netrápilo. Trénovala tolik, že chtěla už jenom spát. A tak hned po umytí odpadla do postele a spala až do rána.

---

Vstala tak, jako vždycky. Tedy první, se svítáním a v tichosti se oblékla, popadla svou tašku s věcmi a vytratila se z pokoje. V kuchyni opět připravila jídlo a snídani, zabalila si svačinu místo oběda, protože neměla v plánu se mezi hodinami vracet a poté, co do sebe dostala nějaké jídlo, se upravila, učesala a napila zmizela opět předčasně na hodinu, aby se předtím ještě mohla věnovat učení v klidu a neposlouchala žádné blbé poznámky a mohla se na to soustředit.

Obecné základy jí příliš nebavili a ačkoliv se to snažila nedávat najevo, tak nakonec stejně vytáhla skicák a kreslila si. Po paměti ty rostliny od mamky, co jí poslala. Hodně základních informací znala od mamky a tak poslouchala jen na půl ucha, zdali něco náhodou nebude nové a prostě si kreslila, aby se trochu zaměstnala.

Během přestávky si vytáhla zbylé příklady a dala se do procvičování. Měla v plánu do oběda vše dodělat a odnést to ke kontrole, aby zjistila, jak na tom je. A tak vcelku ignorovala okolí a s klidem si psala cosi na papír.

Na základy magie se těšila, tak jako vždy a opět byla akorát zklamaná. Výuka byla pomalá a vlastně to nebylo nic nového a nic, co by se nedokázala naučit z knížky. Mlčky pohlédla na tři kamínky a jen na ně chvíli s povzdechem hleděla a očividně přemýšlela, zdali to chce vůbec dělat a tak trochu hypnotizovala kamínky pohledem.
Nakonec se ušklíbla a stejně jako předchozí den zkrátka červený zahřála, modrý rozsvítila a pak přemýšlela jak předat energii do zeleného. Chvíli nad tím uvažovala a pak si poslechla radu, prošla si hlavou jakou formou držela kouzla, jak ředitel předával sílu a jak se dočerpávala, našla si v tom spojitost a pak zkrátka a jednoduše začala kamínek nabíjet energií dokud to šlo a dokud nějakou měla.

Jakmile odtrénovala všechny tři cvičení, tak to vypadalo, jako by se dala do meditace a prováděla nějaké cvičení o kterém jim učitelka neříkala. Nebylo to však poprvé, co jí ostatní viděli něco takového dělat.
"A nemůžete nám tady těch zelených nechat víc? Třeba pytlík, nebo tak?" zeptá se naprosto s klidem a vážně. Neměla v plánu nosit kameny po jednom.