Doma je to pak oprav­du skvě­lé. Ty stol­ky mně vážně těší, jen abychom si vy­dě­la­ly na židle. Pak to bude per­fekt­ní. A co si vlast­ně po­ří­dí­me potom? To jsme zatím ne­pro­bí­ra­ly. Je ale dost brzy mys­let na ta­ko­vé věci, takže to ne­chá­vám být.

Z čajů sem nad­še­na stej­ně jako ostat­ní, budou se hodit kdyby bylo třeba chlad­něj­ší po­ča­sí a nebo ráno ke sní­da­ni. Je do­mlu­ve­no co kdo bude dělat a tak se s Justý­nou pouš­tí­me do va­ře­ní. Tro­chu mně ruší jak se baví ostat­ní, ně­ja­ká jes­ky­ně je teď po­sled­ní co by mně za­jí­ma­lo. Jen aby to ne­do­padlo jako v tom vi­dě­ní s Eli­sou a Eri­kem.

Ne­mě­ly bychom zkou­šet to o čem přes­ně ne­ví­me k čemu to je, nebo jak přes­ně s tím za­chá­zet. To je jedno.. Po­vzdych­nu si a vě­nu­ji se ra­dě­ji va­ře­ní. Spo­leč­ně s Justý­nou při­pra­ví­me ty bram­bo­ry a vět­ši­nu su­ro­vin na ně. Když tak jí po­ra­dím co a jak má udě­lat, sama se tedy vrhnu zatím na to těsto.

Bude fajn mít ně­ja­ký čer­s­tvý chle­ba. Ra­dě­ji toho udě­lám více, aspoň na tři kusy. Ráda bych aby mi "prin­cát­ka" s něčím po­ra­di­li, tak ať tam nejdu s prázd­nou. "Vývar by byl fajn. Mů­že­me si při­chys­tat věci, ale ra­dě­ji bych ho udě­la­la až skon­čí­me ho­di­nu. Chví­li by to tr­va­lo.."

Na­vrh­nu Justýně. Snad jí to ne­bu­de vadit. Kdyby však mer­mo­mo­cí chtě­la ten vývar, tak se mů­že­me vrh­nout i na něj, ale nad­še­ná bych tedy ne­by­la. Ne­ra­da dělám ně­ko­lik věcí na­jed­nou, to pak není nic po­řád­ně.

Bram­bo­ry se budou muset chví­li péct a těsto se dá ky­nout, takže budu mít chví­li na to zajít do lož­ni­ce. Po­sa­dím se na po­stel, vezmu ten dopis od dědy a začnu číst. Sem zvě­da­vá co mi píše... Na­jíst se můžu když tak poz­dě­ji, hlav­ně chci teď tohle.

"Hm, mys­le­la jsem si to na za­čát­ku taky. A psala jsem si kvůli tomu dost s mam­kou a ta byla na­o­pak hodně pře­kva­pe­ná, že už tré­nu­je­me magii. Že oni měsíc četli kníž­ku a až pak zkou­še­li po­dob­né věci jako my s těmi skle­ni­ce­mi na první ho­di­ně. Dost jí pře­kva­pi­lo, že to umíme tak rych­le" vy­svět­lí mu a po­kr­čí ra­me­ny s tím, že to asi na zá­kla­dě toho pře­hod­no­ti­la.

"A hlav­ně pokud ti při­pa­dá, že děláš málo, tak se sám roz­hod­ni co chceš dělat navíc a dělej to. Já se učila tu le­vi­ta­ci a prvně mě u toho po­tkal ře­di­tel a ještě mmi dal ener­gii na to, abych to mohla zkou­šet déle a k Mar­ko­vi si cho­dím pro pří­kla­dy z ma­te­ma­ti­ky, abych se to co nej­rych­le­ji na­u­či­la. Když si ně­ko­mu řek­neš, tak ti práci navíc ur­či­tě dá, nebo tě něco naučí" na­vrh­ne mu s po­kli­dem a stej­ně zvě­da­vě jako ostat­ní zkou­má, co je tu navíc. Byla ráda hlav­ně za tu ze­le­ni­nu a ovoce, pro­to­že na to byla z do­mo­va zvyk­lá. Ale i věci jako med a mar­me­lá­da byly pří­jem­ný bonus a z čaje měla stej­nou ra­dost jako Justý­na.

---

Ne­cha­la tedy va­ře­ní na Justýně s Annou a roz­hod­la se, že tedy půjde prát. Bylo jed­no­duš­ší, když to udě­lal jeden za všech­ny, nežli kdyby si každý pral vzlášť a tak po­sbí­ra­la vše po­třeb­né a vzala to do kou­pel­ny. Když se jí Erik na­bí­dl, že vodu ohře­je, tak při­kýv­la, že bude ráda a že pokud jí chce po­mo­ci, tak klid­ně může. S tím ode­šla na­pus­tit vodu, kte­rou ná­sled­ně s Eri­kem za­hřá­li na vhod­nou tep­lo­tu po­mo­cí ka­me­nů, nebo pokud chtěl, tak mu uká­za­la i me­to­du, jak to dělat bez ka­me­nů, pro­to­že to už se také stih­la na­u­čit.

Me­zi­tím co ostat­ní ře­ši­li mapu a jídlo oni prali prádlo. Vy­má­cha­li ho, vzali po­řád­ně mý­dlem a kar­tá­čem, vy­drh­li, znovu pře­pra­li a pak na­ko­nec vše pro­plách­li čis­tou vodou. Poté šli najít ně­ja­ký kus pro­va­zu a vy­tvo­řit mezi stro­my šnůru na prádlo a prádlo ná­sled­ně po­vě­sit. Poté už jen od­po­čí­va­la, aby do tě­lo­cvi­ku ne­by­la úplně mrtvá a če­ka­la na jídlo. Me­zi­tím si opět četla, jak pro ní bylo zvy­kem.
"Tak mě na­pa­dá, zdali to víte, ale další praxe by měla být o ví­ken­du v pří­sta­viš­ti a prý se k tomu bude hodit ma­te­ma­ti­ka" řekla jim po­klid­ně v ku­chy­ni a dál si pak ne­ru­še­ně četla.

---

Poté již byl čas se na­jíst, chví­li se od­po­či­noua pře­vlék­nout se na tě­lo­cvik a vy­ra­zit na další ho­di­nu...

Erik se na Eli­si­no vy­svět­le­ní jenom ušklí­bl. On má pořád ještě dojem, že tady nejde o to, aby ne­cha­li žákům mož­nost cho­vat se do­spě­le, ale že to škola "fláká": "Tobě to tak možná při­pa­dá, ale mě se zdá, že nás škola do­sta­teč­ně ne­při­pra­vu­je. Ale nech­me to tak..."

Všich­ni, do­kon­ce i Pa­nen­ka, sou­hla­sí, že budou Anně po­má­hat tím, že s ní budou skoro pořád a že jí kdyžtak po­mů­žou.
"Jako, asi tě ne­chy­tím, kdy­bys sebou majz­la o zem, ale po­můžu ti, abys tam ne­vy­kr­vá­ce­la..." shr­nu­la to Pa­nen­ka.

---

V do­meč­ku se ra­du­jí jak z jídla. Pro­to­že s tě­mi­to su­ro­vi­na­mi už do­ce­la půjde to občas oši­dit a vzít si třeba ovoce a mohou vařit tak, jak se nor­mál­ně jí. Do­kon­ce i Erik pro­hlá­sil, že víc vlast­ně ani ne­po­tře­bu­je.

Justý­na s nad­še­ním ob­je­vi­la, že v rámci těch lep­ších su­ro­vin je do­kon­ce i ně­ko­lik by­lin­ných čajů a i jeden sku­teč­ný ze­le­ný čaj!

Pak už se mohou vrh­nout na "do­mác­nost", Anna bude s Justý­nou vařit. Teda nechá vařit Justýnu, která se bude ráda učit. Na­ko­nec se shod­ly, že udě­la­jí za­pe­če­né bram­bo­ry a Justý­na prosí, jest­li by jí Anna ne­po­moh­la za­dě­lat na chle­ba. Už žádný ne­ma­jí a mít mož­nost si jenom tak vzít chle­ba... a teď když už k němu mají i máslo a třeba i med, nebo mar­me­lá­du...
Jo a taky by Justý­na chtě­la uva­řit ně­ja­ký vývar.

Ro­land se na­bíd­ne s Pa­nen­kou, že po­mo­hou s pro­stí­rá­ním a pak umyjí ná­do­bí. Me­zi­tím se dál vě­nu­jí mapě kte­rou mají v jí­del­ně a hlav­ně pře­kla­dům. Ostat­ní mohou za­slech­nout jak se baví.

"Ty Pa­nen­ko, a jak se dá do­stat do té jes­ky­ně zkou­šek?" ze­ptal se jí Ro­land.
"Já se tam byl po­dí­vat a ne­do­ká­žu se do ní do­stat..." ob­jas­nil.
Pa­nen­ka se za­ča­la smát: "Nor­mál­ně, já do ní vy­lez­la z moře. Skoro to ani nic ne­by­lo. No a vi­dě­la jsem, jak tam ně­ja­cí sle­tě­li shora na těch prk­nech, co tu ně­kte­ří po­u­ží­va­jí."

Elisa se na­bíd­ne, že by mohli vy­prat. Toho se chyt­ne Erik: "Klid­ně ti ohřeju tolik vody, kolik bude po­tře­ba a klid­ně ti po­můžu i prát. Mys­lím, že slun­ko venku pere tak, že to bude do tě­lo­cvi­ku suché, ale i kdyby ne, tak máme dost ob­le­če­ní na vý­mě­nu..."

Na toto všech­no mají asi tři ho­di­ny, ale i to je dost času na to, aby to všech­no zvlád­li a ještě si od­po­či­nu­li před tě­lo­cvi­kem.

To co ří­ka­la Elisa mělo něco do sebe. Je možné že to nějak spus­ti­la ta sym­bo­lič­ti­na. Vlast­ně bych řekla že je to velmi prav­dě­po­dob­né, když sem ji ještě ne­u­mě­la, tak se mi před­tím nic ne­stá­va­lo.

Kouk­nu na Ro­lan­da, na Elisu a chvi­lič­ku pře­mýš­lím. Asi by byly chví­le když bych přeci jen mu­se­la být sama, ale.. jinak by to asi nebyl špat­ný nápad. Ur­či­tě bych byla radši aby mně třeba někdo chytl, než abych si na­pří­klad roz­bi­la hlavu o kámen, nebo si něco zlo­mi­la.

"Dobře, to by šlo". Roz­hod­nu se na­ko­nec. "No.. Selma by mně měla nějak učit místo do­u­čo­vá­ní. Zatím to ale moc nešlo". Od­po­vím ještě Eri­ko­vy. Je to velmi za­jí­ma­vé, celá tahle věc s na­ši­mi schop­nost­mi. Né že bych to ně­ko­mu ne­přá­la, ale dou­fám že ostat­ní ne­bu­dou mít něco jako já, to by bylo oprav­du na nic, kdy­bychom se mu­se­ly vzá­jem­ně hlí­dat aby se ně­ko­mu něco ne­stá­va­lo.

U Marca to jde bez pro­blé­mu, nikdo nic ne­na­mí­tá. Od­mě­nit? Kdo ví co tím mys­lel. "Dě­ku­je­me. Bu­de­me se těšit na další ná­vště­vu". Roz­lou­čím se s úsmě­vem s Mar­cem a za­mí­ří­me zpět domů. Ten­to­krát jdu už po svých, cítím se o něco lépe. Pro jis­to­tu však zů­stá­vám po­blíž Erika, aby mně mohl v pří­pa­dě po­tře­by třeba chy­tit.

"Vy­prat? To by jsi byla moc hodná. Já s Justý­nou bychom když tak při­pra­vi­ly to jídlo. A s ná­do­bím si taky po­ra­dí­me". I to prádlo bych třeba poz­dě­ji udě­la­la já, ale když se Elisa na­bíd­la, tak proč né? Za chví­li se ozývá z lož­ni­ce, že máme každý vlast­ní sto­lek. Jdu se na to po­dí­vat a sku­teč­ně to tak je!

To bude ta od­mě­na od Marca.. Spo­ko­je­ně se usmě­ji, je fajn že máme každý vlast­ní sto­lek, bude se tak ur­či­tě lépe stu­do­vat. S chutí si pak dám kou­sek ja­bl­ka které Elisa na­krá­jí. Otáz­kou je, co bychom s Justý­nou mohly při­pra­vit. Na­vrh­la bych třeba bram­bo­ro­vou kaši a řízky a nebo za­pe­če­né ("fran­couz­ské") bram­bo­ry.

Tak či onak, ne­cha­la bych to ten­to­krát více na ní, aby se něco na­u­či­la. Já bych jí ra­di­la třeba co a jak při­pra­vit a nebo bych po­moh­la aspoň s těma bram­bo­ra­ma. Elisa by se mohla vrh­nout na to prádlo, já s Justý­nou při­pra­ví­me ve­če­ři a ostat­ní.. jak budou chtít. Někdo by tu mohl třeba po­kli­dit a nebo aspoň pro­střít a po­mo­ci nám pak s ná­do­bím.

"Mno je to pro Annu na­ru­še­ní sou­kro­mí... Ale asi lepší nežli aby si ublí­ži­la" při­zná a po­vzdech­ne si. Jí by to asi bylo hodně ne­pří­jem­né, kdyby ne­moh­la být sama. Poté si vy­slech­ne Eika a ušklíb­ne se.

"Zase tím, že ne­chá­va­jí všech­no na nás nám ukáží, jak se máme o sebe po­sta­rat. Pokud ne­chce­me, aby s námi jed­na­li jako s ma­lý­ma děc­ka­ma, tak je na čase při­jmout od­po­věd­nost za sebe a cho­vat se ale­spoň tro­chu do­spě­le, ne?" optá se ho s kli­dem a ač­ko­liv jí hro­ma­da věcí také vadí, tak to za­čí­ná chá­pat.

---

"Služ­by i slad­kos­ti se dají vy­mě­nit. Mít z čeho tr­va­le vařit a ne­muse to řešit je dů­le­ži­těj­ší" při­pus­tí tak nějak myš­len­ku nad kte­rou se shod­li všich­ni.

"Dě­ku­je­me" utrou­sí a pak se se­sbí­ra­jí a za­mí­ří tedy domu. Anně po­mo­hou ať už s věcmi, nebo s tím, aby mohla dojít po svých a opí­rat se. Doma se na­bíd­ne, že buď Justýně po­mů­že, nebo potom umyje ná­do­bí.

"A mohla bych vy­prat... To zvlád­nu. Pokud ohře­je­me ka­me­nem tro­chu vody ve vaně, tak můžu všem umýt ob­le­če­ní" na­vrh­ne po chvil­ce pře­mýš­le­ní. Ob­le­če­ní si v po­to­ku pře­pí­ra­la už ně­ko­li­krát a tady byla navíc i vana a mýdlo, tak by to neměl být pro­blém.

Když si jde od­nést věci do lož­ni­ce, tak zjis­tí, že tam jsou stoly navíc, které si ne­ob­jed­na­li.
"Jé, máme tu každý svůj stůl" řekne na­hlas a jde se po­dí­vat do spíže, kde je teď hro­ma­da masa a ovoce navíc a další věci.
"Super, ovoce. To bude dobré na sva­či­ny" při­zná a hned si vyndá dvě ja­bl­ka, která umyje, vy­čis­tí, roz­krá­jí a dá je na stůl. Me­zi­tím jednu část také chrou­pá a čeká co ostat­ní.

//Ještě jsem za­po­mněl :)

Až při­jdou do domku, tak ve spíži na­jdou lepší jídlo, to zna­me­ná k tomu všemu, co tam měli mají i spous­tu růz­né­ho ovoce a taky je tam ně­ko­lik druhů masa.

A jako pře­kva­pe­ní a bonus od Marka našli ve svých lož­ni­cích psací stoly! Takže sice dál budou spát na něčem jako slam­ní­cích na zemi, ale už má každý svůj psací stůl, jenom by to ještě chtě­lo židle, aby ne­mu­se­li tahat židle z ku­chy­ně/jí­del­ny.

"Ano, to je Eliso dobrý nápad. Zku­sí­me to udě­lat tak, aby s Annou po­kaž­dé někdo byl, teda jest­li sou­hla­síš Anno," řekl na to Ro­land.

"No a dělá s tím něco škola? Jako ro­zu­měj, snaží se ti nějak po­moct, nebo to ne­chá­va­jí, tak jako vět­ši­nu tady toho na nás?" ze­ptal se tro­chu na­brou­še­ně Erik.

Pak už to nikdo nijak zvlášť ne­ře­šil.

---

Když se Mark do­zvě­děl, co přes­ně chtě­jí, tak se za­mys­lel.
"Hmm, tak mladí a už tak chytří? Žádné slad­kos­ti? Žádné služ­by? Jenom zá­klad­ní věci a navíc na­po­řád?" pře­mýš­lí na­hlas.

"Ta­ko­vá moud­rost by se měla od­mě­nit!" pro­hlá­sil ve­se­le a něco si po­zna­me­nal.

"Dobře, až do­jde­te do domku, tak to tam všech­no bu­de­te mít," řekl a za­zna­me­nal změnu va­še­ho konta rea.
Pokud už nic ne­chtě­jí, tak se s nimi roz­lou­čil.

//Zá­klad­ní ko­ře­ní a lepší su­ro­vi­ny od­po­ví­da­jí tak tomu, co si mohou do­vo­lit běžní lidé střed­ní třídy.

Jest­li bude Anna po­tře­bo­vat, tak ji Erik ještě po­ne­se. Justý­na se na­bíd­ne, že zkusí uva­řit ně­ja­ký oběd, pokud jí bude Anna radit.

"Mno... Ono je možné, že se tím pro­bu­dil zkrát­ka tvůj dar, který do té doby spal. Když na mě prvně mlu­vi­lo stádo fuňů, to jsem taky po­pr­vé sly­še­la a po­u­ži­la sym­bo­lič­ti­nu, tak jsem mys­le­la, že se mi asi roz­le­tí hlava. Je jich moc a všich­ni mluví a mají blbé kecy. Byl to hroz­ný nápor. Sice jsem se díky tomu na­u­či­la sym­bo­lič­ti­nu ne­sku­teč­ně rych­le, ale bylo to ná­roč­né. Je možné, že pro tebe to taky bylo silné a spus­ti­lo to tvůj dar. Pokud to máš jen chví­li, tak bude asi trvat nežli si zvyk­neš na to, jak to fun­gu­je, jak s tím na­klá­dat a tak. Možná by pro tebe bylo bez­peč­něj­ší, kdyby si vždy ale­spoň s někým byla. Kdyby se ti to stalo znovu a nikdo u toho nebyl, tak by sis mohla ublí­žit. A je jen otáz­ka času, nežli při­jdeš na to, jak to po­znat" dodá mile a oči­vid­ně nad tím asi dost pře­mýš­lí a chápe, jak to pro ní musí být ne­pří­jem­né.

Poté už do­ra­zí k Mar­ko­vi a tak se na něj jen pou­smě­je a kývne hla­vou na Anny slova.
"Přes­ně tak" utrou­sí s kli­dem a tak nějak čeká, že to po­tvr­dí asi všich­ni, když se na tom do­hod­li.

Po­dí­vám se na Elisu a chvi­lič­ku pře­mýš­lím. "Když o tom mlu­víš, tak asi ano.. Nejsem si zcela jistá, ale.. Co ji­né­ho by za tím mohlo být?" Sna­žím se vy­ba­vit si přes­né oka­mži­ky, ale nějak se mi ne­da­ří. No co, to je teď jedno.

"No.. Jedna byla hodně do bu­douc­na, kde sem vi­dě­la sama sebe. Pak sem vi­dě­la jak někdo mí­chal lek­tvar, který ot­rá­vil jednu paní v ne­moc­ni­ci. A pak tebe a Erika, jak jste tré­no­va­li... Takže se asi přímo nedá říct že by se něco z toho "spl­ni­lo" ". Po­ku­sím se od­po­vě­dět Elise.

Je do­ce­la vy­čer­pá­va­jí­cí jim takhle vše vy­svět­lo­vat, ale sem ráda že se snaží. Na další Eli­si­nu otáz­ku za­vr­tím hla­vou. "Jed­nou sem měla ro­ze­dře­nou ruku, to jste mně ně­kte­ří vi­dě­li i v ku­chy­ni, jak byla ještě od krve. Když jsme měli první den práci v ne­moc­ni­ci, tak to bylo druhé vi­dě­ní a tam sem měla roz­bi­tou hlavu. No a pak tady tohle". Dva­krát ruka a jed­nou hlava, co se mi tak stane příš­tě?

"Bylo to jak říkáš, ta vi­di­na při­šla po tom co jsi to Eri­ko­vy řekla. A bylo by fajn se na to aspoň nějak při­pra­vit, ne­chci aby mně po tom musel vždy někdo ošet­řo­vat". Od­po­vím na­po­sle­dy Elise, Justýně po­dě­ku­ji za pomoc s mými věcmi a mů­že­me vy­ra­zit.

Sice sem chtě­la aby mně Erik vzal na záda, ale co, i v ná­ru­či je to dobré. Aspoň na něj lépe vidím. "Ahoj. Když mám doma ta­ko­vé­ho si­lá­ka, tak proč toho ne­vy­u­žít?" Od­po­vím s úsmě­vem Mar­co­vi a dou­fám že to Eri­ko­vi ne­va­di­lo. Mile se na něj usmě­ji a může mně pus­tit na zem. Po­sta­čí když se mu budu moci opřít o ra­me­no.

Vy­slech­nu si Mar­co­vu řeč, pou­smě­ji se a kouk­nu na ostat­ní zda platí to na čem jsme se do­hod­ly. Pokud někdo ne­bu­de proti, tak začnu. "Rádi bychom zá­klad­ní ko­ře­ní a su­ro­vi­ny na lepší jídlo. Obojí na­vždy". Ozná­mím pro co jsme se roz­hod­ly. Jistě toho kou­pí­me mno­hem více, ale to až v bu­douc­nu. Teď si vy­sta­čí­me s tím, co máme.

Na­ko­nec teda Justý­na po­moh­la Anně po­sbí­rat věci a Erik si ji vzal do ná­ru­če a jdou za Mar­kem. Ten se na ně dívá a usmí­vá se na ně.

"To se někdo má, že se nese," utrou­sí jenom k Anně ale je to spíš přá­tel­ské škádle­ní než štipla­vá po­znám­ka.

"Ha, vidím, že jste tady celá třída, tak mi řek­ně­te, co bu­de­te po­tře­bo­vat a já vám to pro­dám. Vidím, že máte rea, že ne­ví­te co s nimi," za­smál se a čeká, až mu někdo řekne, co to vlast­ně chtě­jí.

//omlou­vám se, měl jsem teď (a asi ještě pár dnů budu) dost sta­ros­tí a za­ři­zo­vá­ní a večer jsem vždyc­ky padl mrtvý. Takže pro­sím omluv­te sní­že­nou frek­ven­ci a kva­li­tu pří­spěv­ků... chyba není na vašem při­jí­ma­či.

"Po­čkej, to se ti za­ča­lo stá­vat až tady? Tři čtyři dny? Ne­by­lo to chví­li potom, co si za­ča­la sly­šet sym­bo­lič­ti­nu?" zeptá se tro­chu za­du­ma­ně a asi k tomu hledá ně­ja­ké vy­svět­le­ní. Ne­če­ká, že by se něco dělo jen tak samo od sebe.

"Už se ti ně­ja­ká ta vi­di­na spl­ni­la?" zeptá se ještě tak nějak zkou­ma­vě a na po­dě­ko­vá­ní jen mávne rukou s tím, že by ni­ko­mu ne­od­mít­la pomoc, pokud by jí to ne­o­hro­žo­va­lo.

"To si to měla už víc­krát za tu dobu, co se ti to děje? Kdy se ti stalo to ostat­ní? Nějak jsem si ne­všimla, že by si při­še­la s roz­bi­tou hla­vou" při­zpus­tí a pak vzpo­mí­ná zpět­ně.
"Tehdy jak si zmi­ze­la se Sel­mou a my byli na lodi?" zeptá se tak nějak je­di­ná doba, která jí na­pa­dá.

Po­má­há sbí­rat věci a ukli­dí i ty své, které od­ho­di­la z ruky a dá do­po­řád­ku třídu, aby ne­od­chá­ze­li z bor­de­lu.
"Tak mě na­pa­dá, třeba by si se mohla na­u­čit za­zna­me­nat ně­ja­ký malý oka­mžik, kdy to při­jde a na­u­čit se si rych­le sed­nout, nebo leh­nout. Aby si se ne­zra­ni­la... Ur­či­tě časem na­jdeš ně­ja­kou ma­lič­kost podle které to třeba půjde po­znat" řekne za­du­ma­ně a je na ní vidět, že asi chápe, že to může být vy­čer­pá­va­jí­cí.
"Při­pa­dá mi, že ten tvůj stav vy­vo­lal můj dotaz na Erika ohled­ně tré­nin­ku, což je dost zvlášt­ní. Jako by něco re­a­go­va­lo v kon­krét­ní čas na kon­krét­ní si­tu­a­ci a dalo ti in­for­ma­ci. Nebo spíš va­ro­vá­ní" utrou­sí a poté po­mů­že Justýně po­brat věci, aby tedy mohli vy­ra­zit do ob­cho­du.

Jak sbí­rám své věci tak se stále cítím troš­ku ne­jis­tě, takže se aspoň na chví­li po­sa­dím na židli. Za­dí­vám se na Elisu a pře­mýš­lím. "Teď nevím přes­ně, můžou to být tak tři-čty­ři dny."

Možná že by to ta­ko­vé ani ne­by­lo, když by mně Selma za­ča­la cvi­čit hned ze za­čát­ku! Ten drak přeci říkal že by to mělo být co nejdří­ve. "Jo, asi by jste měli chví­li po­čkat.. A ještě jed­nou dě­ku­ji". Sice se to dá brát že to teď byla Eli­si­na po­vin­nost mi po­mo­ci, ale mys­lím že by to udě­la­la i bez toho.

Sem tak vděč­ná jí, ale i Eri­ko­vi a ostat­ním. "To mi po­ví­dej, jed­nou sem si roz­bi­la hlavu a dva­krát ruku. Nevím co by se dalo dělat, leda že bych se to na­u­či­la ovlá­dat. Což je těší než se řekne... Tohle bylo asi po třetí a vždyc­ky to při­jde nějak samo". Po­ku­sím se Ro­lan­do­vi zod­po­vě­dět jeho do­ta­zy.

Elisa správ­ně po­dotkla že by mohl být pro­blém s tím ná­ku­pem, ale Erik při­chá­zí s do­ce­la za­jí­ma­vým ná­pa­dem. Za­dí­vám se na něj a troš­ku se za­cu­lím. "Tak kdyby ti to ne­va­di­lo, vzít mně na záda.. Jen k Mar­co­vi. Od­tam­tud už to snad domů zvlád­nu".

Na­vrh­nu a po­sta­vím se. Pokud bude Erik sou­hla­sit, tak mu tedy mohu "sko­čit" na záda. Je to tro­chu divné, ale... Je to silný a do­ce­la i hezký kluk, tak proč té na­bíd­ky ne­vy­u­žít? Na Pa­nen­ky po­znám­ku nijak ne­re­a­gu­ji, jen se ušklíb­nu a sem při­pra­ve­na vy­ra­zit. "Vez­meš mi pro­sím věci?" Po­prosím ještě Justýnu.

Ro­land se po­dí­val na Annu: "Ty jo, ale to je dost ne­bez­peč­né. Je něco, co bychom mohli udě­lat, aby se ti to ne­stá­va­lo? Jak často se ti to stává?"

Erik se po­dí­val na Annu: "No a co takhle, že bych tě vzal do ná­ru­če nebo na záda. První se po­dí­va­li za Mar­kem a pak bychom šli do domku, kde by sis mohla leh­nout..."

Anna se za po­mo­ci Eri­ko­vy po­mo­ci zved­la a pokud bude chtít, tak by asi zvlád­la jít sama.

"No vy­pa­dáš teda pěkně blbě," ko­men­to­va­la to Pa­nen­ka.

"V po­ho­dě" usou­dí tak nějak ja­ko­by by o nic nešlo. Zdá se, že to vnímá v po­ho­dě, jen chtě­la vědět, co že se to děje, aby to po­cho­pi­la.
"Aha. A jak dlou­ho už se ti to děje?" zeptá se jí tro­chu sta­rost­li­vě.

Poté mlčky po­slou­chá co se jim snaží říci a po­hléd­ne na Erika a zase zpát­ky na Annu.
"Hm, aha. Tak to asi dělat ne­bu­de­me, no... Je prav­da, že Erik magii řeší dost ehm si­lo­vě a asi chví­li po­tr­vá, nežli se to naučí jem­ně­ji ovlá­dat. A navíc vím, že to pře­dá­vá­ní fun­gu­je, pro­to­že jsem dá­va­la ener­gii tobě, aby to po­moh­lo Ro­lan­do­vi léčit tvou ruku a rych­le­ji si se pro­bra­la" při­zná a je zjev­né, že se asi do­ká­že obe­jít bez toho zkou­še­ní a zby­teč­ně nemá v plánu ris­ko­vat.

"Zvlád­ne­me, otáz­kou ovšem je, zdali nám to dají bez tebe. A navíc by tě měl někdo do­pro­vo­dit, kdyby ta ener­gie ne­sta­či­la. Na­ku­po­vá­ní asi klid­ně mů­že­me ne­chat na jindy, až ti bude lépe" na­vrh­ne a po­dí­vá se po ostat­ních.

No, nej­spí­še bude lepší ne­chá­vat ty počty vážně na Ro­lan­do­vi. Dou­fa­la sem že bu­de­me mít i na to lepší ko­ře­ní, ale ne­va­dí. Zá­klad­ní ur­či­tě po­sta­čí. Plus to lepší máme taky, troš­ku sem si brala od prin­cá­tek.

"Já sem pro". Od­po­vím tak nějak všem a mů­že­me vy­ra­zit. Beru své věci a chys­tám se jít, když v tom cítím že to na mně zase jde. To néé! Chtě­la sem se aspoň po­sa­dit, ale na to je pozdě. Opět sebou praš­tím o zem a za­ví­ra­jí se mi oči.

Nevím jak dlou­ho to bylo, ale když oči opět ot­ví­rám, tak se cítím velmi divně. Někdo mně zdá se drží a někdo další dělá cosi s mou rukou. Sly­ším i hlas paní uči­tel­ky, ale ta od­chá­zí když zrov­na začnu nor­mál­ně vidět. Ti kdo mně ošet­řu­jí jsou Ro­land a Elisa.

Já sem se při tom ten­to­krát i řízla? No to je skvě­lé.. Po­vzdych­nu si a s Eli­sis­nou po­mo­cí se po­sa­dím. "Díky". Řeknu tak nějak oběma a roz­hlí­žím se kolem.

"Ani jedno". Řeknu když Elisa začne pře­mýš­let proč se mi to stalo. "Já.. Občas mívám ta­ko­vé vize. Vždyc­ky u toho ztra­tím vě­do­mí a někde sebou plác­nu." Po­ku­sím se vy­svět­lit. Za­dí­vám se na ní a pak na Erika.

"Ne­mě­ly by jste spolu cvi­čit, nejste na to při­pra­ve­ni. Vi­dě­la sem vás dva.. Jak spolu cvi­čí­te. Erik měl ale pří­liš ener­gie a.." Na chvil­ku se od­ml­čím a váhám jak dál. "A tebe to málem za­bi­lo". Do­po­vím s po­ně­kud po­smut­ně­lým vý­ra­zem Elise.

Co se mně týče, já už toho mám dost, nej­rad­ši bych šla rov­nou domů. Také se tedy po­ku­sím po­sta­vit, třeba i s Eri­ko­vou po­mo­cí. "Zvlád­ne­te to na­kou­pit samy? Já bych šla domů, tro­chu si od­po­či­nout". Na­vrh­nu jim a začnu po­ma­lu sbí­rat své věci, které při mém pádu sle­tě­li z la­vi­ce.

Když se za­ča­la Anna sama od sebe po­ma­lu pro­bou­zet, tak ještě chví­li kon­t­ro­lo­va­la její stav a pak jí opa­tr­ně dr­že­la a po­moh­la jí po­sa­dit se, pro­to­že po­čí­ta­la s tím, že by mohla být třeba zma­te­ná nebo dez­o­ri­en­to­va­ná.

V tu chví­li se ob­je­ví tříd­ní a jen po ní hodí po­hle­dem, ale stále kon­t­ro­lu­je Annu. Mlčky si vy­slech­ne radu pro Ro­lan­da, kte­rou ne­ře­ši­la, pro­to­že ře­ši­la zá­klad­ní funk­ce a ne­kon­t­ro­lo­va­la jak silné kr­vá­ce­ní z ruky to bylo.

"Ale..." oči­vid­ně se chtě­la na něco optat, za­tím­co tříd­ní zase zmi­ze­la. Teď se tvá­ři­la znač­ně na­su­pe­ně i ona.
"Třeba bychom po­tře­bo­va­li vědět, proč se to Anně stalo. Zdali byla vy­čer­pa­ná, nebo je to jen ně­ja­ký hloupý škol­ní test" dodá už tro­chu vztekle. Bylo oči­vid­né, že pokud by to měl být test je­jich po­ho­to­vos­ti a schop­nos­tí, tak by jí asi vy­to­či­lo, že k tomu po­u­ží­va­jí spo­lu­žá­ky.

Ro­land byl u Anny skoro tak rych­le jako Elisa. Když se ona ujala zjiš­ťo­vá­ní je­jí­ho stavu, tak on si vzal na sta­rost to, co je oči­vid­né. Za po­mo­ci ně­ja­ké­ho ka­mín­ku jí léčí.

Rána na ruce se jí za­ta­hu­je přímo před očima. Ro­lan­do­vy ale na čele perlí pot, jak ho to vy­si­lu­je a tak ani ne­pro­tes­tu­je proti tomu, že mu Erik dal svůj zá­sob­ní kámen, který vy­cucl do­su­cha.

Elisa zjiš­ťu­je, že Anna dýchá. Sice dýchá ve­li­ce po­ma­lu a tak nějak divně. Na dru­hou stra­nu se zdá, že dýchá pra­vi­del­ně.

Když ji tak Elisa kon­t­ro­lu­je, tak se sama po­ma­lu pro­bou­zí. V tu chví­li se ve třídě ob­je­vi­la Fe­ri­no­vá.

Na Anu se jenom po­dí­va­la, ani se k ní nijak ne­sklo­ni­la. Usmá­la se na všech­ny a všech­ny moc po­chvá­li­la. Ro­lan­do­vy ale po­ra­di­la, že to ne­by­lo moc hlu­bo­ké a tak sta­či­lo ne­ma­gic­ké lé­če­ní, pro­to­že na to ma­gic­ké ještě není až tak moc silný a tak ho to mu­se­lo stát spous­tu sil.

"Pro­fe­si­o­nál­ně pro­ve­de­né. Včet­ně toho, že jste mě pro jis­to­tu při­vo­la­li. Za to si za­slou­ží­te 20 rea. Ale Anna je mimo ne­bez­pe­čí a já mizím," řekla a než se mohl někdo na něco ze­ptat, tak sku­teč­ně zmi­ze­la.

"Když bu­de­me mít lepší po­tra­vi­ny, tak asi stačí zá­klad­ní ko­ře­ní. Půjde to lépe kom­bi­no­vat. A kdy­bychom ná­ho­dou po­tře­bo­va­li ně­ja­ké ko­ře­ní navíc, tak ho zku­sí­me s někým star­ším vy­mě­nit za pro­ti­služ­by" na­vrh­ne s kli­dem. Když to všich­ni od­sou­hla­sí, tak mohou tedy vy­ra­zit k ob­cho­du.

Za­zna­me­na­la během hodin ot­rá­ve­nost Anny i Pa­nen­ky, ale zatím to ra­dě­ji ne­ře­ši­la. Magie jim zkrát­ka pří­liš nešla, ale ne­chá­pa­la, proč z toho dě­la­jí ta­ko­vou vědu. Jí zase nešla ma­te­ma­ti­ka a už pár dní se jí do­u­čo­va­la, aby v ní pří­liš ne­za­os­tá­va­la.

Už mají v plánu vy­ra­zit, když Anna zko­la­bu­je a se­su­ne se na zem. Aniž by nad tím pře­mýš­le­la, tak od­ho­di­la věci z rukou na la­vi­ci a za­klek­la k Anně. Za­klo­ni­la jí pevně hlavu a zkon­t­ro­lo­va­la dý­chá­ní. Poté houk­la na Ro­lan­da, aby jí zkon­t­ro­lo­val tu ruku, jest­li ne­kr­vá­cí moc a že v tašce má lé­kár­nič­ku, kdyby to bylo třeba.
"Za­vo­lej­te někdo tříd­ní. Stačí zmáčk­nout ně­ja­ký čud­lík na ho­din­kách, co ří­ka­la" řekne ostat­ním do pléna, aby to někdo udě­lal.

Poté jí jed­nou rukou kon­t­ro­lu­je dý­chá­ní, dru­hou jí po­lo­ží na čelo a tak, jak to dě­la­la v ne­moc­ni­ci a jak četla v knize se snaží pře­dat jí svou ener­gii a jemně jí pod­po­řit její vlast­ní lé­če­ní v její těle. Dě­la­la to ve­li­ce jemně a opa­tr­ně a sna­ži­la se oprav­du Anně za kaž­dou cenu po­mo­ci.

Ro­land vy­tá­hl kus pa­pí­ru a po­čí­tá.

"Tak, lepší su­ro­vi­ny, to máme..." něco škrá­be na tom pa­pí­ře.
"400 rea."
"Lepší ko­ře­ní by stálo...700.. ne 720 rea. To ne­dá­me," ozná­mil.
"Ale ur­či­tě nám bude sta­čit zá­klad­ní ko­ře­ní.. to bude za 240. Do­hro­ma­dy by to bylo za 640 rea. To by šlo ne?" ze­ptal se.

Justý­na je pro, Erik taky, Pa­nen­ka na­sra­ně čmrká něco do se­ši­tu a jenom tak na půl pusy od­po­vě­dě­la, že je jí to jedno a sou­hla­sí se vším.

Pak se Anna zni­če­ho nic se­su­nu­la k zemi a je v bez­vě­do­mí. Při tom sho­di­la pár věcí z la­vi­ce a o hranu la­vi­ce si roz­ře­za­la ruku, která jí kr­vá­cí.