Doma je to pak opravdu skvělé. Ty stolky mně vážně těší, jen abychom si vydělaly na židle. Pak to bude perfektní. A co si vlastně pořídíme potom? To jsme zatím neprobíraly. Je ale dost brzy myslet na takové věci, takže to nechávám být.

Z čajů sem nadšena stejně jako ostatní, budou se hodit kdyby bylo třeba chladnější počasí a nebo ráno ke snídani. Je domluveno co kdo bude dělat a tak se s Justýnou pouštíme do vaření. Trochu mně ruší jak se baví ostatní, nějaká jeskyně je teď poslední co by mně zajímalo. Jen aby to nedopadlo jako v tom vidění s Elisou a Erikem.

Neměly bychom zkoušet to o čem přesně nevíme k čemu to je, nebo jak přesně s tím zacházet. To je jedno.. Povzdychnu si a věnuji se raději vaření. Společně s Justýnou připravíme ty brambory a většinu surovin na ně. Když tak jí poradím co a jak má udělat, sama se tedy vrhnu zatím na to těsto.

Bude fajn mít nějaký čerstvý chleba. Raději toho udělám více, aspoň na tři kusy. Ráda bych aby mi "princátka" s něčím poradili, tak ať tam nejdu s prázdnou. "Vývar by byl fajn. Můžeme si přichystat věci, ale raději bych ho udělala až skončíme hodinu. Chvíli by to trvalo.."

Navrhnu Justýně. Snad jí to nebude vadit. Kdyby však mermomocí chtěla ten vývar, tak se můžeme vrhnout i na něj, ale nadšená bych tedy nebyla. Nerada dělám několik věcí najednou, to pak není nic pořádně.

Brambory se budou muset chvíli péct a těsto se dá kynout, takže budu mít chvíli na to zajít do ložnice. Posadím se na postel, vezmu ten dopis od dědy a začnu číst. Sem zvědavá co mi píše... Najíst se můžu když tak později, hlavně chci teď tohle.

"Hm, myslela jsem si to na začátku taky. A psala jsem si kvůli tomu dost s mamkou a ta byla naopak hodně překvapená, že už trénujeme magii. Že oni měsíc četli knížku a až pak zkoušeli podobné věci jako my s těmi sklenicemi na první hodině. Dost jí překvapilo, že to umíme tak rychle" vysvětlí mu a pokrčí rameny s tím, že to asi na základě toho přehodnotila.

"A hlavně pokud ti připadá, že děláš málo, tak se sám rozhodni co chceš dělat navíc a dělej to. Já se učila tu levitaci a prvně mě u toho potkal ředitel a ještě mmi dal energii na to, abych to mohla zkoušet déle a k Markovi si chodím pro příklady z matematiky, abych se to co nejrychleji naučila. Když si někomu řekneš, tak ti práci navíc určitě dá, nebo tě něco naučí" navrhne mu s poklidem a stejně zvědavě jako ostatní zkoumá, co je tu navíc. Byla ráda hlavně za tu zeleninu a ovoce, protože na to byla z domova zvyklá. Ale i věci jako med a marmeláda byly příjemný bonus a z čaje měla stejnou radost jako Justýna.

---

Nechala tedy vaření na Justýně s Annou a rozhodla se, že tedy půjde prát. Bylo jednodušší, když to udělal jeden za všechny, nežli kdyby si každý pral vzlášť a tak posbírala vše potřebné a vzala to do koupelny. Když se jí Erik nabídl, že vodu ohřeje, tak přikývla, že bude ráda a že pokud jí chce pomoci, tak klidně může. S tím odešla napustit vodu, kterou následně s Erikem zahřáli na vhodnou teplotu pomocí kamenů, nebo pokud chtěl, tak mu ukázala i metodu, jak to dělat bez kamenů, protože to už se také stihla naučit.

Mezitím co ostatní řešili mapu a jídlo oni prali prádlo. Vymáchali ho, vzali pořádně mýdlem a kartáčem, vydrhli, znovu přeprali a pak nakonec vše propláchli čistou vodou. Poté šli najít nějaký kus provazu a vytvořit mezi stromy šnůru na prádlo a prádlo následně pověsit. Poté už jen odpočívala, aby do tělocviku nebyla úplně mrtvá a čekala na jídlo. Mezitím si opět četla, jak pro ní bylo zvykem.
"Tak mě napadá, zdali to víte, ale další praxe by měla být o víkendu v přístavišti a prý se k tomu bude hodit matematika" řekla jim poklidně v kuchyni a dál si pak nerušeně četla.

---

Poté již byl čas se najíst, chvíli se odpočinoua převléknout se na tělocvik a vyrazit na další hodinu...

Erik se na Elisino vysvětlení jenom ušklíbl. On má pořád ještě dojem, že tady nejde o to, aby nechali žákům možnost chovat se dospěle, ale že to škola "fláká": "Tobě to tak možná připadá, ale mě se zdá, že nás škola dostatečně nepřipravuje. Ale nechme to tak..."

Všichni, dokonce i Panenka, souhlasí, že budou Anně pomáhat tím, že s ní budou skoro pořád a že jí kdyžtak pomůžou.
"Jako, asi tě nechytím, kdybys sebou majzla o zem, ale pomůžu ti, abys tam nevykrvácela..." shrnula to Panenka.

---

V domečku se radují jak z jídla. Protože s těmito surovinami už docela půjde to občas ošidit a vzít si třeba ovoce a mohou vařit tak, jak se normálně jí. Dokonce i Erik prohlásil, že víc vlastně ani nepotřebuje.

Justýna s nadšením objevila, že v rámci těch lepších surovin je dokonce i několik bylinných čajů a i jeden skutečný zelený čaj!

Pak už se mohou vrhnout na "domácnost", Anna bude s Justýnou vařit. Teda nechá vařit Justýnu, která se bude ráda učit. Nakonec se shodly, že udělají zapečené brambory a Justýna prosí, jestli by jí Anna nepomohla zadělat na chleba. Už žádný nemají a mít možnost si jenom tak vzít chleba... a teď když už k němu mají i máslo a třeba i med, nebo marmeládu...
Jo a taky by Justýna chtěla uvařit nějaký vývar.

Roland se nabídne s Panenkou, že pomohou s prostíráním a pak umyjí nádobí. Mezitím se dál věnují mapě kterou mají v jídelně a hlavně překladům. Ostatní mohou zaslechnout jak se baví.

"Ty Panenko, a jak se dá dostat do té jeskyně zkoušek?" zeptal se jí Roland.
"Já se tam byl podívat a nedokážu se do ní dostat..." objasnil.
Panenka se začala smát: "Normálně, já do ní vylezla z moře. Skoro to ani nic nebylo. No a viděla jsem, jak tam nějací sletěli shora na těch prknech, co tu někteří používají."

Elisa se nabídne, že by mohli vyprat. Toho se chytne Erik: "Klidně ti ohřeju tolik vody, kolik bude potřeba a klidně ti pomůžu i prát. Myslím, že slunko venku pere tak, že to bude do tělocviku suché, ale i kdyby ne, tak máme dost oblečení na výměnu..."

Na toto všechno mají asi tři hodiny, ale i to je dost času na to, aby to všechno zvládli a ještě si odpočinuli před tělocvikem.

To co říkala Elisa mělo něco do sebe. Je možné že to nějak spustila ta symboličtina. Vlastně bych řekla že je to velmi pravděpodobné, když sem ji ještě neuměla, tak se mi předtím nic nestávalo.

Kouknu na Rolanda, na Elisu a chviličku přemýšlím. Asi by byly chvíle když bych přeci jen musela být sama, ale.. jinak by to asi nebyl špatný nápad. Určitě bych byla radši aby mně třeba někdo chytl, než abych si například rozbila hlavu o kámen, nebo si něco zlomila.

"Dobře, to by šlo". Rozhodnu se nakonec. "No.. Selma by mně měla nějak učit místo doučování. Zatím to ale moc nešlo". Odpovím ještě Erikovy. Je to velmi zajímavé, celá tahle věc s našimi schopnostmi. Né že bych to někomu nepřála, ale doufám že ostatní nebudou mít něco jako já, to by bylo opravdu na nic, kdybychom se musely vzájemně hlídat aby se někomu něco nestávalo.

U Marca to jde bez problému, nikdo nic nenamítá. Odměnit? Kdo ví co tím myslel. "Děkujeme. Budeme se těšit na další návštěvu". Rozloučím se s úsměvem s Marcem a zamíříme zpět domů. Tentokrát jdu už po svých, cítím se o něco lépe. Pro jistotu však zůstávám poblíž Erika, aby mně mohl v případě potřeby třeba chytit.

"Vyprat? To by jsi byla moc hodná. Já s Justýnou bychom když tak připravily to jídlo. A s nádobím si taky poradíme". I to prádlo bych třeba později udělala já, ale když se Elisa nabídla, tak proč né? Za chvíli se ozývá z ložnice, že máme každý vlastní stolek. Jdu se na to podívat a skutečně to tak je!

To bude ta odměna od Marca.. Spokojeně se usměji, je fajn že máme každý vlastní stolek, bude se tak určitě lépe studovat. S chutí si pak dám kousek jablka které Elisa nakrájí. Otázkou je, co bychom s Justýnou mohly připravit. Navrhla bych třeba bramborovou kaši a řízky a nebo zapečené ("francouzské") brambory.

Tak či onak, nechala bych to tentokrát více na ní, aby se něco naučila. Já bych jí radila třeba co a jak připravit a nebo bych pomohla aspoň s těma bramborama. Elisa by se mohla vrhnout na to prádlo, já s Justýnou připravíme večeři a ostatní.. jak budou chtít. Někdo by tu mohl třeba poklidit a nebo aspoň prostřít a pomoci nám pak s nádobím.

"Mno je to pro Annu narušení soukromí... Ale asi lepší nežli aby si ublížila" přizná a povzdechne si. Jí by to asi bylo hodně nepříjemné, kdyby nemohla být sama. Poté si vyslechne Eika a ušklíbne se.

"Zase tím, že nechávají všechno na nás nám ukáží, jak se máme o sebe postarat. Pokud nechceme, aby s námi jednali jako s malýma děckama, tak je na čase přijmout odpovědnost za sebe a chovat se alespoň trochu dospěle, ne?" optá se ho s klidem a ačkoliv jí hromada věcí také vadí, tak to začíná chápat.

---

"Služby i sladkosti se dají vyměnit. Mít z čeho trvale vařit a nemuse to řešit je důležitější" připustí tak nějak myšlenku nad kterou se shodli všichni.

"Děkujeme" utrousí a pak se sesbírají a zamíří tedy domu. Anně pomohou ať už s věcmi, nebo s tím, aby mohla dojít po svých a opírat se. Doma se nabídne, že buď Justýně pomůže, nebo potom umyje nádobí.

"A mohla bych vyprat... To zvládnu. Pokud ohřejeme kamenem trochu vody ve vaně, tak můžu všem umýt oblečení" navrhne po chvilce přemýšlení. Oblečení si v potoku přepírala už několikrát a tady byla navíc i vana a mýdlo, tak by to neměl být problém.

Když si jde odnést věci do ložnice, tak zjistí, že tam jsou stoly navíc, které si neobjednali.
"Jé, máme tu každý svůj stůl" řekne nahlas a jde se podívat do spíže, kde je teď hromada masa a ovoce navíc a další věci.
"Super, ovoce. To bude dobré na svačiny" přizná a hned si vyndá dvě jablka, která umyje, vyčistí, rozkrájí a dá je na stůl. Mezitím jednu část také chroupá a čeká co ostatní.

//Ještě jsem zapomněl :)

Až přijdou do domku, tak ve spíži najdou lepší jídlo, to znamená k tomu všemu, co tam měli mají i spoustu různého ovoce a taky je tam několik druhů masa.

A jako překvapení a bonus od Marka našli ve svých ložnicích psací stoly! Takže sice dál budou spát na něčem jako slamnících na zemi, ale už má každý svůj psací stůl, jenom by to ještě chtělo židle, aby nemuseli tahat židle z kuchyně/jídelny.

"Ano, to je Eliso dobrý nápad. Zkusíme to udělat tak, aby s Annou pokaždé někdo byl, teda jestli souhlasíš Anno," řekl na to Roland.

"No a dělá s tím něco škola? Jako rozuměj, snaží se ti nějak pomoct, nebo to nechávají, tak jako většinu tady toho na nás?" zeptal se trochu nabroušeně Erik.

Pak už to nikdo nijak zvlášť neřešil.

---

Když se Mark dozvěděl, co přesně chtějí, tak se zamyslel.
"Hmm, tak mladí a už tak chytří? Žádné sladkosti? Žádné služby? Jenom základní věci a navíc napořád?" přemýšlí nahlas.

"Taková moudrost by se měla odměnit!" prohlásil vesele a něco si poznamenal.

"Dobře, až dojdete do domku, tak to tam všechno budete mít," řekl a zaznamenal změnu vašeho konta rea.
Pokud už nic nechtějí, tak se s nimi rozloučil.

//Základní koření a lepší suroviny odpovídají tak tomu, co si mohou dovolit běžní lidé střední třídy.

Jestli bude Anna potřebovat, tak ji Erik ještě ponese. Justýna se nabídne, že zkusí uvařit nějaký oběd, pokud jí bude Anna radit.

"Mno... Ono je možné, že se tím probudil zkrátka tvůj dar, který do té doby spal. Když na mě prvně mluvilo stádo fuňů, to jsem taky poprvé slyšela a použila symboličtinu, tak jsem myslela, že se mi asi rozletí hlava. Je jich moc a všichni mluví a mají blbé kecy. Byl to hrozný nápor. Sice jsem se díky tomu naučila symboličtinu neskutečně rychle, ale bylo to náročné. Je možné, že pro tebe to taky bylo silné a spustilo to tvůj dar. Pokud to máš jen chvíli, tak bude asi trvat nežli si zvykneš na to, jak to funguje, jak s tím nakládat a tak. Možná by pro tebe bylo bezpečnější, kdyby si vždy alespoň s někým byla. Kdyby se ti to stalo znovu a nikdo u toho nebyl, tak by sis mohla ublížit. A je jen otázka času, nežli přijdeš na to, jak to poznat" dodá mile a očividně nad tím asi dost přemýšlí a chápe, jak to pro ní musí být nepříjemné.

Poté už dorazí k Markovi a tak se na něj jen pousměje a kývne hlavou na Anny slova.
"Přesně tak" utrousí s klidem a tak nějak čeká, že to potvrdí asi všichni, když se na tom dohodli.

Podívám se na Elisu a chviličku přemýšlím. "Když o tom mluvíš, tak asi ano.. Nejsem si zcela jistá, ale.. Co jiného by za tím mohlo být?" Snažím se vybavit si přesné okamžiky, ale nějak se mi nedaří. No co, to je teď jedno.

"No.. Jedna byla hodně do budoucna, kde sem viděla sama sebe. Pak sem viděla jak někdo míchal lektvar, který otrávil jednu paní v nemocnici. A pak tebe a Erika, jak jste trénovali... Takže se asi přímo nedá říct že by se něco z toho "splnilo" ". Pokusím se odpovědět Elise.

Je docela vyčerpávající jim takhle vše vysvětlovat, ale sem ráda že se snaží. Na další Elisinu otázku zavrtím hlavou. "Jednou sem měla rozedřenou ruku, to jste mně někteří viděli i v kuchyni, jak byla ještě od krve. Když jsme měli první den práci v nemocnici, tak to bylo druhé vidění a tam sem měla rozbitou hlavu. No a pak tady tohle". Dvakrát ruka a jednou hlava, co se mi tak stane příště?

"Bylo to jak říkáš, ta vidina přišla po tom co jsi to Erikovy řekla. A bylo by fajn se na to aspoň nějak připravit, nechci aby mně po tom musel vždy někdo ošetřovat". Odpovím naposledy Elise, Justýně poděkuji za pomoc s mými věcmi a můžeme vyrazit.

Sice sem chtěla aby mně Erik vzal na záda, ale co, i v náruči je to dobré. Aspoň na něj lépe vidím. "Ahoj. Když mám doma takového siláka, tak proč toho nevyužít?" Odpovím s úsměvem Marcovi a doufám že to Erikovi nevadilo. Mile se na něj usměji a může mně pustit na zem. Postačí když se mu budu moci opřít o rameno.

Vyslechnu si Marcovu řeč, pousměji se a kouknu na ostatní zda platí to na čem jsme se dohodly. Pokud někdo nebude proti, tak začnu. "Rádi bychom základní koření a suroviny na lepší jídlo. Obojí navždy". Oznámím pro co jsme se rozhodly. Jistě toho koupíme mnohem více, ale to až v budoucnu. Teď si vystačíme s tím, co máme.

Nakonec teda Justýna pomohla Anně posbírat věci a Erik si ji vzal do náruče a jdou za Markem. Ten se na ně dívá a usmívá se na ně.

"To se někdo má, že se nese," utrousí jenom k Anně ale je to spíš přátelské škádlení než štiplavá poznámka.

"Ha, vidím, že jste tady celá třída, tak mi řekněte, co budete potřebovat a já vám to prodám. Vidím, že máte rea, že nevíte co s nimi," zasmál se a čeká, až mu někdo řekne, co to vlastně chtějí.

//omlouvám se, měl jsem teď (a asi ještě pár dnů budu) dost starostí a zařizování a večer jsem vždycky padl mrtvý. Takže prosím omluvte sníženou frekvenci a kvalitu příspěvků... chyba není na vašem přijímači.

"Počkej, to se ti začalo stávat až tady? Tři čtyři dny? Nebylo to chvíli potom, co si začala slyšet symboličtinu?" zeptá se trochu zadumaně a asi k tomu hledá nějaké vysvětlení. Nečeká, že by se něco dělo jen tak samo od sebe.

"Už se ti nějaká ta vidina splnila?" zeptá se ještě tak nějak zkoumavě a na poděkování jen mávne rukou s tím, že by nikomu neodmítla pomoc, pokud by jí to neohrožovalo.

"To si to měla už víckrát za tu dobu, co se ti to děje? Kdy se ti stalo to ostatní? Nějak jsem si nevšimla, že by si přišela s rozbitou hlavou" přizpustí a pak vzpomíná zpětně.
"Tehdy jak si zmizela se Selmou a my byli na lodi?" zeptá se tak nějak jediná doba, která jí napadá.

Pomáhá sbírat věci a uklidí i ty své, které odhodila z ruky a dá dopořádku třídu, aby neodcházeli z bordelu.
"Tak mě napadá, třeba by si se mohla naučit zaznamenat nějaký malý okamžik, kdy to přijde a naučit se si rychle sednout, nebo lehnout. Aby si se nezranila... Určitě časem najdeš nějakou maličkost podle které to třeba půjde poznat" řekne zadumaně a je na ní vidět, že asi chápe, že to může být vyčerpávající.
"Připadá mi, že ten tvůj stav vyvolal můj dotaz na Erika ohledně tréninku, což je dost zvláštní. Jako by něco reagovalo v konkrétní čas na konkrétní situaci a dalo ti informaci. Nebo spíš varování" utrousí a poté pomůže Justýně pobrat věci, aby tedy mohli vyrazit do obchodu.

Jak sbírám své věci tak se stále cítím trošku nejistě, takže se aspoň na chvíli posadím na židli. Zadívám se na Elisu a přemýšlím. "Teď nevím přesně, můžou to být tak tři-čtyři dny."

Možná že by to takové ani nebylo, když by mně Selma začala cvičit hned ze začátku! Ten drak přeci říkal že by to mělo být co nejdříve. "Jo, asi by jste měli chvíli počkat.. A ještě jednou děkuji". Sice se to dá brát že to teď byla Elisina povinnost mi pomoci, ale myslím že by to udělala i bez toho.

Sem tak vděčná jí, ale i Erikovi a ostatním. "To mi povídej, jednou sem si rozbila hlavu a dvakrát ruku. Nevím co by se dalo dělat, leda že bych se to naučila ovládat. Což je těší než se řekne... Tohle bylo asi po třetí a vždycky to přijde nějak samo". Pokusím se Rolandovi zodpovědět jeho dotazy.

Elisa správně podotkla že by mohl být problém s tím nákupem, ale Erik přichází s docela zajímavým nápadem. Zadívám se na něj a trošku se zaculím. "Tak kdyby ti to nevadilo, vzít mně na záda.. Jen k Marcovi. Odtamtud už to snad domů zvládnu".

Navrhnu a postavím se. Pokud bude Erik souhlasit, tak mu tedy mohu "skočit" na záda. Je to trochu divné, ale... Je to silný a docela i hezký kluk, tak proč té nabídky nevyužít? Na Panenky poznámku nijak nereaguji, jen se ušklíbnu a sem připravena vyrazit. "Vezmeš mi prosím věci?" Poprosím ještě Justýnu.

Roland se podíval na Annu: "Ty jo, ale to je dost nebezpečné. Je něco, co bychom mohli udělat, aby se ti to nestávalo? Jak často se ti to stává?"

Erik se podíval na Annu: "No a co takhle, že bych tě vzal do náruče nebo na záda. První se podívali za Markem a pak bychom šli do domku, kde by sis mohla lehnout..."

Anna se za pomoci Erikovy pomoci zvedla a pokud bude chtít, tak by asi zvládla jít sama.

"No vypadáš teda pěkně blbě," komentovala to Panenka.

"V pohodě" usoudí tak nějak jakoby by o nic nešlo. Zdá se, že to vnímá v pohodě, jen chtěla vědět, co že se to děje, aby to pochopila.
"Aha. A jak dlouho už se ti to děje?" zeptá se jí trochu starostlivě.

Poté mlčky poslouchá co se jim snaží říci a pohlédne na Erika a zase zpátky na Annu.
"Hm, aha. Tak to asi dělat nebudeme, no... Je pravda, že Erik magii řeší dost ehm silově a asi chvíli potrvá, nežli se to naučí jemněji ovládat. A navíc vím, že to předávání funguje, protože jsem dávala energii tobě, aby to pomohlo Rolandovi léčit tvou ruku a rychleji si se probrala" přizná a je zjevné, že se asi dokáže obejít bez toho zkoušení a zbytečně nemá v plánu riskovat.

"Zvládneme, otázkou ovšem je, zdali nám to dají bez tebe. A navíc by tě měl někdo doprovodit, kdyby ta energie nestačila. Nakupování asi klidně můžeme nechat na jindy, až ti bude lépe" navrhne a podívá se po ostatních.

No, nejspíše bude lepší nechávat ty počty vážně na Rolandovi. Doufala sem že budeme mít i na to lepší koření, ale nevadí. Základní určitě postačí. Plus to lepší máme taky, trošku sem si brala od princátek.

"Já sem pro". Odpovím tak nějak všem a můžeme vyrazit. Beru své věci a chystám se jít, když v tom cítím že to na mně zase jde. To néé! Chtěla sem se aspoň posadit, ale na to je pozdě. Opět sebou praštím o zem a zavírají se mi oči.

Nevím jak dlouho to bylo, ale když oči opět otvírám, tak se cítím velmi divně. Někdo mně zdá se drží a někdo další dělá cosi s mou rukou. Slyším i hlas paní učitelky, ale ta odchází když zrovna začnu normálně vidět. Ti kdo mně ošetřují jsou Roland a Elisa.

Já sem se při tom tentokrát i řízla? No to je skvělé.. Povzdychnu si a s Elisisnou pomocí se posadím. "Díky". Řeknu tak nějak oběma a rozhlížím se kolem.

"Ani jedno". Řeknu když Elisa začne přemýšlet proč se mi to stalo. "Já.. Občas mívám takové vize. Vždycky u toho ztratím vědomí a někde sebou plácnu." Pokusím se vysvětlit. Zadívám se na ní a pak na Erika.

"Neměly by jste spolu cvičit, nejste na to připraveni. Viděla sem vás dva.. Jak spolu cvičíte. Erik měl ale příliš energie a.." Na chvilku se odmlčím a váhám jak dál. "A tebe to málem zabilo". Dopovím s poněkud posmutnělým výrazem Elise.

Co se mně týče, já už toho mám dost, nejradši bych šla rovnou domů. Také se tedy pokusím postavit, třeba i s Erikovou pomocí. "Zvládnete to nakoupit samy? Já bych šla domů, trochu si odpočinout". Navrhnu jim a začnu pomalu sbírat své věci, které při mém pádu sletěli z lavice.

Když se začala Anna sama od sebe pomalu probouzet, tak ještě chvíli kontrolovala její stav a pak jí opatrně držela a pomohla jí posadit se, protože počítala s tím, že by mohla být třeba zmatená nebo dezorientovaná.

V tu chvíli se objeví třídní a jen po ní hodí pohledem, ale stále kontroluje Annu. Mlčky si vyslechne radu pro Rolanda, kterou neřešila, protože řešila základní funkce a nekontrolovala jak silné krvácení z ruky to bylo.

"Ale..." očividně se chtěla na něco optat, zatímco třídní zase zmizela. Teď se tvářila značně nasupeně i ona.
"Třeba bychom potřebovali vědět, proč se to Anně stalo. Zdali byla vyčerpaná, nebo je to jen nějaký hloupý školní test" dodá už trochu vztekle. Bylo očividné, že pokud by to měl být test jejich pohotovosti a schopností, tak by jí asi vytočilo, že k tomu používají spolužáky.

Roland byl u Anny skoro tak rychle jako Elisa. Když se ona ujala zjišťování jejího stavu, tak on si vzal na starost to, co je očividné. Za pomoci nějakého kamínku jí léčí.

Rána na ruce se jí zatahuje přímo před očima. Rolandovy ale na čele perlí pot, jak ho to vysiluje a tak ani neprotestuje proti tomu, že mu Erik dal svůj zásobní kámen, který vycucl dosucha.

Elisa zjišťuje, že Anna dýchá. Sice dýchá velice pomalu a tak nějak divně. Na druhou stranu se zdá, že dýchá pravidelně.

Když ji tak Elisa kontroluje, tak se sama pomalu probouzí. V tu chvíli se ve třídě objevila Ferinová.

Na Anu se jenom podívala, ani se k ní nijak nesklonila. Usmála se na všechny a všechny moc pochválila. Rolandovy ale poradila, že to nebylo moc hluboké a tak stačilo nemagické léčení, protože na to magické ještě není až tak moc silný a tak ho to muselo stát spoustu sil.

"Profesionálně provedené. Včetně toho, že jste mě pro jistotu přivolali. Za to si zasloužíte 20 rea. Ale Anna je mimo nebezpečí a já mizím," řekla a než se mohl někdo na něco zeptat, tak skutečně zmizela.

"Když budeme mít lepší potraviny, tak asi stačí základní koření. Půjde to lépe kombinovat. A kdybychom náhodou potřebovali nějaké koření navíc, tak ho zkusíme s někým starším vyměnit za protislužby" navrhne s klidem. Když to všichni odsouhlasí, tak mohou tedy vyrazit k obchodu.

Zaznamenala během hodin otrávenost Anny i Panenky, ale zatím to raději neřešila. Magie jim zkrátka příliš nešla, ale nechápala, proč z toho dělají takovou vědu. Jí zase nešla matematika a už pár dní se jí doučovala, aby v ní příliš nezaostávala.

Už mají v plánu vyrazit, když Anna zkolabuje a sesune se na zem. Aniž by nad tím přemýšlela, tak odhodila věci z rukou na lavici a zaklekla k Anně. Zaklonila jí pevně hlavu a zkontrolovala dýchání. Poté houkla na Rolanda, aby jí zkontroloval tu ruku, jestli nekrvácí moc a že v tašce má lékárničku, kdyby to bylo třeba.
"Zavolejte někdo třídní. Stačí zmáčknout nějaký čudlík na hodinkách, co říkala" řekne ostatním do pléna, aby to někdo udělal.

Poté jí jednou rukou kontroluje dýchání, druhou jí položí na čelo a tak, jak to dělala v nemocnici a jak četla v knize se snaží předat jí svou energii a jemně jí podpořit její vlastní léčení v její těle. Dělala to velice jemně a opatrně a snažila se opravdu Anně za každou cenu pomoci.

Roland vytáhl kus papíru a počítá.

"Tak, lepší suroviny, to máme..." něco škrábe na tom papíře.
"400 rea."
"Lepší koření by stálo...700.. ne 720 rea. To nedáme," oznámil.
"Ale určitě nám bude stačit základní koření.. to bude za 240. Dohromady by to bylo za 640 rea. To by šlo ne?" zeptal se.

Justýna je pro, Erik taky, Panenka nasraně čmrká něco do sešitu a jenom tak na půl pusy odpověděla, že je jí to jedno a souhlasí se vším.

Pak se Anna zničeho nic sesunula k zemi a je v bezvědomí. Při tom shodila pár věcí z lavice a o hranu lavice si rozřezala ruku, která jí krvácí.