Elisa zůstala sama v učebně, kde se vrhla na psaní dopisu pro mamku. Anna si uvědomila, že jí děda ještě neodpověděl na ten její, ale pokud si dobře vzpomíná, tak by odpověď mohla přijít tak v pondělí.

Ostatní se vydali do domečku. Anna s Justýnou se vrhnou na přípravu večeře. Rozhodly se pro česnečku s uzeným. "Myslíš, že bychom zvládly i nějaké pečivo? Placky nejsou špatné, ale chleba je chleba..." navrhla při vaření Justýna.

Erik pomáhá v kuchyni a Roland se ztratil s balíkem papírů a dalšími věcmi na kreslení někam pryč. Když si ho ale ostatní všimli z okna, tak vidí, že míří směrem k hlavní budově.

To Panenka sedí v koruně nedaleké palmy a zpovídá hodinky.

Po hodině a půl se pak počasí začne docela kazit. Jakoby se setmělo a to má být do tmy ještě aspoň dvě hodiny. A nad mořem se objevují těžké bouřkové mraky. Zdá se, že přijde skutečně něco velkého.

Při příchodu na Annu zlehka zamává, když zachytí její pohled, než se zahloubá do knihy a zápisníku. Nebo se o to alespoň pokusí.

Ke konci hodiny na profesorku překvapeně zamrká a zkusmo se podívá do svého sešitu, aby se ujistila, že se vět v něm zapsané nějak záhadně nezměnily na slova z knihy. Ne, pořád jsou tam její náhodné myšlenky o jednorožcích. Zmateně se zapýří, ale poděkuje paní Ferinové vděčným úsměvem.

Otočí se na židli k ostatním a tichým zamručením ocení, když se o večeři přihlásí Justýna s Annou. Koneckonců, sama by prozatím udělala asi jenom ty placky, které dělala včera. Na druhou stranu, na plackách s trochou uzeného nebo s medem není vůbec nic špatného. Jenom nad tím přemýšlí, začnou se jí sbíhat sliny a trochu ji zakručí v žaludku.
„Musím něco zjistit,“ zaťuká konečkem prstu na hodinky, když dojdou zpátky k domečku, „Pak vám tam můžu přijít aspoň uklidit, stejně bychom se tam ve třech asi spíš pletly.“
Najde si pěkné místo v rozsoše malého stromku na dohled od domku, ťukne prstenem do hodinek a začne se vyptávat na magické sochy a jednorožce, kteří vypadají jako chrámové oltáře.

Čtení a psaní není až tak těžké se naučit, spíše jde o to nedělat při tom moc chyb. Doufám že sem žádné neměla, když sem psala ten dopis dědovy. Aby si nemyslel že se tu nenaučím ani tohle...

Vezmu si své věci a s úsměvem kouknu na paní učitelku. "Já.. Doufám že ne. Pokusím se to zvládnout sama". Odpovím jí. Nejsem si jistá zda sem v tom až tak dobrá, tak doufám že by nevadilo, že bych jí o pomoc přeci jen požádala kdyby mi to nešlo.

Podívám se na Justýnu. "Já bych to zkusila.. Ale budu ráda když mi budeš pomáhat". Nabídnu jí a pokud bude souhlasit, tak bychom vyrazily společně domů. Kdo chce může jít samozřejmě s námi, jinak je mi jedno jak se ostatní rozutečou.

Doma se pak trochu opláchnu a co se té večeře týče.. Máme to uzené maso od Rolanda, takže mně napadlo zkusit udělat česnečku. Tu sem měla vždycky ráda, dělala sem ji už několikrát. Nebyla by to kdo ví jak vydatná večeře, ale to snad nevadí.

Pokud by nikdo nebyl proti, tak bychom se do toho pustily. Schválně bych toho udělala více a dala trochu stranou. Je to jen polévka, ale snad by aspoň ta přišla těm "princátkám" či jak jim Roland říkal, vhod. Nějaké pořádné jídlo bych jim mohla připravit jindy.

Sice by se ráda učila něco, co jí skutečně nešlo, ale co se dalo dělat. Tohle ničemu neuškodilo a tak hold četla a psala. Ono se to asi neztratí. Byla vnímavá a učenlivý typ, co rád vstřebával informace a tak vnímala skutečně celou dobu nejen sebe, ale i ostatní.

Mlčky poslouchala konec výuky a tak nějak vydedukovala, že Anna asi řešila, že jí dejde magie a symboličtina. To ovšem nebyla jediná a neviděla důvod to příliš řešit.

Když pak pochválí Panenku, tak se na okamžik zamračí, ale během okamžiku je zjevné, že přestala vnímat. Asi brala, že tohle se jí netýká a raději to neřešila. Už si zvykla na to, že Panenka neumí žít s ostatními a přikládat ruku k dílu, když je třeba a brala jí tak nějak na okraji jejich třídy. Příliš ani moc nepostřehla, kdy učitelka zmizela a jen si zabalila své věci do tašky co měla od Marca.

"Já budu ráda, když dnes nebudu dělat nic. Chci se učit a opakovat si. Taky chci napsat mamce, čeká na odpověď a ráda bych si prošla širší okolí, zdali náhodou neobjevím třeba další užitečné byliny nebo tak" přizná s klidem fakt, že by ráda měla čas pro sebe.

Nechala na ostatních jak se dohodnou a poté zůstala v místnosti, vytáhla dopis od mamky a dala se do psaní odpovědi...

Učitelka Ferinová je nenechala pracovat moc dlouho určitě to nebyly dvě hodiny. Během té doby jim opravovala chyby a nechávala jim opakovat věci se kterými měli problém. Mohli si všimnout, že se jim věnuje skutečně intenzivně a tak i během té hodiny vidí jak se skutečně zlepšují.

Na konci doučovací hodiny se na ně usměje a zeptá se Anny: "Zdá se, že nebudeš zítra potřebovat mou pomoc, že?"

Usměje se i na Panenku a velice ji pochválí, ale neřekne za co.

Na Elen se jenom usměje. Stejně jako na ostatní. Pokud k ní nikdo nic nemá, tak se pak přemístí pryč.

"Jak to máte naplánované? Můžu udělat večeři nebo ji chcete dělat někdo jiný?" zeptala se Justýna.

Erik nabídl pomoc s nádobím, ale Roland oznámil, že musí někam jít, neřekl kam, ale prý to bude bomba.

Skoro sem tomu nemohla věřit, bylo to opravdu úžasné! Předtím se mi na hodině moc nedařilo, až sem se za svůj výkon styděla. A teď? Zvládla sem aspoň ten hloupý korálek a slyším symboličtinu!

Dokonce sem Elisa dokázala odpovědět. Nejspíše na mně bylo vidět že sem nadšená. Aby taky né, kdyť já a Elisa jsme jediné které to umí. Tedy aspoň prozatím, ostatní nás určitě brzy doženou. Snad bych do té doby mohla cvičit s Elisou a aspoň trošku se zlepšit.

S úsměvem na tváři pak tedy společně se všemi vyjma Panenky dorážíme na hodinu. Spolužačka se k nám připojuje těsně před začátkem a vypadá docela zmoženě. Copak asi dělala? Mile se na Panenku usměji a to už přichází paní Ferinová.

Číst a psát? Dobře, proč né? Sice to jakž takž umíme všichni, ale rozhodně budu ráda když se zlepším i v tomhle. Stále sem nadšena z předchozího úspěchu, takže se i tady budu snažit aby mi to šlo co možná nejlépe.

Zaznamenala, že Anna vnímá její písničky v symboličtině i to, že se snaží jí nazpět odpovídat. Pousmála se na ní a mohly si teď již povídat v symboličtině. Tedy minimálně do té doby, nežli se to buď naučí ostatní, nebo až se Anna naučí odpovídat jen jí, aby to později neslyšeli všichni. Ukazovala a vysvětlovala jí jak to funguje, jak to může zlepšit a jak směřovat konverzaci jen jedné osobě a tak podobně.

Pak ale nastal čas, aby šli na doučování a tak naskládala knížky do tašky a vyrazila společně s ostatními na další hodinu. Když na doučování zjistila, že budou opět číst a psát, jen lehce pokrčila rameny. Mnohem raději by trénovala matematiku, protože věděla, že ta bude daleko horší, ale co se dalo dělat. Alespoň to donutí některé, aby se připravovali na další hodiny. Postřehla, že Paneninka dorazila až těsně na hodinu, ale bylo jí to víceméně jedno. Už si zvykla na to, že ona rozhodně nebude člen jejich třídy, co by se zapojoval a dělal cokoliv navíc nebo pro ostatní a tak to raději ignorovala...

Dorazila rovnou na hodinu těsně před jejím začátkem. Udýchaná, s mokrými vlasy ucouranými podél obličeje a hladová, ale oči jí svítí nadšením, o které nevypadá rozhodnutá se jen tak podělit. Ani náznakem nelituje, že musela obětovat oběd. Byla v životě o hladu už mnohokrát – rozhodně častěji, než kolikrát se jí podařil takový objev.

Posadí se do lavice a knížku námořnických pohádek položí před sebe na stůl. Přestože pro ní bylo náročné číst delší text, příběhy v knize ji evidentně zaujaly, dneska má ale pozornost rozlétnutou do všech stran a má co dělat, aby vůbec zůstala sedět v klidu na židli, natož se soustředit na to, co má dělat.
Při cvičení psaní tak v jedné chvíli neobratně zapíše: „Mají sochy jednorožců nějaký zvláštní význam?“ a „Mohou mít sochy magické vlastnosti?“, protože už teď přemýšlí, na co se po skončení hodiny zeptá jednorožce ve svých hodinkách.

Anna je fascinovaná tím, že začala "slyšet" symboličtinu. I když to jsou vlastně jenom obrazy, které jí mozek předělává na slova. Ale písničky v ní jsou skutečně zajímavé. Když pak zkusí i odpovědět, tak je překvapená, že se jí to podařilo. Asi to bude chtít ještě hodně tréninku a cvičení, ale i tak je to ohromný úspěch, který ji velice potěšil a vypadá, jakoby jí to udělalo neskutečnou radost a taky jakoby si trochu oddechla.

Když je pak hodinky zvou na další hodinu, tak Panenka ještě nepřišla, ale snad se jí nic nestalo.

Hodinky je pak nasměrovaly zpět do jejich učebny. Tady na ně čeká třídní.
"Zatím toho ještě není tolik, co bychom si mohli opakovat a tak budeme číst a psát," řekla všem.
Roland se nadechoval, že něco řekne, ale předběhla ho: "Ano, ty si můžeš skočit do knihovny a půjčit si libovolnou knihu z volného oddělení."

Na to Roland vyskočil a utíkal si půjčit knížku. Vrátil se pak s útlou knihou, ale nikdo nezachytil, jak se jmenuje.

V učebně zůstala jenom Elisa, která zkouší, jak se jí bude dařit s tou druhou sklenkou. A ještě než ostatní odejdou, tak vidí, že jí to jde naprosto skvěle.

Ostatní jdou všichni zpět do domku. Tady se Anna vrhne na psaní dopisu a tak se vařečky ujala Justýna a za pomoci Rolanda a Erika udělala oběd. Je poznat, že ve vaření není tak zručná jako Anna, ale jako jíst se to dá. Vzhledem k tomu, jak se všichni rozprchávají, tak naložila jídlo sobě a klukům, ostatním ho nechala na sporáku. Pak si šla číst za dům do stínu.

Kluci se po obědě taky nějak vypařili.

Anna dopsala dopis a pak odešla, ostatní mohli slyšet, že říká něco o třídní.

Přišlo mi že to není úplně nejhorší, ale určitě bych mohla být lepší. Vlastně bych mohla být lepší v mnoha věcech. Tady na škole sem jen chvíli, určitě se toho naučíme spoustu.

Kdyť už přeci včera sem něco řešila a paní učitelkou... "Tak tedy zatím.. Hezký zbytek dne". Popřeji s milým úsměvem Marcovi když odchází. Mám toho mužíka ráda, je docela milý.

Netrvá dlouho než se objeví paní Ferinová. Odvedla si kluky a já byla docela zvědavá o co půjde. Svou myslí máme pohnout korálkem? První případ kdy bychom měly použít magii. Nejsem si moc jistá tím jak mi to půjde. Jednu ze sklenic si vezmu, ale ještě se do toho nepouštím.

Napřed sleduji jak se daří ostatním. Klukům to šlo jako nic, holkám o něco hůř. I ony to pak ale zvládly. Pokoušela sem se o to taky, ale jako jediná sem neuspěla. Netřeba říkat jak mně to štvalo a jak sem se před ostatními styděla. Neumím symboličtinu a nejde mi ani tohle.. Úžasné..

Po skončení hodiny sem trošku naštvaná, ale snažím se to nedat moc znát. Konec konců sem naštvaná hlavně na sebe. Sklenici si nechám tady, vrátím ji do bedny a beze slova se odeberu zpět k nám domů. Vezmu si ze své truhličky jeden z papírů a tužku. Pak začnu psát dopis dědečkovy. Nerada bych na to zapomněla.

"Ahoj dědo!

Jak se máš? Já sem teď na škole, kde se začínám učit. Jak zvládat své schopnosti, ale i jiné věci, jako je čtení, zeměpis a tak... Sem tu s třema dalšíma holkama a dvěma klukama, snažíme se abychom spolu co nejlépe vycházeli, ale.. je to zvláštní když si takhle musím na někoho zvykat.

Doufám že se trochu sblížíme a budou z nás kamarádi. Určitě se budu snažit aby mi to tady ve škole šlo co nejlépe!

Dělám co můžu, ale.. je mi smutno. Moc mi chybíš dědo. Doufám že se brzy zase uvidíme. Mám tě moc ráda.

Papa, Anna".

Takto dopis ukončím a přiložím k němu i můj obrázek jak sem kreslila ctihodnou Selmu. Trošku sem ho opravovala, tak teď už by mohl vypadat jako siréna... Tužku si uklidím a vezmu si své peníze. Pak se vydám hledat paní učitelku Ferinovou. Doufám že bych ji při něčem nevyrušila.

Do konce hodiny si ještě pár minut zkouší práci se sklenicí s korálkem a až potom sklenici vrátí s trochu váhavě si s sebou odnese tu se světýlky. I přes pochvalu třídní učitelky si nebyla úplně jistá, že je to ten nejlepší nápad. Vlastně sama neví úplně jistě, jak se jí to s korálkem povedlo a náročnější cvičení jí trochu děsilo.

Zajde si do domku pro knihu příběhů a vlastně hned se vypaří. Zamíří přes areál školy směrem, odkud vítr přináší slabou slanou vůni. Ráda by našla nějaké pěkné místo, kde by si mohla zaplavat v moři, pak se možná někde stulit pod stromem a chvíli zkoušet čtení.

Zeměpis jí bavil, líbilo se jí hledat v mapách a zkoumat, kde co je a poslouchat k tomu příběhy. Neuniklo jí ovšem, že ne každý stíhá číst a hledat a postřehla, že příběhy k místům jsou tedy jen zdržování, aby to ti pomalejší stíhali. Bylo jí to trochu nepříjemné a ještě více jí to vadilo na konci hodiny, když postřehla, že ti dotyční si ani nevezmou učebnici sebou, aby si to procvičovali. Pevně stiskla zuby k sobě, aby nic neřekla a uklidnila si učebnici do tašky, aby si jí mohla odnést a večer se na to podívat...

Když pak začala magická hodina, mlčky sledovala co a jak. Poslouchala výklad a co s tím mají dělat, pak si vzala jednu sklenici a skutečně se začala soustředit a snažit se rozhýbat korálek. Trvalo jí to dlouho, příliš jí to neštvo a štvalo jí to, ale zůstala v klidu až do doby, nežli se jí to skutečně povedlo a korálek se nakonec rozhýbal. Měla ovšem po cvičení hodně práce v tom, aby se snažila si vsugerovat, že je cvičení určitě důležité a někdy k něčemu bude a časem to půjde. Zatím jí ovšem vše připadalo zcela zbytečné a bez smyslu, ale snažila si opakovat, že se to určitě změní...

Sledovala konec hodiny a pokrčila rameny. Místo toho, aby odešla, tak raději vytáhla sklenici se světýlky a zkoušela pro změnu světýlka. Neměla v plánu to jen tak vzdávat a chtěla zvládnout i ona světýlka. A tak se rozhodla, že jí pauza na oběd nezajímá a raději bude trénovat.

//Prosím do průvodky, tam kde máte atributy si napište tři další atributy:
Magická síla
Magická zručnost
Magická odolnost

u všech budete mít nulu, ale vyberte si jeden u kterého budete mít jeden bod (+)

Všichni se soustředí na svůj korálek a snaží se ho nějak rozhýbat. Je to zvláštní, ale Roland s Erikem ho rozhýbali skoro ve stejném okamžiku. A tak dostali od učitelky jinou sklenici, ve které jsou nějaká světýlka, která prý nemají nechat zhasnout.

Chvíli potom, co si kluci hrají se světýlky se podařilo rozhýbat korálek i Justýně a taky dostala sklenku se světýlky. To ale kluci už měli světýlka dávno zhasnutá. Ale stačí, aby sklenkou zatřepali a zase se rozsvítí.

Ostatní se pak snažily, co to šlo a na konci hodiny se podařilo ještě Elise a Panence, aby se jejich korálky pohnuly. To Anna se snažila zbytečně, korálek se ani nehnul. Teda kromě okamžiku, kdy naštvaně bouchla do stolu.

Nicméně je učitelka velmi pochválila: "Jste velice talentovaná třída. Anno, nic si z toho nedělej. Věřím, že to zvládneš. A i vy ostatní připravte se na to, že ne každý úkol vám půjde stejně snadno. Někdy se zaseknete na něčem banálním, ale nakonec to všichni zvládnete."

Už je skoro na odchodu, když se ještě zastaví: "Sklenky si můžete nechat buď tady, do této třídy kromě vás nikdo nechodí nebo si je můžete vzít s sebou. Pokud je necháte tady, tak je prosím vraťte do bedniček."
Ukázala na bedničky. Pro každého je tady jedna sklenka s korálkem a jedna se světýlky.

A teď už je učitelka nechala ve třídě samotné. Sice vlastně celou tu hodinu skoro nic nedělali, ale i tak jsou unavení.

Naštěstí teď mají do tří hodin volno. A vzhledem k tomu, že ještě není ani jedenáct, tak si určitě do další hodiny odpočinou.

O učebnici zeměpisu se nějak zvlášť nehlásí, docela ochotně ji na konci hodiny zase vrátí. Zato když vstoupí třídní k první hodině skutečné magie, neubrání se zvědavému poposednutí na okraji židle. Trochu překvapeně, možná až zklamaně zamrká, když se jejich pomůcka zdá být tak jednoduchá, dokonce primitivní. Vzápětí ale proplete prsty mezi sebou, položí si ruce na stolek před sebou a nakloní se dopředu, aby měla oči ve výšce zavěšeného korálku.
Na chvíli těkne pohledem k magickému prstenu na své ruce, soustředěně přimhouří oči jako pokaždé, když myšlenkami mění jeho barvu a pak se stejně odhodlaně zadívá na zavěšený korálek. Podobně jako u prstenu si ho pokusí vybavit v pohybu.

Marco je nechtěl přetěžovat a tak když zjistil, že se někdo (nejčastěji Panenka nebo Justýna) ztratil, tak chvíli počkal a začal vyprávět příběh o tom daném místě. Vypadalo to, jakoby na tom místě byl a popisoval ho ze svých vzpomínek. Tu a tam taky vyvolal ve vzduchu obrazy. Ale je vidět, že to asi nebude jeho parketa, protože ty obrazy jsou takové... ...strohé a jakoby jenom naznačené.

Hodina s ním docela rychle utekla, pokud budou všechny takové, tak to bude docela paráda.
"Tak děcka, kdo si chce vzít učebnici s sebou, klidně může, ale taky si je můžete nechat tady. Zeměpis budeme mívat tady, tak abyste je měli po ruce. Mějte se fajn," rozloučil se s nimi nakonec Marco a odešel.

Pár okamžiků po tom, co odešel vešla třídní učitelka.

"Eriku a Rolande, prosím pojďte mi na chvilku pomoct," poprosila a s těmi dvěma pak zmizela někde venku. Za pár minut se vrátili a kluci mají v rukou nějaké bedny. Jednu bednu nechala učitelka dát doprostřed učebny, ostatní naskládat pěkně ke stěně.

Z té bedny uprostřed vytáhla něco jako uzavřenou zavařovací láhev uvnitř které je nitka a na ní korálek.
"Váš úkol bude jednoduchý. Sklenici si položíte na stůl a svou myslí zkusíte pohnout korálkem," vysvětlila nechala každého, aby si vybral jednu sklenici a zkoušel to.

//Prosím hoďte si všichni k6. Víc = líp ;)

Poslední minuty světla věnovala knížce námořnických příběhů, které jim profesorka vypůjčila na hodině čtení. Možná se nedostala dál než na další stránku, ale i to se snad cení.

Na rozdíl od ostatních si ráno pár chvil přispí – nebo minimálně ještě chvíli zůstane stočená do klubíčka na slamníku a s tichým pobrukováním hladí spící krysu a šimrá ji na čumáčku. Snídaně už je hotová a jí ke štěstí stačí popadnout jednu placku do ruky, druhou do kapsy a najíst se až po cestě.

Na zeměpis by potřebovala minimálně druhou hlavu, aby stihla dávat pozor na všechno, co jim Marco vypráví. Ve čtení je totiž pořád dost pomalá a kdykoliv sklopí oči k atlasu, začne luštit drobné názvy míst a prohlížet si elegantní linie řek a ostrá pohoří. Jenže pak je Marco čas od času o pěkný kus světa dál, než se znova probere.

Na to co Elisa říkala sem jen souhlasně přikývnula. Vlastně sem si to myslela i já sama, spoustu věcí bychom zdá se mohly vyměnit, či udělat za nějakou protislužbu.

Třeba by šlo udělat i to, že když by někdo chtěl uvařit, tak by mi dal suroviny, já bych něco udělala a nechala část i pro nás. Tak by se ušetřil čas i zdroje, ale kdo ví, to se bude muset ještě dohodnout. Hlavně aby se jich Roland na něco takového zeptal.

Elisa pak zmiňuje něco o té symboličtině. Zní mi to jako docela dobrý nápad, možná že by nám tak mohla vážně pomoci. Rozhodně sem nečekala že bych se tu učila i nějaký nový jazyk. Určitě to bude těžké, ale až to zvládnu, tak to snad bude stát za to. Když se tak zamyslím, zdá se, že Elisa toho umí docela dost.

Ty masti, tu symboličtinu, má nějaké znalosti ohledně magie a různých tvorů.. Asi se toho se svojí mamkou učila vážně dost. Možná že tu bude nejchytřejší z nás. Kdo ví, jednou by nám možná mohla pomáhat i s magií.

Co se Erika a Panenky týče, tak to nijak neřeším. Možná že mají v něčem pravdu, ale.. já se nechci hádat nebo něco takhle řešit, už tak toho bylo dneska dost. Všem popřeji dobrou noc a pak už jdu opravdu spát, nechci být zítra moc unavená.

Ráno vstanu, umyji se a převléknu. Pozdravím ostatní, nasnídám se a společně vyrazíme na dnešní první hodinu. "Dobré ráno". Pozdravím pak Marca s milým úsměvem, ráda ho zase vidím. Posadím se a pozorně poslouchám. Zeměpis? To by mohlo být docela zajímavé. Aspoň bych se dozvěděla něco více o nějakých jiných místech. To se vždycky hodí, né?

Vezmu si učebnici a pouštím se do hledání těch míst. O každém z nich bych si ráda zapamatovala co nejvíce. Vlastně se tak nějak celkově snažím, aby mi to šlo co nejlépe. Na mnoha místech sem zatím nebyla, ale to by neměl být problém.

Ještě si chvíli večer povídali a řešili co a jak a pak pomohla s nádobím a uklidila vše po vaření bylin. Přinesla si ke stolu do kuchyně knihu a četla si a přepisovala jednotlivé věty do notesu co dostali. Dávala si hodně záležet a snažila se zároveň užívat krasopis, alespoň trochu podobný tomu, co měla mamka. Chtěla co nejrychleji dohnat Rolanda a zvládat to bez zádrhelu. Beztak neměla co lepšího na práci a chtěla si opakovat z hodin a tak se vlastně po večeru ještě učila. Vydržela u toho asi hodninu a tak šla spát mezi posledními. Jen se v tichosti lehce opláchla, převlékla a zamířila do postele. Usnula hned chvíli poté, co zalezla a hodinky měla opět nastavené tak, aby jí vzbudili o něco dříve nežli ostatní.

A tak se stihla ráno vypravit, opláchnout a připravit nežli ostatní vůbec vstali. Udělala čaj a poklidně si četla do té doby, nežli se ostatní začali trousit na snídani. V poklidu se najedla, posbírala všechny věci a poté s ostatními zamířila na hodinu.

V učebně s úsměvem pozdravila Marca, usadila se a vyčkávala na výuku. Mlčky si vyslechla, že budou mít zeměpis a poté poslouchala co že se po nich vlastně na hodině chce. Vzala si učebnici a hledala místa, která jim říkal. Přeci jen s mamkou vcelku dost cestovala a tak měla obvykle potuchu, kde to zhruba může být. Některá místa ovšem neznala a tak je vcelku se zapálením hledala. Hodina jí vcelku utíkala, když se musela soustředit na to, co mají dělat a hledat...