//Ok, shrnu to, tak to budeš mít pak jednodušší na odpověď :) A být hnusná na Bdělého zvládnu za obě :D

//Ráno bohužel musím brzy vstát, takže se necítím že bych na to mohla odpovědět zrovna teď.

Napíšu až zítra, cca kolem 10-11 hod.. Takže pokud bude Elisa chtít, může jít samozřejmě jako první.

Ještě nikdy neviděli, jak drak protočí oči. Ale teď měli příležitost si to prohlédnout.
Pak se otočil k řediteli a řekl mu částečně uznale, ale ještě víc otráveně: "Dobře ta děcka učíte!"

"Dobře, tak to uděláme jednodušeji," podíval se pobaveně na ředitele, "dokázal jsi, že ta děcka ji umí uklidnit. Ale jak ta holčina právě dokázala, objektivně nedokážou zaručit, že budou vždy na správném místě. Takže chci ten slib od tebe! Přísahej, že se postaráš o to, aby Anna nepoužila své schopnosti jinak než v sebeobraně až do okamžiku, kdy úspěšně dokončí tvou školu."

Ředitel se usmál a bez mrknutí oka přísahal, že se o to postará. Při tom seslal dračí kouzelník kouzlo, které tu přísahu zpečetilo.

K'lumonideotis si opět vzal slovo. Poděkoval všem zúčastněným za to, že se tento případ vyřešil ke spokojenosti všech a pokračoval:

[Druhý případ je z těch u nichž je sporné, jestli by měl nebo neměl patřit pod mezidruhový soud. Já myslím, že měl a proto jsem ho sem přiřadil. Žalujícím je ctihodný bdělý Karel Spencer a žalovanou je opět Anna. Prosím, aby ctihodný bdělý Karel Spencer přednesl svou žalobu a my ji vyslechli. Pak bude mít slovo ctihodný Argam Durak. Po něm přijdou na řadu svědectví. Nakonec porota rozhodne. Protože je ctihodný Argam Durak jednou ze stran sporu, tak v tomto případě nebude rozhodovat a já také ne, protože jsem do sporu také zapletený.]

Pak zmlkl a světlo zvýraznilo ctihodného bdělého Karla Spencera. Samozřejmě je to ten bdělý, který se na místě pohádal s ředitelem.

Hned jak si vzal slovo, tak bylo jasné že je to argonatní blb. Obvinil Annu z toho, že "za pomoci nepřiměřeně silné magie napadla spolužáky ze školy v Polutě a bránila se zásahu ochránců".
Teda jako nakecal toho spoustu, ale toto bylo jádrem jeho sdělení.

Po něm mluvil váš ředitel a nasadil výraz, jakože ho to otravuje:
"Vyřčené obvinění odmítám a navrhuji, aby zdejší soud naopak ocenil to, že Anna zachránila spolužáky ze školy v Polutě před nehezkou smrtí."

Tím byly vytyčena obě hraniční stanoviska mezi kterými se bude hledat "pravda".

Prvními svědky byli zasahující ochránci (a bdělý), kteří vypověděli, že Anna nereagovala na výzvu a místo toho na ně zaútočila, zničila jim mocné artefakty a vypadalo to, že na ně zaútočí.

Bdělý Spencer neměl žádné další dotazy.

Ředitel se naproti tomu zeptal jestli byli ochránci někým varováni, aby se nepokoušeli na Annu uplatnit svou moc.

Jeden prohlásil, že ne, ale v tu chvíli kolem něj zrudl vzduch a i když se pokoušel vzpomenout si jak jenom to šlo, tak nebyl schopný svou výpověď upravit.
Až jiný řekl: "že to na ně křičela ta malá holka, ale že tomu nepřikládali žádnou vážnost"

Po nich vypovídali zasažení kluci z Poluty. Pořád vypadají jako čerstvě spaření. Vypověděli, že šli provozovat nějaké žertíky na úkor spolužáků z Kosta Tigre a takto dopadli a navíc se ty plameny ještě tu a tam objeví.

Ředitel nechal vypovídat Panenku a ty holky, které předtím kluci šikanovali o tom jaké "žertíky" tomu předcházeli a jak teda jejich noční vstup do tábora s dekami, provazy a holemi mohl vyhodnotit každý, kdo věděl o předchozích skutečnostech.

Pak vyzval Elisu, aby řekla, co z jejího pohledu předcházelo tomu útoku na kluky, jak se o něm vůbec dozvěděli a prostě aby to popsala až do okamžiku, kdy skončili takto.

O totéž poprosil i Annu.

//sorry, je to trošku delší ;)

"Vím, že to můžeme sesílat i přes pouto, ale to na mé odpovědi zcela nic nemění. Bylo by hloupé a nezodpovědné se k tomu i tak zavázat a neuvědomovat si další rizika" řekla s klidem a odmlčela se, aby rozmyslela správná slova.
"I tak si myslím, že je kouzlo brány a některá další potřeba a musíme se jej urychleně naučit. Kromě toho, že stádové kouzlo, z toho co jsem pochopila, musíme každý rok obnovit a složit ve škole zkoušku, abychom si ho zasloužili, tak nejsem soudce a na dálku přeci nedokáži odhadnout, zdali její jednání v sebeobraně nebylo přehnané" utrousí s klidem a dál na něj upřeně hleděla.

"Když uvedu jako příklad šikanu a napadením žáky z jiné školy. Bránit se bylo zcela legitimní a jednání bylo v sebeobraně. Ale co kdyby jim výrazně ublížila, nebo je nedejbože zabila? Pak co. Jednala by v sebeobraně a my bychom jí nezastavili, protože by tam nikdo z nás nebyl. A pak co? Soudili by nás všechny stejně jako Annu. A na kom by pak ležela odpovědnost a vina? Na nás za špatné rozhodnutí, nebo na Vás s tím, že nás špatně Vaše schopnost varovala? Pokud máme dát slib, který myslíme vážně a máme ho v plánu dodržovat co nejlépe, abychom měli čistě svědomí, tak musíme vědět a umět více věcí. Nemám problém s tím dát závazek klidně hned a jakmile ředitel potvrdí, že známe vše potřebné, abychom svědomitě mohli plnit přísahu, tak přijmout i plnou odpovědnost. Uvědomuji si ovšem současná rizika a neznalosti, které je třeba doplnit, aby bylo možné závazek řádně plnit" řekne zcela upřímně drakovi a je zjevné, že nad tím musela asi přemýšlet vcelku dlouho a nejen tady v síni.

Na informaci, že to bude omezené do konce jejich studia přikývne s tím, že do té doby se to musí Anna naučit plně kontrolovat a zvládat. Teď čekala, jak moc se její slova budou drakovi zamlouvat či ne.

Ostatní ze třídy se tvářili dost překvapeně a zvažují, co odpovědět. Dřív by asi většina třídy hned souhlasila, ale teď jsou nějací hloubaví. Všechny vysvobodila Elisa.

Drak si to poslechl a uznale přikývl: "To jsou férová slova. A co kdybych vám řekl, že to kouzlo, které jste na ni seslali se dá poslat přes vaše jednorožčí pouto? A že bych vám dal schopnost rozpoznat, jestli jedná v sebeobraně? Pak byste se zavázali?"

A ještě dodal: "S tím, že bych tuto přísahu omezil do konce vašeho studia a pak bychom to řešili znovu."

Všichni ve třídě vypadají, že s tím souhlasí, ale čekají na Elisu.

Přestala vnímat situaci v sále a nezajímala jí a soustředila se jen na to, aby pomohli Anně a odvrátili to, co se s ní děje. Byla to pro ně teď priorita, jinak by došlo k možnému masakru v sále. Když Anna byla zase sama sebou, tak si oddechla a upřeně na ní hleděla. Z pohledu jí probrala slova draka a tak se otočila a poslouchala ho.

Když slyšela k čemu se mají zavázat, tak jí připadalo, že přijala ten kámen od Ferinové. Nebylo v jejich silách, aby jí hlídali mimo školu a neuměla si představit jak to budou dělat. Mlčky se podívala na ostatní a počkala na jejich názor. Poté se v tichosti zvedla, zhluboka se nadechla a vydechla a až poté spustila.
"Nemáme problém se za Annu zavázat ve škole a na školních akcích. Je součástí naší třídy a jako třída stojíme při sobě a dokážeme zjistit prakticky hned, když bude mít Anna problém a jednat. Mimo školu se ovšem zavázat nemůžeme, protože nikdo z nás neovládá schopnost a oprávnění na bránu a mohlo by to býti komplikovanější. Pokud by byl potřeba plný závazek, musíme se to naučit a až poté se můžeme zavázat, aby to mělo nějaký smysl a váhu" oznámí s klidem a upřeně hledí k porotcům. Bylo zjevné, že neměla v plánu dávat závazek, když věděla, že by ho nemohla splnit.

I tak se jí to ani trochu nelíbilo a bylo jí jasné, že to bude přinášet akorát velkou řadu problémů a řešení.

Všichni v sále ztuhli a spousta z nich začíná kouzlit, především různé štíty a jiná ochranná kouzla, protože to vypadalo na pořádný průs... prostě pořádný problém.

Annini spolužáci místo toho začali sesílat siréní kouzlo. Sice se jim to nedařilo tak dobře, jako když to nacvičovali, protože rezonance ostatních kouzel jim to trošku rozhoupal, ale po pár minutách cítí, jak ta část Anniny mysli ve které toto sídlí usíná a Anna už je zase sama sebou.
Než se Anna nebo kdokoliv jiný vzpamatuje a může něco říct, tak se ozve drak. Překvapivě se ale otočil na ředitele: "Měl jsi pravdu. Uznávám tvou námitku."
Pak se podíval na Annu a na zbytek třídy: "Pokud se zavážete přísahou, že uděláte maximum pro to, aby Anna nepoužila tyto své schopnosti jinak než v sebeobraně," při tom skoro i skřípal zuby, "pak draci její smrt nepožadují."

Kámen, který spadl Ferinové ze srdce snad šel i slyšet.

Všichni poslouchali, co se děje a pak i co Anna říká. Pokud jste se rozhlédli, tak jste mohli vidět, že většina přítomných (snad kromě porotců) netuší oč se jedná a tak jsou dost v šoku a to i Ferinová.

Hora se podíval na ředitele s otázkou v očích: "Ty jsi jí nic neřekl? Ona to neví?"

Ředitel pokrčil rameny a prohlásil: "Ne, neřekl jsem jí nic o tom, co vlastně je, ani o co u tohoto soudu jde."

"Aha, tak jí to vysvětlím já," řekl drak skoro až výsměšně.
"Velké války spolu vedli lidé a draci. Lidé během nich objevili několik skutečně nehezkých zbraní a tvá magie je jedna z nich. Při uzavírání míru se domluvilo, že tyto zbraně budou pod kontrolou. A že kdyby kouzelníci opět stvořili někoho s těmito dary, tak zemře!"

Dál se nedostal, protože ze zaťatých Aniných rtů se ozval znovu ten divný hlas: TY ZEMŘEŠ, BÁLI JSTE SE NÁS TEHDY A BOJÍTE SE NÁS I DNES!

Ostatní na nic nečekali a začali provádět to kouzlo, co je naučily sirény.

Podle slov jí už večer bylo jasné, že půjde o problém. Když měl ředitel tu potřebu sdělit jim, že je na jejich straně, tak jí došlo, že se muselo stát něco u čeho nemají ani ponětí a co má přesah někam dál. Pak všichni odešli a ona si sbalila pár věcí a šla přemýšlet na útes. Někdy v noci usnula a ráno se probrala brzy a sledovala východ slunce. Potřebovala potlačit všechny pocity a tohle jí spolehlivě pomáhalo nejlépe. Do domku se vrátila brzy ráno, aby pomohla s nějakou snídání a čajem i když nikomu z nich do jídla moc nebylo. A třídní potvrdila akorát to, co si všichni mysleli a tak si jen povzdechla a vzala si školní uniformu stejně jako ostatní i když měla i jiné věci na sebe. Hodila do sebe jen jednu placku a napila se trochu čaje a víc už do sebe dostat nedokázala. Celou dobu byla tiše a nemluvila a jediné, co udělala jinak bylo to, že si smotala vlasy do elegantního drdolu místo do obvyklého copu. Tiše si povzdechla a šla před domek k třídní, kde čekala na zbytek třídy a na následnou cestu k soudu.

---

Jakmile vešli do síně, kde se měl konat soud, tak si jí pečlivě prohlédla a snažila se do hlavy nasát atmosféru okolí i si zapamatovat architekturu okolí. Zatímco síň si prohlížela pečlivě, tak kluky z Poluty i jejich učitele zcela ignorovala, jako by byli vzduch. Ani o ně nezavadila pohledem, neprojevila emoci a nic. Když je třídní navigovala, tak šla s klidem k ostatním a posunkem naznačila Erikovi, aby si sedl vedle ní a ona si zároveň sedla vedle Anny. Zaplňovalo se okolí a tak si zkoumavě prohlížela všechny okolo a nakonec vytáhla svůj diář a začala si do něj psát nějaké poznámky a kreslit kresby. Potřebovala se na ten čas nějak zaměstnat...

Když pak došlo na informace, že jde o několik případů, které se budou řešit, tak se její tvář stáhla do chmurného výrazu, ale emoce z ní jako vždy žádné nešly. Když pak představili jejich ředitele, tak se podívala na Erika a jen pozvedla obočí. Teď dostali oba otázky na odpovědi, které před tou situací v lese řešili. Mlčky se zase věnovala představování a zapsala si všechna jména a nad něčím přemýšlela.

*Tohle je nejjednodušší? Požadovat něčí smrt?* zhrozí se, když se začne takhle zpříma a tímhle. Musela se zhluboka nadechnout a vydechnout, aby se uklidnila. Poté se podívala na Annu a jemně jí pohladila po ruce, aby jí uklidnila. Když se na ní pak Anna podívala, tak se lehce pousmála a mohla přes pouto cítit hřejivé teplo a podporu ať se bude dít cokoliv. Tiše poslouchala Anny proslov a bylo jí jasné, že jí to muselo dát hodně práce. Jemně na ní přikývla když se posadila. Ona by sice volila úplně jiná slova, ale na Annu to byl výborný výkon a zase tak moc už si to zhoršit nemohla.

Byla připravena vystoupit na Anny obhajobu, ale ještě jí některé informace chyběly a potřebovala si přidat posledních pár dílků ke skládačce. Navíc počítala s tím, že se ještě třeba někdo ozve a tak si zapsala nějaké informace a trpělivě čekala.
"Zůstaň v klidu, používej jen logické argumenty a netahej do toho žádné emoce. Neboj, budeme stát za tebou..." napíše do notýsku a nenápadně to ukáže Anně, aby jí uklidnila.

Ředitel říká že je na naší straně, ale ohledně toho soudu nám nechce nic říct. Trochu mně to znervózňuje, ale budiž. Nedá se tam lhát. Že by nějaké kouzlo? Nelíbí se mi, že musíme k nějakému soudu, jako by něco z toho co se stalo byla naše vina.

K sirénám bohužel nemůžu a tak jim jen trochu sklesle poděkuji a zalezu do postele. Když se ráno vzbouzím, mám nějaký divný pocit. Jako by se mělo stát něco špatného, nebo nepříjemného. A příchod Ferinové to nijak nezlepšuje. Zřejmě není času nazbyt a tak sním jen nějaké ovoce a obleču si školní uniformu. Nic lepšího tady s sebou bohužel nemám.

Letmo kouknu na Justýnu, hledaje u ní a s bušícím srdcem jako zvon následuji paní učitelku tou branou. No páni.. Asi sem měla tušit, že nepůjdeme do nějakého domu, kde bude klasická soudní síň. Draci, jednorožci, sirény a přicházejí další a další.. tohle musí být o dost vážnější než sem si myslela.

Posadím se s ostatními a snažím se být potichu, jen koukám na toho jednorožce který mluví a také se samozřejmě podívám na ty porotce, když se o nich zmiňuje. Nějaký drak, náš ředitel, siréna a harpyje. To je opravdu velmi zajímavá sestava. Sem ráda že zde vidím nějakou sirénu, i když bych byla raději, kdyby to byla třeba Selma. Snad i ona bude na mé straně.

Jednorožec dále mluví a přejde k prvnímu případu. Zvláštní, že se mu zrovna tohle zdá nejsnadnější. Já sem z toho dost udivená. Ten drak chce mojí smrt.. Proč? Co sem mu kdy udělala? Zakázané magické schopnosti? Zmateně se rozhlížím a najednou mně ozáří světlo. Opět cítím jak mi buší srdce a po tváři mi stéká kapka potu.

Podívám se na Elisu a přemýšlím co by asi udělala ona. Tak jo, v klidu.. Polknu, postavím se a začnu. "Nevím co se dělo o velkých válkách, ani o jakých zakázaných magických schopnostech to mluvíte. Neudělala sem nic špatného, kromě toho že sem bránila sebe a své přátele. I když připouštím, že.. že mi někdo pomohl. Někdo, nebo něco. Nevím co to bylo.." Na chviličku se odmlčím, rozhlédnu se kolem a ještě něco dodám.

"Mrzí mně, pokud se někomu něco stalo, ale není to má vina. Pokud mně chcete zabít, tak to bude vražda... Podle toho jak se všichni tváříte to bude asi velmi vážné. Netuším co ve mně je, ale slibuji že pokud rozhodnete v můj prospěch, pak se budu učit a udělám vše pro to, abych tu sílu zkrotila.. Děkuji". Trochu nejistě se ukloním a posadím se zpět na své místo.

Nikdy před tím sem nemluvila před tolika "lidmi", takže.. doufám že to co sem řekla, zapůsobí aspoň na někoho. Nevím co by řekla Elisa na mém místě, ale snažila sem se být v klidu a mluvit logicky. Tak uvidím zda to k něčemu bylo.

Ředitel se zamyslel nad tím, co mu na konci Elisa řekla a s úsměvem ji odpověděl: "Ne, myslím, že by vám to nepomohlo, kdybyste věděli, jak to u takového soudu chodí. Ale pár věcí byste měli vědět. První je, že u soudu se nedá lhát a druhá je, že jsem na vaší straně a udělám všechno pro to, aby to dopadlo co nejlíp."

Sirény se na Anninu žádost jenom smutně pousmály a pak ta hlavní odpověděla symboličtinou:
[Aničko, musíš zůstat tady, ale určitě se k nám jednou zase vrátíš.]

Všichni jsou dneškem docela unaveni a tak se nikomu nechce moc mluvit a jdou brzy spát.

---

Ráno po budíčku a snídani se za nimi zastavila Ferinová.

"Oblečte se trochu slušněji i když je to vlastně docela jedno, až budete, tak vás vezmu k tomu soudu," vysvětlila jim a čeká venku. Pokud se na ni někdo podíval důkladně, tak si všiml, že Ferinová je napjatá a taky docela nervózní i když se to snaží maskovat.

Je to zvláštní, ale všichni si vzali normální školní uniformy a to i Erik, který nejdřív přemýšlel, že by si vzal "něco vhodnějšího".

Ferinová je pak vzala do zvláštní obrovské jeskyně. Kromě nich je tady několik ochránců s pár Bdělími. Jsou tady i čtyři černí draci, několik jednorožců a sirény.
Kolem středu jeskyně jsou do kruhu a terasovitě uspořádány lavice tak, že střed je nejníže a vypadá to skoro jako nějaké divadlo.

Na jedné z těch lavic jsou ti "opálení" kluci ze školy v Polutě s nějakým učitelem.

Ferinová jejich třídu navigovala, ať si sednou do jiné lavice.

No asi hodinu trvalo, než se jeskyně zaplnila "lidmi" snad všech druhů a že o některých z nich ještě ani neslyšeli.

Pak to všechno začalo.

Magie v jeskyni přiměla všechny, aby se podívali doprostřed, kde stojí jednorožec (jeden z těch, kteří vytvořili zřídlo).

[Zdravím všechny přítomné. Říkají mi K'lumonideotis, strážce života a času a byl jsem požádán abych vedl toto jednání během kterého se pokusíme společnými silami vyřešit několik sporných případů.] řekl symbolicky. Počkal, až to všichni zaregistrují a pak pokračoval.

[Kdo může přesně říct, kdy se odehrála jedna událost a kdy jiná? Zkusil jsem všechno rozdělit do několika případů, aby se nám snáze rozhodovali, ale občas se budou ovlivňovat. U některých je sporné, jestli vůbec přísluší tomuto soudu, ale uvidíte, že jsme se s ostatními porotci shodli, že bychom je tady měli řešit.] vysvětluje a všichni dávají pozor.
Představil své spolu rozhodčí černého draka - Ctihodného uznaného staršího Horu, který bude zastupovat zájmy draků. Pak Ctihodného Argam Duraka - ředitele školy v Kosta Tigre (jednorožec na něj prozradil, že je to mimo jiné bývalý Bdělý) - který bude hájit zájmy lidí.
Tím měl výčet porotců skončit, ale ke všeobecnému úžasu prohlásil jednorožec, se zde bude otevírat jeden starší případ u kterého se už kdysi shodli, že bude potřebovat "velkou shodu" a to znamená další dva porotce. Jedním je siréna - ctihodná Sipiliana a druhým harpyje - Avelleta Kelaina.

[Případy budeme projednávat ne podle toho, které se zdají nejdůležitější, ale podle toho, které se nám zdají nejrychleji vyřešitelné. Navíc se bojím, že některé ani dnes nevyřešíme. Ale pojďme k prvnímu,] řekl a světla v jeskyni potemněla.

[První případ je bleskový. Zde přítomný ctihodný uznaný starší Hora požaduje smrt dívky Anny, vše je ve shodě s dřívějšími dohodami uzavřených po velkých válkách. U Anny se objevily zakázané magické schopnosti,] řekl a světlo ozářilo Annu.

Na to jak krátkou dobu jsme ve škole, sme toho zažily více než dost. Tak to je tedy aspoň pro mně. Tohle, to co se stalo v táboře, však bylo asi nejhorší. Netopýři, ten "černokněžník" a opakovaná neschopnost Ochránců. Už toho na mně bylo asi moc.

A tak sem moc ráda, když sem u sirén a učím se od nich. Jen to prostředí je krásně uklidňující. Kéž bych zde mohla zůstat navždy. Všechny problémy by prostě.. odplavaly.

Když se pak musím vrátit za ostatními do školy, tak sem dost nervózní. Na jednu stranu sem ráda že už se nemusím vracet do tábora, ale zase se bojím co ostatní. Zda mně teď nebudou vidět jako nějakou zrůdnost, nebo zda se mi nebudou vyhýbat. A tak když vcházíme do našeho domu, se držím za sirénami. Jako bych se bála. Nebo spíše styděla.

Je pro mně trochu překvapením že má být vůbec nějaký soud. Nikomu sem přeci neublížila, né? Jen ti kluci byli trochu ožehlí a pak všechno pokazili Ochránci. Nějak se mi to nelíbí, ale i tak jen tiše stojím a poslouchám co říká ředitel.

Můj dar.. Na ten hlas nikdy nezapomenu. Je trochu děsivé vědět že ve mně něco takového je. Něco co nevím co je a neumím to kontrolovat. A teď se všichni musí učit jak mně v případě nouze "zkrotit". Přijdu si dost provinile, když je takhle všechny před sebou vidím.

Ani se nemám k tomu, abych něco vyvracela Elise. Kdyť má pravdu... Počkám ještě zda nám ředitel řekne něco o tom soudu a pak se podívám na jednu ze sirén. "Mohu jít ještě s vámi?" Sic by to bylo jen do rána, ale cítila bych se lépe. Nevím zda sem připravena být pohromadě s ostatními.

Pokud by mi to však zamítla, tak se jen otočím a zajdu do ložnice. Převléknu se, zalezu do postele a přehodím přes sebe deku, doufaje že nikdo nebude nic chtít a já se budu moci snažit nějak uklidnit.

Dorazila s Erikem a nasoukala do sebe trochu jídla a zbytek doby spíše popíjela čaj. Poděkovala holkám za snídani a pak už jen čekala na nevyhnutelné.

"Problém je v tom, že Anně se ten dar či cokoliv spouští kdykoliv ji někdo rozčílí, nebo má velké emoční výkyvy. A ty má opravdu často. Teď je má jako bonus ještě spojené s ochránci a Bdělými, takže je pravděpodobné, že se jí to zase spustí až ji ukřivdí a přijde s nimi do styku" přizná a tiše si povzdechne a pokrčí rameny. Když pak zmíní, že po tom nemají pátrat, tak jen kývne hlavou. A pak se raději věnuje tomu, aby se naučila to, co je sirény učí. Pečlivě je vnímala, poslouchala a učila se i když byla poměrně unavená.

Když se s nimi pak ředitel rozloučil, tak na něm ulpěla zrakem a chvíli mlčela, nežli se rozhodla optat.
"Nebylo by dobré nám přesně vysvětlit co máme od mezidruhového soudu čekat, jak se máme chovat a co naopak rozhodně dělat nemáme?" zeptá se ho a když oznámí, že nemají s nikým komunikovat, tak se jen ušklíbne.
"Já vím, mamka toho taky moc nenamluvila. A s ostatními komunikuji obvykle jen, když se něco náležitě pokazí" oznámí s tichým povzdechem. Počkala, zdali jim ještě něco řekne k tomu, co mají očekávat a pokud ne, tak si zase vzala trochu jídla, pití a deku a zamířila zase na útes. Potřebovala být v klidu a sama...

Erik přivedl odněkud Elisu a Panenka s Justýnou mezitím nachystaly snídani i s nějakým super čajem.

Za chvíli pak někdo zaklepal na dveře a po vyzvání dovnitř vešel ředitel se dvěma sirénami a s Annou.

"Mohly bychom to probrat tady? Myslím, že je to ideální místo," zeptal se všech a když víceméně souhlasili tak si vzal slovo.

"Zkusím trochu shrnout, co se tam stalo. Ale některé věci vám zatím záměrně neřeknu, abych vás neovlivnil před soudem. Ale pak vám řeknu všechno, co budu vědět," řekl na začátku, aby bylo všem jasné, že to, co neříká neříká záměrně.
"To nejdůležitější je, že Anna má tak trochu problém. A to teď nemyslím s ochránci, Bdělími a soudy. Ty má taky, ale to snad nějak zvládneme. Ten problém je v tom, že má určitý dar, který je dost mocný a ona ho zatím neumí náležitě ovládat a tak on ovládá ji. Co to je, jak to funguje a podobně momentálně není důležité, tak po tom prosím zatím nepátrejte. Už se podruhé učila u sirén ovládat, ale rozhodně to nestačí," řekl a usmál se na Annu takovým způsobem aby ona i všichni přítomní pochopili, že to rozhodně není její vina, "a proto sirény rozhodly, že se vy jako její jednorožčí stádo naučíte kouzlo, kterým byste v případě, že se něco takového zase stane mohli ten dar uspat podobně, jak to udělaly sirény."

Pak už se na to vrhli a sirény je začaly učit to kouzlo. Je na něm zajímavé, že na něj nepotřebují ani špetku magie, protože součástí toho kouzla je, že odsávají magii z Anny a tu používají k tomu, aby uspali tu část její mysli ve které je její dar.

Sirény na ně musely seslat nějaké kouzlo, protože ty vědomosti do nich jakoby natlačily a všichni si najednou uvědomili, že je večer a že se jim "ztratila" většina dnešního dne.

"Vím, že je to blbá rada, ale hezky se vyspěte. Zítra nás čeká mezidruhový soud," rozloučil se s nimi ředitel.

A ještě na odchodu je poprosil, aby nekomunikovali s nikým mimo svou třídu. A ještě zdůraznil to "s nikým" a podíval se na Elisu.

Stačilo jí přikývnutí ředitele a neměla se potřebu dále ptát. Bylo jí jasné, že by nebylo rozumné cokoliv řešit tady na místě, když to tu bude někdo zkoumat.

V rychlosti balili celý tábor a tím, jak byla probraná, v ráži a s hromadou energie, tak jí to šlo poměrně od ruky a pomáhala, kde to šlo.

Ve škole si oddechla a uvolnila se jí ramena. Povzdechla si a vzala napůl s Erikem i Anny věci. Když pak zjistí informace ohledně budíčku, tak jen kývne, že to bere na vědomí, ale informace, že budou celý den ve škole se jí nelíbí.
"A co lidi co se o ně staráme? Budeme tam chybět" připustí váhavě a zjevně nechce nechat ty lidi na holičkách. Počkala na odpověď, smířila se s ní, přikývla a šla s ostatními do domku. Navrhla ostatním, aby si šli klidně lehnout, že uklidí jídlo...

Ředitel na její otázku jenom kývl a pak naznačil, že se o tom tady nebudou bavit.

Pak už všichni balili. Je to zvláštní takto uprostřed noci, osvětleni jen lucernami a ohni, ale celá škola měla sbaleno za hodinu, no možná hodinu a půl.

Ředitel je pak odvedl kus od jejich tábora a vykouzlil skutečně velkou bránu, kterou prošli všichni naráz.

Ve škole už je to takové.. jiné. Jakoby ze všech spadla nějaká tíha. Dokonce i Ferinová s ředitelem se víc usmívají.

"Tak a teď všichni spát, budíček je.. no vlastně za dvě hodiny, ale zítřek pojmeme trochu odpočinkověji," oznámil jim všem ředitel.

"A vy panstvo... taky spát, budíček pro vás taky platí, ale zůstanete tady. Někdy během zítřka by se měla vrátit i Anna, tak bych chtěl celou situaci probrat s vámi všemi, ať se nemusím opakovat. Je to přijatelné?" zeptal se a dotazem mířil asi hlavně na Elis. Všichni ostatní vypadali, že by chtěli spíš spát než něco řešit.

Hněv Bdělého zcela ignorovala a jen na něj chladně koukala. I v tuto chvíli dokázala odsunout emoce a netahat je do hovoru a do svého proslovu. O to výrazněji pak vyzněl a bylo zjevné, že si stihla slova pečlivě rozmyslet. Nevěřícné pohledy ochránců ignorovala a jen se otočila na Erika a pronesla tiché "promiň, asi ti trochu komplikuji sen" přizná a poté už zmlkla a poslouchala pečlivě hovor ředitele.

I během hovoru ředitele bylo poznat, že pečlivě vnímá a poslouchá každé jeho slovo, které vyhodnocuje. Zkoumavě na něj pohlédla, ale na nic se neptala a ani nic dalšího neřekla. Přesto bylo poznat, že otázky má a dokáže je odložit. Bylo zjevné, že svůj proslov nepovažovala za rozhořčený, ale když to dopověděl, tak jen kývla, že s ním souhlasí, že si to mezi školami vyřídí sami. Bylo jí jasné, že je nějaký důvod, proč to řekl i když si myslela něco jiného. Uložila to do rozhovoru na později a nechala to být. Mlčky sledovala, jak Bdělý reptal ale otočil se a odešel. Až když byli pryč, tak se začala náležitě šklebit a pobaveně se ušklíbla.

"Udělala jsem si silného nepřítele, co?" optá se tak nějak všech a s klidem pokrčí rameny. Očividně si to uvědomovala a udělala to i s tímto vědomím. Když jí ředitel pochválil, tak jen kývla a přijala pochvalu. Na kouzlení jen přikývne s tím, že to dává smysl.

Na změnu přístupu chvíli mlčky přemýšlí, ale nakonec kývne. Asi si něco promyslela a dávalo jí to smysl.
"Jen vyprovodím mamku a půjdu balit" řekne poklidně a jde s mamkou kus dál.

Poté co její mamka otevře portál se vrátí zpátky a dá se s klidem do balení. Společně s holkami zabalí věci i Anně a všechno společné. Dávala si pozor, aby to všechno zabalila skutečně nemagicky. A pokud měli hotovo rychle, tak šla pomoci s balením ostatním.

Její plamenný proslov způsobil hněv na tváři Bdělého a nevěřícné pohledy ochránců.
Ředitele ale rozesmál směrem k Bdělému: "Vidíš to Karle? I ta holka ví, že se tak maximálně můžeš otočit a odejít."

Pak zvážněl a oficiálním hlasem prohlásil: "Povolení pro výslech těchto dětí vám neuděluji a nevydám vám ty děti. Očekávám, ale že se tento incident bude projednávat u mezidruhové rady. S tím, že celý incident vznikl kvůli šikaně nebo řekněme, pokusu u útok na naše žáky vedený žáky ze školy v Plutě mezidruhovou radu obtěžovat nemusíme, že? To si vyřídíme na úrovni škol. Ale abys byl klidnější, tak i přes rozhořčené prohlášení, které tady zaznělo z úst Elisy nepožadujeme žádné další tresty. Nicméně si plánuji promluvit s jejich ředitelkou o tom, jak zajistí, aby se nic takového už nestalo."

Bdělý jen něco zabrblal a odešel i s těmi ochránci.

"Kretén!" ulevil si ředitel hlasitě.

Pak se podíval na Elisu a na ostatní: "Super!"

Poprosil je, aby už nic nekouzlili, protože by to mohlo ztížit případné čtení minulosti a oni chtějí aby šlo skutečně vidět to, co se tady stalo.

"Po tom, co se zde stalo mění naše škola přístup. Ještě teď v noci se sbalíte a jdeme domů. Zítra sice půjdete pomáhat, ale spát tady nebude," rozhodl a Ferinová s dalšími učiteli toto rozhodnutí oznamuje dalším a všichni brblají a začínají balit.

S poklidem všem vysvětlila co se stalo a navrhovala Ferinové co by mohlo být za trest. Vlastně tak nějak chtěla, aby na zbylý týden i žáci druhé školy museli projevit snahu se o sebe postarat se základními surovinami a aby věděli, kdo za to může a proč ten trest mají všichni... Aby nikdo netoleroval šikanu s tím, že to může mít dopad i na něj.

V tom se však objevil Bdělý a ochránci a tak si jen povzdechla a tvář se jí stáhla do zcela nic neříkajícího výrazu.
"Jistě že všimli. Však ono vytvoření zřídla nějakou tu energii stojí a neschopná práce ochránců a jejich uvolněná energie taky. Můžete poděkovat nám a jednorožcům, že se tu nestalo nic horšího" dodá ironicky a ušklíbne se. Bylo očividné, že se ani Bdělého, ani ochránců nebojí a momentálně k nim zjevně neměla ani respekt.

"Nikdo nás nezatkne, jinak budete mít velký problém. Uklidníte se, odsunete emoce a s klidem prověříte, co se tu stalo" oznámí suše Bdělému a je zjevné, že momentálně se chová velice dospěle a nemá v plánu o tom diskutovat. Když si všimne, že mamku ani Ferinovou nevnímají, tak opět zvedne štít kolem všech vyjma Bdělých a dává tak zcela jasně najevo, že je považuje za vetřelce a za hrozbu. Naštěstí se pak objevil ředitel a tak si oddechla a počkala jak na to bude reagovat. Mlčky koukala, jak trpaslík vytírá s Bdělými podlahu a pobaveně se mrkla na Erika, zdali to sleduje, aby si mohl upravit své smýšlení.

"Ale jistě. Důvodů je mnoho. Můžeme začít třeba tím, že dle zákonů jsme nezletilý a tak na to nemáte právo. Museli byste mít souhlas zákonného zástupce a ten zcela jistě nedostanete, když jste tady mou mamku několikrát neslušně odbyli a neposlouchali jí. Stejně tak naší třídní, takže dobrovolného souhlasu se nedočkáte. Ale mohu pokračovat dál. Na tomto místě je to nevhodné, protože zde nové vzniklo díky jednorožcům zřídlo a bylo by hloupé jej vyčerpávat, když jsme na Jihu. Dále tady byl takový výron magie, že by bylo nezodpovědné sem přidávat další. Mohla by se zde udělat nestabilní oblast a to jistě nikdo nechce. Navíc jsme tu pod záštitou školy a do toho nemáte pravomoc zasahovat. Navíc by nás to mohlo ovlivnit a za několik hodin na nás čeká mnoho zraněných pacientů, kteří na nás spoléhají a nemůžeme je nechat na holičkách" oznámí hromadu důvodů proč to prostě nejde a hromadu z nich si taky odpustí a ani je náznakem nezmíní.
"Ale když už to tak pěkně jmenuji, tak hlavní důvod, proč nikdo z nás nebude souhlasit je neochota a nedůvěra ve Váš úřad a funkci. Po zkušenostech zde si začínám myslet, že na svůj úřad nestačíte a nevykonáváte jej správně. Stejně tak ochránci, kteří zde byli. A ráda bych na vás podala oficiální stížnost a všichni zde budeme očekávat oficiální omluvu, což je jistě pochopitelné" dodá s klidem, chladně a zcela bez emocí. Byla naprosto vyrovnaná, klidná a říkala to bez jakékoliv zášti.
"Již potřetí jste se k nám chovali zcela nevhodně a nerespektovali jste naše slova, svědectví a nevnímali jste nás. V prvním případě, by to mělo za následek zhoršení epidemie, zranění několika magicky nadaných jedinců a zhoršení situace na jižním kontinentu. A to nepočítám vážně zranění či smrt ochránce, který by naběhl do pasti, kterou jsme stihli odstranit. Podruhé jste málem zabili celou naši třídu. I když jsem vás žádala, abyste přestali. Nepřestali jste a ještě jste situaci zhoršili natolik, že jsem musela přivolat pomoc zvenčí a jednorožci to tady po vás uklízeli. A teď potřetí se nezákonně dovoláváte našeho zatčení, nepříjemného čtení myšlenek a snažíte se zasahovat do naší výuky a školní akce. A to raději nezmiňuji, že jste se ani nedrželi protokolů. Nebyli jsme vyzvání, abychom ukončili kouzlení, nebyli jsme vyzváni, abychom objasnili situaci či se prokázali. Postupovali jste ve všech ohledech špatně. Takže neočekávejte ani pomoc, ani souhlas. Zato my od vás očekáváme, že se všichni omluvíte. A budete to myslet zcela vážně a poučíte se z vlastních chyb!" oznámí jim suše a ačkoliv je zcela klidná, tak její oči mluví chladně za své a je zjevné, že každé slovo, které řekla myslí zcela vážně a je velice pečlivě promyšlené.
"Naše spolužačka je kvůli vám ve vážném fyzickém i psychickém stavu a všechno jste to vyvolali vy a ochránci svojí touho všechno ovládat. Očekávám, že jí se omluvíte dvojitě a navíc zabezpečíte celou její rodinu" oznámí jim chladně. Poté si dolila čaje, jako by o nic nešlo a jen si příjemně přátelsky povídali a její pohled byl zase zcela normální a stejně tak i její hlas.

"Pokud chcete zjistit, co se tu stalo, stačí si vizualizovat minulost. Než jste nám narušili debatu, tak jsme to tu kompletně probírali" oznámí pak s naprostým klidem zcela banální řešení, které by napadlo i úplného idiota. S tím pokrčila rameny a šla udělat další várku čaje.

Už se to všechno skoro uklidnilo. Nazí, připálení kluci byli odvedeni učiteli z té druhé školy.

Elisa pověděla Ferinové jak se to vlastně stalo. Kromě ní to samozřejmě poslouchali i zbylí spolužáci a její mamka.
A než se mohla rozproudit nějaká diskuze, tak se na místě objevil Bdělý a dva ochránci a šli k děckám a vypadají hrozivě.

"Dobrý den, přišli jsme vyšetřit, co se tady stalo. Byla tady tak silná magická aktivita, že si toho museli všimnou všichni kouzelníci na celém světě," řekl Bdělý.

Druhý se ptá, kde je ta dívka, co to způsobila a třetí prohlašuje, že je "pro dobro věci" všechny zatkne dokud se to nevyřeší a už se k tomu schyluje. Situace je to docela nepříjemná a to tady ani není Anna, která by je poslala někam...

Ferinovou, ani Elisinu mamku v podstatě nechtěli poslouchat a jenom si opakují tu svou. V tu chvíli se tam ale objevil i ředitel.

"Tyto děcka jsou na školní akci, takže jsou pod mojí ochranou a mojí pravomocí. Jestli jim něco chcete, tak jedině přese mě," řekl jim sice tiše, ale důrazně.

Bdělý se zarazil a konečně poslouchá co se děje. Poradili se spolu a pak se obrací jen na ředitele a vyžadují vydání Anny.
"To bych vám nedoporučoval. Vaši lidi to tady teda jako dost posrali a nebylo by bezpečné, abychom ji teď znovu rozrušovali," řekl jim důrazně.
Bdělý chce něco namítnout a ředitel jenom zakroutil hlavou: "Ne, je to váš bordel a zase ho za vás musím uklízet já. Takže to ani nezkoušejte!"

Nezbylo jim nic, než ustoupit, tak vznesli jiný požadavek:
"V tom případě požadujeme čtení myšlenek tady těch děcek, ať víme, co se stalo!"

Ředitel jenom nevěřícně zakroutil hlavou a podíval se na Elisu a mrkl na ni: "Eliso prosím, řekni jim libovolný z důvodů, proč to nejde..."