Druhá strana (206 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Z jídla mám opravdu radost, snažím se na něj rovnou nevrhnout, a jíst kultivovaně. Docela mě zaráží, že se k nám chovají celkem mile. Jsem za to ale ráda. Taky si je a okolí zvědavě prohlížím. Už se nemračím a když nám přinesli jídlo, tak jsem se i usmála. Myslím, že to sníme asi všechno. Štve mě, že jim nerozumíme...to bude ještě sranda naučit se aspoň trochu jejich jazyk.

Jídlo vám přinesou ještě dřív, než se stihnete úplně převléknout. Je toho dost - něco jako silný dobrý vývar, kaše a maso, cosi jako sladké opečené rohlíky a dost vody na pití. A také něčeho, co připomíná mléko. Nechají vás, abyste se v klidu najedly.
Tyhle ženy se k vám chovají jemně a i když si vás prohlížejí zvědavě a občas mezi sebou o čemsi mluví, jsou celkem přátelské.

Když nás i oblečou, tak si uvědomím, že mám obrovský hlad a zadoufám, že by nám mohli dát i něco najíst. Opravdu by mě zajímalo, co s námi mají v plánu...jsem z toho dost nervozní a deprimuje mě, že jim nerozumíme.
Zatím se snažím bránit myšlenkám, že odsud už nemáme šanci nikdy se dostat a že nás tu ani nemůže nikdo najít. Dřív nebo později na mě padne obrovská deprese z obavy, že už nikdy nikoho ze svých blízkých neuvidím...že už nikdy nenajdu Patricka, neuvidím Morigan a její malé, nezjistím, jestli se z toho Elliot dostal v pořádku a nikdy se neusmířím s Richiem. Těmhle myšlenkám se bráním a odsouvám je někam hluboko, jsou ale pekelně dotěrné...Snažím se soustředit na přítomnost a nejbližší okamžiky, musíme hlavně přežít! Dívám se kolem sebe a čekám, co s námi mají v plánu dál.

(23:12) Ketryn: Tak se osuším a obleču si ty šaty. Vlasy si snažím trochu pročesat prstama a nechám si je rozpuštěné.
(23:10) Morigan: Uvnitř domku, který sice je zařízený, ale nevypadá to přímo na něčí soukromou domácnost vám ženy pomůžou se dobře osušit, hlavně vlasy a jiné zase mezitím přinesly oblečení, které si máte obléknout. Jsou to jednoduché šaty bez rukávů, Katryn dostane béžové a Margaret světle žluté.
(23:02) Ketryn: Prohlížím si ty ženy a i okolí, kudy nás vedou. Kam jsme se to zas dostaly...přemýšlím, jestli je na ostrově víc takovýhle vesnic.

(22:58) Morigan: Jejich ženy jsou také snědé, s černými nebo tmavě hnědými vlasy a tmavýma očima. Většinou mají oblečené šaty bez rukávů nebo s krátkými rukávy, modrých, hnědých nebo světle béžových barev a široké kožené pletené opasky. Jsou většinou urostlé a hezky tvarované, ať jsou staré, nebo mladé. Nikde nevidíte žádnou tlustou nebo vychrtlou ženu.

(22:48) Morigan: Nepomůže nic a pokud jste vy nekompromisnější, tak oni taky přitvrdí.
(22:48) Morigan: Odvedou vás cestou zpátky, ale vedou vás do jiné chýše, než před kterou jste předtím stály. Jsou s vámi jen ženy.
(22:50) Margare-tka: Svině jedny křovácký. Nadávám a doufám, že mi aspoň něco rozumí. Jdu tedy s nimi, ale jdu sama. Nechci aby mě vedli.
(22:51) Ketryn: Tak se svými věcmi zamračeně rozloučím a nechám se zas někam vést. Snažím se si opakovat, že můžeme být rády, že žijeme...
(22:53) Margare-tka: Tak to já se s nimi jen tak loučit nebudu. Budu se snažit později o ně hlásit. Nehodlám a své věci přijít a to ani o jednu!!!! Takže jsem krajně nasraná. A dávám to tedy výrazem najevo.
(22:54) Margare-tka: To si tedy pomůžeme, když budeme někde v divočině, kde se s nikým nedomluvme. Mohli by tady mít, nějakýho stařešinu co umí po našem.

(22:17) Morigan: Špinavé asi nejste, ale spíš od té soli - hlavně ve vlasech a tak. Evidentně čekají, že se budete koupat a když Katryn začne, nijak se vám do toho nemíchají, jen stojí na břehu. Jezero je docela teplé a příjemné, má písečné dno.
(22:18) Morigan: (Spodní prádlo jste měly a punčochy taky. Ale pokud sis chtěla to spodní prádlo nechat, tak tě zarazili a nejspíš chtěli, aby sis ho taky sundala.)
(22:18) Margare-tka: Tak se tedy svléknu do spodního prádla a nebo úplně a vykoupu se.
(22:19) Margare-tka: Tak si ho tedy sundám a vykoupu se.
(22:19) Margare-tka: Jo poprosím Kat aby mi když tak pomohla s tou rukou, nevím jak to přetáhnu.
(22:24) Ketryn: No původně mě napadlo si ho nechat, ale nakonec jsem se rozhodla si ho sundat, možná ta současně, kdy nás upozornili. Tak se svléknu celá, pomohu Margaret a skočím do jezera. Snažím se si vymýt sůl i z vlasů.
(22:26) Margare-tka: Je docela příjemné být ve sladké vodě. Tak se umyju pořádně.
(22:31) Morigan: Když jste dostatečně umyté, pomohou vám některé z žen se osušit do něčeho plátěného jemného a pak vás postaví, aby si vás mohly prohlédnout. Je to nejspíš trochu zdravotní prohlídka nebo něco podobného, přítomní muži jen prohlížejí, občas ženy nebo muži něco řeknou.
(22:32) Margare-tka: My budeme za poslední dobu zdravotně prohlédnuté na zase dost dlouho dobu.
(22:33) Ketryn: Hm, tak to už se mi moc nelíbí a mračím se na ně. Usoudím ale, že nemá cenu se nějak vzpírat, budeme to muset nějak přečkat.
(22:34) Ketryn: Je tam velké teplo? Přemýšlím, že bych si pak vyprala i šaty, pořádně je vyždímala a nechala je na sobě uschnout.
(22:34) Ketryn: Trvá to prohlížení nějak dlouho?
(22:37) Morigan: Když skončí (nijak zvlášť dlouho to netrvá), pomůžou vám znovu se zabalit do těch osušek a po pár vyměněných větách vás vedou pryč jenom některé ženy.
(22:38) Margare-tka: Já taky rozhodně nemám pozitivní výraz, spíš už totálně otrávený.....
(22:38) Margare-tka: A naše šaty tam zůstanou??
(22:39) Ketryn: Bez našich věcí? Ráda bych se aspoň obula, nerada bych o svoje boty přišla. Tak se o to asi pokusím.
(22:41) Margare-tka: Asi tak, ty si vezmu. (Mám tam věci.)
(22:41) Morigan: To vás nenechají. Dají vám to jednoznačně, i když nijak agresivně najevo.
(22:45) Margare-tka: Tak začnu nadávat. Snažím se je nějak přesvědčit.
(22:45) Ketryn: Tak to se mi už opravdu nelíbí, tvářím se dost naštvaně a něco rozhořčeně zanadávám. Jenže nemá cenu se s nimi prát, když jich je tolik...Snažím se si svoje věci vzít (hlavně boty), když mi v tom ale nějak výrazně fyzicky zabrání, tak je tam holt naštvaně nechám, ale hudruji a chvíli nedávám, než to nakonec vzdám.

Mor: Nereaguje moc na obecnou ani elundštinu. Vydá nějaký rozkaz směrem k davu a za pár chvil vás jemně, ale pevně popadnou několikery ženské ruce a vedou vás někam jinam. Dojdete k jezeru, část davu jde s vámi a nakukuje přes nízký porost. Svalnatý muž a několik dalších mužů a žen jde s vámi přiznaně.
Marg: No to je super. Jsme hodně špinavé?? To je skvělý tohle, nechat se tu od nějaký křováků okukovat a ještě koupat. Tvářím se dost pichlavě...
Kat: Tak se nechám odvést. Jsem ráda, že s námi jednají zatím celkem slušně. Představa, že bych ze sebe mohla smýt špínu a sůl, se mi docela zamlouvá. Pokud se tedy máme umýt, tak se začnu svlékat. Nejsem si jistá, jestli máme spodní prádlo, pokud ano,tak zůstanu v něm. Pokud ne, tak si svléknu oboje šaty a vlezu do jezera, nahota je v téhle absurdní situaci asi to poslední, co řeším.
Marg: To je, ale stejně. Čekám jestli tedy něco řeknou nebo naznačí. Ale jestli začneš, tak se připojím. Tu sůl a spol taky ráda smyju. Stejně je to ale absurdní.... ani se mi stále nechce věřit.

Mor: Vedou vás přes vesnici, která se snad celá seběhla, aby si vás prohlédla. V jejich tvářích je spíš zvědavost. Většina z nich má tmavší, opálenou pleť, černé vlasy a tmavé oči. Mezi sebou hodně hovoří ve své rodné řeči.
Mor: Odvedou vás přes větší stavbu, která vypadá jako něco mezi chýší a stanem. Chvíli něco řeší uvnitř a pak ven vyjde vysoký muž, který má na obou svalnatých pažích vytetované propletené náramky.
Marg: Mlčím a sleduji co se dá. Jen doufám, že nás nenechá popravit.
Mor: Taky si vás prohlíží, oči má temné a pichlavé. Moc přívětivě se netváří. Pak k vám přistoupí, dotýká se vaší kůže a vlasů, dívá se vám do očí. Na něco se ptá mužů, kteří vás přivedli. Podle tonu hlasu pak položí opakovanou otázku i vám.
Kat: Zatvářím se rozpačitě, mírně zakroutím hlavou a po svobodnu řeknu, že mu nerozumím.
Marg. Nechám tě odpovědět. A Modlím se aby třeba uměl obecnou.
Pokud nereaguje, tak to zkusím z nouze ještě elundsky. "Nerozumíme Vám."

(15:44) Margare-tka -> Morigan: "Doufám, to povolí. Není to zas tak velká prosba, že ne?" zeptám se tě když odejde.
(15:44) Margare-tka -> Morigan: Hlavně aby se tam hlady někde nesložila.....
(15:44) Margare-tka -> Morigan: ""
(16:00) Morigan -> Margare-tka: Zamyšleně se posadím a začnu jíst. "Spíš jde o to, kdy se bude moct věnovat podobné záležitosti," řeknu. "Vím, jak to chodí po bitvě..."
(16:05) Margare-tka -> Morigan: "To je jasné, že tióhle bude muset počkat. Jen doufám, že to nebude trvat dlouho, aby ještě ty lektvary byly schopné pomoct." řeknu nejistě.
(16:11) Margare-tka -> Morigan: Vezmu si taky jídlo.
(16:18) Morigan -> Margare-tka: Přestože myslím na Elliota a na Katryn, mám hlad a svou porci sním, ani se nenaděju.
(16:22) Margare-tka -> Morigan: To já taky sním svou. Je ti dobře?
(16:22) Margare-tka -> Morigan: " Je ti dobře?"
(16:25) Morigan -> Margare-tka: "Hm," odpovím, když někdo znovu otevírá šněrování našeho stanu. Zpozorním.
(16:32) Margare-tka -> Morigan: Taky zpozorním a koukám kdo to je.
(16:36) Morigan -> Margare-tka: Vojáci. "Půjdeš s námi," oznámí mi. "Kam?" nechápu. "Za generálem Murtaghem," řekne jeden z nich a natáhne ruku, aby mě chytil za rameno. Vezmu si samozřejmě plášť přes sebe, jinak bych venku zmrzla.
(16:37) Margare-tka -> Morigan: "Buď opatrná." řeknu ti než s nimi odejdeš. Dívám se za tebou.
(16:37) Margare-tka -> Morigan: Sednu si tam a čekám a začínám se obávat co se děje, proč ty jdeš taky. Ještě aby se dozvěděli, že jsi čarodějka.
(17:01) Morigan -> Margare-tka: Už jsme pryč určitě tak hodinu.
(17:04) Margare-tka -> Morigan: Uklidňuje se tam musíte nejdříve dojít a promluvit si s ním a pak jít když tak za Eliotem do lazaretu. Zatím se tímhle uklidňuji. A doufám, že nejpozději za dvě hodiny dorazíte.

(13:37) Ketryn: "Prosím, pane."
(14:56) Morigan: Zatváří se tak, že kvůli něčemu podobnému sem nejspíš přišel. "Nějaké léky samozřejmě dostává," dodá.
(15:03) Ketryn: "Ale tyhle jsou vzácnější a silnější, opravdu by mu mohly pomoct víc, než ty vaše. Prosím, nechte mě je z našich věcí vzít, jít za ním a dát mu je," dívám se na něho opravdu zoufale.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(15:06) Morigan: "Muži tě dovedou k němu. To ostatní musí rozhodnout generál, zeptám se ho na to, až bude čas," otře si hřbetem rukavice čelo. "Taky vám přinesou něco k jídlu." Dívám se na něj. "Děkujeme," řeknu. Slabě přikývne a obrátí se k odchodu.
(15:06) Margare-tka: Doufám, že to to dovolí. Koukám se na něj.
(15:07) Margare-tka: To jsem ráda... Snad to dovolí. "Určitě to dovolí Kat."
(15:08) Ketryn: Vypadám opravdu na pokraji sil. Jdu tedy s vojáky, jestli už tam jsou. Na hlad jsem absolutně zapomněla.
(15:08) Ketryn: Nebo čekám až přijdou.
(15:30) Morigan: Netrvá to dlouho, asi tak 15 nebo 20 minut, když nám přinesou jídlo a zároveň chtějí odvést Katryn.
(15:32) Ketryn: Za tu čtvrt hodinu tam vychodím asi důlek v zemi...Hned s nimi tedy jdu.
(15:37) Ketryn: Opravdu se o Elliota hodně bojím a zoufale si přeji mít v ruce ty magické lektvary.
(15:39) Ketryn: A taky už chci být u něho...:-(
(15:43) Margare-tka: "Doufám, to povolí. Není to zas tak velká prosba, že ne?" zeptám se tě když iódejde.
(16:08) Morigan -> Ketryn: Vedou tě samozřejmě někam jinam, než posledně. Cílem vaší cesty je jeden ze stanů označených vlajkou s křížem. Jsou to větší stany a je jich tam několik, do jednoho z nich tě zavede.
(16:10) Ketryn -> Morigan: Tak se dívám po Elliotovi.
(16:16) Morigan -> Ketryn: Elliota po chvilce najdeš v jedné řadě na nízkém lůžku. Je přikrytý, má přes čelo obklad. Jinak ve stanu je celkem teplo, ale žádné vedro.
(16:19) Ketryn -> Morigan: Tak jdu rychle k němu a opatrně si sednu a vezmu ho za zdravou ruku. "Elliote..."řeknu potichu a zjišťuji, jak na tom je?
(16:20) Morigan -> Ketryn: Moc tě nevnímá.
(16:23) Ketryn -> Morigan: Zkontroluji mu ten obklad na čele, jestli je ještě mokrý a studený. Když tak se dívám okolo, jestli ho není kde namočit.
(16:26) Morigan -> Ketryn: Mokrý je, studený už moc ne, vodu k namáčení má vedle lůžka.
(16:28) Ketryn -> Morigan: Usadím se u něho a nemám v plánu se nikam hnout. Držím ho za ruku nebo hladím ve vlasech a občas něco povídám o tom, co jsme spolu zažili, vzpomínám, jak jsme spolu byli ve vězení a jak mě z něho dostal, jak jsme pak cestovali a tak. Taky mluvím o tom, že se dostal z horších věcí a že zvládne i tohle. Mluvím potichu anebo mlčím. Pravidelně mu namáčím ten obklad, otírá mu tvář a dávám mu vodu i na rty. Mám o něj opravdu velký strach...

(11:52) Margare-tka -> Morigan: Tak vykouknu trochu víc, ale rozhodně nevylézám ven.
(11:53) Morigan -> Margare-tka: To znamená co? Že vystrčíš jenom hlavu?
(11:55) Margare-tka -> Morigan: Víc pootevřu plachtu, abych viděla i trochu do stran... Podle mě pokud by nás někdo hlídal stál by přededveřmi a nebo hned na straně.
(11:56) Morigan -> Margare-tka: Tak to taky nikoho takového nevidíš. Ale venku je vojáků a lidí dost, neustále někam přecházejí.
(11:58) Margare-tka: "No tak nikoho jsem před stanem neviděla, ale nechtěla jsem vycházet úplně ven. Jinak je tam lidí dost." řeknu když vejdu dovnitř.
(12:01) Ketryn: "No jestli utrpěli nějaké větší ztráty, tak je logické, že teď mají jiné problém, než se starat o naše jídlo...Co budeme dělat? Čekat...?"
(12:02) Margare-tka: "No tak nevíme co se stalo a kam jít, tak bych ještě chvilku počkala a pak když tak nějak někam vyrazila." kouknu na vás.
(12:03) Morigan: "Nemáme moc kam vyrazit..." poznamenám.
(12:04) Margare-tka: "Leda bychom někde potkaly někoho kdo nás bude znát. Ale řekla bych, že je dost riskantní se pohybovat po táboře. Kat a jak daleko odtud jsou kluci?"
(12:13) Ketryn: "Nevím, není to zrovna za rohem...Tam i zpátky jsem měla opravdu jiné myšlenky, takže jsem nepočítala, jak je to daleko."¨
(12:16) Margare-tka: "Hm... tak to je jedno. Já bych zatím počkala."
(12:18) Morigan: Začnu zase chodit po stanu a mlčím. Máme tam docela chladno, protože koše už moc nehřejí a musí se znovu rozehřát (do jednoho jsem ráno něco nasypala).
(12:19) Ketryn: Tak se snažím to roztopit. Jsem ráda za jakoukoli činnost, jelikož za chvíli z toho nic nedělání a strachu asi zešílím.
(12:20) Margare-tka: Tak se chopím práce s koši:-)
(12:20) Margare-tka: Tak Kat byla první, když jdu dělat další koš.
(12:57) Morigan: Já se dál procházím.
(12:57) Morigan: Občas se na chvilku posadím a pak zase chodím.
(13:04) Ketryn: "Tohle je prostě k nevydržení!!" zaúpím zoufale a naštvaně kopnu do postele. Pak se zas posadím, nebo chodím nebo přikládám do koše.
(13:05) Margare-tka: Já jsem nám tedy ustlala postel a když tak Kat pomohu s teplem. Jinak taky už začínám být nervozní.
(13:05) Margare-tka: Když už nemám co dělat.
(13:06) Margare-tka: Kolik času tak uběhlo?
(13:11) Morigan: Najednou nečekaně do našeho stanu vstoupí lord Christopher a protože bylo rozšněrováno, nic kromě jeho kroků nás na jeho příchod neupozornilo. Otočím se na své pochodovací dráze a zamířím rovnou k němu, jako bych na jeho příchod čekala, ale když vidím, jak vypadá, zpomalím a dojdu k němu opatrněji. Je v plné zbroji, má koženou brigantinu, plechová ramena a myšky na loktech i kožené rukavice, dokonce nohy má chráněné kombinací plechu a kůže. Prošívanici má od krve a bláta a jeden rukáv má ohořelý a na levém ramenním plechu je jasný zásek čepele a jeho ostré okraje jsou rozšklebené do stran. Pod nosem i na bradě má zaschlou krev a obličej špinavý od prachu. Rozhodně by se o něm nedalo říct, že hleděl na bitvu jen zdálky. Jestli je ještě ve zbroji a nespal, musí být k smrti unavený, dobře to znám a je mu to vidět na očích. "Lorde Christophere..." oslovím ho. "Voníte bitvou." Na jeho obličeji se objeví unavený, udivený úsměv. "Jak voní bitva?" "Krví a železem," řeknu tiše.
(13:11) Morigan: "Ohněm, střelným prachem. A vzrušením."
(13:13) Ketryn: Já stojím a dívám se na něj. Do úst se mi hrnou zas všechny otázky, ale usoudím, že teď nemá cenu se na nic ptát. Tak mlčím a čekám.
(13:14) Morigan: Zkoumavě a zvláštně se na mě zadívá. Nadechne se, aby něco řekl, ale předběhnu ho. "Omlouvám se, sire," řeknu. "Neměla jsem právo." Vztáhnu ruku, jako bych se chtěla dotknout jeho tváře v místech, kam jsem udeřila, ale momentálně moc nejde poznat, kam to bylo.
(13:15) Ketryn: Začnu se na tebe dívat opravdu dost udiveně.
(13:16) Morigan: "Musí vás bolet ruka," poznamená. Nejspíš mi vyká, aniž si to uvědomil. "Přežil jsem horší rány. Zraněná hrdost má větší šrám. On je váš...váš muž?"
(13:18) Ketryn: (No, vypadalo to tak, že ty i dítě jste jeho...Mohla bys ho v tom nechat, třeba by se to hodilo.)
(13:20) Morigan: "Ne, to není. Vím, jak to chodí v armádě a chápu, že musel být potrestán."
(13:20) Morigan: "Víte, jak to chodí v armádě?" zopakuje po mě s dalším údivem.
(13:21) Ketryn: Já už se na tebe dívám s pootevřenou pusou :-o nevycházím z údivu.
(13:24) Morigan: "Ale, přesto..."
(13:27) Morigan: "Jejich trest byl zúčastnit se bitvy v jednotce, která jim byla určena," dořekne, protože pochopí, co bych chtěla vědět. "Víc o tom v tuhle chvíli nevím."
(13:28) Morigan: Trošku na něj zírám. "To je...neobvyklý trest..." řeknu. Kývne.
(13:28) Ketryn: :-O Naprázdno polknu, tohle jsem tedy nečekala...Doufám, že se vrátili živí! :-/ :-(¨
(13:31) Morigan: Mluví pořád na mě, když jsem tak blízko a komunikuju s ním. "Šel jsem za vámi, protože..." na vteřinku se podívá na Katryn a pak zase zpátky. "Stav jednoho vašeho... přítele se zhoršil. Je ve zdravotnickém stanu..."
(13:32) Ketryn: To zblednu nadobro!
(13:33) Margare-tka: Překvapil mě jeho příchod a pak ty s tím, že voní po bitvě. Ale jsem ráda, že jste to ustáli všechno v docela hezkém rozhovoru. Trest je to doopravdy neobvyklý, ale aspoň nějak důstojný. Doufám jen, že jsou všichni v pořádku.
(13:34) Margare-tka: Čekám jestli se ho na naše věci zeptáš sama anebo se mám mám zeptat.
(13:34) Ketryn: "Mohla...mohla bych ho vidět?!" vypravím ze sebe. "A v našich zavazadlech máme léky,které by mu mohli pomoct. Prosím, nebyla by nějaká možnost je dostat??" V hlase mám slyšet opravdu velký strach

(13:21) Ketryn: Já už se na tebe dívám s pootevřenou pusou :-o nevycházím z údivu.
(13:20) Morigan: "Víte, jak to chodí v armádě?" zopakuje po mě s dalším údivem.
(13:20) Morigan: "Ne, to není. Vím, jak to chodí v armádě a chápu, že musel být potrestán."
(13:18) Ketryn: (No, vypadalo to tak, že ty i dítě jste jeho...Mohla bys ho v tom nechat, třeba by se to hodilo.)
(13:16) Morigan: "Musí vás bolet ruka," poznamená. Nejspíš mi vyká, aniž si to uvědomil. "Přežil jsem horší rány. Zraněná hrdost má větší šrám. On je váš...váš muž?"
(13:15) Ketryn: Začnu se na tebe dívat opravdu dost udiveně.
(13:14) Morigan: Zkoumavě a zvláštně se na mě zadívá. Nadechne se, aby něco řekl, ale předběhnu ho. "Omlouvám se, sire," řeknu. "Neměla jsem právo." Vztáhnu ruku, jako bych se chtěla dotknout jeho tváře v místech, kam jsem udeřila, ale momentálně moc nejde poznat, kam to bylo.
(13:13) Ketryn: Já stojím a dívám se na něj. Do úst se mi hrnou zas všechny otázky, ale usoudím, že teď nemá cenu se na nic ptát. Tak mlčím a čekám.
(13:11) Morigan: "Ohněm, střelným prachem. A vzrušením."
(13:11) Morigan: Najednou nečekaně do našeho stanu vstoupí lord Christopher a protože bylo rozšněrováno, nic kromě jeho kroků nás na jeho příchod neupozornilo. Otočím se na své pochodovací dráze a zamířím rovnou k němu, jako bych na jeho příchod čekala, ale když vidím, jak vypadá, zpomalím a dojdu k němu opatrněji. Je v plné zbroji, má koženou brigantinu, plechová ramena a myšky na loktech i kožené rukavice, dokonce nohy má chráněné kombinací plechu a kůže. Prošívanici má od krve a bláta a jeden rukáv má ohořelý a na levém ramenním plechu je jasný zásek čepele a jeho ostré okraje jsou rozšklebené do stran. Pod nosem i na bradě má zaschlou krev a obličej špinavý od prachu. Rozhodně by se o něm nedalo říct, že hleděl na bitvu jen zdálky. Jestli je ještě ve zbroji a nespal, musí být k smrti unavený, dobře to znám a je mu to vidět na očích. "Lorde Christophere..." oslovím ho. "Voníte bitvou." Na jeho obličeji se objeví unavený, udivený úsměv. "Jak voní bitva?" "Krví a železem," řeknu tiše.
(13:06) Margare-tka: Kolik času tak uběhlo?
(13:05) Margare-tka: Když už nemám co dělat.
(13:05) Margare-tka: Já jsem nám tedy ustlala postel a když tak Kat pomohu s teplem. Jinak taky už začínám být nervozní.
(13:04) Ketryn: "Tohle je prostě k nevydržení!!" zaúpím zoufale a naštvaně kopnu do postele. Pak se zas posadím, nebo chodím nebo přikládám do koše.
(12:57) Morigan: Občas se na chvilku posadím a pak zase chodím.
(12:57) Morigan: Já se dál procházím.
(12:20) Margare-tka: Tak Kat byla první, když jdu dělat další koš.
(12:20) Margare-tka: Tak se chopím práce s koši:-)
(12:19) Ketryn: Tak se snažím to roztopit. Jsem ráda za jakoukoli činnost, jelikož za chvíli z toho nic nedělání a strachu asi zešílím.
(12:18) Morigan: Začnu zase chodit po stanu a mlčím. Máme tam docela chladno, protože koše už moc nehřejí a musí se znovu rozehřát (do jednoho jsem ráno něco nasypala).
(12:16) Margare-tka: "Hm... tak to je jedno. Já bych zatím počkala."
(12:13) Ketryn: "Nevím, není to zrovna za rohem...Tam i zpátky jsem měla opravdu jiné myšlenky, takže jsem nepočítala, jak je to daleko."¨
(12:11) Ketryn -> Morigan: No, to nepočítala...
(12:10) Morigan -> Ketryn: No moc s nima určitě nesousedíme. Možná je to i jiná část tábora, ale nevím, jak bych ti to měla přiblížit, kroky jsi určitě nepočítala:-)
(12:05) Ketryn -> Morigan: Jak daleko jsme šli?
(12:04) Margare-tka: "Leda bychom někde potkaly někoho kdo nás bude znát. Ale řekla bych, že je dost riskantní se pohybovat po táboře. Kat a jak daleko odtud jsou kluci?"
(12:03) Morigan: "Nemáme moc kam vyrazit..." poznamenám.
(12:02) Margare-tka: "No tak nevíme co se stalo a kam jít, tak bych ještě chvilku počkala a pak když tak nějak někam vyrazila." kouknu na vás.
(12:01) Ketryn: "No jestli utrpěli nějaké větší ztráty, tak je logické, že teď mají jiné problém, než se starat o naše jídlo...Co budeme dělat? Čekat...?"
(11:58) Margare-tka: "No tak nikoho jsem před stanem neviděla, ale nechtěla jsem vycházet úplně ven. Jinak je tam lidí dost." řeknu když vejdu dovnitř.
(11:49) Ketryn: Tak čekám, jestli Margaret objeví venku nějaké stráže.
(11:45) Morigan: Pokrčím rameny.
(11:45) Margare-tka: "Nikdo tam není, mám se kouknout ven?"¨
(11:45) Margare-tka: "Momenátlně se jdu podívat do té předsíně, tak uvidíme jak to bude vypadat tam, pak se můžeme když tak podívat ven."
(11:44) Ketryn: Ta nečinnost mě rozčiluje, takže se zvednu a jdu se opatrně podívat, jestli před naším vchodem stojí stráže.
(11:43) Ketryn: "Jo až tak??" :-O
(11:42) Morigan: "Že na nás zapomněli i s oběděm."
(11:42) Ketryn: "Je no...asi na nás fakt se snídaní zapomněli. Ne že by to bylo to hlavní, co mě trápí, ale ten hlad mě docela rozčiluje...Co se podívat, jestli nás před stanem stále někdo hlídá?"
(11:41) Margare-tka: "Na kolik to tak typuješ?"
(11:41) Margare-tka: Obleču se a jen vykouknu jen do té předsíně.

Poslouchala jsem tedy hluk bitvy. Byla jsem z toho docela nervozní, což mě nejspíš unavil a usnula jsem...

(22:03) Morigan: Já na posteli sedím, když už přestanu chodi.
(22:03) Morigan: *chodit
(22:06) Ketryn: Já posedávám a polehávám a neustále se vrtím,nedokážu zůstat nějak v klidu,
(22:06) Morigan: K6 (s tím, že je zmenšená šance spát:-)
(22:07) Morigan: Já bdím...:-/
(22:07) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 3
(22:07) Morigan: Ty taky...
(22:09) Ketryn: No nepřekvapuje mě to v mém stavu...i když bych tedy spánek uvítala.
(22:13) Morigan: Za Margaret tedy hodím.
(22:13) Morigan: Ta tak nějak usnula přerušovaným spánkem, ale spí.
(22:14) Ketryn: Závidím jí....
(22:15) Morigan: Pak se najednou zvuky změní, zeslábnou, rozmělní se.
(22:16) Ketryn: Tak se znovu zaposlouchám. "Že by bitva končila...?" zašeptám.
(22:17) Morigan: "Asi ano...nebo její zásadní část," řeknu tišeji, abych nebudila Margaret. "Ach jo, já jsem to zase podělala," vzdychnu si a tvářím se nešťastně. "Ale on si o tu ránu prakticky řekl..."
(22:20) Ketryn: "Ale ne...stejně by nám nic neřekl. A zasloužil si jí...Jen doufám, že to není konec všem našim prosbám. Předpokládám ale, že on se tím nikde chlubit nebude, že mu takhle hezky natáhla těhotná ženská."
(22:21) Ketryn: "Uvidíme, až se zase ukáže...jestli se ještě ukáže. Chtěla bych se zeptat na ty lektvary, ale nevím, jestli to má cenu..."
(22:22) Ketryn: "Jak dlouho myslíš že mohou dobývat takovéhle město?"
(22:22) Ketryn: Stále šeptám.
(22:28) Morigan: "Nevím, protože jsem to město vůbec neviděla...a taky bude hodně záležet na posádce toho města."
(22:34) Morigan: "Ale zřejmě se probojovali dovnitř, protože to na ústup nevypadá," usoudím.
(22:35) Ketryn: "Jestli jo, tak jsou tedy rychlí..."
(22:37) Morigan: (No, ono několik hodin uteklo...)
(22:37) Morigan: "Obléhají to tu kdovíjak dlouho, i to se do toho počítá..."
(22:38) Ketryn: "Jo, to je taky pravda..."
(22:39) Morigan: Lehnu si a čumím do zdi (plachty).
(22:41) Ketryn: Taky koukám odevzdaně do blba.
(22:49) Morigan: k6
(22:49) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(22:49) Morigan: Až z toho usnu...:-)
(22:49) Morigan: A ty taky...
(22:50) Ketryn: Tak aspoň tak...

(20:19) Morigan: Obrátí se zpátky ke mě s rukou na tváři. "Teď to nikdo neviděl!" zašeptá zlostně a obrátí se k rychlému odchodu.
(20:20) Margare-tka: Díky bohu. Už tak dost práce bude dostat ty dva z maléru a ke všemu ještě řešit tohle.
(20:21) Margare-tka: Pokud se chystáš za ním vyrazit ven. pokusím se ti zastoupit cestu.
(20:21) Morigan: Nechystám, ale to bys asi stejně nestihla.
(20:21) Ketryn: "Morigan, neříkala jsi, že se budeš ovládat a chovat slušně??" řeknu zoufale, když odejde.
(20:22) Margare-tka: Aspoň bych se pokusila. "Mor teď je důležitý řešit ty dva a musíme to řešit diplomaticky a ne agresivně." řeknu když je pryč.
(20:23) Morigan: "Ani nevím..." řeknu a dívám se zaraženě na vchod.
(20:24) Margare-tka: "Za prve by bylo fajn tedy promluvit ohledně Eliota a těch lektvarů a za druhý ti dva, ale to teda nevím jak budeme řešit."
(20:24) Ketryn: "To nevím, jestli se ještě nějak dozvíme, co jim chtějí udělat..." :-/
(20:25) Morigan: "On by to stejně neřekl. Jestli to teda ví."
(20:25) Ketryn: "A opravdu netuším, jestli bude nějaká další příležitost zkusit si říct o ten lektvar..."
(20:26) Ketryn: "Ale tak nějaké varianty existovat musí. Aleje pravda, že nevypadal, že by to chtěl říct..."
(20:26) Ketryn: "Jenže já se opravdu bojím, čeho jsou schopni."
(20:27) Ketryn: "I když s tím lektvarem by to bylo velké štěstí i v klidu."
(20:29) Ketryn: Zase si sednu a psychicky se připravuji na další čekání...je mi tedy bídnějc a bídnějc.
(20:35) Morigan: Jdu si taky poněkud šokovaně sednout.
(20:40) Morigan: Na večeři jsem v tu chvíli zapomněla.
(20:41) Ketryn: To já taky, kdybys to sem nenapsala, tak si ani nevzpomenu.
(20:42) Margare-tka: Měly bychom se aspoň trochu najíst, pak se třeba bude lépe uvažovat. Třeba přijde zase, ale teď ho budeme muset normálně poprosit
(20:50) Morigan: Ani nevíte, jak dlouho takhle sedíme a mlčíme (a nejíme), když nás probere troubení trubky zvenčí a následuje jí další signál z jiné strany tábora a pak ještě další tři nebo čtyři.
(20:51) Ketryn: "Co to je?"zpozorním.
(20:56) Morigan: "Poplach to není..." usoudím a napjatě poslouchám. "Spíš...příprava na útok."
(20:58) Ketryn: "Aha...no je pravda, že nemají na co čekat."
(21:05) Morigan: Začnu se procházet po stanu a naslouchám, co se děje venku, jako by z toho mohla něco vyposlouchat.
(21:07) Margare-tka: No aby to nebyl nějaký ten veřejný trest. Takhle nějak se to dělalo v černý, ne? Poslouchám. A modlím se aby to nějak tak nebylo.
(21:19) Ketryn: No, to mě tedy nenapadlo...a jsem opravdu ráda, že jsi to neřekla nahlas.
(21:19) Morigan: Tohle dělám celou dobu a nevědomky občas něco vezmu z vystydlé večeře a zase poslouchám, pokouším se ze zvuků odhadovat...
(21:20) Ketryn: Pozoruji tě a taky naslouchám
(21:27) Morigan: "Je bitva," řeknu pak z jistotou.
(21:41) Margare-tka: "Bože!!"
(21:41) Margare-tka: //Holky jsem totálně unavená, nějak jsem tu vynechla. Ale už se budu anažit.//
(21:41) Morigan: "Ale dostatečně daleko od tábora, myslím. Doufám. Ale zdá se to tak."
(21:58) Morigan: Myslím, že nebudu snad spát další noc, poslouchám zvuky, troubení rohů a vzdálená ohnivá světla.
(22:01) Ketryn: Jestli se nestane nějaký zázrak, tak toho taky moc nenaspím...Je mi opravdu mizerně a zvuky bitvy mi rozhodně nepomáhají.

(18:37) Morigan: Chtěla jsem během dne spát, protože jsem v noci nespala, ale teď se mi to tedy nedaří.
(18:37) Morigan: (Jo, když chceme na záchod, musíme říct jednomu ze strážných venku a on nás tam dovede. Venku docela mrzne.)
(18:38) Ketryn: Tak jestli se snažíš usnout, tak se přinutím v klidu sedět, abych tě nerušila.
(18:49) Ketryn: (Snažím se asi nechodit moc často...ale moc se to asi ovlivnit nedá.)¨
(18:51) Morigan: Pak se setmí, strážný nám zapálí jednu lampu (my si od ní můžeme pak zapálit ty další, pokud chceme). Je slyšet táborový ruch.
(18:53) Ketryn: Zapálím asi ještě jednu, ale hlavně z důvod, že potřebuji udělat aspoň nějakou obyčejnou věc.
(19:07) Morigan: Když už je venku tma, objeví se vojáci s večeří a s nimi i lord Christopher.
(19:11) Ketryn: Vyskočím na nohy jako když do mě uhodí blesk.
(19:12) Ketryn: Přemýšlím, jestli přišel sám od sebe nebo mu ti vojáci vyřídili vzkaz. Chvíli nic neříkám a čekám, jestli promluví.
(19:20) Ketryn: "Co jste s nimi nechal udělat?" neudržím se po chvíli
(19:20) Ketryn: "Pane,"dodám rychle.
(19:24) Morigan: "Já nic," odvětí a pohledem kontroluje, jestli je všechno v pořádku, kvůli čemuž jsem nejspíš přišel.
(19:27) Ketryn: "Tak někdo jiný? Co se s nimi bude?"
(19:35) Morigan: "Budou potrestáni."
(19:36) Ketryn: "Jak?"
(19:38) Morigan: "Jak si zaslouží."
(19:39) Morigan: "Potrestáni za co!?" vyskočím ze svého místa. "Jsou zajati proti své vůli, aniž by cokoliv dělali a cokoliv s vámi měli společného!! Nechoval byste se jinak!!"
(19:41) Morigan: "Já vím, jak se mám chovat!" sdělí mi vážně.
(19:41) Ketryn: "Jak, jak si zaslouží?? Co to znamená?! Jenom mu povolily nervy! A Shanir neudělal už vůbec nic."
(19:51) Morigan: Teprve teď si všimneš, že má pod okem rudou podlitinu a na krku otisk Roderickovy ruky. Podívá se mi do očí, když stojím tak blízko. "Já narozdíl od vašeho přítele vím, že za přečin následuje trest a umím vše uvážit. Nemohl jsem nic jiného dělat, napadl mě."
(19:52) Ketryn: Chudáčku...pomyslím si ironicky :-/
(19:53) Ketryn: Fakt se bojím, co jim chtějí udělat a rozčiluje mě, že to nějak nechce říct.
(19:56) Ketryn: "Co jim chcete udělat? Jak je chcete potrestat??" zopakuji svou otázku.

(15:33) Morigan: "No máme, v u sedel...to je to s Elliotem tak špatné?"
(15:36) Ketryn: "No, dobře mu zrovna není...dokáže se sotva posadit, nebo spíš skoro nedokáže...Snad se to zlepší, prý tam chodí felčar. Ale ten lektvar proti zánětu a horečce by se hodil...byla bych aspoň klidnější. Jenže to je taky asi nedosažitelné, když je to bůh ví kde."
(15:57) Ketryn: "Ach jo!! Idiotská armáda!" rozčílím se zoufale a nakopnu postel. Pak se zas naštvaně posadím.
Systém: PJ Morigan přichází do místnosti.
(16:58) Morigan: //Promiň, jela jsem na kosmetiku, ale už tady budu.//
(17:00) Ketryn: //Jasně :-) Já jsem tu furt, měla bych se učit, ale vůbec se nesoustředí...Stále přemýšlím, co bychom mohly dělat, ale na nic převratného jsem nepřišla.//
(17:09) Morigan: Snažím se být klidná a nebrat to tak tragicky, ale jak čas plyne, jsem taky dost nervózní. "Nejsou zvyklí na armádu, na organizaci...a navíc Roderick se neovládá skoro nikdy."
(17:12) Ketryn: "No právě...a Roderick vůbec nepřemýšlí, všechno by řešil silou a je mu jedno, že je uprostřed tábora několika tisícové armády..."
(17:16) Ketryn: Chvílema sedím, ale jinak asi nervozně chodím po stanu. To nic nedělání mi v téhle situaci začíná lézt opravdu na mozek.
(17:22) Morigan: Pak nám strážní přinesou nějaký oběd. Jsou bez lorda Christophera.
(17:25) Ketryn: "Mohli byste se prosím lorda Christophera, zeptat, jestli bychom s ním nemohly mluvit?" zkusím jim říct, když odcházejí.
(17:25) Ketryn: Na jídlo nemám nějak moc chuť...:-/ Ale snažím se sníst aspoň něco.
(17:33) Morigan: Neodpoví ti na to.
(17:35) Ketryn: No aspoň jsem to zkusila...
(17:45) Morigan: Taky jím docela bez chuti a mračím se.
(17:50) Ketryn: Asi toho už moc nenamluvím a dál nervozně čekám. Snažím se být co nejvíc klidná, ale moc mi to zatím nejde.

(14:08) Ketryn: Když mě přivedou zpátky k nám do stanu, tak vypadám opravdu dost zničeně.
(14:22) Morigan: "Co je? Kde jsi byla tak dlouho?" ptám se hned.
(14:23) Ketryn: "Morigan, musíme něco udělat, i když tedy nevím co...! Roderickovi jaksi nestačilo mé ujišťování, že ty i miminko jste v pořádku a že vám prakticky nic nechybí. Dožadoval se u Christophera, že vás chce vidět. Když mu řekl, že to nejde, tak ho naštvaně praštil. No a v tu ráno tam bylo plnou vojáků...připletl se do toho i Shanir a nakonec je oba někam odvedli. Vůbec nevím kam a co s nimi chtějí dělat a lorda Christophera jsem od té doby neviděla! Strážní se mnou vůbec nekomunikovali...Morigan, já se bojím, aby je třeba nechtěli popravit nebo tak něco..." vychrlím ze sebe sklíčeně.
(14:25) Ketryn: "Měla jsi jít ty...a tohle se vůbec nemuselo stát :-( Ale mě fakt nenapadlo, že Roderick bude vyvádět až tak a moje ujištění mu nebude stačit...Je hodně podrážděný, protože má o tebe a Elliota strach a nemůže nic dělat, ale stejně, tohle byla fakt velká volovina!"
(14:28) Morigan: Zblednu. "To je vůl. To pochybuju, že bylo jenom kvůli mě, je prostě takový... tady to chodí jinak, neuvědomuje si to. Nevím, co můžou udělat, pravděpodobně je oddělí a nějak potrestají."
(14:30) Ketryn: "Má o tebe strach, hned jak jsem vešla, tak na mě vychrlil, kde jsi...Asi by ho uklidnilo, kdyby tě viděl a na Christophera by se nevrhl...Opravdu mě nenapadlo, že zajde takhle daleko a ohrozí sebe i ostatní."
(14:35) Ketryn: "On tedy Roderick nejdřív vyhrožoval, snažila jsem se ho uklidnit, ale ignoroval mě...a ignoroval i Christophera, když mu na jeho výhružky ledově klidně odpověděl, že v tom případě zemře...Já mám o ně opravdu strach!"
(14:36) Ketryn: "A o Elliota taky...má ošklivě zlomenou ruku a horečku."
(14:36) Ketryn: Tím se asi vyčerpala příval svých slov a sklíčeně se posadím.
(14:54) Morigan: "On mu řekl, že zemře, když ho udeří??"
(14:55) Ketryn: "No takhle ne. Ale on mu Roderick vyhrožoval, že ho zabije rukama, když nemá zbraň. No a na to mu odpověděl, že v tom případě zemře...Tak nevím, jak si to mám přebrat."
(14:57) Ketryn: "Tedy přesně řečeno, že ho zabije jedním úderem...A ten úder dal, Christophera sice nezabil, ale stejně...Ach bože!"
(15:00) Ketryn: "Musíme zjistit, co s nimi chtějí dělat!"
(15:00) Morigan: "To asi nezjistíme...odsud se nehneme."
(15:02) Ketryn: "Tak asi budu neustále otravovat vojáky, co nás hlídají, aby nám přivedli lorda Christophera, že s ním musíme nutně mluvit..."řeknu odevzdaně.
(15:14) Morigan: "Nejsem si jistá, jestli to k něčemu bude..." vzdychnu si.
(15:14) Ketryn: "Já vím...jenže to je hrozný jen tak sedět!"
(15:15) Ketryn: "Až nám ponesou oběd, tak jim to zkusím říct, za to nic nedám..."rozhodnu se.
(15:19) Ketryn: Pak už asi mlčím...buď sedím nebo se nervozně procházím.
(15:20) Ketryn: "Ty jo, takové ty lektvary na bolest, horečku a zánět už asi s sebou nemáme,co?" napadne mě najednou.

(12:41) Ketryn: To mám nový šokovaný výraz.
(12:43) Margare-tka: Taky se tvářím šokovaně, proboha co tohle všechno bude znamenat.
(12:43) Ketryn: Pevně doufám, že má jít jen o naše pohodlí...I když mi to celé vůbec nedává smysl.
(12:44) Morigan: "Co?? To je snad blázen??" řeknu. Shago po mě zase hmátne, ale tentokrát mu uhnu rychlostí, která poněkud překvapí zase jeho. "Dej si pozor na jazyk!!" upozorní mě varovně.
(12:46) Margare-tka: To se zase krapet leknu, doufám, že už mu nebudeš dávat další podněty....
(12:51) Morigan: Pokouším se už mlčet.
(12:53) Morigan: "Budu v předsíni," řekne lord Christopher a odejde vedle. Jeho dva vojáci ho následují. Mezi předsíní a ložnicí je jen závěs z poloprůhledné látky.
(13:01) Margare-tka: "No... co na to říct." řeknu nevěřícně.
(13:01) Morigan: Sundám si plášť, protože je opravdu horko.
(13:02) Margare-tka: Tak si ho sundám, no asi bychom toho měly využít.
(13:02) Margare-tka: ""
(13:02) Ketryn: "Hm..."na víc slov se asi nezmůžu a jen se na vás dívám.
(13:05) Ketryn: "No, asi ano...i když je to celé fakt divné."
(13:06) Margare-tka: "To je. A dost."
(13:08) Morigan: Tak si postupně svlékám oblečení - rukavice, kabátec, košile, boty a kalhoty.
(13:10) Ketryn: "Sakra, místo aby nám řekli, co je s ostatníma, tak tu mám přichystanou koupel..."řeknu naštvaně, ale potichu. Začnu se ale taky pomalu svlékat. "Asi budu potřebovat vaši pomoc při rozvázání a znovu zavázání té ruky..."uvědomím si, když se pomalu peru se svým oblečením.
(13:10) Margare-tka: To já jsem začala taky, ale jsem z toho všeho tak nějak nervozní. "Mor ty neznáš nikoho toho jména....Ani ti není povědomé?" říkám tišeji.
(13:11) Margare-tka: Jasně, pomohu ti.
(13:16) Morigan: "No, zatím nám řekli jen dvě jména... Murtagh jsme slyšely už předtím a to mi nic neříká a jeho taky neznám," kývnu směrem k předsíni. Mluvím šeptem.
(13:16) Morigan: (Popiště mi - šeptem - jak to děláte s těmi šperky v botách, protože Kat to má pod ponožkou na kotníku a Margaret zastrčené do bot.)
(13:20) Ketryn -> Morigan: Sednu si, povolím si botu co to jde, jednou rukou do ní sáhnu pod ponožku a rozvážu to. Při zouvání si šperky z kotníku stáhnu spolu s ponožkou (nechám je v ní) a ponožku zastrčím do boty. Snad jsem to napsala nějak smysluplně :-)
(13:22) Margare-tka: Teď když mám možnost, tak si linerit s prstýnky uvážu na kontík. Na pevno a pokud to nějak jde, tak ten náhrdelník taky, pokud ne, nechám ho v botech a dám až do špičky boty. Své oblečení mám složené na hromádce. boty u kádě abych se do nich případně mohla obléct, abych nešlapala po zemi. Oni tam nejsou ne? Pokud je možné to udělat tak, aby to nebylo přes závěs vidět. Jinak vše nechám v botech. Co jiného zbyde. Kde máš šperky ty?
(13:23) Morigan -> Margare-tka: (Šeptem = že zaklikneš to malé okénko s mým jménem dole! :-)
(13:23) Morigan -> Ketryn: Rozumím...
(13:24) Morigan: Určitě od vedle vidět je, můžeme se nenápadně krýt navzájem, takže pak je možnost, že nic neviděli.
(13:24) Morigan: Na zemi je koberec, můžeme chodit bosé.
(13:25) Margare-tka -> Morigan: Teď když mám možnost, tak si linerit s prstýnky uvážu na kontík. Na pevno a pokud to nějak jde, tak ten náhrdelník taky, pokud ne, nechám ho v botech a dám až do špičky boty. Své oblečení mám složené na hromádce. boty u kádě abych se do nich případně mohla obléct, abych nešlapala po zemi. Oni tam nejsou ne? Pokud je možné to udělat tak, aby to nebylo přes závěs vidět. Jinak vše nechám v botech. Co jiného zbyde. Kde máš šperky ty?
(13:27) Morigan -> Margare-tka: Náhrdelník uvázat nejde, je na jedno uvázání moc dlouhý a na dvě moc krátký. To ostatní uvázat jde, ale nejsi si jistá, jestli tě neviděli.
(13:28) Margare-tka: Tak pokud je to možné, tak se kryjme navzájem.
(13:29) Margare-tka -> Morigan: Hm... co se dá dělat. Tak ten náhrdelník nechám v botě.
(13:33) Morigan: Já řeším velké dilema, co s těmi šperky. Nakonec to nechám tak (mám je taky v botě - dva prsteny narvané v kapsičkách na nože i s noži a zbytek jsem narvala do podšívky, kterou jsem nařízla nožem. Nechám to tak, svlíknu se úplně a jdu rychle do kádě. Věci jsem taky nějak složila na hromádku.
(13:33) Morigan: Vejdeme se tam krásně všechny tři.
(13:34) Ketryn -> Morigan: Taky si tam vlezu a začnu se pomalu mýt, asi mi to s jednou rukou bude trvat trochu dýl.
(13:34) Ketryn: Taky si tam vlezu a začnu se pomalu mýt, asi mi to s jednou rukou bude trvat trochu dýl.
(13:38) Margare-tka -> Morigan: Já toho naštěstí tolik nemám.:-) Bude hodně vidět při lezení do vany, že mám na noze tu omotanou kůžičku?? Jinaky bych ji taky dala do boty. Pokud by ještě šlo. Ty průhledné závěsy jsou jen další problém na víc.
(13:39) Margare-tka: Když tak ti pomohu.
(13:41) Morigan -> Margare-tka: Jo, to asi vidět bude, takže to můžeš ještě změnit, jestli chceš.
(13:49) Margare-tka -> Morigan: Fajn, tak je nechám v botě a ještě jak je velký ten koberec, po celém stanu a nebo jen u kádě? Že bych je dala ještě pod kraj koberce.