Kráter (118 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Zdravím pane hostinský." a usedám ke stolu.
"No paráda, zase konečně v hospodě. Už jsem myslel, že se sem nikdy nepodívám." Říkám vesele.
"Taky vás poprosím o nějaké dobré jídlo. Hlavně musí být teplé a k tomu si dám teplé víno."
Pak se rozhlídnu po hospodě a pohledem si prohlédnu válečníky.

Vůně připravovaného jídla a známé prostředí hospody odvane i poslední vzpomínky na poslední dobrodružství a blízkost smrti. Vesele mávám na hostinského a přikyvuji Triamosově obědnávce. "Pořádně nám naložte. Už jsems i myslel, že nikdy znovu neochutnám nějakou výbornou pečínku. A piva, co se do nás vejde." Rozhlížím se po volném stole a cizinců si vůbec nevšímám.

"Dobré poledne, dal bych si oběd," řeknu odměřeně směrem k hostinskému a pak se podívám na Triamose. Jeho úsměv mu nevrátím a když si všimnu zbraně, zamračím se a pečlivě si prohlédnu tvář každého z chasníků, jako kdybych přemýšlel nad tím, zda jsem některého z nich už nepotkal.

BUďte pozdravený v tento krásny deň pán krčmár!Usmejem sa priateľsky pričom naznačím poklonu:
Dnes sme znova odkázaný na vašu skvelú kuchyňu a skvelú atmosféru ktorá v tomto podniku vládne vždy keď sem zavítame.Vidím však že dnes tu nie sme jediný návštevnici z iných krajov.Naznačím úklonu hlavou smerom k tým spomínaným návštevníkom:
Boli by ste taký láskavý a podával by ste nám vaše skvelé pečené mäso?A samozrejme aj každému jedno z vašich chýrnych pív!usmejem sa a v duchu si pomyslím že po tom zážitku pod zemou mi dnes bude asi chutiť aj to horké pivo.
Ak teda moji spoločníci nedajú prednosť niečomu inému samozrejme.Usmejem sa na ostatných a vyzvem ich pohľadom k slovu ak o nejaké stoja

V hostinci právě obědvá několik projíždějících obchodníků, kteří zřejmě míří do něktéreho z větších měst.
Také tu vidíte několik urostlých zarostlých mužů. Kožené kazajky, cestovní kalhoty a pevné boty poukazují na první pohled na nějaké chasníky, ale meče a pancéřové chrániče napovídají, že se jedná o nějaké válečníky, kteří si možná jen na jídlo odložili své zbroje.

"Ááááá...zdravím vás pánové, buďte vítáni!" usmívá se na Vás hostinský Hrouda.

Tizok Vás vede lesem dobré čtyři hodiny, když se konečně stromy rozestoupí. Vynořili jste se z houštin na svahu poblíž chýše místního léčitele dědy Kroupy.
Víska se rozkládá pod Vámi. Místní život možná ani nestihl zaznamenat, že jste se na noc vytratili pryč. Zdejší sedláci pracují na svých políčkách, rybáři se pohupují na malých loďkách v prostřed menšího rybníku. Každý se stará sám o sebe, o to jak přežít a postarat se o své blízké.

Vaše pohledy ale směřují ke zdejší hospodě, největší budově, která slouží jako zájezdní hostinec.
Snad bude mít krčmář Hrouda navaříno... pomyslíte si a s chutí na pořádné jídlo vyšlápnete po svahu dolů směrem do vesnice.

(viz Mapy: Víska)

Technická:

Omlouvám se za zpomalení hry. Měl jsem teď pracovně vytížený týden a také dolaďuji nové připojení k internetu.

Děkuji za pochopení

Při cestě zpět do vesnice nic neříkám, pouze trochu malátně našlapuji lesem a dívám se po okolí kudy jdeme. Asi se snažím rozpoznat první známá místa...

Ještě nějaký čas pochoduji značně zadumaně a nepřítomně. Nejdřív ani nepostřehnu Flaveriusovu otázku, teprve až když promluví Pjotr, tak se vrátím zpět do našeho světa. "Ano?", otočím se nejdřív tázavě. "Ah, ty mince. Tak mě to učil můj děd i otec. Stříbro je odvěkým nepřítelem všecch temných sil, budou chránit jak tělo Mistra Chronose v tomto světě tak i jeho duši na cestě světem kde vládne Morfeus. A když nic jiného, tak si tam za trochu stříbra třeba koupí něco dobrýho." Zasměju se, abych dal najevo, že poslední poznámku jsem nemyslel vážně.

"Člověk má potřebu něco udělat, ... i když už vlastně nemůže," odpovím místo Ariona a na rtech mi zahraje lehký úsměv, pobavení nad svými vlastními pohnutkami. "Tedy alespoň z mé strany. Možná pan Arion, ... "

"Četl jsem o různých způsobech pohřbívání padlých. Úcta k mrtvým a jejich poslední odpočinek se mnohdy velmi liší, národ od národa..." vyprávím, zatímco pochodujeme lesem. "Ty mince mají nějaký zvláštní význam, pane Arione?"

Spěšně pobíráte své vybavení, zbraně, torny či vaky a připravujete s k odchodu, směrem do Vísky.

Tizok vylovil zpoza své haleny jakousi malou píšťalku na kožené šňůrce. Zhluboka se nadechl a foukl. Z píšťalky se ale neozvalo žádné zahvízdání, pouze tlumený tichý tón, sotva postřehnutelný. Někdo ho ale velmi dobře zaslechl. Nad hlavami se Vám během chvíle ozvalo ptačí zapískání. Skrze větve stromů jste záhledli mihnutí stínu.
Mladý sokolník se usmál, schoval svoji píšťalku a zamával na Vás, abyste ho následovali. Zdá se, že Vás dokáže zavést zpět do vesnice.

Ještě že je ten lesní muž s námi, jinak bychom snad cestu skrze tenhle les nenašli... pomyslíte si, když kráčíte lesem a prodíráte se houštinami.

Ještě jednou se tiše pokloním a pak již opustím jeskyni, při odchodu jen tiše pronesu: "Budiž tvůj odpočinek věčný, ať tě nikdo neruší." A znovu se mi vybaví tvorové, které jsme potkali tam za portálem.

"Ano Rudi, je čas vyrazit zpět do vesnice. Uvidíme, co přinese další den."

Tiše stojím a poslouchám Pjotrova slova. Pak pokývám hlavou na souhlas.
"Moc hezky jsi to řekl."
Přistoupím k hrobu dotknu se kladiva a mezi kameny vložím též pár stříbrných.
Ani nevím proč tam ty stříbrné dávám... Snad, že by mě ta situace tak dojala, nebo bych k Chronosovi cosi cítil? Pomyslím si.

Stojím s ostatními před zavalenou jeskyní a pozoruji osamělé kladivo, které zbylo po našem druhovi. Tiš, ale zřetelně řeknu několik slov: "Zde leží Crhonos, kterého jsem neznal. Bojoval statečně po mém boku, když se k němu válečná štěstěna obrátila zády. Zemřel protože jsme se vydali do nebezpečí, nejdříve vedeni touhou zachránit Rudiho přátele a později touhou pomstít jejich smrt. Náš přítel nyní již bojuje jiné boje, tam kde odcházejí mrtví. Není již s námi, ale přesto si jej uchováme ve vzpomínkách a jeho statečnost nás bude povzbuzovat v našem dalším životě.."
Pak napodobím Ariona a také mezi kameny vložím několik stříbrných mincí.

Protože nemáte sebou lopatu ani jiné vhodné nářadí pro vyhloubení hrobu, po chvilce rozhodování odnášíte Chronosovo mrtvé tělo do jeskyně, kousek od ústí. Rychle nosíte kameny, kterých tu je kolem skalnatého masivu naštěstí dostatek. Nikdo z Vás se nechce v jeskyni, kde se na stěně rýsuje zlověstný portál, příliš dlouho zdržovat.

Když navršíte malou kamennou mohylu, Arion mezi kameny zaklíní Chronosovo válečné kladivo, připomínající kříž, symbol spojení země s vyššími mocnostmi a plynoucí čas. Vepředu pak Arion položí válečníkův štít, náznak náhrobního kamene.

Jen chvíli v tichosti postojíte, klenbou tmavé jeskyně se nesou teskné tóny Triamosovy loutny.
Arion se slzami v očích naposledny přiklekl k hrobu odvážného válečníka. Cosi tiše zašeptal a do skuliny mezi kameny vložil několik stříbrných mincí.

Snad Chronos nalezne na svém posledním odpočinku klid. Tak, jako duch záhadné okřídlené elfky, které jste u Staré brány vrátili její prsten a pomohli jí odejít z pozemského života...

"Udatný Chronos si jistě zaslouží důstojné místo k odpočinku." přikývnu. "Neměli bychom ho nechat jen tak na pospas lesní zvěři."

"Pohřbíme ho," řeknu.

Po snídani zabalím spokojeně své věci a odpočinutý s již dobrou náladou čekám až se i ostatní připraví k odchodu.
"Co budeme dělat s Chronosovím tělem?"

"Tak pojďme již!" pobízí nervózně Rudi k návratu do vesnice. "Radši vodsaď vypadnem, než se tu objeví nějaká další příšera!"

Rudi přešlapuje na místě, zatímco Váš pohled sklouzl na mrtvé Chronosovo tělo.