Kráter (122 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Okolní les je zahalen tmou, v podzemí jste byli do noci. Bude možná kolem půlnoci.
Před jeskyní se ve světle lucerny objevují Brens i Triamos, kteří zde na Vás čekají.

Muzikantský elf se sice ještě třese chladem, ale jeho tvář je znovu usměvavá. Užívá si hřejivého vzduchu, lesní vůně, volnosti bez stísněných stěn...

Na ten zvláštní pocit při průchodu podobnými portály si někteří z Vás nemohou stále zvyknout.
Je to jen okamžik, jako jediný krůček, ale přesto cítíte, že to nebylo jen pár sáhů. Jste si jisti, že jste se museli jakýmsi zázrakem přemístit o mnohem větší vzdálenost.
Když vše kolem Vás splyne do jednolité záře, je to jako by se Vaše tělo mělo roztrhnout na nespočet malých částeček, ale vzápětí, s neskutečnou rychlostí, se zase spojit zpět.

Znatelné oteplení je to první, co vnímáte. Hned jak se rozkoukáte, s úlevou zjišťujete, že jste se opravdu objevili na druhé straně, u portálu v jeskyni, kde začala Vaše strastiplná pouť do útrob obydlí šíleného skřeta Gorkishe.

Arion si nevěřícně prohmatává celé tělo, snad aby se ujistil, že mu žádná část těla nechybí, a že je vše na svém místě tak jak má být.

Portál je stále spuštěný a láká Vás zpět do míst, odkud utíkáte. Raději neztrácíte čas a rychlým krokem míříte k východu z jeskyně.

Arion pobral některé Chronosovy věci, zatímco Tizok, Haldir a dokonce i Žabikuch zvedají kudůkovo mrtvé tělo.

Vysoký Trorn svítí na cestu, když se rychle vracíte zpět k portálu.
Ulehčeně si oddechnete, když spatříte mihotající se záři.
Nezmizel...přeci jenom se dostaneme pryč odtud..

Ještě jednou se po sobě podíváte a pak už se konečně necháte pohltit hypnotizujícím chřtánem portálu...

Když vejdem do knihovny, kde leží mrtvé tělo, zase ve mně začne růst strach a obavy, jestli se odtud dotanu, i když už zbývá ujít jen několik sáhů zpět. Když vidím, jak Tizok a Žabikuch berou tělo, vezmu jeho kladivo a štít, jeho vak připevním ke svému, spolu s pytlíkem mincí a chystám se vyrazit zpět k portálu.

Ke svému překvapení jdu s ostatními pro Chronosovo tělo. Cestou mi prolétá jedna myšlenka za druhou... Vůbec nedokážu pochopit, že i já jsem se vydal pro Chronose a neskočil do portálu...
Když vidím ležet mrtvého Chronose na zemi nečekám a hned ho chytám zesláble za jednu ruku.
"Tak rychle! Na co čekáte? Čapněte ho taky za ruku a nohy ať odsud rychle vypadneme."

Když se brána otevře, pojednou ze mně má zasmušilá nálada opadne. Jako mokrý pes, který vyleze celý prochladlý z ledové vody, oklepu se a shodím ze sebe vše to zlé a nepříjemné, co mě tady v tomto stísněném prostředí zahánělo do kouta. Samotnému mi to neleze příliš na rozum, přesto ta vidina, že konečně zmizím z této kobky, je tak silná a nutkavá, že mě Chronosovo tělo nikterak nevivede z míry. V hlavě mi bije jako zvon jediná myšlenka, pryč, pryč, konečně už pryč. Přesto si uvědomuji, že dle určitých aspektů bych se měl pro Chronose vrátit. Říci aspektům sbohem je přeci poněkud těžké. Proto spolknu mlsně sliny a vydám se s ostatními pro padlého družníka.
Mrtvého těla se nikterak neštítím. Rád bych už byl pryč a když se podívám na ostatní, že se do tahání mrtvého těla nikdo nemá, vzedmu se vnitřně alespoň já. Přeci jenom mám pocit, že mu za jeho smrt něco dlužím.

"Tak honem, berte ho a mizíme odsuď." Říkám a nastavuji lucernu a rozhlížím se. Do tahání jeho těla se moc nemám.

Arion vyhlédl do chodby. Není vidět ani slyšet žádné nebezpečí. Arion, Pjotr a ostatní, kteří se rozhodli vrátit pro tělo mrtvého druha, prochází chodbou zpět do knihovny.

Shlížíte na mrtvé Chronosovo tělo, které leží mezi zaprášenými knihami, přikryté pláštěm Haldira.
Chronos má na sobě zánovní koženou zbroj a cestovní plášť s kapucí.
Leží zde jeho válečné kladivo, stará sekera se zubatým ostřím a dřevěný kulatý štít.

Z další výbavy tu ještě zbývá vak s několika osobními věcmi, stočená přikrývka, provaz a váček s mincemi.

Kývnu s úsměvem na Pandemonixe a Žabikucha a vyrazím k místu, kde jsme nechali mrtvého Chronose.

"Ano, půjdu s vámi. Zde není dobré místo pro mě, ani pro nikoho jiného." odpoví zasmušile Anathan Žabikuchovi.

Pak se otočí na Ariona a ostatní, kteří se chystají vrátit pro Chronosovo tělo.
"Pomohu vám."

Ani Rudi příliš neotálí, a když vidí, jak Triamos s Brensem zmizeli v zářivém portálu, zhluboka se nadechne a také vykročí směrem k portálu.

"Zmizme odtud! Tady číhá jenom smrt!" pronese, ale spíše jen kvůli sobě, aby si dodal odvahy. Pak už se zanoří do přelévajícího se světla, které ho ihned zcela pohltilo.

"Pojďme pro udatného Chronose. Zaslouží si lepší místo pro poslední odpočinek. Položil za nás svůj život. Jsme mu zavázáni." přikývnu Arionovi.

Pak se zahledím na zářivý portál.
"Pospěšme si, kdo ví, jak dlouho zůstane otevřený."

Zbytek Hefovi ruky polozim vedle portalu, uchopim pevneji mec a stit a jdu pro Chronovo telo.

Pozoruji Triamose a Brense jak mizí v portálu. Pak přejdu k východu z místnosti a opatrně vykouknu do chodby, jestli tam na nás něco nečeká a pohledem vyzvu Trorna a Pjotra k cestě pro tělo.

"Konečně," zasípu si pro sebe. Už mě to tady začínalo pěkně štvát. Pořád poslouchat něčí řev, řemcání, mrznout a místy koukat na hnusná mrtvá těla, která vyvolávají snad nejvyšší možnou míru odporu.

Čekám, zda se někdo rozejde první, pokud ne, tak půjdu já.

Otevřený portál zamračeně pozoruji a pak se k němu otočím zády:
"Jdu s vámi pro Chronovo tělo, nenechám ho na tomto proklatém místě." Zahuhlám.

"Taky bych odsaď koneně vypadnul jako ten proklatej básničkář, ale souhlasím s Arionem že pro Chronose bysme se vrátit měli. Já se pro jeho tělo vydám. Pokud někdo budete odcházet tak hlavně tady nechte tu ruku, aby jsme se měli odsaď jak dostat." Říkám a otočím se směrem do chodby, do toho hrozného mrazu. Avšak myšlenka na brzký odchod jako by ve mě zažehla nový ohníček.

Myslím že sa mu nič nestane.A v tom chlade vydrží.Bol to veľký bojovník tak nech odpočíva na mieste posledného boja.Odpoviem na Arionovu otázku a potom sa pozriem na en portál a hystericky vykríknem:
JA SOM TO VRAVEL!načo sa rozbehnem z posledných síl a skočím do portálu bez nejakých myšlienok o horšom mieste a takisto aj bez reakcie na podivné Anathanove slová.
Konečne von z toho mrazu!Nikdy sa tam nevrátim!Už sa neviem dočkať až si zahrám na svoju lutnu..

Napětí ve tváři vystřídala úleva. Konečně pryč z téhle smrtelné pasti. Pak mi ale hlavou bleskne ještě jedna myšlenka. "A co Chronos? Nemůžeme tady jeho tělo nechat napospas těm stvůrám. Já... Sám ho neunesu." Podívám se tázavě na ostatní. Bude se někomu chtít riskovat pro mrtvého druha?

Nevěřícně zírám na aktivní portál.
To je snad zázrak.
"Tak jdeme! Na co čekáme!?"
"Anathane půjdeš s námi?"