Kráter (123 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

V tichosti se vracíte zpět k tmavému obrysu portálu.

Ještě chvíli hledíte na chladnou stěnu mezi zárubněmi. Ticho přerušují pouze třesoucí se Žabikuch a Triamos, jejich drkot zuby. Ostatní v očekávání téměř ani nedýchají.

Pjotr konečně přistoupí k levé zárubni. V ruce drží odtrženou Hefovu paži. Na prázdné čtvercové místo přikládá mrtvou dlaň. Musí trochu zatlačit, protože je již ztuhlá.
Už myslíte, že je vše ztraceno, že se nic nestane, když se konečně ozve zvláštní hučení a portál se před Vámi objeví v celé své impozantnosti. Opalizující zář se pomalu přelévá, hypnotizuje oči, láká k sobě.
Tak moc jste chtěli portál otevřít a utéct z těchto prokletých míst, ale nyní Vás přemáhá strach.
Dostaneme se skutečně odtud? Není to jenom cesta do ještě horších míst? Kdo udělá první krok?

"Dokázali jste to...běžte, běžte dokuď máte možnost." promluví Anathan. Jeho sebejistý hlas Vám dodává odvahu, uklidňuje Vás, popohání kupředu...

(Viz Mapy: Za portálem, 1.místnost; ilustrace Portál)

Unaveně se táhnu s ostatními k portálu.

Mlčky odcházím s davem s novou nadějí v mysli.

S rukou v ruce kráčím za Arionem.

"Tak teď rychle pryč, nebo máte někdo další nápad?" Aniž bych čekal na odpověď, tak už se pomalu šouřám pryč z místnosti.

Pjotr v tichosti prochází mezi mrtvými těly a snaží se najít Hefovu ruku.
Trorn zatím pokládá lucernu, z torny vytáhl láhev oleje a doplňuje nádržku lampy. Než lucernu znovu zvedne, zkontroluje, jestli je vše dobře utěsněné a zavřené.

Pjotr zatím konečně vytáhl část odtržené paže s dlaní. Podle zeleného rukávu poznáváte, že se jedná o Hefovu ruku.
Klíč k naší cestě pryč odsud?

"Nezkoušel.." odpovídá Anathan na Žabikuchovu otázku. "Jsem si ale jistý, že by se portál neotevřel. Portál je zřejmě jištěný na dotek určené osoby. V takovém případě ho může spustit jen přesně daný otisk dlaně. V tomhle případě zřejmě otisk dlaně Gorkishe. Pokud se portál otevřel ve chvíli, kdy se patřičného místa dotkl někdo jiný, musela to být veliká, veliká náhoda. Doufejme, že se bude opakovat."

Když vidím, že se k tomu nikdo nemá, povzdechnu si a přistoupím ke krvavé změti. Přitom si vzpomenu na případ, který jsem kdysi vyšetřoval na jatkách. Vypadalo to dost podobně.
Zadržím dech, pokleknu k potrhaným a studeným zbytkům těla a začnu hledat.

"Máme světlo tak na 8 hodin. Za chvíli budu muset doplňovat olej a mám poslední 2 lahve oleje." Říkám jako by mimochodem a stále si prohlížím Pjorta a očekávám kdy se do něčeho pustí.

"Sakra to je hnus." říkám s naprosto bledým obličejem a třesoucím se tělem.

Pak se otočím k Anathanovi. "Zkoušel jsi už taky vložit svou ruku do toho prostoru na portále?"

Vejdu spolu s ostatními, ale výjev této místnosti se mnou otřese ještě víc, než když jsme sem přišli poprvé. Jen stojím, otočen ke zdi a čekám, až někdo odvážný zkusí najít z Hefova těla něco, co by nám mohlo být k užitku. "Seberte už sakra někdo něco, co nám pomůže, ať odtud můžeme vypadnout," jen procedím mezi zuby.

Rozhlížíte se kolem sebe. Nikomu se zatím nechce v té kupě končetin, částí těla a cárů kůže hledat Hefovu ruku.

Potrhané torzo Hefova trupu žalostně leží mezi zbytky polámané kostry. O kousek dál leží téměř celá noha, chybí jen samotné chodidlo.
Tohle byl kdysi silný muž? Teď jen zkrvavené kusy a cáry...jak může někdo tak skončit? Jak skončím já?

Šedovlasý Anathan tiše hledí na tu spoušť. Jeho soví oči se lesknou smutkem.
"Najděte svůj klíč a rychle zmizte z těchto míst zla a nenávisti..." zašeptá bolestným hlasem.

Při vstupu do místnosti a pohledu na těla těch zrůd se mi v obličeji mihne výraz silného opovržení. Na tomhle ani na jiném světě nemají co dělat.

Debatu o sekání rukou nezaujatě poslouchám, větší část své pozornosti však věnuji okolí. Nestojím o další překvapení nějakou odnikud se objevující stvůrou.

"Není potřeba nikoho sekat!" řeknu s nevolí a zachmuřeně se rozhlédnu kolem: "Někdo to už udělal za nás. Ty zbytky roztrhaného těla patřily Hefovi, ... stačí tedy najít jeho ruce a mít dostatek odhodlání je zvednout ze země."

"Dobře, tak tomu usekneš ruku, aby sme ji mohli vyzkoušet?" Říkám dál s ledovým klidem, jako bych mluvil třeba o počasí. Je to kruté, ale bohužel asi i praktické. Vždyť musíme vyzkoušet všechny možnosti. A jestli mě to má zachránit, tak tu mrtvolu klidně i rozsekám na kousíčky, pomyslím si. "Je hrůza k čemu jsou lidi v krizi nuceni," říkám šeptem. I když sem se asi snažil, tak moc soucitně to nevyznělo.

"Jmenoval se Gant!" Řeknu tiše, ale rozhodně. Oči se mi blýskají hněvem, když říkám: "Zcela zjevně u sebe nic nemá."

"To se vzdáš jenom tím že do tý mrtvoly kopneš? To ho aspoň trochu prohledej, ne?" Říkám a zatřesu se. Buď zimou nebo pohledem na tuto spoušť?

Vstanu z ledové podlahy a třu si ruce do kalhot. Podívám se na ostatní a a zakroutím hlavou.

Zčernalé tělo je zcela spálené, oděv spečený do kůže. Pjotr tělo obhlíží, ale velký žár, který onoho nešťastníka sežehl, musel být obrovský. Nezůstalo nic, co by bylo alespoň z části netknuté.

Pjotr, se stále bezvýraznou tváří, se kousek odklonil, zapřel se dlaněmi a zatlačil do mrtvého těla nohama. To se trochu překulilo stranou, ale ani pod ním není vidět nic zajímavého.