Kráter (125 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Nechám Anathana jeho myšlenkám a rozejdu se k nějaké části stěny, kterou nikdo neprohledává. Začnu ji ohmatávat a místy zkusím zatlačit na její část, u které mi přijde, že by se mohl skrývat nějaký skrytý otvírací mechanismus.

Místy si něco sípavě brblám polohlasem jen tak pro sebe.

Přestanu sledovat Trorna a Rudiho a začnu postupně prohlížet jižní stěnu místnosti, jestli na ní někde nenajdu nějaký mechanismus, který by mohl portál spouštět.

"..eeem...já...já.já..ne.nevim...prostě se vopřel o stěnu..já..já už nevim jestli něco řikal...kdo si to má zatraceně pamatovat? Asi tam prostě něco zmáčknul, já opravdu nevím..." koktá Rudi a v návalu dalších slz si schovává tvář do svých špinavých dlaní.

"A říkal Hef něco při tom když se ten portál otevřel? Nebo se prostě jenom opřel o stěnu?" Dál zasypávám Rudiho otázkama. Je vidět, že si v tuto chvíli nepřeji vůbec nic jiného, než se odsud dostat.

"Nevim..." vrtí hlavou Rudi. "Hef se opřel o stěnu někde u portálu, asi v místech jak stojí vaši společníci.." Rudi ukazuje na Žabikucha, který stojí u míst, kde je mezi znaky a písmeny prázdné čtvercové místo, a na Pjotra, který stojí kousek stranou.
"Hef musel stát někde tam, protože portál se objevil před ním, jako vedle..." Rudi rukou naznačuje, že se portál objevil na stěně na pravé straně od Hefa.
Žabikuch s Pjotrem stojí na levé straně portálu, u levé zárubně, kde je i ono prázdné čtvercové místo.

"Tak třeba bude mít u sebe něco Hef. Jejich těla jsme vůbec neprohlídli. A nebo může zkusit pomačkat každou píď týhle místnosti, třeba je tady nějaký, nám skrytý, spínač."

"A kde byl Hef, když to zmáčknul," dorážím dál na Rudiho.

"To je v háji." říkám beznadějně.
Pak začnu celý portál ohmatávat a tlačit na různá místa portálu.
Třeba budu mít štěstí a ten portál se spustí...

Zakroutím hlavou, zklamaně odstoupím od stěny a nepříliš optimisticky prohlásím: "Slyšel jsi to Arione, ten portál otevřel Hef, nikoli Gant. Tím, že na něco zatlačil. Náhodou. Předtím to celý den hledali a nenašli. Takže my tady můžeme celé dny hledat a dočkat se tří dalších Dualarů... a pak poslední z nás, .... jestli bude mít štěstí, tak se opře o správný kus stěny."

Se zakroucením hlavy se zvednu od mrtvého těla. "Pjotře, myslím, že ty jsi prohlížel těla Rudiho ostatních společníků. Nevšiml sis něčeho? Možná bysme je měli ještě jednou zkusit prohlídnout. Třeba ten Gant u sebe bude mít nějaký předmět." Opatrně při tom koukám na Rudiho, doufám, že ho moje slova příliš nerozruší.

Rudi kroutí nešťastně hlavou:"Už jsem vám to několikrát říkal. Prostě se ten portál najednou objevil...nevím...nic jsme neudělali...já nevím...celej den jsme tam tvrdli, starej Gant prohlížel ty divný znaky a něco si furt mumlal. Prohlíželi jsme všechny stěny, ale nic jsme nemohli najít. Myslel jsem, že s tím nehnem, ale pak Hef asi něco zmáčknul, prostě se tak vopřel o stěnu a portál se najednou objevil. Pchchch..." Rudi se zoufale usměje. "Celej den jsme se snažili ten portál otevřít, jen kvůli tomu, abychom tady teď všichni chcípli..."

Pjotr zkouší zatlačit na prázdné čtvercové místo na zárubni portálu. Studená stěna je ale pevná a nelze ji nikterak zatlačit nebo s ní jinak pohnout.
Ani úder hlavicí meče nepřináší žádný viditelný výsledek.

Kudůk Arion zatím prohlíží ohořelou mrtvolu Bivoje, ale jestli něco u sebe měl, oheň to zřejmě zničil.

Žabikuch zatím cosi vylovil ze svého vaku, se sevřenou dlaní přistupuje k portálu, a když Pjotr ustoupí stranou, také zkouší na prázdný čtverec přiložit svoji dlaň a to, co v ruce svírá.
Ani to však portál nespustilo. Stěna mezi zárubněmi zůstává tmavá. To zvláštní světlo, které jste viděli v jeskyni u vstupu a kterým jste prošli sem do těchto míst, se neobjevuje.

Kývnutím potvrdím Pjotrova slova. Zadumaný přecházím z místa na místo, abych se alespoň trochu zahřál. Mé kroky doprovází jen rytmické údery mé hole o podlahu.

Najednou si to co nejvíc nenápadně namířím směrem k Anathanovi a šeptem na něho promluvím.

"Prohlídli...", na chvíli se zarazím než pokračuju, "prohlídli jsme pořádně ostatky Rudiho společníků? Co když má Gant stále něco u sebe, čím to aktivoval?" S těmito slovy se skloním nad mrvým Bivojem. "Promiň Rudi..." A začnu opatrně prohlížet jeho tělo, jestli u něj něco nenajdu.

"S kouzelnou helmou není vidět nic zvláštního," řeknu chladně směrem k Žabikuchovi a pak přistoupím k podezřelému místu. Přiložím k němu podle Trornovy žádosti dlaň a zatlačím. Pak jestli to nepomůže pozvednu druhou ruku s mečem a pokusím se do místa bouchnout jeho hlavicí.

"Rudi, chceš se odsaď dostat?" Ani nečekám na odpověď a pokračuji. "Co se přesně stalo než ste aktivovali porál? Řekni nám to přesně krůček po krůčku a i to co ti připadá absolutně nevýznamný."

"Zkoušel si už někdo prohlídnout ten portál s nasazenou helmou? Myslím tou kouzelnou. Třeba je klíč v tom přečíst ty znaky kolem portálu." říkám unaveně.
Pak se začnu hrabat ve svém vaku.

Ačkoliv chatrné kostnaté postavy, která se snad musí jen sebemenším nárazem rozsypat na malé kousky, a zahalený jen v lehké dlouhé tunice, která nese známky značného obnošení, nejevím žádné známky zimy a chladu. Zdá se dokonce, že mi zdejší studené klima nanejvýš vyhovuje.

Prohlížím si z povzdálí portál, vnitřní prázdnou stěnu a zárubeň, která ji rámuje.
"Hm...jak nám vyprávěl tady pan Rudi, portál našli neaktivní a až sami ho spustili. Dokázali ho spustit z venku a to u sebe předpokládám neměli nic z těchto míst. Klíč ke spuštění tedy muselo být zřejmě něco jiného. Nezdá se mi, že by z každé strany sloužil jiný klíč k otevření portálu. Jak to pan Rudi přesně povídal? Říkal, že se ten portál najednou objevil? Co udělali?" zamyšleně si mnu svůj prořídlý vous a pohledem sjedu na Rudiho, který se třese schoulený na zemi.

Také si prohlížím údajné aktivační místo portálu a nahlas přemýšlím:"Co když se spouští pouze třeba s pomocí toho náloketníku nebo nějaké věci kterou jsme získali. Každý teď zkuste přistoupit k portálu a zkuste se toho místa dotkout, zatlačit na něj." Říkám a snažím se aspoň o trochu vůdcovský hlas, ale vzhledem k současným teplotním podmínkám a utrženým zraněním se můj hlas spíše třese, až to vypadá komicky.

Rudi se choulí na zemi, pofňukává, občas sjede pohledem na mrtvého válečníka, svého bývalého společníka, vždy ale hned vystrašeně otočí hlavu stranou, ve snaze skrýt se před krutou skutečností.

"...umřem....umřem tady....co ty dveře?...třeba je za nimi cesta ven...pryč odsud..."