Kráter (124 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Při vstupu do místnosti se otřesu chladem a pak s bezvýraznou tváří pokleknu k spálenému tělu mrtvého kouzelníka, abych jej ohledal.

"Je to tady děsivé." řeknu si pro sebe.
Pak už jen netrpělivě čekám kdy z této místnosti odejdeme.

Kolem velkého stolu s masivní dřevěnou deskou pokrytou temnými skvrnami leží několik mrtvol.
Pohled na odpudivá těla ve Vás vyvolává odpor, tentokrát umocněný i nepříjemným pachem Triamosových zvratků, které tu naposledy vyvrhl, a již se stačily vmísit do studeného vzduchu.

Dvě polámané kostry leží propletené mezi dalšími tlejícími těly. Další tělo, které zřejmě patřilo Gantovi, je zcela zuhelnatělé. Nešťastný Hef byl něčím nebo někým zcela roztrhán a jeho pozůstatky jsou roztroušeny snad po celé místnosti.

Rudi klopí oči a otáčí se ke stěně. Musí hodně bojovat, aby také on sám nevyvrátil obsah svého žaludku a nepropadl dalšímu záchvatu beznaděje.

(Viz Mapy: Za portálem, 2.místnost)

Než opustíte místnost, kde jste se na začátku tohoto strastiplného průzkumu neznámých prostor objevili, Pjotr opatrně nahlédne do chodby. Když se ujistí, že nikde nečíhá žádné viditelné nebezpečí, přecházíte urychleně do protější místnosti.

Zaženu myšlenky na bezvýchodnou situaci a pomalu, stejně jako všichni přecházím...do mrazničky? Sakra proč musíme jít zrovna do tohohle místa. Jako by už tady nebyla dostatečná zima.

"Přesně tak, jsou tady hned naproti. Jen bysme asi měli vyrazit všichni, nerad bych se rozděloval." Opatrně se rozhlédnu po všech tmavých koutech, jestli tam není nějaká příšera.

Nerozohdně se zastavím a pak se pro pořádek zeptám: "Hef a Gant leží v tom mrazáku hned naproti, že?"

Když vidím, jak ostatní pomalu upadají do apatie, tak i mě samotného napadne se někam schoulit a spát, zapomenout na vražedné okolí a jen si odpočinout.... Ne, musíme se odtud dostat. "Půjdem zkontrolovat Hefovo tělo, třeba něco objevíme."

Dívám se jak všichni postupně ztrácí naději a uchylují se k zoufalejším a zoufalejším pokusům se odsaď dostat. Nikoho však nepovzbuzuji. Asi už na to nemám sílu. Asi už taky přicházím na to že dostat se odsuď bude nejspíš nad naše síly.

Unaveně se protáhnu. Bolí mě záda, hodně mě bolí záda. Kdybych si byl moci alespoň sednout, nebo se opřít o zeď, ale copak můžu, nevím-li, kdy zas vyskočí nějaký Dualarar, či co to vlastně je? Popruhy mé krosny se zařezávají do ramen, všechny mé věci mě táhnou do zadu a síly, které musím dát všanc, abych se nepřevážil dozadu, mě pomalu opouští. A ještě navíc k tomu ta odpudivá zima. Proboha, jak už bych chtěl pryč. Už nikdy nevlezu do žádné jeskyně, copak mi tohle za to stojí?
Znudeň řečmi, kterým ani příliš nerozumím, hledím ospale před sebe. Vůbec, jak už jsme tady dlouho? Kéž už by na to ti vpředu přišli. Mě samotnému se nechce ani příliš přemýšlet. Sám vím, že bych na nic kloudného nepřišel. Tohle není pro mne a pomůže-li nám něco, bude to nejspíš jenom náhoda.

"Nevím, jestli jsme natolik zoufalí, aby jsme někomu řezali ruku, i když už ji nebude potřebovat. Ale prohledat bysme ho mohli. Třeba něco našel a když to měl u sebe, něčeho se dotkl a to aktivovalo portál."

Áno..A myslíte že máme čo sratiť?Jedna ruka hore dole..A na druhom konci ju budeme môcť pochovať.
Poviem už namrzene a strasiem sa stále viac.
Poďme pre ňu nech môžeme vypadnúť.

Hlasitě kýchnu a pak začnu nervózně přecházet sem a tam.

"Hm..." pozorně poslouchám Triamose. "Myslíte to prázdné čtvercové místo? Tam na té zárubni?" ukazuji k zárubni portálu, kde je mezi změtí písma a obrazců prázdné čtvercové místo, které prvně objevil Pjotr, a se Žabikuchem s ním zkoušeli různě manipulovat či stlačit, ale bez úspěchu.

Ak sa oprel dotkol sa rukou..oprel sa o to miesto kde je ruka.šepkám cez premrznuté pery a prešľapujem na mieste trasúc sa zimou.Pozerám sa na ostatných ale nevnímam ich poriadne:
Oprel sa rukou o symbol ruky.

"Hefova ruka?" tázavě se otočím na promrzlého elfa. "Co myslíte s Hefovou rukou? Hef je přeci mrtvý." čekám na vysvětlení od Triamose.

Po oslovení starým mužom Pandemonixom začnem otvárať pery ale najrpv nie je nič počuť.Potom si odkašlem a skrehnutými modrými perami prehovorím len pár slov:
Hefova ruka.Načo sa začnem triasť v záchvate zimnice a pritiahnem svoje ľahké oblečenie viac na telo v márnej snahe zohriať sa

Stále zamyšlený si prohlížím zárubně portálu.
"Možná máme ten klíč celou dobu před sebou...možná se jen špatně díváme." přemýšlím nahlas, zatímco studuji obrazce a písmo na studené stěně.
"Pane Triamosi, co jste to chtěl zkusit?"

Dál prohledávám stěnu. "Když jeden neví, co hledat, je těžké něco najít." Ale pokračuji dál, dokud neprojdu celou stěnu.

Zatímco Žabikuch prohmatává východní stěnu, kde se rýsuje mezi dvěma zárubněmi portál, i Arion a Brens začali prozkoumávat další stěny.
Zatím se jim ale nedaří cokoliv nalézt. Nic, co by snad mohlo nějakým způsobem spustit portál.