Kráter (126 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Prohlížíte si chladnou stěnu, očima přejíždíte zárubeň portálu zaplněnou změtí písmen a znaků. Stále však pro Vás zůstávají záhadou.

Pjotr se zadumaně dívá na prázdné místo, čtverec, na levé zárubni.

To musí být ono. To prázdné místo mezi všemi těmi nápisy a znaky. Jak se ale používá? Jak se portál spustí?

Stejně jako většina ostatních se už začínám třást zimou, občas je slyšet, jak mi zacvakají zuby. Choulím se do svého pláště, promrzlými prsty křečovitě držím svoji kuši.

"Tak co teď? Mě zatím nic, jak zprovoznit portál, nenapadlo." S těmito slovy začnu obcházet místnost, jestli mi teď něco do oka nepadne.

Nechám chlad pronikat svým tělem a nesnažím se se nijak víc zahalit ani před ním utéct. Stoicky jej přijímám a nechám chlad ochromovat své tělo. Chmury na čele jsou zjevně způsobeny něčím jiným... a nebo možná právě tím.

Pomalu přistoupím k místu, které by mělo portál aktivovat a obdařím jej svým pohledem.
Hledáme jen způsob jak odtud utéct, ... kde je odhodlání, které nás sem přivedlo? Kam zmizel důvod proč jsme sem vstoupili? Odvaha se kterou jsme sem vstoupili se změnila na touhu zachránit si krk. Přesto však, je tu někdo důvod původce toho všeho. Něco, co způsobilo smrt toho muže na zemi a něco co způsobilo smrt toho tvora jménem Dualar. Ano, zabili jsme ho my, ale někdo způsobil, že se tu mohl objevit.

Tiež už mámtoho dosť.Prehovorím slabým skrehnutým hlasom a trasiem sa pričom si dýcham na prsty a podupávam na mieste:
Ale zdá sa že sa tu nič nezmenilo odvtedy čo sme tu boli naposledy.Neodpustím si poznámku napriek tomu že som bledý,trasiem sa zimou,pod očami mám kruhy a to ani nehovorím o belasých perách od zimy.

"Myslím, že už dlouho nevydržím." říkám celý zmrzlí.
Dělám další dřepy a zkouším se trošku rozehřát. Pak přejdu k portálu a znovu si ho beznadějně prohlížím.

Po vstupu do místnosti s portálem mě mimořádný chlad donutí zachumlat se, co nejhlouběji do svého oblečení. Normálně mi chladnější místa nevadí, ale okolní podmínky mě donutí roztřást se zimou.

Pohledem kloužu po místnosti, až mé oči doputují k mrtvému válečníkovi. To ve mě vyvolá vzpomínky a s tváří skrytou pod kapucí přemýšlím, co jsem mohl udělat jinak a jaké by to bylo kdyby...

Vracíte se zpět do místnosti, kde se na východní stěně rýsuje portál, stále bez známky aktivity.

Na podlaze leží mrtvola barbarského válečníka Bivoje a zvláštního tvora s několika chapadly. K nim přibylo i obludné masivní tělo příšery, kterou starý Anathan pojmenoval jako dualar.

Rudi, se zoufalým výrazem ve tváři, usedá na zem a začíná zase fňukat. "..ffff..hnhhh..všichni tady zdechnem, nikdy se odtud nedostanem. Nikdy...hnhhnn..ff..fff.."

(Mapy: Za portálem, 1.místnost)

Technická:

Stěhování je ukonce a dostačující provizorní připojení k internetu již také mám.
Chod jeskyně se tak v průběhu tohoto týdne vrátí do normálu.

Děkuji za trpělivost
Osud

"Dobrá, tak tedy vyrazíme k portálu. Snad tam objevíme něco jiného než dalšího Dualara, nebo jak se ty bestie jmenují." Pomalu s ostatními vyrážím do místnosti portálu.

,,Nevím jestli ty staré, vlhké a plesnivé knihy budou dobře hořet, jestli vůbec,"zachrchlám. Zdejší chlad, vlhko a zima mi nedělá příliš dobře. Už, abych byl pryč. ,,Určitě však budou vypouštět oblaka dusivého dýmu. Nerad bych se tady přiotrávil,"popotáhnu a rukávem utřu kapičku u nosu.

"Taky bych docela zapálil nějaké ty knihy, ať se aspoň trochu ohřejeme. Můžeme je třeba zapálit v kuchyni." říkám klepající se zimou.

Stále mlčím a zamračeně pozorují vzpurné dveře. Jiné, podivné světy prosakující skrz ty naše, dávno mrtví znovu vstávající a bojující s námi. Krvelačná monstra a neustálá touha zabíjet. Kde jsme se to ocitli? A kdo může chtít spojovat náš svět s něčím takovým? A kde je tady spravedlnost? Je vůbec k něčemu?

Souhlasím s Žabikuchem, stroze pravím.

"Nejde to." říkám otráveně
"Možná kdybych viděl barevně tak bych ho zvládnul otevřít. Možná je ten zámek dokonce chráněn nějakým kouzlem."
Ukládám své náčiní zpět do vaku. Pak si promnu oči.

"Zkusíme ještě jednou ten portál. Pak bych šel do té ložnice. Tam jsme to vůbec neprohlídli. Třeba tam bude nějaký klíč."

"Máte pravdu, pane Flaveriusi. Možná bysme se mohli znovu podívat v knihovně a nebo v té skrýši za ní. Nevzpomíná si někdo, jestli něco v nějaké místnosti nespatřil?"

"Když existuje zamčený zámek, bude k němu jistě i klíč." podrbu se kostnatými prsty na zátylku.
"Možná bychom se mohli po něm zkusit podívat. Třeba jsme ho někde pouze přehlédli."

Mlčím. Stojím opodál a chmurně pozoruji počínání svých společníků.

"Arion má pravdu, zkus se podívat po nějakém otevíracím mechanismu okolo. Ty dveře bych ale fakt radši nevyrážel. Takhle aspoň víme že zůstanou zavřený. Pokud nic nenajdeš, tak se musíme vrátit do tý místnosti s portálem a zkusit ho otevřít. Třeba teď díky věcem které máme se nám to podaří otevřít spíš." Říkám a přitom sleduji Žabikuchovo počínání.

Dál obezřetně sleduji Žabikuchovo počínání a přitom se koukám za naše záda, jestli se tam neobjevilo nějaké nebezpečí. "Zkus se podívat okolo dveří, jestli tam nebude nějaký otvírací mechanismus. Nebo je můžeme taky vyrazit, jen už pak nepůjdou zavřít, pokud nás za dveřmi čeká něco nepříjemného."

Žabikuch se znovu přitočil ke dveřím a ještě jednou zkouší pomocí svého umění zámek odemknout. V ruce střídá několik nástrojů, všelijaké šperháky a paklíče, kterými pohybuje uvnitř zámkového mechanismu.