Kráter (127 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Nejde to." říkám zklamaně.
"Možná kdybych viděl tak jako dřív tak bych to zvládnu."
"Zkusím to ještě jednou."

Žabikuch si přiklekl ke dveřím, ze svého vaku vytáhl svá oblíbená udělátka, všelijaké drátky se zahnutými konci o různých tloušťkách, a s jejich pomocí se šťourá v zámku.

Občas podrážděně tlumeně zabručí, vezme mezi prsty jiný drátek či některý z podivných klíčů, kterých má také slušnou sbírku, a zkouší jimi v zámku znovu pohybovat.

S připravenou kuší čekám za válečníky, zda-li se Žabikuchovi podaří dostat se skrze dveře.

Se slovy "Já to tedy zkusím." jdu ke dveřím.
Vyndavám si své náčiní a zkouším dveře otevřít.

"Možná jsou ty dveře zamčeny z dobrého důvodu. A nebo se za nima skrývá něco důležitého, stejně jako ty magické předměty za dveřmi v knihovně. Buď nás zabije něco za těmihle dveřmi nebo nějaké příšera, co se nám objeví za zády při prozkoumávání toho portálu. Stále jsem pro to, abysme se za ně dostali... Jen nevím jak." Zakroutím hlavou a čekám na ostatní, kam vyrazíme.

Technická:

V následujících dnech se budu stěhovat, provoz jeskyně tak bude omezen v období 1 až 2 týdnů.

Přesto se budu snažit hru omezit co nejméně.

Děkuji za pochopení

Když Trorn zabuší na dveře, nic se neděje. Buď za dveřmi skutečně není nikdo živý nebo bušení neslyšel. Po chvilce se zase ozvala jakási rána a nějaký dupot. Nezdá se ale, že by se to výrazně přiblížilo.

Co tam může být? Není přeci jenom lepší nechat některé dveře navždy zavřené?

"Tak musíme se rozhodnout co dál - buď teda musíme ty dveře vyrazit, pokud náhodou někdo nemá nějakej lepší nápad a nebo se vrátíme k portálu a zkusíme ho dál prozkoumávat, jestli nepříjdem na to jak se odsaď dostat..." Dívám se po ostatních jak se na to tváří. "Teď mě ještě napadlo - zkoušel někdo zaťukat? Třeba nám ta příšera otevře." Mírně se zasměji, přicházím ke dveřím, rázně na ně zabuším a říkám: "Je někdo doma?"

"Co budeme dělat?" ptá se úzkostlivě Rudi, stále s vystrašeným výrazem ve tváři.
"Možná byste mohli zkusit ty dveře vyrazit, co?"

Když vidím, že zůstaly dveře zamčené, zamračím se. "To nám tak chybělo. Portál, co nevíme, jak spustit a dveře, které nedokážeme otevřít." Pak se rozhlídnu okolo dveří, jestli si nevšimnu nějakého otvíracího mechanizmu.

Kudůk Arion se nenechává více pobízet a ze své torny po chvilce hrabošení vytáhl vítězoslavně jakousi věc. Na první pohled to vypadá jen na nějaký kousek klacíku, při bližším prozkoumání poznáváte malou útlou píšťalku vyřezanou zřejmě z vrbové větvičky.

Arion ji chytá mezi prsty a jeden konec vkládá do úst, jen lehce mezi své rty. Nejdříve si ani přes kudůkovy buclaté tváře nevšimnete, že už začal do píšťalky foukat. Nejdříve se zdá, že píšťalka nevydává žádný zvuk, ale vzápětí dokážete rozpoznat nízký táhlý tón, jako když se rozlehlými pláněmi nese vzdálené troubení rohu.

Arion takto několikrát do píšťalky foukne, než ji schová zpět do své nadité torny.
Žabikuch znovu zkouší opatrně, pomalu stisknout kovovou kliku a dveře otevřít. Jsou však stále zamčené.

"Tak jdi do toho Arione."
"Já je v téhle šedivé tmě otevřít nedokážu." dodám smutně.

"Já bych možná zamčené dveře otevřít dokázal. Jestli teda nejsou zavřeny nějakou magií." Odpovím Žabikuchovi. "Než budeme zkoušet to s tou... Rukou, vyzkoušel bych tyhle dveře. To, co je za nima, nemusí být ani žádná příšera, třeba je to nějaký magický mechanizmus."

Opřený o hůl a s pochmurným výrazem ve své vrásčité tváři se dívám na dveře před námi. Občasný hlomoz a děsivé zaryčení nevěští nic dobrého.
Co se tam skrývá? Naše smrt? Nebo vytoužená cesta pryč odtud?

"Bohužel, bez klíče neumím dveře otevřít." pokrčím rameny na Žabikuchovu otázku. "Možná má pan Triamos pravdu. Možná bychom měli zkusit spustit portál tak, jak zamýšlí. Nebo chcete skutečně zkoušet štěstí za těmito dveřmi?"

Při pomyšlení, že budu opět stát smrti tváří tvář mě mrazí v zádech. Nelíbí se mi to, nechci tam lézt. Nejraději bych dal na bardova slova a vrátit se k portálu. Nevím sám, k čemu ta horlivost. Kdo bude zase stát první v čele skupiny? Kdo bude zase riskovat krk? Hlavu mi nahlodává myšlenka, abych tak nedělal.

Mlčky postávám u družiny a stále se klepu zimou. Občas udělám pár dřepů, abych rozproudil krev a zkontroluji jestli jsem opravdu dobře zabalený ve veškerém svém oblečení.
"Zvládnete ty dveře někdo odemknout?" ptám se ostatních.

"Určitě musíme pokračovat dál, u portálu mě připadá že jsme dělali všechno možný a nemožný. Myslim že to budeme muset risknout. A ty, barde, vypadáš asi nejlíp, tak bys moh vzít tu tvoji loutnu a s tím stvořením se vypořádat - ať po dobrém, nebo po zlém." Říkám, chvějíc se ve svých 10 vrstvách oblečení.

"U portálu jsme už hledali, ale nic nenašli. Za dveřmi nemusíme najít spouštěcí mechanismus, ale něco, co nám řekne, jak portál spustit. Pokud tam bude nějaká příšera, dokážeme snad včas zavřít dveře...." S těmito slovy zkontroluji svoji kuši a čekám, jak se rozhodnou ostatní.

Ľudia vypadnime..Tam to myslím nebude.Tam je skôr niečo veľké a nebezpečné..A zbytočne bojovať je nezmysel ktorý nás ešte viac oslabí.Mechanizmus na diaľku nebude..Na to bol Gorkish príliš podozrievavý.Niekto by mu sem mohol vbehnúť kým tam prejde zo vzdialenej miestnosti.Musel to spúšťať tam a ten obrys ruky tam nemohol byť len tak.Zahundrem uzimene a takmer neslyšne a začnem si šúchať bledé ruky:
Ak predtým ten portál spustil dotyk niekoho z Rudiho party tak by to mohlop výjsť aj tu..Naše ruky to byť nemusia rovnako ako to nemusela byť iná ruka ako Gorkisha.Hovorím ďalej potichu viac menej pre seba a trasiem sa od zimy premýšqajúc nad tým či si ešte niekedy zahrám pod voľnou oblohou v niektorý nádherný,teplý letný deň

Procházíte chodbou až na její konec k zavřeným dveřím.

Když se zaposloucháte, znovu občas zaslechnete dupot, nějaké rány, nebo děsivé zamručení.

Co se za dveřmi skrývá? Možná raději nevědět...