Kráter (128 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Pojďme tedy k posledním dveřím," řeknu, sevřu pevněji zkřehlýma rukama zbraň, pohlédnu na studené Chronovo těla a vydám se dál.

"Pan Arion má pravdu." přikyvuje Anathan. "V této chvíli čím míň budete vědět, tím lépe pro vás. Pro vás je důležité pouze to, abyste nepropadali panice a strachu. Musíte si zachovat čistou hlavu a myšlenky. A co nejdříve se odtud dostat." snaží se Vás povzbudit. "Pokud se budete snažit pátrat po dalších souvislostech, přemýšlet o neskutečných věcech, hledat otázky na svět, o kterém jste se raději neměli nikdy dozvědět, mohli byste se z toho také zbláznit, dojít k pomatení!" varuje Anathan a z výrazu jeho tváře je jasné, že to myslí zcela vážně a k Vašemu dobru.

Taky si začnu třít ruce a dýchat si na ně, abych rozehřál prsty. "Bádání o jiných světech asi zatím radši odložíme. Teď, pokud všichni můžem, musíme vyrazit k posledním dveřím, které nám zbývají. Snad se dozvíme něco nového." A snad nikdo z nás nezemře.

Vyhrabu se na nohy, když si uvědomím, že nepříjemný chlad cítím také. Projdu se párkrát po místnosti, abych se trochu zahřál.

Odkašlu si."Jak může nějaká bytost procházet mezi..." zarazím se a přemýšlím. "...světy?" dodám po chvíli trochu nejistě svým sípavým hlasem. Zároveň pohlédnu na Anathana, který vypadá, že se v takových věcech docela vyzná.

Vlezlá zima se více a více zakusuje pod Vaši kůži.
Triamos a Žabikuch jsou už pěkně zmodralí, třesou se chladem čím dál víc.

Není radno ztrácet čas, nebo si nás smrt najde. Ať mrazem, nebo jinou cestou, ona svoji cestu dobře zná...

"Nedokáži to vždy rozpoznat, nebo alespoň ne hned." vrtí zamítavě hlavou Anathan. "Některé tvory znám a dokážu je poznat. Ale všechny ne.." stařec se tváří provinile, jako by to byla jeho chyba. "Stále je co se učit."

"Je možné, že ta příšera ze studny byla z mého světa. Je to i velmi pravděpodobné. Třeba ji cosi přitáhlo, pomohlo překročit tu pobořenou stěnu, o které jsem hovořil. A možná už zase zmizela kdesi na druhé straně. Můj svět je jakýmsi odrazem toho vašeho, přesto je zcela jiný. Některé bytosti zde naštěstí za normálních okolností nepotkáte, třeba jako dualar. Můžete ale potkat bytost z vašeho světa, která vypadá zcela stejně jako ta z míst, odkud jsem přišel i já, ale přesto budou odlišné. Proto si musíte dávat pozor. To co mohlo ovlivnit jednu, nemusí působit na druhou. Mějte to na paměti!"

"Ten tvor ve studni asi nežije jen z toho co mu spadne odtud dolů. Možná ta studna někam vede, někam kam se ten tvor chodí najíst. Jestli to ovšem není jedna z těch věcí, co umí překročit hranici mezi oběma světy. Ty tyhle příšery přece znáš, Anathane, ne? Poznáš zda někdo má tuto schopnost?"

Jo, jsem v pořádku. Říkám a snažím se vstát, jako by se nic nestalo. I když jsem celý zpocený, rychle se halím do věcí co nejvíce můžu a mnu si ruce, abych se co nejdříve zahřál. Měli bysme pokračovat, aby sme se odsaď konečně dostali.

Se znepokojením se podívám na Trorna, který se probral stejně tak rychle, jak usnul. "Jsi.... V pořádku?" V duchu probírám lektvary které znám, jestli by mu některý mohl pomoci.

Jak jsme se vrátili zpět do chladné knihovny, posadil jsem se a ztratil se ve svých myšlenkách, přebíraje si události dnešního dne - mohl jsem něco udělat jinak a změnit tím tak situaci, ve které jsme k lepšímu? žene se mi hlavou už po několikáté ta samá myšlenka, když mě vyruší barbarovo heknutí.

Pohledem zkontroluji vchod a pak upřu svůj zrak na Trorna. Tázavě se na něj dívám.

"...chcípnem tady...chcípnem..." kňourá Rudi, zatímco si rukama tře tělo, aby se trochu zahřál. "...já už tady nikam dál nechci, já chci pryč odtud...pryč...daleko z tohodle prokletýho místa!..."

Anathan, který stojí stranou, si Vás svýma sovíma očima starostlivě prohlíží. "Nesmíte ztrácet naději. Propadat panice. Strach vás zde zahubí! Musíte držet pospolu, musíte být opatrní. Soustřeďte se pouze na cestu odtud. Na portál a jak ho zprovoznit..."
náhle se ozývá přidušené heknutí. Vzápětí si uvědomujete, že to se zprudka posadil Trorn. Zrychleně oddechuje, je celý orosený, dlaní si mne své oči, zdá se zmatený..

"Nejsem si jistý jestli je dobrý nápad spát," Říkám tiše a z mého hlasu je znát únava. "Ten meč zase ... nebo ještě pořád svítí. Taky bych odtud nejraději vypadl... " Rozhlížím se po členech družiny a vidím, že odhodlání se kterým jsme sem vstoupili je dávno pryč. Přesto zbývají poslední dveře, ... a za nimi možná další a pak další. Kolik jich ještě bude? Potřesu hlavou.
"Jo, myslím, že by jsme měli otevřít ty poslední dveře. Možná bychom se mohli rozdělit a zkusit tam nahlédnout. Ale raději bychom měli zůstat pohromadě."

Usedám na zem a snažím se neusnout.
"Tady to je šílené. Už nám zbývají poslední dveře. Podle mapy usuzuji, že za těmi dveřmi by mohl být nějaký spouštěcí mechanismus toho portálu."
"Jak jste na tom a podívám se na bojovníky. Zvládli by jste ještě poslední boj, kdyby byl potřeba?"

Jako smyslů zbavený si lehám do hromady knih a skoro ihned usínám. Mermyr, ďáblík, si usedá vedle mě, vyhrábne u mě v torně nějaký kus jídla a vody a dá se do "hostiny".

S obavami se podívám znovu na barbara. Snad tady nezůstane spolu s Chronosem.... "Asi bysme si teď měli trochu odpočnout a ty, Trorne, zkus usnout." Sám taky začínám pociťovat únavu a nejradši bych si někde (jinde než v tomhle podzemí) zalezl pod přikrývku a usnul.

Tmavý otvor studny zůstává tichý. K Vaší úlevě se žádná další nestvůra zatím neobjevuje. Zbytečně nepokoušíte štěstí a pomalu se vracíte zpět do knihovny.

Zde se stále nic nezměnilo. Hromádky knih, mezi nimi přikryté Chronosovo tělo, všudypřítomný chlad.
Jako ponurý hřbitov. Pohltí i nás?

Starý Anathan pomáhá vstát zesláblému barbarovi.
Trorn křiví tvář bolestí a přestože mu přijde pomoc jistě vhod, zdá se, že nese velmi nelibě, že mu musí někdo pomáhat, že je závislý na někom jiném.
Jakmile se mu podaří vstát, hned ukazuje Anathanovi, že ho může již přestat podpírat. Když stařec uvolní sevření, barbarovi se podlomí nohy a málem se znovu zhroutí k zemi. Jen s vynaložením veškerého úsilí se udrží a hned zase odhání Anathana, který mu chtěl opět přiskočit na pomoc.

Seberu ze země nalezený meč, vstanu a na okamžik se vrátím očima zpět k tmavému otvoru. Je tady něco co není nebezpečné?

"Ano, co nejrychleji zmizet." Kývnu na Trornova slova. Pak se obrátím zpět k Pjotrovi: "Není to tak hrozné, jak to vypadalo, museli se tý příšeře sklouznout zuby, asi to přežiju," odpovím s nadsázkou. Zvednu ze země svoji kuši a rychle opustím místnost se studnou.

"Děkuji, Arione. Rozhodně to pomohlo, ale stejně bych si potřeboval trochu odpočinout. Tak či tak bysme se měli stáhnout z týhle místnosti a přesunout se zpět třeba do knihovny, říkám a pomalu se snažím vstát.