Kráter (129 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Když se nestvůra stáhne, ještě s mečem v ruce, opatrně nakouknu do studny, zda opravdu zmizela pryč.
Poté schovám meč a rozhlédnu se po ostatních, abych zjistil, jak na tom jsou - hlavně po Arionovi a Trornovi.

Pjotr pomáhá bezvládnému Trornovi přidržet flakónek s lektvarem u jeho úst, aby se mohl napít.
Když rudá kapalina zmizí v barbarově hrdle, po chvíli se dostaví zázračné účinky. Ošklivá hluboká rána přestává krvácet a mírně se stahuje. Barbar se již tolik netřese, i jeho dech je pravidelnější.

Stále tiše stojím ve stínu v kuchyni a hlídám vchod z hlavní chodby. Mé oči znaveně pozorují černobílou tmu.
V hlavě se mi už jen honí zda vůbec ještě někdy uvidím barvy...

Chvíli se dívám na zraněného kudůka: "Jsi v pořádku? To byl ošklivý útok."

Pak převezmu flakón, otevřu jej s pokusím se nadzvednout barbara, tak aby se mohl napít.

"Otevři ústa," řeknu, "to ti pomůže."

Ještě chvíli ležím na zemi a pak se s bolestivou grimasou pomalu postavím a poohlédnu se po ostatních. "Ano, co nejrychleji pryč od téhle studny. Ještě že se do ní níkdo nechtěl spustit, už bysme ho neviděli." Pak už můj zrak skončí na barbarovi a zvláště na ošklivé ráně. "To bude určitě účinek nějakého jedu." Vytáhnu jeden ze svych tmavěrudých lektvarů. "S jedem bohužel nic nezvládnu, ale snad to pomůže aspoň zastavit krvácení." Podávám lekvar těm, kteří ošetřují zrovna Trorna.

V tejto zime aspoň toľko nekrváca.Ozve sa Môj hlas zpoza dverí kde vidno len moju hlavu s vyplašeným výrazom:
Možno by sme mali len skúsiť tú ruku toho Rudiho spoločníka.Nemáme čo stratiť.Prejdem pohľadom po ostatných
Len neviem či by všetcizranený zvládli prejsť celý kus tam kde sme ich našli a späť k portálu ak to nevýjde.A deliť sa tiež nie je dobrý nápad.

"Tahle zima, mu moc neprospěje," řeknu tiše a pak odložím meč a sundám si plášť. Kousek utrhnu a tím barbarovi zranění zavážu, zbytkem jej pak přikryji.

"Co...co to bylo za příšeru?" vystrašeně nakukuje do místnosti Rudi. "To byl určitě drak! To..to musel být d..drak!" zmateně koktá a vyděšeně sleduje ústí studny.

Starý Anathan se také sklání k bezmocnému barbarovi a starostlivě si ho prohlíží.
"Musíte se odtud co nejdříve dostat. Tady vás jinak čeká jenom smrt..." kouskem svého potrhaného rukávu otírá Trornovi zpocené čelo.

Zsinalý barbar leží na studené zemi. Přerývavě oddechuje, zdá se, že každý nádech ho stojí hodně sil, kterých již tak mnoho nemá.
Otupělým pohledem zírá do tmavého stropu nad sebou. Alespoň sebou přestává tolik házet a už se jen chvěje. Zdá se, že to nejhorší má snad za sebou...

"Odtáhněte ho od té studně. Ta potvora může zase kdykoliv vylézt!" křiknu ustaraně.

Přistoupím k zhroucenému Trornovi, pokleknu a prohlížím si zblízka ránu. Připadám si na tohle potulování a bojování najednou starý. Ta rána vůbec nevypadá pěkně. "Musí se to obvázat," řeknu zamračeně.

,,Měli bychom vypadnout z celé téhle jeskyně," usyknu skrz rty. Příště už takové štěstí mít nemusíme.
Přehodím svůj luk přes sebe, jak mám ve zvyku, a rozhlédnu se okolo. Je to horší, než jsem zamýšlel. Svým způsobem jsme na pokraji smrti. Téměř všichni a já s tím nemůžu už skoro nic udělat. To je na tom to nejhorší.

Padám k zemi, kde se začínám svíjet v bolesti. Nevypadám rozhodně jako bych mohl pokračovat. Útok bestie a následné kouzlení mě značně vyčerpalo. Ostatně velká rána s kusem odchlipujícího se masa na boku mluví za vše. Navíc to vypadá, že rána začíná fialovět."Pomoc...", stačím jenom říct v záchvatu svalové křeče.

"Fuj, tak tohle bylo jen tak, tak." konstatuji v druhé místnosti.
"Měli by jsme od té studně raději rychle vypadnou."

Jak kudůk Arion vidí, že se po něm nestvůra natahuje s hrozivě vyceněnou tlamou, okamžitě se otáčí a prchá pryč do kuchyně.

Brens se snaží pomoci a odhodlaně se vrhá po krku té bestie. Rychle švihá mečem vzduchem, snažíc se nestvůru zasáhnout, a jedním úderem sekl do šupinatého krku.
Příšera si však odvážného muže ani zranění nevšímá a vymrštila se po kudůkovi. Skousla ho v zádech a hodila s ním stranou. Arion se s bolestným písknutím skulil stranou.

To už Tizok pečlivě zamířil a vystřelil ze svého luku. Načervenalý šíp se zanořil do hadovitého krku. S třesknutím z rány vyšlehl oheň a ještě tak nestvůru popálil.

Pjotr se rozběhl na pomoc k barbarovi. Když ale vidí, že se sám zvedá ze země a znovu začíná nezdolně mávat rukama v prapodivných gestech, nechává ho být a pozornost obrací k samotné nestvůře.
Před Trornem se náhle objevil jeho podivný přítelíček, malý zrzavý chlupatý mužík s rozšklebeným obličejem a kopyty místo nohou.
Své pařátky má připravené k útoku a zdá se, že je připraven svého velkého pána bránit.
Jakmile Trorn dořekl poslední slova svého zaklínadla, ve vzduchu se zajiskřilo a z očí mu vyšlehlo několik blesků. Sršící prolétly vzduchem, zasáhly nestvůru a za jiskření spálily její tuhou kůži.

Bestie bolestně zavyla, ještě se několikrát zazmítala vzduchem a zmizela zpět v hlubinách studny.

Nevím co udělat. Stojím jak zmrazený. Mám se tam vrhnout s mečem? Proč Pjotr neútočí, když může? Chtěl jsem střelit nestvůře do tlamy jeden z ohnivých šípů, ale když je tam teď Trorn? Čert aby to všechno spral. Ne, teď ho pustil. Snad teď by to šlo, nebo alespoň do krku, než se vrhne po dalším.
Zatímco ostatní prchají, já sejmu z ramene svůj luk a založím do něj ten zázračný ohnivý šíp. S přivřeným víčkem zaostřím na zmítající se krk. Teď mě nesmí luk, šíp a ten nápetník zklamat. Ať mé smysli fungují dobře.

Nestvůra zasyčela a vrhá se po kudůkovi Arionovi.

Barbar Trorn leží na zemi, ale snaží se vstát.

Žabikuch, Kalmor a Pandemonix jsou již v kuchyni, ostatní u vchodu.

Nahlašte své akce a proveďte příslušné hody.

Barbar Trorn Silvidianský rychle pokládá lucernu na zem, div se nepřeklopila na bok.
Trorn začíná prudce gestikulovat rukama a pronáší podivně znějící slova zvláštním hrdelním hlasem.

Hadí krk, který vylézá ze studnice, se vymrštil a děsivá hlava se do barbara zakousla. Trorn se se zachrčením svalil na bok k zemi, z ošklivé rány mu crčí rudá krev.

Kudůk Arion, již na nohách, zamířil svojí kuší a vystřelil. Šipka zasvištěla vzduchem a zanořila se do dlouhého krku. Bestie podrážděně zasyčela a obrátila svůj nenávistný pohled na kudůka.

Žabikuch se hlava nehlava hrne ke dveřím a utíká pryč do kuchyně. Pjotr ustupuje a snaží se i ostatní tlačit pryč odtud, připraven bránit se. Také vystrašený Triamos postrkuje Pandemonixe a Kalmora, aby se co nejdříve dostal co nejdál od té příšery.

Bez řečí prchám před bestií zpět do kuchyně...