Kráter (63 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Když nikdo nic nenašel, taktéž přicházím blíže k mrtvole a prohlížím si jí. Tu a tam zkusim na nějakou kost šáhnout a zkoumám celkovou neporušenost.

"Tak jo," říkám, když na to chvíli hledím a pak válec předám Žabikuchovi.

"Už jsi něco takové viděl?"

Zírám na Aera co to všechno kolem té mrtvoly provádí. A vyslechnu jeho variantu.
"Půjč mi to, taky se na to podívám." a natáhnu ruku k Párovi

Asi deset sáhů od Páry se zastavím a rychle se rozhlédnu po nejbližším okolí. Nemám pocit nebezpečí a tak schovám meč a kruhem obejdu místo s mrtvolou. Hledám jakékoliv, třeba i staré stopy. Občas pokleknu a místo na zemi prohlédnu důkladněji, dívám se i po kmenech stromů, jestli nemají nezvykle odřenou kůru nebo olámané větve. Potom pokročím blíže a projdu podobný, menší okruh.
Když prohlédnu i místo s kostrou, zvednu z jehličí krátkou větvičku a postupně kostru od lebky až ke kostím chodidel prohlédnu. Přitom si pomáhám větvičkou, abych se kostí nedotknul přímo rukama.
Můžeš mít pravdu, Žabikuchu. Mohl být poraněn a tady na tom místě zraněním podlehnout.
Nebo ho mohla zasáhnout nějaká žíravina a rozleptat tělo tak, že ho šelmy nechaly být. Taky mohl být zasažen nějakým kouzlem. Potom by kosti mohly být takhle zčernalé, jako popálené a nemuselo by to ani být nějak moc dávno.
Snažím se rozeznat nějaké stopy po zranění, pozůstatky žíravých kapalin nebo spáleniny.

"By mně zajímalo, jestli ty velekoti běhaj ve smečkách, ..." Pokračuju dál ve svém monologu, zatímco zkoumám válec, "možná bych mohl ukrást mladý a pak na něm jezdit. To by holky koukaly!"

Rychle se rozhlídnu a když kudůka nikde nevidím, tak zakleju: "Kde je zase ten zatracenej trpajzlík, zrovna když ho nejvíce potřebuju. Asi si s ním budu muset trochu pokecat."

"Nemá žádné polámané kosti ani díru v lebce, " souhlasím s Žabikuchem, "a je divné, že ty kosti velekoti neroztahali okolo. Asi měl nechutné maso. Prostě to vypadá, že si tu sednul a umřel. Na choleru." Uchechtnu se.

Pak se zadívám opět na válec co mám v ruce a začnu ho zkoumat. Převracet nahoru dolu a obhlížet ze všech stran, jestli se to nedá otevřít. Zatřepu s tím, jestli něco uvnitř nechrastí.

Na barbarova slova, že to už nebude potřebovat souhlasně pokývám hlavou.
"Zvláštní, že u té mrtvoly zůstal vak s věcmi. Asi byl poraněný a tady zemřel. Ti co mu to způsobili ho už nenašli. Divné je, že ho nesežrala nějaká zvěř."
Odhaduji.

Když slyším Párův výkřik, taktéž se běžím podívat, co našel. Když ho vidím prohledávat mrtvolu, pouze se ušklíbnu a řeknu směrem k Aerovi: "Zkus zjistit, co ho mohlo zabít."

"Hmmm, křesadlo, nějaký lanka nebo řetízky. Tfuj co to je za hnus?" Mumlám si pod nos. "Nůž, ... a co je tohle?"

Sáhnu pro plechový válec dlouhý asi třicet centimetrů a prohlížím si ho.

Pak uvidím ty dva a věcně řeknu: "Stejně už to nebude potřebovat, ... Je mrtvej. Asi měl choleru. Nebo ho někdo otrávil."

Aer Thano s vytaseným mečem, v patách Žabikuch, vešli do jehličnatého lesíku a opatrně kráčí k místu, odkud volal barbar Parophis.

Ten už se zatím prohrabuje jakýmsi vakem, který ještě jako by vzdorovitě svírá kostnatá ruka patřící menší kostře, opřené o kmen borovice. Podle rezavějící zbroje a omšelé kožené helmice lze soudit, že tenhle nebožtík nebyl za živa obyčejný sedlák. Vedle, na dosah ruky, leží trouchnivějící topůrko s bytelným válečným kladivem.
Kostra tu leží zřejmě již delší dobu. Po kůži a masu již dávno není ani památky. Kosti jsou zčernalé a práchnivějí.

"A má vak, ... To by mně zajímalo co v něm asi může být, ... "

"Úplně mrtvá mrtvola." Zavolám zpět.

"Vůbec se nehýbe a jen tak si tu leží. Už asi docela dlouho."

"Vsadím se, že kdybych do ní drcnul, tak se sesype na hromádku kostí."

Na Párovo zavolání se rychle postavím, ale když z jeho směru neslyším hluk boje, nejprve se pořádně rozhlédnu do dálky od severu přes západ k jihu, nakolik to slunce klesající k západnímu obzoru a ubývající světlo dovolí.
Jestli nerozeznám žádné nebezpečí, otočím se na východ k lesu a s vytaseným mečem v ruce vyrazím směrem k barbarovi.

Podívám se směrem odkud Pára volá a vydám se za ním. Než k němu dojdu, tak se ho ještě ptám "Co to je za mrtvolu?"

"Hej vy! Neseďte tam tak hloupě a rači se poďte podívat, sem našel ňákou mrtvolu!" Zavolám odněkud z porostu.

Napiji se ze svého měchu a pak se také jdu osvěžit k potoku.

Když se vrátím, najdu si pohodlné místo, alespoň co zdejší podmínky dovolují, kde se usadím.

"Pan Thano má zřejmě pravdu, pane Silvidianský. Ve stromech bychom jídlo možná uchránili před myšmi, ale před šelmama pravděpodobně ne. A skutečně by mohly potravu cítit mnohem dál, než ze země." přitakám hraničářovi, jehož vysvětlení se mi zdá rozumné.

"Si ani nebudu moct jít odskočit, ..." Huhlám si pod nos, když to slyším, "rači pudu hned."
S tím se zvednu a odkráčím do lesa.

Zvednu ruku směrem k potoku.
Prohlížel jsem břeh potoka. Nejsou tam žádné stopy, takže do těchto míst asi nechodí zvířata pít.
Triamosi, oslovím básníka a pomyslím si ... on snad umí číst myšlenky ...
je to dobrý nápad. Takový ohnivý kruh se někdy skutečně používá. Ale při táboření na více dní, přece jen ho připravit dá nějakou práci. Je dobrý proti šelmám, které loví ve velkých smečkách.
My zítra půjdeme někam dál. Celý kruh na jednu noc se pro nás nevyplatí.
Dva pomocné ohně budou stačit. Na naší straně u potoka a tam na konci palouku také. Použijeme tyto tenké smolnaté větve, rychle se rozhoří a mají jasný plamen.
A s úsměvem dodám: Olej budeme šetřit.

Zvednu se a zamířím k lesu.
Tam ty vyšší stromy mají křehké dřevo. Nasbírám trochu větviček a poházím je okolo tábořiště. Docela hlasitě prasknou i pod malým zvířetem.
Při posledních slovech se zastavím.
Ještě mě, Trorne, napadla jedna věc. Třeba by mohl Mermyr v noci hlídkám pomáhat.
Tedy pokud nám můžeš o něm prozradit něco bližšího. Jestli je něco takového možné.

Pozriem sa na Aera a usmejem sa na Ulricha:
Takže ak každé zviera,rovnako ako ten koto-oný majú strach z ohňa a chceme spať v bezpečí celú noc..Prečo nespraviť ďalší kruh okolo nás?V určitých rozostupoch nachystať niekoľko hromád dreva tak päť metrov od nás a nechať horieť len ten cetrálny,kde sme my.A potom,ak sa bude niečo diať tak tie ostatné zapálime.Má niekto fakle a trocha lampového oleja?
Otočím sa na ostatných s nevinným úsmevom.

Pokud já vím, ať už mě to naučil můj mistr nebo jsem slyšel od jiných, a velice zkušených lovců, tak z ohně má pudový strach každé zvíře. Některá zvířata lze v zajetí vycvičit tak, že na povel dokážou svůj pud potlačit a přiblížit se k ohni, ale takový výcvik trvá dlouhé roky.
Divoké zvíře spíše couvne před ohněm než aby v jeho blízkosti zkoušelo získat potravu.

Lehce kývnu rukou a ukážu po vrcholcích stromů, které se chvílemi pohnou v občasném vánku.
Jestli maso ve vaku bude na zemi nebo vysoko na stromě, je to jedno. Zvíře ho ucítí tak jako tak. Ze stromu a po větru možná ještě z větší dálky. A když zamíří sem k nám, ucítí také pach ohně.
Pochybuji, že by v této roční době nějaký dravec měl takový hlad, aby překonal svůj strach z ohně. V zimě snad ale ne teď koncem léta.