Kráter (65 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Co ještě říkali o těch Sosnových skalách? Hrozí tady nějaký nebezpečí?" Otočím se na Uricha s přísným pohledem.
Zatímco čekám na odpověď, kývnu na Aera, aby vybral vhodné místo pro tábořiště.

Když vám po celém dni putování ochabují svaly únavou, slunce po pravé ruce klesne pod obzor. Vaše stíny se táhnou dlouze a temně k východu.
Ve vzduchu se rozlije zlatá záře. Zpěv ptáků zesílí, jak se skřivani a pěnice chystají ulehnout.
Je čas postavit tábor...

Zrovna jste dorazili k místu, kde jehličnatý lesík tvoří příjemnou zástěnu proti pronikavému větru. Pod kmeny borovic zurčí dravý potůček, který se klikatí dál na jih.

[viz Mapy: Tábor u Sosnových skal]

Aer Thano se rozhlédne po obloze a pak na vás mávne, abyste ho následovali. Zřejmě dokázal určit, jakým směrem je jih, nebo alespoň přibližně.

Pokračujete hornatou krajinou. Cesta je náročná, pod nohami mechová tráva, kopce jsou rozeklané a trčí z nich spousta balvanů a žulových skalních výchozů. Po několika hodinách chůze se začínají objevovat první jehličnaté stromky a jak pokračujete dál, malé lesíky borovic a jedlí jsou stále četnější. Nedovolují větru, aby se tu silně proháněl, a cesta je tak hned o drobek lehčí.
"Tohle musí být Sosnové skály!" rozhlíží se zvědavě malý Ulrich. "Když jsme vycházeli z Mlžné, ostatní kupci se bavili o nadcházející cestě a zmiňovali právě Sosnové skály, skrze které musíme projít."

Výstup portálu musel být schovaný v údolí, protože nyní, když skály kolem vás nejsou tak vysoké, vidíte v dáli za sebou stoupající mohutné hory - Mlžné Hřbety.

[viz Mapy: ilustrace Sosnové skály]

Když Tora nic neříká, tak na ní chvíli hledím a pak rozhodím ruce a trochu dopáleně řeknu:

"Nic?"

Nečekám však odpověď a vyrazím naznačeným směrem, jižně.

"Jižním směrem skály pravděpodobně klesají, vydáme se tedy tím směrem," říkám a dívám se po okolí, jakou cestu vybrat.

Když Tora nijak nereaguje, nechám ublížený výraz z tváře zmizet a se zájmem se zeptám: "Co znamenají ty symboly?"

Trorn chvilku tiše hledí na svého šklebícího se chlupatého přítelíčka, který náhle zmizí. Zdá se, že barbara to nikterak nepřekvapilo. S bezvýraznou tváří a pevně sepnutými rty do úzké linky hledí do kopců a skal kolem vás.

Technická:

Poslední týden jsem byl mimo domov a internet. Bohužel jsem nestačil tuto informaci napsat.
Hra pokračuje.

Děkuji za trpělivost
Osud

"Au," řeknu když dostanu přes prsty a zatvářím se nechápavě: "Co jsem provedl?"

Vytrhnem lem rúcha z barbarových prstov a klepnúc ho po ruke, ktorou sa ho dotkol, mu odfrknem ľadovým hlasom:"Z ky'hul napusteného jedom.. Dos dávať pozor na ivress.. prsty.."

Když vidím, že celá skupinka stojí na místě a nikdo dál nepokračuje. Tak si dřepnu na zem do suťoviska a znuděně si začnu vybírat vhodné kamínky do praku.

Pootočím se na Mermyra, k vám zamumlam: "Chviku, mám nápad."

"No, jo." Říkám, "komu by se taky chtělo do kopce. Nejlepší je jít přímo za nosem."

Začichám, zadívám se směrem k naší tmavé společnici a na tváři se mi rozlije možná poněkud přihlouplý úsměv. Přistoupím až k ní a pomalým pohybem uchopím lem roucha mezi dva prsty a se stále stejným úsměvem se zeptám: "Z čeho to je?"

"Nahoru se mi vůbec nechce. Taky se může stát, že tam vylezeme a zjistíme, že sotva dohlédneme dolů. Raději bych pokračoval stále dolů."

Kudůk očividně pookřál a na jeho doposud ustrašené tváři se poprvé objevil úsměv.
"Moc si toho vážím, že mohu pokračovat s vámi. Jsem jinak soběstačný, nebudu vás nikterak zdržovat!"

"Tam na svahu jsem viděl zase jen další kopce a skaliska. To aby se jeden plahočil a šplhal výš a výš, až by nakonec zjistil, že je na samotném vrcholu vprostřed hor a může se trmácet zase zpět dolů." povídá skleslým hlasem.

K nabídce kudůka se nevyjádřím, pouze pokrčím rameny a udělám další malý krok blíž k Toře.

Tech

Na dva týdny budu mimo dosah i-netu.

Přeji vám hezké dny.

"Trorn," zamumlám směrem ke kudůkovi, což kromě představení asi mělo i znamenat, že mě je jedno, zda s náma půjde. Pak si okem změřím výšku nahoru. Moc se mně vysoko škrábat nechce.

Celou situaci pozoruji zpovzdálí. Když se Pára konečně uklidní a přestane s naháněním strachu přejdu ke kudůkovi.
"Mě říkají Žabikuch." představím se.
"Své zlatky si ponech určitě je budeš potřebovat. Pokud jde o mě, tak bys s námi mohl pokračovat dál. Vůbec to tu neznáme a snažíme se dostat do civilizace z téhle pustiny." pohlédnu na ostatní jestli někdo náhodou nesouhlasí.
"Když jsi byl nahoře. Neviděl jsi odtamtud náhodou nějakou známku civilizace?"

"Promiňte..." zeptá se nesměle kudůk, "..mohu se zeptat, kam máte namířeno? Zdá se, že se odtud sám nevymotám, velmi by mě potěšilo, pokud bych se k vám mohl připojit. Věřím, že vám můžu být na cestě užitečný a když se dostanem do známých míst, můžu vám navíc pomoci jako průvodce!" nabízí své služby výměnou za ochranu při putování nehostinným krajem.