Kráter (66 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Když promluví naše dámská společnice, z mojí tváře se plynule ztrácí vrásky a udělám několik kroků směrem k ní, sice její řeči příliš nerozumím, ale to nevadí.

Pak kudůk opět začne mluvit a zdá se, že jsem konečně spokojen, ať už je to z důvodu zásahu Tory a nebo tím, že Ulrich konečně řekl dost informací.

"Mno tak co budeme dělat?" Zeptám se tak nějak do prázdna o opět se škrábu prackou na hlavě.
"Budeme dál hledat potok? Nebo zkusíme vylézt nahoru na kopec a rozhlédnout se? A nebo půjdeme na jih, jak říká tady ten trpajzlík?"

Kudůk se zdá být dost vystrašený, těká po vás svýma modrýma očima zpoza svých kulatých brejliček.
"Vždyť jsem už řekl, že to nebyla úplně tak karavana. Skupina obchodníků, několik nosičů a mul. Žádné cesty tu skutečně nejsou...bohužel." posteskne si. "Sestupovali jsme pohořím, když nás přepadla bouře. Ale žádný jarní deštíček. Když se v těchto horák srazí bouře, není o co stát! Lepší být schovaný někde v teple. Silný vichr, proudy vody, hřmějící blesky...v takové šlamastice je skutečně třeba rychle někam zalézt a nevystrkovat nos! Zastihlo nás to nechráněné. Muly se splašily, vznikl zmatek, já jsem se snažil co nejdřív někam zavrtat. Byla tma a prostě jsem se ztratil. Dalšího dne jsem už nikoho nenašel. Od té doby bloudím tady mezi těmi skalisky a horami. Jsou to už čtyři dny, co se takhle plahočím!" povídá smutně a oprašuje si svůj kabátek.

"Vyrůstal jsem v naší vesničce a z ní sešel do jezerní osady, jak už jsem vyprávěl. Nikde jinde jsem nebyl, nevyznám se tu. Vím jen, že vesnice leží na jižní straně hor."

Vidiac, že sa situácia ukludňuje, podídem i ja ku kudukovi, aby som si ho mohla lepšie obzrieť..
"Tora Tel´vynn.." predstavím sa, tvár skrytú pod kapucňou však neodhalujem. "Usstan tešiť, nindel spoznávať dos. Toho hulváta dos nevšímať.." kývnem hlavou smerom k barbarovi Parophisovi "..nemať mala..spôsoby.."

"Já myslím, že by jsme ho měli skřípnout, " říkám, když se opět rozhostí ticho a všechny oči míří na nově příchozího.

"Jinak mluvit nebude."

Když se celá situace alespoň prozatím trochu uklidnila, přistoupím blíže.
"Dovolte, pane Ulrichu, abych se vám představil. Jmenuji se Flaverius Pandemonix a cestuji zde s touto družinou za poznáním, a to z výzkumných důvodů." představuji se kudůkovi a napřahuji svoji ruku v nabídce pozdravu a uvítání.
"Pravil jste, že se nacházíme v Mlžných Hřbetech? Dokázal byste ale určit, v jakých přesných místech Mlžných Hřbetů?" ptám se, ve snaze zjistit naši přesnější polohu. Mlžné Hřbety jsou masivní a rozlehlé hory, které se táhnou ve střední až severnější části Kráteru.

Když vidím, že asi žádná pranice nebude, přestanu se usmívat, dojdu ke kudůkovi a taky na něj vyjedu: "Takže tys doprovázel karavanu, zastihla vás bouřka a tebe vítr odnesl do hor, rozumím tomu správně?" Prohlašuji s ironickým tónem.

Teď tu pár týdnů..možná měsíc nebudu..

Triamos, který začal při náhlém pokusu Ulricha o útěk vyhrávat na svoji loutnu, ztišil své údery do strun. Nepřestává však hrát a dále vybrnkává jakousi melodii, která tak zvláštním způsobem podbarvuje celé toto setkání se záhadným kudůkem.

Jakmile se kudůk přestal škubat, povolím stisk a současně jak se zvedám, pomáhám i jemu se postavit na nohy.

Když se k nám přiblížil Pára a začal znovu pokládat svoje otázky, vzal jsem od něho pláštík a podal ho Ulrichovi.
Neboj se, a ty zlaťáky si nechej schované.
Jen se podívej kolem po těch kopcích a skálách. Nevypadají moc na to, že by tu někde vedla cesta pro karavany. Proto nám ta tvoje odpověď připadá - ehm, řekněme - zvláštní.

Podezřívavě si Ulricha prohlížím a znovu se začínám mračit.

"Ani slovo.." olíznu si prsty a dám je před sebe "Přísahám!" má ruka se z brašny mírně stáhne dozadu

"Mlžné hřbety?" Opět se poškrábu svou prackou ve vlasech a s úsměvem, který nevěští nic dobrého konstatuji: "To neznám."

Nakloním se blíž ke kudůkovi a zeptám se: "Nelžeš?"

Vzhlédnu k němu a když vím, že mi nechce ublížit tak pokračuji, ale stále se mi nepřestávají valit slzy z očí "Narodil jsem se v malé horské vesnici Skalnička v podhůří Mlžných Hřbetů, do kudůcké rodiny, která zde poklidně žila v místní komunitě. Vyrůstal jsem jako většina kudůckých dětí. Pomáhal jsem s prací na malých zahrádkách, hlídal zakrslé horské ovce, učil se různým řemeslům potřebných k životu v malé vesničce.
Když jsem zcela dospěl, toužil jsem se zlepšovat se ve svých dovednostech a více proniknout do skutečné alchymie. Proto jsem odešel z rodné vesnice a vydal se do jezerní osady Mlžná, jediného místa, kam vedou horské cestičky. Přestože zchudla a dávno má za sebou ty dobré časy, je to místo, kde se mohl vyučit alchymii. Pracoval jsem v malé dílně, kde vyráběl léčivé lektvary a různé další směsi usnadňující pohyb v hornaté krajině.
Denní práce se stala rutinou a každým dnem více a více jsem toužil po změně, po novém poznání, po odhalování tajemných cestiček alchymie. Jednoho dne, když užíval volné chvíle u jezera, jsem sledoval hejno malých rybek. Když tu se jedna oddělila a odvážně plavala pryč od ostatních, až zmizela kdesi v hloubce. Pro mně to bylo znamení. Rozloučil jsem se s přáteli i se svým mistrem a připojil se k malé obchodní skupině, která se chystala k odchodu do nížin. Snad tam dole, ve velkých městech, najdu své poznání..." tím zakončím svůj sáho dlouhý proslov

Pohled na slzy a prosby Ulricha způsobí, že zuřivý výraz na mé tváři poněkud změkne. Nadechnu se a velkomyslně řeknu:

"Dobrá, ušetřím tě, ale odpověz mi na jednoduché otázky, ..."

Poškrábu se prackou na hlavě a pak položím první:

"Jak se menuješ, ..." Zarazím se a pak se opravím: "A to už jsi vlastně říkal, seš Ulrich. Teda tvoje máma byla cáklá, že ti dala takový jméno."

"Dobrá, ... co sem to ještě, ..." Na okamžik vypadám zmateně jako kdybych vlastně ani nevěděl co jsem se chtěl zeptat a proč toho mrňouse honím.

"Eeee, jo. Už vím." Napadne mně spásonosná myšlenka

"Odkud seš, z keré vesnice. A taky odkud vyrazila ta tvoje karavana a kam jste šli."

Vyčkávavě se zadívám na Ulricha.

Pohlédnu na tu horu sádla a řeknu ssvým pisklavým hláskem "Sakra před čím se vzdát? Vždy´t jsem nic neudělal! Já jsem jenom spadl ze skalisek sem dolů a hned musím narazit na takovou skupinku podivínů, kteří nemají nic jiného na práci, než trápit malé bezmocné kudůdy, kteří jsou proti takovým velkým lidem tako vy bezbraní. Proč já musím mít vždy takovou smůlu, vždyť já to vždy s každým myslel dobře, i s tou skupinou kupců...copak já za to mohu že se přižítila od západu ta hrozná bouřka a pohazovala s námi jako kdybychom byli slupkami od banánů? Proč mi prostě jednoduše nedáte pokoj, klidně se vykoupím pokud na tom bude trvat, pořád lepší obětovat pár zlatých než život, které si stejně pak vezmete z mé mrtvoli.." po jeho tvářičkách se mu začnou kutálet slzy, které jsou velké jako kuličky hrachu. "Pokud mně necháte dovedu vás k sobě domů, kde mám ještě větší bohatství, jenom mi pro všechny bohy na světě neubližujte.." splásknu ruce v prosebném gestu.

Poněkud nevrle se podívám na hudebníka, ale pak se soustředím znovu na svou oběť. V duchu si představuju, co všechno mu udělám, když nezačne mluvit. Ale ta hudba mi k tomu moc nesedí, s tím se taky bude muset něco udělat.

Sledujem čo sa deje a pobavene sa usmievam.Keď však vidím že už to prepadá do paniky zo strany trpaslíka a do hnevu zo strany barbara tak mi smiech zamrzne na perách a už držím v rukách lutnu pozerajúc sa na nich.A začíjnam zľahka brnkať na struny.Melódia zrýchľuje a pridáva na tempe rovnako ako aj na hlasitosti až je z toho tanečná hospodská odrhovačka,pri ktorej sa bežne chytajú za zadok čašníčky a ťahajú do tanca.

Rozzuřeně přibíhám a chystám se zasáhnout do souboje, ale když vidím, že trpaslík se přestal bránit, nerozhodně se nad ním zastavím.

"Tak co, vzdáváš se?" Vypadne ze mně nakonec pomstychtivě.

Zběsile kopu svou maličkou nohou po tom neurvalci, co mně za ní drží a při tom strašně nelidsky zřu jako kdyby mně na nože brali. A když spatřím přibíhajícího barbara zařvu ještě více, v ten okamžik si složím ruce na brašničku a přestanu se škubat.

"Proklatě!" Zahučím a rozzlobeně odhodím pláštík, který mi zůstal v ruce, abych se mohl vrhnout do pranice a toho zrádného trpajzlíka chytnout a pořádně vyslechnout.