Skončila výuka a Roland s Panenkou zjistili, jak bude kdo chtít ten řemínek a šli je vyrábět. Justýna s Annou si vzaly Elisin herbář a šly hledat bylinky, které jim Elisa ukázala.

Erik šel s Elisou za obchodníkem Marcem aby se něco dozvěděli.

Erik ještě prohlásil, že doufá, že to bude brzo za nimi, rád by udělal co největší zásoby magie než vyrazí.

Nejsem ráda jaká situace nás k tomu dovedla, ale líbí se mi, že takhle všichni komunikujeme a dokážeme spolupracovat. Už i Elisa o něco lépe zapadá. Netřeba se zmiňovat o těch jejích nápadech, chytrá byla vždycky.

Překvapí mně pak, když se dozvíme že Panenka už něco na ty kameny má. Opravdu se mi to líbí, je to praktické a docela i hezké. Mrzí mně však, že se o tom nezmínila dříve. Kolikrát se něco takového už mohlo hodit. I když jak nad tím přemýšlím, nevšimla sem si že by něco takového měla dříve, možná to tedy vymyslela teprve nedávno.

"Já bych ráda něco na nohu, pokud by nevadilo". Zmíním se ohledně těch "amuletů". Nějak mně nenapadá, jak bych mohla nějakým běžným způsobem o ten amulet přijít, když bych ho měla na noze. Tudíž mi to přijde jako nejvhodnější místo. Dezinfekce? Zadívám se pak zvědavě na Elisu.

Je to docela dobrý nápad. Vůbec nevím jaké to tam bude, ale pokud by šla aspoň nějaká ochrana navíc, tak proč to neudělat? Kouknu na Justýnu co ona na to a sama souhlasně přikývnu. "Samozřejmě. Bude dobré mít něco takového s sebou". Odpovím jí ohledně těch bylinek. Vůbec bych v tom neviděla problém, naopak, budu ráda když budu moci aspoň nějak pomoci.

----

Elisa se zmíní o té dnešní vidině a já přikývnu. "Ano, to bylo opravdu nepříjemné. Určitě bych nechtěla, aby nám došla energie všem najednou". Pokud by to bylo skutečně tak, že na nás někdo něco chystá a věděl by o mých vizích, pak by mu stačilo jen čekat až nás to oslabí a měl by nás jako na podnose.

To co pak Elisa popisuje, to zní opravdu nepříjemně. Nechtěla bych na nějakém takovém místě být a určitě bych to nepřála ani nikomu z nás. Snad budeme mít štěstí a aspoň tohle se nám vyhne.

Následující cvičení mi přijde velice zajímavé, takže opravdu dávám pozor abych pochytila vše co učitelka říká. Zabránit tomu aby mi někdo sebral magii, to se přeci může hodit. Možná že to nikdy nepoužiji, ale je dobré vědět, že něco takového umím.

To cvičení zvládneme všichni a pak už nás nechává Ferinová být. "Dobře. Snad najdeš něco užitečného". Odpovím Elise a vezmu si od ní tu knihu. Všichni nějakou práci máme a tak mně nezbývá nic jiného, než se vydat s Justýnou hledat ty bylinky. Možná že bychom si doma mohli vzít nějaký košík a nebo něco jiného, do čeho bychom ty bylinky dávali.

Jak to budeme mít, můžeme hned vyrazit. Samozřejmě budu dávat pozor a budu se snažit toho najít co nejvíce.

Řešili s Rolandem praktičnost a dosah kamenů a Panenka už přišla s hotovým a ukazovala jim jak to funguje.
"Paráda, něco takového jsem myslela. Aby se nestalo, že to ztratíme a ať máme kameny u sebe i při spaní, pro jistotu" přizná a pokývá uznale hlavou s tím, že to bohatě stačí a splňuje to přesně ten účel.
"Já bych možná raději ocenila na krk nebo nohu, protože ruce asi možná budu potřebovat pro léčení" přizná fakt, ale nějak by si poradila.

"Tak mě napadá, když vy dva budete řešit amulety, tak musíme udělat ještě další věci. Anno a Justýno, myslíte, že bych Vás mohla o něco poprosit? Udělala bych sebou dezinfekci a podobné věci, ať máme vlastní zásoby, kdyby někdo onemocněl a dezinfekce se hodí vždycky. Myslíte, že byste mohli sehnat bylinky, když vám dám knížku, kde jsou obrázky jak vypadají a řeknu vám, kde je na pozemcích najdete? Potřebuji do knihovny a vzala bych Erika sebou, aby mi pomohl a hlavně bych ho vzala cestou za naším obchodníkem. Učil mě štíty a myslela jsem si, že by to mohl ukázat i Erikovi, kdyby to bylo potřeba. I kdyby ho to nestihl naučit, tak aby alespoň někdo chápal princip, aby mi to třeba pomohl držet, když to bude potřeba. Pro jistotu" navrhla a čekala, zdali ostatní nebudou nic namítat. Klidně s ní mohl jít někdo jiný, ale Erik jí dával smysl, protože měl nejvíc síly a bylo pravděpodobné, že vydrží nejdéle. Bylo ovšem poznat, že se nebude bránit tomu, když někdo bude mít jiný nápad.

---

"Děkujeme. Pořád lepší něco, nežli nic. Stačí aby Anna měla silnou vizi jako dnes a budeme bez energie. A nemusíme se všichni nakazit hromadně" odtuší s úsměvem k učitelce, ale ostatní můžou cítit, že vize je spíše zástěrka, protože zase tak moc je nevyčerpala. Mohli ovšem cítit, že chce mít jistotu, že budou mít ještě záložní zdroj energie. Ať už kvůli netopýrům, jeskyním nebo čemukoliv, co by mohlo nastat.

"Byla jsem na místě bez magie a bylo to hodně nepříjemné a byla jsem velice rychle bez nálady a v depresi. Nepřeji nikomu, aby to zažil neuzavřený. Je to jako by někdo někomu sebral část já. A navíc se říká, že na špatných událostech se vždy najde někdo, kdo se snaží z neštěstí ostatních prosperovat. Co kdyby to udělal někdo záměrně..." opáčí třídní své doměnky proč o to žádá a když zjistí, že jim vyjde vstříc, tak je opravdu ráda. Ostatní mohou cítit, že místo bez magie asi skutečně bylo velmi nepříjemné a nepřeje jim to zažít. Na byliny se už dál neptala a rozhodla se, že napíše mamce, že ta bude vědět co jim doma roste a používá se.

Poté se dali do nácviku uzavírání své energie a trénování toho, že jí udrží a nikdo jim jí nevezme. Bylo zjevné, že pečlivě poslouchala, ptala se a trénovala. Očividně si tím už nechtěla projít a tak to trénovala důkladněji nežli cokoliv dalšího a to vždy magii studovala pečlivě.

Když je pak propustila, tak jí poděkovali a podívala se po ostatních a čekala, zdali někdo bude něco řešit.
"Půjdu do knihovny zjistit něco víc o netopýrech, té oblasti a zkusím se optat ještě na pár podrobností cestou" navrhne klidně. Pokud by holky nebyly proti, tak by jim dala svůj osobní herbář, který si asi vedla už mnoho let a vše tam bylo pečlivě zapisované, kreslené a dost pečlivě rozkreslené. Nalistovala pár bylinek, řekla kde rostou a jak se dají sebrat a k čemu jsou dobré a pokud jim to nevadilo, tak jim knihu nechala a zamířila zjišťovat další informace.

Elisa se zeptala Rolanda na nějaký amulet a ten se nad tím zamýšlí. To k nim ale přišla Panenka a ukázala jim svůj kožený náramek do něhož má vpletené magické kameny.

"Toto jsem si udělal, abych měla volné ruce a přitom měla ty kameny pořád u sebe, když jsem se snažila proniknout do jedné podvodní jeskyně. Jestli chcete, tak je upletu pro všechny," nabídla se.

A ukázala všem, že ty kameny tam skutečně drží a přitom to vypadá jenom jako dětský náramek.¨

Zarazila se a pak nabídla: "Ale klidně to můžu udělat tak, aby to bylo třeba i na krk, ale s tím se mi blbě plavalo nebo na nohu."

Erik i Justýna jsou pro, Roland nad tím přemýšlí a nabídl jí, že s tím pomůže.

---

Učitelka tušila nebo věděla, že už o tom ví a tak jenom pokývala souhlasně hlavou na Elisinu informaci.

Vyslechla si i ty ostatní Elisiny dotazy. A je vidět, že je potěšená.

"Jedná se o opodstatněný požadavek a závažný případ, proto pan ředitel rozhodl, že si můžete vzít víc zásobních kamenů, ale asi vám to bude k ničemu, když nemáte kdy byste si je naplnily. Proto každý z vás dostane jeden kámen naplněný. Ty kameny nejsou moc silné, ale jako záchrana pro případ nouze to snad bude stačit," řekla k jejímu prvnímu požadavku.

"Ano, to vás naučíme. Není to nezbytné, protože to místo by vás vysávat nemělo a lidé na tomto místě běžně neumí vysávat magii, ale jistě se to může hodit. Systémů na toto je několik. Ukážu vám ten nejjednodušší, který vás ochrání proti většině pokusů o vysávání, ale hodně mocný kouzelník nebo skutečně prokleté místo vás vysaje. Na druhou stranu se to zvládnete naučit ještě dnes," přijala i druhý požadavek.

"Nemoc se léčí bylinným odvarem, z bylin, které rostou na severu. Tyto byliny, léčivo a další věci tam budou mít na starost léčitelé. Nemusíte se bát," odpověděla.

A pokud nikdo nic dalšího neměl, tak se vrhli na nácvik toho uzavírání magie.

Je to skutečně jednoduché a všichni to natrénovali tak, aby běžnými "útoky" jim učitelka nedokázala tu magii sebrat. Jde vlastně jen o to, že když načerpají magii, tak si musí představit, že ji zavřou do krabičky, ze které ji mohou vytáhnout jenom oni a pak už se o to nemusí vůbec starat.

"Víte ono se to běžně moc neučí, protože není běžné někomu magii brát, ale ve vašem případě se to může hodit."

Po této výuce už je propustila a to je teprve půl páté.

Ještě než sem odešla, tak sem se podívala na Elisu. To co říkala.. Přišlo mi to dost zvláštní. Že by to bylo zrovna na nás, abychom ten problém vyřešili, když to dosud nikdo jiný nezvládl. Ani ochránci. Já bych se asi ze všeho nejvíce bála toho, kdo těm netopýrům nakazil domov.

Mohl by to být třeba nějaký promyšlený plán jak nás vylákat a snadněji zneškodnit. Ale ano, vlastně s tím vším souhlasím. Co jiného bychom také mohli dělat? Souhlasně přikývnu a pak už můžeme vyrazit za paní učitelkou.

Řekne nám něco co už víme a pak také trochu více o té nemoci. Budeme si muset opravdu dávat pozor, aby v nás zůstala vždy aspoň troška magie. Člověk by řekl že se to vyřeší rychleji, když na tom pracuje tolik lidí.. Chtěla sem se ještě na něco zeptat, ale Elisy dotazy jsou zajímavější.

Určitě by se hodilo, kdybychom s sebou mohli mít aspoň několik těch kamínků, plně nabitých. Erik má ještě tu výhodu, že on má patrně nejvíce magie z nás, takže mu to vydrží o to déle.

Sama už žádný dotaz nemám a tak se jen dívám na Ferinovou a čekám až vše zodpoví.

Když zjistila, že Ochránci vlastně nevědí nic, tak se jen ušklíbla, ale nic neřekla. Odpustila si poznamenat cosi o tom, že toho teda moc nevědí a ostatní mohli cítit, že dosti pochybuje o metodách ochránců. Rafa pak už dál nezdržovali, protože měl asi dost práce a poděkovali mu za všechno i se rozloučili s tulíkem, kterému dali na cestu ještě něco dobrého.

"Mno, nemůžu si pomoci, ale připadá mi, že si Anno měla tu vidinu, nebo mi všichni proto, že ty netopýři budou na nás. Tím myslím, že jako budeme mít šanci zjistit kdo jsou a odkud a podle toho se rozhodne zbytek. Proto byla tak silná a navázala na ní ta Rafovi, která byla taky silná když jsme o tom mluvili" přizná svou domněnku v době, kdy už tam Ochránce není.
"Pokud bychom ty netopýri vystopovali ke zdroji, tak bychom mohli ukončit nákazu a stačilo by jí jen vyléčit už na nemocných. Pokud netopýři změní domoviště, což dělají jednou za rok, tak by nákazu rozšířili ještě jinam. Stavím se pak v knihovně a zkusím na něco přijít. Rolande, měla bych takový návrh a nápad. Myslíš, že by si nám všem dokázal udělat amulety, kam dáme každý svůj zásobní kámen? Abychom ho měli neustále po ruce a neztratil se?" zeptá se zkoumavě a popíše mu, jak to myslí. Prakticky buď stačilo něco, co bude kamínek držet, nebo co se připevní na tělo, aby se to prostě neztratilo.

---

"Víme, Anna měla vizi a tak jsme to zjistili a pak se za námi zastavil Ochránce, protože jí měl také a jeho tulík trval na tom, aby nám ukázal, jak Anně pomoci od bolesti" vysvětlí s klidem třídní a tak nějak vynechá fakt, že už to věděli předtím od Erika. Očividně neměla v plánu prozrazovat, že spolužák poslouchal u nich doma na večírku.

"Chtěli jsme Vás poprosit, zdali by nám škola nemohla poskytnout zásobní kameny navíc. Přeci jen když má Anna vizi, tak se to rozprostře mezi nás a všechny nás to oslabí a kdybychom plošně přišlo o magii všichni, tak by to asi nebylo bezpečné. A druhá věc o kterou jsem chtěla požádat je to, zdali nás naučíte se uzavírat před nemagickým prostředím" řekne a dá prostor třídní, aby to vstřebala a promyslela.
"Když jsem byla s mamkou zachraňovať Leslava na místě bez magie, tak to místo ze mě magii odčerpávalo. Samo. A mamka říkala, že mě naučí techniku jak svojí magii chránit v těle, ale nestihly jsme to. Navíc jsem od Sváti zjistila, že nám i někdo cizí může sáhnout na magii a vzít nám jí. Naučila byste nás nežli tam půjdeme, jak si chránit a uzavřít magii v sobě, ať o ní nepřijdeme?" požádá jí a je zjevné, že to asi považuje za důležité.

"A ještě mám dotaz, jak přesně se nemoc léčí? Tedy čím, když magii je dobré se vyhnout?" zeptá se třídní, aby věděli, jaké byliny třeba mají znát, míchat a tak, kdyby to náhodou potřebovali.

"Já jsem ve skupině, která pátrá po původu a případně původci problému. Díky Annině vizi jsme se prohodili s jinou dvojicí, která měla přijít dnes do vaší školy a dohodnout s ředitelem poslední podrobnosti. A na místě zasahuje řád podané ruky, ti tam léčí, organizují pomoc, starají se o nemocné a tak podobně. K ruce jim jsou žáci z různých škol, plus pár dobrovolníků a jen tak pro jistotu i pár desítek ochránců, co hlídají, aby tam nedocházelo k nepokojům. Včera se tam byl podívat i Bdělý," vysvětlil ochránce.

//doufám, že si správně vzpomínám na jméno toho léčitelského řádu. Pokud ne, tak mě pak opravte.

"To je nejpravděpodobnější scénář. Průšvih je, že nejsme schopní zjistit odkud ti netopýři jsou a kde přes den spí. Každý pokus je vystopovat selhal. Ale víc vám neřeknu. Ne, že bych nechtěl, ale nemůžu. Probíhající vyšetřování a tak, určitě to znáte," řekl a je mu jasné, že jejich zvědavost neumenšil, spíš naopak, ale asi má zakázané zrovna o tomto mluvit.

Justýna se trochu uklidnila. Docela pomohlo to, co pro ni Anna udělala a taky kluci jí přes to pouto poslali uklidnění.

---

Žáci přišli do učebny, kde na ně čeká jejich třídní.

"Mám takový pocit, že už o tom víte, ale pro pořádek. Naše škola byla požádána, jestli by nepomohla při odstraňování neštěstí a řešení epidemie na jižním kontinentě," začala s vysvětlováním.

Dále jim sdělila, že škola na to přistoupila, protože je to přesně v duchu jejich tradic a motta: Chraň slabší a pomáhej, kde je potřeba!

Dozvěděli se, že jejich úkolem bude být k ruce léčitelům, zajišťovat stravování a podobné věci. Taky jim pověděla to, co už jim řekl Raf, že dokud v sobě budou mít nějakou magii, tak tu chorobu nemůžou dostat a i tak nebudou tu chorobu šířit dál.

"Je to jižní kontinent, kde není možnost načerpat magii, proto budete muset dělat všechno normálně rukama a magii používat jen, pokud to bude skutečně nezbytné. Navíc bych vám doporučovala, abyste využili čas než tam půjdeme k tomu, abyste si uložili co nejvíc magie do kamenů. Nevíte, kdy se vám to může hodit," pokračovala.

Na Erikův dotaz dodala, že na přípravu mají dnešek a ještě celý zítřek.

Přidala informace, které se jim nepodařilo dostat od ochránce a to, že nemoc se šíří dotykem. Hygiena, roušky a podobné věci nepomáhají, protože ta choroba má magický původ. Od okamžiku nakažení běží inkubační doba zhruba 14 dnů, kdy člověku nic není, ale je infekční a nemoc dál šíří a po těchto 14 dnech nastupuje slabost, horečka a hlavně spavost. Pokud se o lidi někdo stará, budí je a dává jim pít a občas jíst, tak nemoc po týdnu ustupuje, ale člověk je ještě dalších 14 dní infekční. Průšvih je, že během toho týdne, kdy je člověku fakt zle. Se není schopný o sebe pořádně postarat a většinou umře na dehydrataci. Samozřejmě se to dá léčit, ale léčba v podstatě jenom zkracuje všechny ty doby. Počáteční a konečnou infekční dobu zkrátí na 5 dnů každou a akutní fázi na 3 dny.
Po odeznění této choroby je pak člověk vůči nemoci navždy imunní.

"Máte k tomu někdo nějaké dotazy?" zeptala se když jim to dovykládala.

Nakonec asi nebylo tak špatné, že se tu Raf zastavil. Jsem mu vděčná za to co mně naučil, i když bych si tím mohla nejspíše sama ublížit. Je ale dobře, že si aspoň některé věci budu moci nechat sama pro sebe.

Odpověď na můj dotaz mně docela udiví. Teď se zdá, že ta vize byla ještě silnější, než ochránce říkal prvně. Čtyři rasy, aby zvládli nějakou vidinu.. No teda.. Nedokážu si ani představit, jaké to asi bylo. Zachytím také jednu věc, která mně zaujme. "Byli jsme varováni". Kým?

Od koho přicházejí ty vize? Nikdy sem nad tím nepřemýšlela, ale teď mně ta myšlenka nějak zaujala... Když tak poslouchám to ohledně těch netopýrů, napadá mně, zda třeba někdo neotrávil prostředí kde žijí. Nebo něco podobného. To by přeci vysvětlovalo jak to, že znovu přenášejí tu nemoc i kdyby byli vyléčeni, ne? Vrátí se domů, tam se znovu nakazí a je to. Mně se to zdá docela logické, ale kdo ví, nejspíše se úplně pletu.

"Děkujeme za všechno". Rozloučím se nakonec s tím ochráncem, věnuji mu milý úsměv a pak už se s holkama pouštíme do úklidu. Všimnu si pak jak je na tom Justýna a tak přijdu k ní. "Copak se děje?" Zeptám se s přátelským pousmáním. "Víš, já se také trochu bojím. Nevím co nás tam čeká.. Ale když budeme spolu, určitě to všechno zvládneme." Obejmu ji a zašeptám. "Nedopustím aby ti někdo ublížil".

Po chvilce se odtáhnu, znovu se na ni usměji a zajdu pro své věci. Brzy začne hodina, tak ať nedojdeme pozdě.

Mlčky poslouchala o hromadné vizi a nijak do toho nezasahovala. Sice to bylo zajímavé, ale bylo to užitečné spíše pro Annu nežli pro ostatní. A tak to brala jen jako zajímavou informaci a dále to neřešila.

"Aha, jasně. A to dělají jiní ochránci, nebo úplně někdo jiný? A co máš na starost ty?" zeptá se naprosto zpříma a očividně neměla jedinou potřebu chodit na otázky oklikou.

"Hm, takže fakticky je možné, že mají zamořené okolí nebo zdroj vody či potravy a nestále se opakuje to, že se znovu nakazí? Na to by mohla být odpověď v těch jeskyních" odtuší s klidem s tím, že by tam vlastně mohl být zdroj problému.

Poděkovala mu za odpovědi a když se pak měl na odchod, tak se s ním jen rozloučila.
"Díky za vše" dodala ještě za ním a pak už se zase vrátila do reality a do řešení aktuální situace.
Pohlédla na hodinky a hodila do sebe zbytek palačinky, šla pomoci s úklidem a pak si šla vzít věci na hodinu s třídní. Zatímco ostatní byli zvědaví nebo vyděšení, tak od Elisy byl cítit jen klid a potřeba najít odpověď na otázky, které ani nahlas nevyslovila.

Jakmile bylo uklizeno, tak si vzala diář, psací potřeby a prkno a společně s ostatními zamířila za třídní...

//omluvám se pokud zapomenu na něco reagovat. A taky to bude možná na přeskáčku. Kdybych zapomněl na něco, co chcete, tak se klidně znovu ozvěte.

Ochránce rychle vysvětlil Anně, jak to udělat, aby svou vizi a hlavně své problémy s ní spojenou nepouštěla přes pouto dál. Ale taky jí řekl, že když ta vize bude moc silná a ona omdlí, tak se to přenese na ostatní tak jako tak.

"Části té vize pak přinesli i jednorožci, část draci, něco lidé ale sirény měly většinu. Jednalo se skutečně o velice důležitou věc. Náš svět byl ohrožený, ale díky tomu, že jsme byli varováni, tak to dopadlo dobře," řekl, ale je na něm vidět, že i teď když si na to jenom vzpomene, tak mu není dvakrát fajn.

"Přesně tak," souhlasil pak s Elisou. "Dokud máte magii, tak jste imunní a ani pak nemůžete chorobu přenášet. A myslím, že než tam půjdete, tak vás něco takového budou učit. Ona je to velice jednoduchá technika a její ovládnutí je otázkou pár hodin."

Dál ji poslouchá a pak odpovídá: "Já věřím, že všechno podstatné vás naučí léčitelé, kteří tam jsou. Přiznám se, že o tom nevím tolik abych se nebál, že bych vás mohl špatně informovat. Já nejsem mezi těmi, kteří hledají "proč" a "kdo"."

"Netopýři sami nejsou nemocní, ale přenáší se to dotykem s ním nebo jeho trusem. A jak se infikovali oni po tom pátráme. Protože když se vyléčí a dokonce imunizují, tak se vrátí a jsou znovu přenašeči. A ano taky si myslím, že ty jeskyně, které jsem viděl jsou důležité a budeme po nich pátrat," souhlasil.

Nakonec se omluvil, že už bude muset jít, jeho parťačka už vyřídila s ředitelem všechno potřebné a budou muset jít.

"Hodně štěstí," řekl jim ještě a pak odešel.
Rychlý pohled na hodinky jim řekl, že tady byl skoro celou obědovou přestávku.

Jestli se rozhlédnete, tak vidíte, že Panenka je zamyšlená, ale můžete cítit, že se cítí jakoby se připravovala do boje. Justýna je trochu vyděšená. To kluci jsou jenom zvědaví.

Původně sem se těšila, že se všichni v klidu najíme a budeme spolu, jako přátelé. Jenže z poklidného obědu se stává celkem živá diskuze. Určitě to všechno budou zajímavé věci a Raf nám může sdělit i něco užitečného, ale nemohu se zbavit pocitu, že je tu jaksi.. navíc.

Když už mi nic jiného nezbývá, tak se na muže zadívám a poslouchám. Určitě tedy aspoň to, co se týče přímo mně. Takže teď budou mít vize všichni, jo? Jediná věc díky které sem byla aspoň trošku výjmečná a i to je pryč.

Maličko si povzdychnu a přikývnu. "I tak bych to ráda uměla. Prosím". Odpovím mu na to ohledně nabídky učení se, jak nepřenášet mou bolest na ostatní. Uvědomuji si jaké to může být, že to zase bude bolet více mně. Ale co bych to byla za člověka, když bych nechávala kvůli mně trpět ostatní? Aspoň někdy by se to určitě hodit mohlo.

Další věci které se dozvídám také nejsou moc povzbudivé. Své vize nijak ovládat nemohu a ani v budoucnu to nejspíše nepůjde. Navíc nijak neovlivním ani to, jak by měli být silné. Představa že by nás někdy potkala tak silná vidina jako ty sirény.. nevím co bychom si počali. Zda bychom to vůbec zvládli ustát.

"A jak to tenkrát s těma sirénama bylo? Myslím jako ta jejich vize.. Bylo to o něčem velmi důležitém?" Zeptám se ještě. To jediné by mně asi zajímalo, abych věděla na co se připravit, na co si dávat pozor a tak.. Nemohu tedy popřít fakt, že sem i zvědavá.

Další věci už však nechávám na Elise. Zdá se, že si s Rafem rozumí, tak ať to dořeší ona. Určitě nám pak ráda vše zkráceně vysvětlí. Já zatím aspoň dojím, počkám i na ostatní, sklidím ze stolu a umyji nádobí.

"Takže pokud to chápu správně, tak se nenakazíme dokud máme magii. Jakmile jí ovšem vyčerpáme, tak se nakazit můžeme, ale nepřeneseme to dál. Jenže na jihu magie chybí, takže vyčerpat se z ní je strašně snadné. Navíc nás doposud nikdo neučil, jak uzavřít a chránit magii ve svém těle a mohlo by nám ji prostě vyčerpat místo bez magie, nebo někdo cizí. Takže jsme vlastně vcelku hodně na ráně" uzná fakticky shnutí a asi si velice dobře uvědomuje jejich schopnosti, možnosti a situaci.

"Podle těch vidin do toho očividně budeme zapletení ať chceme nebo ne. Mohli bychom znát, co je to za nemoc, jak se projevuje a vzniká a kde má původ? Jak vypadají příznaky a taky jak a čím se léčí? Abych jí dokázali rozeznat, kdyby se třeba někdo z nás nakazil a taky abychom věděli, zdali jí třeba umíme léčit. Nějaké základy zvládáme všichni, léky jsme na praxi taky vyráběli a máme tu na to knihy ze špitálu" utrousí s klidem a je zjevné, že by byla prostě ráda připravená nežli někam zamíří. Bylo zjevné, že nebyla zvyklá podceňovat situaci a jejich vize jí připadali asi jako dobré varování k tomu, aby se připravili předem.

"Mnooo, já jen, že tady ve škole se nedávno řešil incident, že se sem dokázala dostat skupina útočníků a Panenka to od nich odnesla. Kdyby Anna neměla vizi, tak by jí někdo hledal až ráno, což by asi nebylo příjemné. Každopádně nikdo neví jak se do školy dostali a ani kdo byl jejich cílem. A tak si říkám, když se škola vyklidí, nebude to pro ně snadnější? Ať už dostat se sem, nebo dostat se za tím, koho hledali do té postižené oblasti? Pokud by tu nemoc vyvolali oni, nenašli by si imunitu? A nezařídili by si hromadu zásobních kamenů?" zeptá se zcela prakticky a je zjevné, že si propojuje dostupné informace a čistě prakticky informuje i jeho, kdyby o tom případu nevěděl. Mlčky nakoukal do mapy klukům přes rameno a koukala se, kterého místa se to týká. Pokud to postihlo dvě větší města, tak to mohl být solidní kolaps.

Když pak tulík přeběhl přes stůl a seděl ochránci na hlavě, tak jen tiše pozorovala situaci a čekala, co se děje a co uvidí. Tak nějak už jí došlo, že má asi taky vizi a nechtěla ho rušit. Když pak potvrdil její domněnku, tak jen stáhla rty k sobě a povzdechla si. V téhle situaci úplně nechtěla mít pravdu a vcelku doufala, že její myšlenky budou chybné.
"Mnooo, ale pokud jde o jeskyně a o netopýry v nich, co to roznáší, tak to musí být někde na území toho, kde se to děje. Netopýři přece mívají letní a zimní stanoviště, ne? A to opouští jen kvůli lovu se soumrakem a v noci a pak se tam zase vrací nad ránem ke spánku. Takže to bude někde v té lokaci a nemusel by být zase takový problém najít jeskyně, když je vodítko hledat je. Jak takovou nemoc vůbec roznáší. Někteří netopýři sají krev, jiní ovšem jedí ovoce a zeleninu a drobný hmyz. Jak se to dostane na člověka? Z kousnutí, útočí nebo se infikuje dobytek, nebo jak?" zeptá se trochu nechápavě.
"A taky co infikuje ty netopýry? Já jen jestli zdroj třeba nebude v jeskyních. A pokud ne, nedají se hromadně vyléčit přes den, když budou nocovat, aby to dál neroznášeli? A hlavně co když odletí na zimu do zimoviště a roznesou zkázu na další část ostrova?" zeptá se ochránce a je očividné, že jí více děsí představa, že by se netopýři zase mohli někam posunout a byla by ta situace ještě horší. Mlčky znovu nakoukla klukům přes rameno do mapy a koukala, zdali jsou v okolí nějaké vršky, doly nebo hory, kde by netopýři mohli být. A také si znovu prošla Anny vizi, aby zavzpomínala, kde tábořili a zdali tam nebude něco sloužit jako rozpoznávací prvek.

"Proč byla výrazná? Asi je to jak říkáš. Asi je to jeden z klíčových bodů osudu a na tom, jak to dopadne nejspíš dost záleží," řekl, ale jistý si tím není.

"Netopýři na tom místě nejsou přemnožení, ale jsou to jedni z přenašečů té choroby. Ale jinak ano, jdou magicky ovlivnit a klidně i ovládat," odpovídá na její myšlenky a pak přidá jednu svou: "Mě by taky zajímalo, jak se tato magická nemoc dostala na jižní kontinent, tam se totiž normálně nevyskytuje."

Bez problémů ukáže na mapě, kde se ta nemoc poprvé vyskytla, kde je teď rozšířená (oblast zabírající dvě města a zhruba deset vesnic). Taky nakreslil hranici, kde ochránci drží karanténu.
"Lidé a tvorové se sedmým smyslem mohou projít, protože tu nemoc nemohou přenášet a to i když ji dostanou," vysvětlil, aby si náhodou nemysleli, že je zavřou do karantény odkud je pak nebudou chtít pustit. Kluci si to do mapy pečlivě zakreslovali.

"Léčit, ale hlavně se o ně starat. V podstatě tam kolabuje běžný život. Takže i vy jste tam velmi vítaní. Dokud máte v sobě magii tak jste imunní. I když ne, tak nemoc nemůžete přenést a na to, abyste vařili, roznášeli jídla, pití, léky a podobně jste tak akorát. Nebojte jsou tam zkušení léčitelé, ochránci a další, ale fakt se tam hodí každá ruka. A nebojte budou tam i žáci některých dalších škol."

Smutně se na ni podívá: "Ano, je to jedna z možností se kterou pracujeme. Proto se taky snažíme, abychom měli spoustu ochránců v záloze."
"Chápu, taky to byla jedna z prvních myšlenek když jsem se to dozvěděl."

Asi chtěl říct ještě něco, ale tulík zpozorněl a neskutečně rychlým pohybem přeskočil na ochráncovu hlavu, kde to vypadá, jakoby mu z vlasů vybíral nějaké breberky.
Ochránce zavrávoral, ale hned se vzpamatoval.
"Měla jsi pravdu. Jde o jeskyně. Konkrétně o nějaké jeskyně schované za hlohovými keři," řekl a všem v místnosti je jasné, že právě měl vizi.

Ostatní se vlastně na nic ani neptali.

"Takže vlastně nic nového, co bychom nevěděli" odtuší s klidem poté, co jim Raf odpověděl na otázky. Přesto se na něj pousmála a poděkovala mu za odpovědi i když bylo zjevné, že to z nějakého důvodu vědí a nebo si to domysleli.

"Ale je tedy vlastně dobře, že máme dar od jednorožce. Jsem ráda, že v tom Anna nebude sama a když to bude moc silné, tak jí s tím můžeme pomoci. A díky Plavíkovi to bude efektivnější" přizná nakonec a pousměje se i na zvířátko, kterému zkusmo nabídne ovoce na palačinku, zdali si tam něco najde.

"To nechápu, proč byla vize o netopýrech tak výrazná? Přemýšlela jsem nad tím a pokud jsem z knížek pochopila informace správně, tak mohou být vize toho, co se stane a toho, co se může stát. Je to tak? Jako že něco je dané a stane se a něco se můžeš změnit a záleží na rozhodnutí dané osoby. Je to tak, nebo se pletu? A bylo by možné, že ta vize byla tak silná z toho důvodu, že nás rozhodnutí výrazně ovlivní všechny?" zeptá se zkoumavě Rafa a bylo očividné, že to chtěla nějak asi pochopit a najít v tom smysl.

"Hm a co když nebyli přemnožení a nedělali neplechu, dokud je někdo nevyrušil? Jdou netopýři ovládat? Myslím tím magicky, aby je někdo použil proti někomu jinému?" zeptá se zkoumavě a pak ještě nad něčím přemýšlí.
"Nebo jdou magicky vypudit třeba z jeskyně, když jí chcete zabrat? To by je asi naštvalo, ne?" zauvažuje nahlas a podívá se na Rolanda a Erikem s klidem.

"To je pravděpodobné, protože se ta vize objevila poté, co jsme to řešili. A jakmile se zmínil Jižní kontinent, tak to přišlo. Takže v tom jsme se trefili" odtuší s klidem a pokrčí rameny.
"Mohl byste klukům na mapě ukázat kde došlo k tomu problému?" zeptá se ho prosebně a je zjevné, že se na to všechno asi stále ptají k té vizi.
"Chápu správně, že škola tam má pomáhat léčit nemocné? A nejsme tam jako prváci kontraproduktivní? Bránu si neotevřem, magie v sobě asi taky neudržíme tolik, léčit základně umíme a nějaké léky dohromady taky dáme, ale rozhodně nejsme moc zkušení" přizná fakticky za všechny a pokrčí rameny. Jak ona, tak Roland měli na ruce magické tetování prozrazující, že se přidali k léčitelům, ale nebylo příliš velké.

"Já vím, že je to možná divný dotaz, ale je možné, že by tam tu nákazu někdo rozšířil záměrně? Jako aby odpoutal pozornost a mezitím dělal někde něco jiného, protože budou mít všichni hodně práce s léčením právě proto, že na Jihu je magie málo a bude to komplikované?" zeptá se a upře pohled na Rafa a nejen že čeká na jeho odpověď, ale i reakci.
"Asi je to prostě shoda náhod, ale za ten měsíc co tu jsme se tu dělo příliš divných věcí najednou, aby mě tahle myšlenka připadala vcelku pravděpodobná" přizná nakonec a čeká na další odpovědi. Poté už nechala prostor ostatním, aby se případně také ptali a nemluvila jen ona.

Příchozí ochránce kromě představení souhlasil s Elisou, že ano, je Hančiným kamarádem. Všechny poprosil, aby mu tykali.

Za nabízenou palačinku poděkoval, ale vzal si jenom jednu a o tu se rozdělil s Plavíkem, který si ji velice pochvaloval.

Počkal až je Plavík naučí to, co považoval za důležité a pak odpoví na všechny jejich otázky.

"Pokud se nám podařilo zjistit, tak to nebyl útok, ale skutečně to udělala tvé vize Anno. A podle toho, co jsem viděl to musela být velice silná vize. I s tvým výcvikem bys ji asi neustála jinak než že bys odpadla," vysvětluje trpělivě.

"Líp bych řekl, že i já bych sám takovou vizi neustál při vědomí. Ale mě v takových situacích hlídá Plavík a pomáhá mi. Tobě teď bude pomáhat toto vaše malé stádo. Jestli chceš, tak ti můžu ukázat, jak to udělat, abys na ně nepřenášela svou bolest, ale není to moc chytré řešení..." nabídl jí.

"Síla vizí je různá. Některé jsou slaboučké a jiné pekelně silné. Vím o vizi, která se roztříštila a každé ze sirén přišel jenom kousek a musely ji poskládat, aby byla kompletní. Můj osobní odhad je ten, že čím je poselství naléhavější, tím je vize silnější, ale nemám pro to důkazy. A spíš než, že by se rozhodla vize, tak se rozhodlo to kouzlo, které vás chrání, teda o tom, že to raději rozprostře mezi vás," přemýšlí nahlas.

"A do budoucna nevím, řekl bych že ty silnější vize to rozprostře, ale ty, které bys mohla Anno zvládnout sama budou jen pro tebe," spíš hádá než, že by věděl.

Dojí palačinku, počká na další otázky ohledně vizí, teda jestli budou a pak odpoví na další dotaz: "Nevíme o žádném místě, kde by se přemnožili netopýři a dělali neplechu. Na druhou stranu..."
Zamyslel se a přemýšlí o tom, kolik toho asi může říct.

"Dnes jsem přišel i se svou parťačkou do vaší školy, abychom dohodli spolupráci při řešení krize na jižním kontinentě v jednom malém královstvíčku. Pomáháme tam zvládat nákazu nehezkou nemocí, ale je to obtížné, protože je tam spousta nemocných a navíc není nikde v okolí zřídlo a normální magie tam není vůbec. Takže si musíme všechnu magii nést s sebou. Vaše škola nám slíbila pomoct, takže je reálné, že tam půjdete. Takže je možné, že se tvá vize vztahuje k tomu."

Ještě se podíval smutně na Annu, "Asi tě zklamu, ale ani mě se po těch letech nedaří moc vyvolávat vize. Ony si přijdou a odejdou, jak se jim chce."

Sem moc ráda, že mi holky při tom vaření takhle pomáhají. Jde nám to hezky od ruky a já aspoň mohu zapomenout na všechny ty nepříjemné události.

Aspoň tedy do chvíle, než nám někdo zaklepe na dveře a objeví se nějaký cizinec. Přesněji "ochránce". Copak tady asi chce? Zvědavě si prohlédnu jeho, i to jeho zvířátko. "Dobrý den". Pozdravím pak a podívám se na Elisu.

Tak tulík.. Vypadá docela roztomile. Obzvláště když začne mluvit, líbí se mi ten jeho hlásek. Plavík.. Maličko se pousměji a poslouchám. Začne vysvětlovat oč jde a mně se to vůbec nelíbí. Proč s tím jsou sakra takové problémy?

Zhluboka se nadechnu, vydechnu a dělám další palačinky. Chci abychom jich měli aspoň patnáct. Ať si každý můžeme dát aspoň dvě a naši "hosté" tři. Samozřejmě jim nabídneme taky, když už jsou tady. "Pořád myslíš že ti netopýři by začali dělat bordel sami od sebe?"

Zeptám se Elisy a poprosím kluky aby uklidili stůl, že můžeme prostřít a rovnou se pustit do jídla. Každý dostane svou porci a já sama se pak docela ráda usadím ke stolu. "Dobrou chuť". Popřeji všem a sama se pustím do jídla.

Chtěla sem být zticha a nijak moc nepřemýšlet, ale nakonec mi to nedá a musím se Rafa zeptat. "Co se to najednou děje? Prvně ty vize zvládnu nějak ustát a najednou tohle? Proč byla tak výrazně silnější, než ty předchozí? A půjde nějak v budoucnu je třeba vyvolat, nebo to vždycky přijde takhle náhodně?"

Přinesla sošku do společné místnosti a chvíli na ní zkoumavě hleděla a pak pokrčila rameny.
"Vypadá to, že má v sobě kouzlo ochrany a klidu. A taky mi připadá, jak kdybych byla doma na severu, jako by tu byli háje, kde jsou jednorožci, magická zvířata a tak. Kdyby vám to vadilo, tak řekněte, ale přijde mi hezká" přizná a nechá na nich, zdali jí tam chtějí nebo ne.

Mlčky zkoumala jak kluci tráví čas nad mapou a bylo jí jasné, že asi hledají, kde se co bude dít. Než stihla však Anně odpovědět, tak někdo zaklepal. Překvapeně koukala ke dveřím a mlčky sledovala Erika, jak šel otevřít. Když se tam objevil Ochránce, tak se tvářila stejně překvapeně, ale pak vyděla tulíka a bylo jí to jasné. Usmála se a koukala na zvířátko, které vyběhlo na stůl.
"Jak si se Anno ptala co je to tulík, tak je to přesně tenhle šikovný magický tvor. A vlastně bych řekla že je to i ten stejný se kterým jsem před chtílí hovořila" dodala s pobaveným výrazem a pousmála se na drobné zvířátko i na Rafa.
"V zajetí jsou dost vzácní, ale občas doprovází silné mágy. A jinak je jejich domovem Magický les" utrousí informace které věděla a pokrčila rameny s tím, že víc neví. Přesto však zkoumala malého tvora a prohlížela si ho. Sice by si ho chtěla pohladit, ale nechtěla ho urazit a tak ho jen pozorovala. Poté ovšem pohlédla na Ochránce a pousmála se na něj.
"Vy budete asi kamarád Hanky, že?" optala se s klidem a nabídla mu, aby se posadil a pokud nic nenamítal, tak mu nalila čaj nebo ovocnou limonádu.

"Takže na nás opravdu nikdo neútočil a udělala to ta vize? Je fakticky možné, že vize mají vlastní vůli a rozhodla se, že je moc silná a tak se to rozprostřelo mezi nás? Nebo to dělá ten jednorožčí dar a udělal to automaticky a teď to tak budeme mít pokaždé?" optá se vlastně jak Plavíka, tak Rafa, protože jí to asi zajímalo a oni jim na to mohli odpovědět.

Když jim pak Plavík začal vysvětlovat a učit je, jak Anně pomoci, tak se mezi sebou vystřídali, aby se to naučili všichni a zároveň dodělali palačinky, aby se stihli i najíst a aby to nezůstalo všechno jen na Anně. Pokud Anna nic nenamítala, tak mohli nabídbnout palačinky i ochránci a jeho tulíkovi.

"Mohu mít další dotaz? Jako ochránce určitě budete vědět, zdali se někde nepřemnožili netopýři a není s nimi problém, že ano?" zeptá se ho zkoumavě a upře pohled na Rafa, který byl naprosto milý a nevinný. Mohlo mu ovšem dojít, že se ptá z nějakého specifického důvodu.

Soška jednorožce je nejenom krásná, ale šíří kolem sebe klid a pohodu. Navíc ti, kteří mají raději sever jsou překvapení, protože mají pocit, jakoby venku byly lesy. Alespoň se jim tak zdá podle zvuků a hlavně pachů.

Kluci si vzali věci do kuchyně/jídelny a něco řeší u mapy. Justýna s Panenkou pomáhají Anně a tak tam mají během pár minut manufakturu na výrobu palačinek.

Už jich mají aspoň deset, když někdo zabouchal na dveře. Erik šel otevřít.
"Zdravím, pojďte dál..." řekl dost překvapeně. S Erikem dovnitř vešel mladík (tak 25 roků) v uniformě ochránce. Už toto by bylo dost zvláštní, nebýt toho, že mu na rameni sedí malé zvířátko. Něco mezi morčetem a veverkou. Seskočilo a neskutečně rychle vyběhlo na stůl odkud pozoruje Annu.

"Ahoj, já jsem Raf a tady Plavík," řekl Rafael a ukázal na zvířátko, "nedal jinak, než že za vámi hned zaskočíme. A protože ho ještě neznáte, tak vám musím říct, že je hodně přesvědčivý."

Na vyzvání si sedl ke stolu a Plavík začal všem vysvětlovat. Má trochu pisklavý hlásek, ale je mu normálně rozumět: "Já viděl vizi, co měl Raf a viděl, že my musíme pomoct. Anna má silné vize a vy jste jí pomohly oddělat bolest. Já vám všem ukázat jak držet tak, aby nebolelo."

A než někdo něco řekl, tak všechny začal učit, jak přes to pouto pomáhat Anně tak, aby jim to nijak neubližovalo. Ano, Raf měl pravdu, na to jak je tulík malý, je tak přesvědčivý, že ho všichni poslouchají pomalu víc než své učitele.

Já sem se tedy soustředila hlavně na vaření, abychom s Panenkou připravili co nejlepší oběd. Po tom všem si to myslím všichni zasloužíme. I tak ale nešlo přeslechnout to, co ostatním říkala Elisa.

Počkat, to byla moje vize? Trochu zmateně na Elisu kouknu. Tohle se mi ještě nikdy nestalo, tak proč teď? To všechno jen kvůli pár netropýrům? To se mi vůbec nezdá, byla by to moc velká náhoda. A v náhody se mi už věřit nechce, né po tom co jsme všichni zažili. Také mně napadá, že třeba ti lidé co unesli Panenku, ti nebyli nikdy dopadeni. Co když s tím mají něco společného třeba oni?

"Já taky někoho znám a je přímo tady na škole. Už sem s ním jednou mluvila. Mohla bych se ho zeptat, ale myslím že více by mi pomohli sirény". Řeknu ještě Elise když se zmíní o mém daru. "A co je ťulík?" Zeptám se pak zvědavě. Nemám zkrátka takový přehled o kouzelných tvorech jako Elisa.

"To asi ano.. To ale neznamená, že bych nechtěla chvíli klidu, abych se mohla normálně učit. Beze strachu, že se zas něco pokazí". Odpovím jí když se zmíní o našem kolektivu. Tiše si povzdychnu a pak už se vážně soustředím na to vaření.

Zaslechnu ještě cosi o sošce ve které je nějaké kouzlo, které však brzy zmizí. Nevím tedy na co nám taková věc je, ale.. aspoň na dekoraci to bude pěkné.

Dále už se vážně o nic nestarám a děláme na tom jídle. Už můžeme ty palačinky začít smažit a tak nebude trvat dlouho než bude oběd hotový.

//Já s reakcí ještě počkám na Annu ;)